K čemu je dobrý ranní kruh

Ranní kruh žáků_Modrá škola – ZŠ a MŠ Svitavy, Lačnov | FOTO: Archiv Radky Renzové

Radoslava Renzová dnes vede oblíbenou Základní školu v Litomyšli. Ranní kruh ale využívala i ve svém předchozím působišti, v Základní škole Svitavy-Lačnov. 

„Ranní komunitní kruh zlepšuje klima ve škole, umožňuje učitelům vnášet témata etické výchovy a dětem nabízí možnost nenásilně se učit o komunikaci, naslouchání, pravidlech a demokracii,“ vysvětluje ředitelka, proč neváhá zasednout na zem s dětmi a učiteli a strávit s nimi čtvrthodinu nad aktuálními tématy. 

Důvěra a respekt

Komunitní kruh se dá skvěle propojit s tématy Etické výchovy, která na obou působištích Radky Renzové za poslední léta hraje velmi důležitou roli. Ovzduší důvěry a respektu k druhým i k pravidlům se ve škole buduje dlouhodobě a komunitní kruhy k tomu mohou významně přispět, tvrdí Renzová:

„V kruhu na sebe všichni vidíme a slyšíme se. Můžeme si hned na místě vyjasnit, co se komu líbí či ne, co je komu příjemné a co mu vadí. Zjistíme, zda má někdo z něčeho obavy, a můžeme je řešit. Všímáme si, jak se k sobě chováme a k čemu to vede.“ 

Hned na úvod je třeba říct, že jak Základní škola Svitavy Lačnov, tak i ZŠ Školamyšl jsou malé školy, kam nechodí stovky dětí. Pokud je dětí kolem stovky nebo víc, už může být vhodnější zapojit různé parlamenty nebo sněmy. Ve Školamyšli se nyní schází každý den ráno asi 35 dětí od prvňáků po páťáky. Druhý stupeň má kruh vlastní. V rámci programu Začít spolu na prvním stupni tu mají kruhy nejen komunitní, ale také hodnoticí. Jako výukovou formu používají kruh oba stupně, na 2. stupni je pak v angličtině kruh konverzační.

Chce to umět improvizovat

Někdy do kruhu přinesou aktuální téma učitelé. Může se jednat o aktualitu z novin nebo internetu nebo organizační věc, kterou chtějí probrat s dětmi. Vedení ranního kruhu vyžaduje i schopnost improvizace. Takže pokud některé z dětí má zrovna potřebu něco řešit nebo chce ostatním něco sdělit, mělo by dostat šanci.

„Dává samozřejmě větší smysl, když si témata nosí přímo děti, protože je pak víc zajímají a jsou ochotnější zapojit se do jejich řešení,“ vysvětluje ředitelka.

Příkladem tématu, které přinesly děti, byl problém koulování v zimě. Někomu to připadalo zábavné, někdo se ale bál, že ho tvrdý sníh může zranit. „Děti tématu věnovaly sérii asi čtyř ranních kruhů, během nichž dokázaly popsat problém, pojmenovat rizika a stanovit pravidla a preventivní opatření,“ popisuje Radka Renzová. Samozřejmě nelze takové výsledky očekávat hned, děti musejí k podobné kultuře vyjadřování „dorůst“ – nicméně aby se tak stalo, je nutné se cvičit v tom, že si říkají věci do očí tak, jak je cítí, ale zároveň nezraňujícím způsobem. V několika kruzích děti například nacvičovaly asertivní vyjádření nelibosti s „já výrokem“.

Pravidla, pravidla, pravidla 

„Komunitní kruh zahajujeme pozdravem. Aby se děti svolaly, je dobré použít písničku. Já třeba na různé melodie chodím třídami a zpívám: Jdeme do kruhu nebo hurá do kruhu,“ popisuje ředitelka Renzová. Pro komunikaci v kruhu platí stejná pravidla jako pro obecnou komunikaci ve škole, například že si účastníci neskáčou do řeči. Komunitní kruh se zakončuje dotykem a pohledem z očí do očí, který běží kolem kruhu. Děti vědí, že je to důležitá součást komunikace a pohledem se dají vyjadřovat emoce, například nežádoucí lhostejnost.

