Úspěšná práce s heterogenní třídou 3: Upravte pracovní prostředí tak, aby umožňovalo otevřené vyučování
Ilustrační foto | FOTO: Freepik
Co je otevřené vyučování?
Jedná se o pedagogické pojetí, v rámci kterého se mění celkový charakter vyučování. Žáci jsou učitelem vedeni k samostatnosti a zodpovědnosti za vlastní učení. Učitel více zohledňuje individualitu žáka, např. zájmy a schopnosti každého z nich. Žáci mají prostor podílet se na týdenním a denním plánování, mají možnost pravidelného sebehodnocení a podílí se na vrstevnickém hodnocení. Mají také možnost volit si typ/rozsah/náročnost úkolu ve výuce, pracovat podle vlastního tempa a dostávají možnost zvolit si metodu práce k určité aktivitě. Otevřeným vyučováním se míní i zapojení mimoškolního prostředí a komunity do procesu vyučování (např. pomocí realizace školních projektů).
Poznatky ve výuce mohou žáci díky otevřenému vyučování více vzájemně propojovat (počítání se například propojuje se znalostmi o přírodě nebo s praktickými dovednostmi). V rámci otevřeného vyučování může být výuka koncipována v tematických blocích napříč předměty – tím mizí tradiční hranice mezi jednotlivými předměty včetně běžného učebního rozvrhu, kdy jedna učební jednotka trvá 45 minut.
V rámci tohoto pojetí se důraz klade také na rozvoj komunikačních dovedností žáků, budování vrstevnických vztahů či pozitivní třídní a školní klima. Důraz se proto mimo jiné klade na společné aktivity v kruhu, zpravidla na začátku a na konci školního dne. [1]
Proč upravovat pracovní prostředí tak, aby umožňovalo otevřené vyučování?
Vhodná úprava pracovního prostředí umožní efektivnější a příjemnější práci v heterogenní třídě jak učitelům (který získá snazší kontrolu dění v celé třídě), tak žákům (kterým umožní práci vlastním tempem, případně s potřebnou pomůckou). Ne každé uspořádání třídy a lavic je vhodné pro všechny typy aktivit. Sezení v řadě je například efektivní pro frontální typ výuky celé třídy, ale ne pro práci v menších skupinách či pro diskusi. Práce v „hnízdech" je zase vhodnější pro skupinovou práci, ale pro diskusi v celé třídě či pro výuku celé třídy se úplně nehodí. Uspořádání lavic do písmene „U" je vhodné pro třídní diskusi a výuku celé třídy, ale nehodí se pro práci v menších skupinách. [2]
Tato a další pravidla je užitečné mít na paměti, když učitel upravuje prostředí pro práci v heterogenní třídě.
Obecně se však dá říci, že jakákoli úprava by měla být cíleným (tzn. promyšleným, nikoli nahodilým) zásahem do prostředí a vycházet ze zvážení:
- plánované metody výuky,
- způsobu vedení učebních aktivit,
- kalkulace množství času, které chce učitel věnovat konkrétním žákům či celé skupině.
Jak upravit pracovní prostředí tak, aby umožňovalo otevřené vyučování?
Chceme upozornit na několik ověřených způsobů, jak upravit pracovní prostředí a ruku v ruce s tím také metodu výuky. V ideálním případě je výsledkem úpravy prostředí třída žáků, ve které je všem umožněno rozvíjet se na své současné kognitivní úrovni a učitel se může zároveň věnovat těm, kteří to více potřebují.
Pojďme se nyní podívat, jaké jsou možnosti uspořádání lavic a tím i jiného uzpůsobení pracovního prostředí ve školní třídě:
Práce v „hnízdech"
Osvědčený způsob uspořádání lavic je práce v „hnízdech". Umožňuje diferencovat zadání do několika úrovní v jednotlivých hnízdech: kolik „hnízd“ učitel potřebuje, není omezeno (k více úrovním je tedy možné přiřadit stejný počet hnízd), ale také můžou být například stanovena „hnízda“ pouze dvě: jedna úroveň pro většinu žáků a jedno „hnízdo“ s odlišnou, učitelem definovanou úrovní.
Práce v „hnízdech" také vybízí ke skupinové práci – v rámci „hnízd" žáci pracují společně na zadaném úkolu a společně přicházejí na řešení zadání (s ohledem na věk). Skupiny žáků lze tvořit na základě jejich kognitivních schopností, pracovního tempa, sociálních dovedností a dalších kritérií (podle toho, co chce učitel rozvíjet).
Praktický příklad:
Učitel má během určité aktivity v plánu rozvíjet komunikační dovednosti žáků – konkrétně schopnost zjistit si ústně informaci, vyřešit určitou jednoduchou situaci a nalézt řešení. Žáky rozdělí do skupiny tak, aby v každé skupině byl vždy jeden žák, který má v této oblasti pokročilejší dovednosti.
Učitel má během určité aktivity v plánu rozvíjet početní dovednosti žáků. Žáky rozdělí do skupin tak, aby žáci mohli pracovat podle svého tempa. Skupina pokročilejších žáků, kteří pracují rychleji, bude mít možnost využít úkoly navíc, skupina žáků se základními dovednostmi využije podporu asistenta pedagoga a možnost opakovaného procvičení menšího objemu učiva.
Stanovištní výuka
Další způsob uspořádání lavic představuje stanovištní výuka. Jejím základem může být opět uspořádání lavic do „hnízd", ale některé stanoviště může být situováno na koberci či v rohu místnosti (záleží na tématech a aktivitách). Stanovišť by mělo být na rozdíl od „hnízd" omezené množství (ideálně 3–4), protože cílem výuky na stanovištích je, aby se žáci na každém stanovišti během hodiny vystřídali. Stanoviště mohou být proměnlivá (každou hodinu jsou stanoviště různá), nebo stálá (např. jedno stanoviště je vždy práce na PC).
Oba způsoby, tzn. práce „v hnízdech" i stanovištní výuka, fungují dobře především ve třídách, kde působí dva učitelé v tandemu nebo kde učitel pracuje s asistentem pedagoga. Učitel si tak může vybrat, kterému „hnízdu" či stanovišti se v daný den potřebuje věnovat nejvíce, tam soustředí svou pozornost a zbytek třídy mapuje asistent. Benefit spočívá v tom, že učitel získá čas pro práci s menší skupinkou a zároveň zaměstná i zbytek třídy.
Osvědčuje se také žáky zapojit do přetváření prostoru. Učitel může mít například již předem připravený nákres toho, jak si představuje, že třída bude vypadat, a úkolem žáků je společnými silami třídu přestavět podle plánku.
Praktický tip:
Příklad stanovištní výuky využitelný pro jakýkoli předmět:
1. stanoviště: počítač (žáci vypracovávají daný úkol za pomocí počítače)
2. stanoviště: knihy (žáci vypracovávají daný úkol z literárních zdrojů)
3. práce v pracovním listu / pracovním sešitu / učebnici
4. skupinová práce (společné řešení zadaného úkolu – myšlenkové mapy, dramatizace scénky apod.)
Příklad stanovištní výuky ve výuce jazyků:
1. stanoviště: čtení
2. stanoviště: psaní
3. stanoviště: mluvení
4. stanoviště: poslechové cvičení
Variabilita prostoru ve vztahu k části školního dne
Učitel by měl vždy zvážit, jak vhodně upravovat prostředí a rozmístit žáky s ohledem na část vyučovací hodiny či školního dne. Zároveň tímto způsobem vytváří společné rituály, které se v heterogenní třídě projeví především na psychické pohodě žáků (více v textu Úspěšná práce s heterogenní třídou 1: Jak dodržovat rutinu a rituály navozující žákům pocit „my“? | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)). Učitel by měl současně dávat pozor na zohledňování fyziologických potřeb žáků a prostor jim vhodně přizpůsobovat. Představíme-li si například celoroční rozložení lavic ve třídě do písmene „U" spolu se stejným zasedacím pořádkem, někteří žáci budou mít potíž s dohlédnutím na tabuli a budou se muset dívat „přes rameno“, což může vyvolat potíže s držením těla a bolestmi za krkem.