Podle Renzové je nejlepší čas na kruh ráno před výukou. Nemusí to ale být pravidlem. Například na Základní škole Lačnov probíhal kruh jednu dobu po druhé vyučovací hodině. V jednotlivých třídách by bylo vhodné dělat kruh i na závěr poslední hodiny.

„Kruh trvá ideálně patnáct minut. Ale stává se, že je potřeba ho ze závažných důvodů prodloužit, když řešíme věci, které nejdou odložit. Nebereme to jako zdržování rozvrhu, ale jako nástroj rozvoje sociálních a emočních dovedností a důležitou součást vzdělávacího procesu,“ upřesňuje Radoslava Renzová.  

Scházíme se každý den

Kruh se nevynechává prakticky nikdy, ani když je celodenní projekt, protože je výhodné seznámit se s kritérii projektu najednou, za přítomnosti všech.

„Ve Školamyšli už asi není kruh jako něco extra a ohraničeného. Vždycky, když potřebujeme spolupracovat nebo se dohodnout, sesedne se skupina na koberec, aby k sobě byla blíž a viděla si do očí,“ vysvětluje Radoslava Renzová. 

Někdy se samozřejmě stává, že se některé dítě nechce kruhu účastnit. Jsou děti, které se v širokém společenství necítí dobře. Sednou si tedy opodál (někdy i zády s kapucí na hlavě) a jen poslouchají. Stejně tak jsou některá témata citlivější, rozrušující nebo naopak vítaná. „Na druhém stupni občas řešíme témata politická. Naše sociální bublina je protibabišovská a naši teenageři velmi reagují na to, zda přinesu podnět z Lidových novin, nebo z Respektu,“ říká Renzová. Na druhém stupni je nejtřaskavější téma mobilní telefon. Žáci mají problém dodržet pravidlo úterý a čtvrtek bez mobilů a jsou kvůli tomu hádky.

Mladší děti ze Školamyšle si často nosí témata z kruhů domů.

„Takže se mi teď jedna maminka svěřila, že ji zaujalo naše téma korektnosti v označování lidí se znevýhodněním. Diskutovali jsme s dětmi, jestli je lepší říkat, že je někdo postižený nebo má nevýhodu. Vybraly si nevýhodu. Dítě maminku upozornilo, že by bylo lepší používat právě označení člověk se znevýhodněním. To je nejlepší zpětná vazba na kruh,“ usmívá se Radoslava Renzová. Rodiče navíc poměrně často přicházejí do výuky jako takzvaná rodičovská asistence a v ten den se stávají součástí kruhu.

V kruhu „neremcáme“, dáváme prostor

Ve Školamyšli mají i odpověď na to, jak zařídit, aby se komunitní kruhy nezvrhly jen ve stěžování a řešení nepodstatných záležitostí. Používají takzvanou „postupku“, kterou musí dítě projít, než přinese svůj problém na společné shromáždění. „V prvním ,levelu´ by měl svůj problém zkusit řešit sám, ve druhém může přivolat dospělého. Až ve chvíli, kdy se jedná o obecný problém, který se nepodařilo vyřešit uvedenými způsoby, a ideálně zasahuje víc lidí, je vhodné ho nabídnout k projednání ostatním,“ vysvětluje Radka Renzová.

Pokud je dětí třeba deset, je možné zavést pravidlo, že v kruhu mluví ten, kdo má právě v ruce nějaký konkrétní předmět. „To ale ve skupině třiceti dětí není funkční. Ve větší skupině je třeba, aby se děti o slovo hlásily, a ten, kdo vede kruh, jim ho udělí. I ty nejmenší děti chápou, že nemůže mluvit pořád jen jeden, že musí prostor dostat i ostatní,“ vysvětluje Radka Renzová. Častým vyjadřovacím prostředkem je ve Školamyšli hlasování; děti tu hlasují často a rády a mohou si i zvolit, zda bude hlasování tajné nebo veřejné. 

Důvěrnost je důležitá

Platí také, že co je řečeno v kruhu, zůstává tam. 

„V kruhu ,nežaluji‘. Nevyřizuji si účty s někým konkrétním. Když mě štve, že mi Tonda přendává židli k jinému stolu, nepodařilo se to vyřešit ani s Tondou a nepomohla ani podpora učitele, přinesu do kruhu téma, jestli mají všichni židle na svých místech a jak se asi stává, že se židle mění. A co s tím. Teď vymysleli, že na židle nalepíme fotky dětí. Někomu se stalo, že souhlasil, ale nechtěl se vyfotit. Tak je na fotce zezadu nebo se zavřenýma očima,“ popisuje Renzová konkrétní příklad.  