Praktický tip:
Se třídou lze v průběhu dne využívat komunikačního kruhu. Ten může uvádět den či hodinu krátkým sdílením zážitků, emocí, nálady apod. Formace kruhu výborně funguje také pro závěrečné reflexe a zhodnocení práce.
Individuální pracovní místo/místa
V heterogenní třídě se vyplácí počítat alespoň s jedním (ideálně více) individuálním pracovním místem pro ty žáky, pro které je náročné soustředit se ve skupině (a svým chováním narušují průběh aktivit) nebo mají zkrátka jen aktuální potřebu pracovat samostatně. Individuálně se mohou žáci v některých případech učit za využití specifických pomůcek podporujících soustředění, jako jsou například „hluchátka“.
Co jsou „hluchátka“?
Jedná se o chrániče sluchu – izolační prostředek proti hluku. Hluchátka mohou mít podobu buď klasických špuntů ze speciálního materiálu, který netlačí do uší a přizpůsobí se zvukovodu, nebo izolačních ochranných sluchátek, která snižují hladinu hluku o 25–30 decibelů. Žák má tak možnost vnímat pokyny učitele (pokud nestojí na druhé straně třídy) a zároveň jej neruší zvýšená hladina hluku.
Praktický tip:
Individuální pracovní místo může být samostatná lavice mimo zbytek třídy. Dá se však především z důvodu nedostatku prostoru zřídit také pomocí kartonové krabice položené na stole nebo vedle stolu, která může sloužit jako zábrana: žák nevidí na ostatní a lépe se soustředí na vlastní práci. Krabici si může vyzdobit dle svého vkusu, aby se podpořilo pozitivní naladění pro práci na individuálním místě.
Příklad individuálního pracovního místa ve třídě pro žáky, kteří potřebují klidnější prostředí při plnění úkolu. | FOTO: APIV B
Příklad individuálního pracovního místa ve třídě pro žáky, kteří potřebují klidnější prostředí při plnění úkolu. | FOTO: APIV B
Stálé a přehledně uspořádané místo pro pomůcky, knihy a hry
Práci v hodině učiteli usnadní také zřízení stálého místa, kde žáci najdou pomůcky, ke kterým mají volný přístup a mohou je samostatně a bez ptaní využívat ve výuce. Tajemství úspěchu tkví v systematičnosti a přehlednosti uspořádání pomůcek, kterému žáci rozumí a ve kterém se orientují. Neméně důležité je také nastavení jednoduchého signálu směrem od žáka k učiteli sdělující: „Jdu si pro pomůcku“. Není na škodu mít ve třídě zřízenou menší knihovnu, kam děti mohou sáhnout po knize, mají-li hotovou práci či třeba o přestávce. Pro klidnější průběh přestávek je vhodné mít ve třídě na určeném místě k dispozici také deskové, karetní, postřehové či jiné hry, které žáci mohou společně využít.
Praktický tip:
Učitel ve své třídě neustále čelil divokému chování svých žáků o přestávce, které se potom přesouvalo dále do hodin. Pro malé přestávky proto zavedl pravidlo deskových her. Na smluvené místo dal k dispozici hry, které nezaberou moc času (postřehové hry, hry na procvičování paměti, puzzle, pexesa apod.). Po oznámení přestávky žáci již automaticky vybírají z nabídnutých her namísto „divočení“ ve třídě či na chodbě.
Relaxační koutek
Přemýšlí-li učitel o uspořádání třídy pro práci s heterogenní skupinou, neudělá chybu, zřídí-li v ní také relaxační koutek. Ten může mít hned několik využití. Využít ho mohou žáci, kteří dokončí svou práci před uplynutím vytyčeného času a chtějí si odpočinout. Dále může být využit žáky, kteří emočně nezvládají průběh výuky a potřebují chvíli času pro sebe a pro uklidnění se. Podoby relaxačního koutku mohou být různé, od jednoduchého Fatboye, který nezabere příliš místa, přes osvědčené „černé domečky“ (senzorická relaxační doupata pro děti) až po gauče oddělené zástěnou s dalšími relaxačními a kompenzačními pomůckami (např. podložka k vydupání zlosti, gymball, sedací vak).
Osvědčuje se zřízení dvou oddělených prostor: jednoho pro účely akutního uklidnění, který může být ve třídě; a druhého na vybití vzteku či frustrace, kde může žák strávit jistý čas o samotě. Tento prostor je vhodnější umístit mimo třídu (koutek na chodbě, speciální místnost ve škole apod.).
Praktický tip:
Žák s nízkou frustrační tolerancí, pro kterého je výzva překonat chvíle, kdy narazí při práci na problém, se může ve třídě často dostat do negativních emocí. Ty vyjadřuje verbálně i neverbálně – vzteká se, buší do lavice, je vulgární. Učitel takového žáka může odvolávat do relaxačního koutku, kde má možnost zklidnit se, zpracovat své emoce a připojit se k třídní práci, až na ni bude připraven. Učitel musí dát pozor na riziko častého využívání relaxačního koutku například tím, že bude klást důraz na dopracování zmeškané práce.
Praktický tip:
Oddělený domeček je možné vyrobit například z velké kartonové krabice (od nábytku apod.). Vepředu je vhodné vystřihnout velký kruhový otvor pro vstup. Vnitřek je možné vyzdobit fotografiemi žáků, obrázky, dalšími fotkami s relaxačními náměty. Domeček může mít na přední straně nápis, například: „jeskyně pro malé čtenáře" (kam se žák může uchýlit například s tabletem), „klidný přístav" nebo „klidný koutek". Krabice může mít i více otvorů (například z každé strany jeden).
Krabici můžeme vybavit relaxačním polštářkem či košíkem s drobnými hračkami: relaxační hračka snižující motorický neklid, jako například plastový míček s ostny, jednodušší hlavolam, drobná manuální hra pro jednotlivce (bludiště s kuličkou apod.) či panenka apod.
Zvenku může být karton opatřen „návodem k použití" například s následujícími čtyřmi body:
Potřebuješ přestávku?
Z košíku uvnitř domečku si vyber hračku.
Nastav časomíru (může se jednat například o velké přesýpací hodiny či jinou časomíru).
Po uběhnutí času se vrať zpět k aktivitám ve třídě.
Zvenku na domečku můžou být různé plakáty či poutače, které žákům usnadní orientaci v tom, jak se ten den cítí. Je možné vyvěsit například plakát s otázkou: Jak se dnes cítíš? Pod otázkou žák najde vyobrazení devíti různých emotikonů (výrazů tváře). Uvnitř domečku pak mohou být například navíc k dispozici míčky s vyobrazenými emocemi či panenky vyjadřující různé emoce.
Další informace: Co je senzorické relaxační doupě pro děti?
Jedná se o dětský stan/domeček, který lze snadno sestavit z dílů, vyrobený z materiálu, kterým neprochází světlo. Pomocí suchých zipů lze zakrýt otvory (dveře, okna) a vytvořit temný prostor. Stan může sloužit jako klidné úložiště pro ty děti, které mají častější potřebu zažívat úplný klid bez rušivé vnější stimulace. Zároveň lze ve tmě využít různá svítidla s ultrafialovým zářením (UV lampičky), dále UV reflexní předměty (například malby, rostliny apod.), které začínají světélkovat, když na ně dopadne záření z UV reflektoru apod. Stan má zpravidla v sobě zabudovaný nějaký bezpečnostní prvek, například lze bez obtíží odstranit střechu stanu. Alternativní úprava prostředí: ve stanu je možné zajistit, aby si dítě pustilo například uklidňující tichou relaxační hudbu navozující pocit klidu, bílý šum anebo zvuk deště apod.
Úprava vnějších podmínek ve třídě
V rámci úpravy prostředí je užitečné mít na paměti kromě prostorového uspořádání také úpravu vnějších podmínek. Může se stát, že učitel má pečlivě naplánované aktivity, přistoupí k vhodnému uspořádání lavic a prostoru, ale průběh hodiny přesto není takový, jaký si představoval. Především u mladších dětí jsou vnější podmínky mocným činitelem pro nastolení pracovní atmosféry a zklidnění třídy. Ve třídě může být příliš teplo či příliš velká tma apod. Učiteli se vyplatí zhodnotit situaci touto perspektivou a využít nástroje, jako jsou: větrání, rozsvícení, zatažení žaluzií, puštění klidné hudby, promítání zklidňujících obrázků apod.