S konkrétním člověkem se věci řeší z očí do očí, ne v kruhu před ostatními. Dospělý může kauzu zastavit, pokud vyhodnotí, že její projednávání začíná být ohrožující, a nabídne konkrétním dětem podporu v řešení mimo kruh.

„Příkladem jsou děti s ADHD, které mají neustále nějaké kreativní – a občas rušivé – nápady. V kruhu by tak neustále padala jejich jména. Když dospělý vidí, že se schyluje k něčemu takovému, řeší potom s konkrétními dětmi konkrétní téma v soukromí. Druhý den se pak situace vrací do kruhu jako obecná, a řeší se, jak jí předcházet,“ vysvětluje Radoslava Renzová.

Teenageři se vymezují

Zdá se, že komunitní kruhy jsou ve škole ředitelky Renzové velmi oblíbené a skvěle se jim daří. To platí hlavně na prvním stupni, teenageři už ale neradi naslouchají něčím názorům. Potřebují se bouřit, testovat hranice. A zároveň často nemají odvahu předstoupit s tématy sami.

„Pro děti v tomto křehkém období dospívání je lákavé a potřebné být v opozici. Tvořit si vlastní postoje. Deklarace těch školních nebo mých osobních názorů je skvělou příležitostí, jak dát před spolužáky najevo, že dítě nesouhlasí. Snažím se na sobě pracovat, být tolerantní, dávat prostor, čekat, tlumit emoce. Ale úplně nám to se staršími dětmi nejde,“ popisuje s úsměvem ředitelka. „Rozhodla jsem se tedy, že od září se v komunitních kruzích budou s dětmi setkávat hlavně třídní učitelé, kteří dokážou s dětmi mluvit jejich jazykem.“

Na druhém stupni ve Školamyšli funguje dobře školní parlament, v němž jsou i děti z nižších ročníků, takže jako ředitelka plánuje intenzivně podporovat i to, aby ve škole byl dostatek platforem pro vedení dětí k demokratickým hodnotám.

Jak se do ranního kruhu ve Školamyšli zapojují rodiče

Do ranního kruhu zveme i rodiče, kteří mají o naši školu zájem. V praxi to vypadá například takto. Sezvala jsem mladší děti zpíváním do kruhu. Představila jsem jim „nové“ rodiče v kruhu. Jeden čtvrťák se pozastavil nad tím, že by rodina zůstala ve třídě na hodinu čtení knihy Polča od Guuse Kuijera. Jedná se o knihu o vztazích s choulostivými tématy, o kterých si následně povídáme, jako homosexualita, bezdomovectví, závislosti, umělé oplodnění nebo střídavá péče. Namítl, že je to zvláštní kniha. Ptala jsem se, jaká. On, že to nechce říct, ať to řekne někdo jiný. Padlo, že je to kniha sexuální. Vyzvala jsem děti, aby to návštěvě vysvětlily, aby nedošlo k nedorozumění. Po představení knihy děti hlasovaly, jestli si před návštěvou z knihy číst budeme, nebo ne. Zvítězilo ano. Jedinci, co hlasovali, že nechtějí, dostali možnost odejít a pracovat v hodině samostatně. Zůstali. Pak jsme se i s návštěvou pozdravili, ukončili tak kruh a začali číst a povídat si.

Jak začít

Co by měl udělat učitel nebo ředitel, který by chtěl s komunitními kruhy začít?

„Ideální by bylo, aby se kruhů účastnil jako pozorovatel ve školách, kde kruhy fungují, s následnou supervizí a rozborem. Když si bude jistější, začne se zapojovat. Určitě to jde lépe extrovertům, pro které je sdílení a naslouchání přirozené. Ale jak vidíte, praxe mě usvědčuje, že se mám i po patnácti letech ještě co učit,“ usmívá se Radoslava Renzová, ředitelka Základní školy Školamyšl.

Ústava a SWOT analýza žákovského parlamentu v Základní škole Školamyšl | FOTO: APIV B