Praktický tip:
Žáci prvního stupně měli možnost velkou přestávku strávit venku na školním hřišti. Dohlížející učitel je zavedl do třídy právě s koncem velké přestávky. Žáci jsou divocí a učitel má zrovna připravenou aktivitu, která předpokládá spolupráci žáků s ním a mezi sebou a také velké soustředění. Protože po několika pokusech je evidentní, že se žáci nejsou schopni zklidnit a věnovat se připravené aktivitě, učitel ji zastaví, vyzve žáky, aby se položili na zem/lavici, zatáhne závěsy ve třídě, zhasne světla, pustí na minutu vážnou hudbu a s žáky chvíli relaxuje. Poté roztáhne závěsy, vyvětrá, rozsvítí a pokračuje v plánované činnosti.
Na závěr
Vytvořit ve třídě prostor pro otevřené vyučování je záležitost z velké části provozní, nelze ji ale realizovat bez podpory vedení školy (v podobě alespoň minimální finanční podpory). Lépe se plánuje v týmu za pomoci asistenta pedagoga, tandemového učitele a nejlépe i samotných žáků. Ačkoli materiální podmínky nejsou při realizaci otevřené výuky stěžejní, vhodná úprava pracovního prostředí umožní efektivnější práci v heterogenní třídě pro učitele a smysluplnější a zábavnější práci pro žáky.
Sebehodnoticí check-list pro učitele
V samostatném článku najdete check-list: stručný přehled všech deseti zásad pro úspěšnou práci s heterogenní třídou. Check-list může pedagog využít jako nástroj pro sebehodnocení, kolegiální hodnocení, během stáží apod. U každé ze zásad je možné označit, do jaké míry ji pedagog naplňuje, hodnocení je také možné doplnit dalšími postřehy a poznámkami.
Pro ukázku uvádíme body check-listu, které se vztahují k zásadě č. 3 a zní takto:
Podle konkrétní metody výuky upravuji pracovní místa pro žáky.
Ve třídě mám dostupný speciální koutek s pomůckami a s přehledy učiva.
Pokud je to pro žáky prospěšné, mohou pracovat ve třídě odděleně bez rušení ostatních.
Tip: Stáhněte si infografiku Desatero v pdf!
Další informace (inspirace, materiály):
K čemu je dobrý ranní kruh | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Kruh přátel jako podpora inkluze ve školách | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Moderní výuka a design školní třídy | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Ráj ve třídě aneb jak uspořádat lavice (ucitazit.com)
Jak pracovat s prostorem ve třídě (majinato.cz)
Odborný článek: Sestavování stabilních kooperativních skupin (rvp.cz)
Tip:
Podívejte se také na videoreportáž a navazující webinář, které se vztahují k této zásadě:
Videoreportáž ze ZŠ a MŠ Libouchec
Tematický webinář k dobré praxi, ZŠ Libouchec
Doporučená literatura pro zájemce:
BRADOVÁ, J. (2011). Variácie priestorového usporiadania školskej triedy a ich vplyv na pedagogickú komunikáciu, Studia paedagogica, 16(1), 191–210.
CANGELOSI, J. S. (2006). Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Praha: Portál.
Zdroje:
[1] KOLÁŘ, Z. a kol. (2012). Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada. s. 172.
[2] MUIJS, D. & REYNOLDS, D. (2011). Effective Teaching. Evidence and Practice. Sage: London.
Mohlo by Vás zajímat
TUTORIAL: Jak na výuku žáků v heterogenní třídě?
Národní pedagogický institut České republiky poskytuje instruktážní video, které radí, jak efektivně používat různé metody pro práci v různorodé školní třídě. Učitelé, asistenti pedagoga nebo studenti pedagogiky se mohou naučit využívat „Desatero zásad učitele pro úspěšnou práci s heterogenní třídou“ a nástroj pro vyhodnocování své práce se studenty (check-list). Toto jim umožní sdílet své zkušenosti s kolegy a zároveň se profesně rozvíjet v práci s heterogenními třídami.