Kruh přátel jako podpora inkluze ve školách

Ilustrační foto / FOTO: APIV B

Kruh je pradávný a mocný symbol. Tradičně představuje kromě jiného dokonalost, věčnost a nekonečnost. K časové dimenzi symbolu se pojí také opakování nebo vstupování do stejné řeky. Je vždy dobré, i v klasické třídě s dvojmístnými lavicemi, občas udělat prostor a nechat žáky sednout si do kruhu s nějakou rozumnou aktivitou nebo diskusním fórem. Opravdu smysluplné a dlouhodobé využití pozitivní moci kruhu představuje Kruh přátel, proinkluzivní metoda, která umožňuje přirozenou vzájemnou podporu mezi vrstevníky.

Kruhem k inkluzi

Metoda Kruh přátel ukazuje, jak můžete posílit začlenění jakéhokoli mladého člověka do běžného prostředí. Může se jednat o „dítě v centru zájmu“, které má obtíže ve škole – ať už z důvodu postižení, osobní krize, nebo poruch chování, a to bez ohledu na svůj věk. [1] Snem každého třídního učitele je mít soudržnou skupinu žáků, kteří se navzájem respektují, naslouchají si a v určitých intencích jsou schopní řešit své interní problémy sami, nenásilně a konstruktivně. Takto soudržná skupina by mohla zvládnout i věc nejtěžší – aby každý její člen upřednostňoval zájem skupiny nad svým osobním a aby zmizelo i poměřování v rovině školních úspěchů.

Vojta je žák 3. ročníku venkovské malotřídky. Žije s matkou a jejím druhem. Otce vídá zřídka, nemá o syna  zájem. Bere péči o něj jako nutné zlo. Už od počátku školní docházky měl Vojta potíže prosadit se v třídním kolektivu. Chtěl se s dětmi kamarádit, byl však odmítán. Možnou příčinou byly jeho projevy v chování. V hodinách vyrušoval, měl přes snahu třídní učitelky špatný prospěch, na výuku se doma nepřipravoval. Matka ho dle svých slov nezvládala.

Kruhy vztahů

Pro uvědomění si důležitosti jednotlivých typů vztahů dobře slouží tzv. kruhy vztahů.[2] Metodika vytváření Kruhů přátel rozlišuje čtyři základní typy vztahů, které názorně předvádí v soustředných kruzích:

1. Moji nejbližší (také kruh intimity) – vaše kotvy, vám nejbližší lidé, obvykle nejužší rodina (ale nemusí tomu tak být vždy).
2. Kamarádi, přátelé – vaši spojenci, přátelé nebo příbuzní, očekáváte od nich, že se za vás postaví v těžkých chvílích (hrají velkou roli pro vaši vnitřní stabilitu, pokud jich máte málo, jste náchylnější k tomu cítit se osaměle a podrážděně). 
3. Lidé se společnými zájmy – vaši společníci, v případě školy a žáků spolužáci z kmenové třídy, ale i ti ostatní, lidé ze zájmových kroužků apod., lidé, kteří přicházejí a odcházejí, bývá typické, že v tomto kruhu máte nejvíce lidí – stává se, že z tohoto kruhu přecházejí lidé do druhého, nebo dokonce prvního kruhu.
4. Lidé, které si platíte – lidé, kteří jsou placeni za to, že vstupují do vašich životů, jsou to kromě doktorů, kadeřníků, automechaniků atd. také učitelé, tedy myslete na to, že pro žáky jsou jejich učitelé lidé, které si „platí“ – charakteristické je, že tito lidé v rámci profesionality zřídkakdy navazují tak blízké kontakty, aby „přerostly“ do prvního, respektive druhého kruhu.

Kruhy vztahů.[3]

Z podstaty proměnlivosti a vývoje lidského života je zřejmé, že jednotlivé kruhy a jejich personální složení se může měnit leckdy velmi rychle a nečekaně.

Vojtovy potíže už nebylo v možnostech školy dále konstruktivně řešit. Vojta se dostal do péče pedagogicko-psychologické poradny, rodina pak pod dohled orgánu péče o dítě. Ve škole dále nad rámec výuky Vojta docházel ke speciální pedagožce na hodinu pedagogické intervence. Pro zlepšení jeho postavení v třídním kolektivu učitelka po poradě s ní a s vedením školy zvolila metodu Kruhu přátel.

Metodika kruhu přátel:

K tomu, abyste pochopili, co je Kruh přátel, se nejlépe hodí příloha metodiky ke vzniku Kruhů přátel, a to konkrétně dopis rodičům, který jim objasňuje, co žáka eventuálně čeká:

Tyto Kruhy jsou složeny z 6–8 žáků, kteří se rozhodli pomoci jednomu ze svých spolužáků. Obyčejně Kruhy pomáhají tomuto žákovi dobře vycházet s ostatními. Od skupiny to vyžaduje sejít se jednou týdně na 20–30 minut s učitelem a žákem ve středu zájmu a společně hledat řešení jakýchkoli problémů, které se vyskytly. (…) Kromě žáka ve středu zájmu bylo pozorováno, že Kruh bývá přínosný pro všechny žáky v něm. Zejména jim pomáhá rozvíjet schopnost přemýšlet nad problémy a porozumět jiným lidem i sobě samým. [4]

Základní kroky před vznikem kruhu přátel

V případě, že se např. třídní učitel rozhodne vytvořit Kruh přátel kvůli chování jednoho z žáků své kmenové třídy, doporučuje metodika tyto kroky:

• Získat pro Kruh přátel podporu školy a adekvátní přijetí ze strany rodičů a žáka.
• Zajistit závazek člena vedení školy a jednoho člověka, který bude obstarávat týdenní práci s Kruhem (nabízí se samozřejmě třídní učitel, ale ideální by byl např. školní psycholog, pokud ho má škola k dispozici, potažmo sociální nebo speciální pedagog). 
• Společně s celou třídou definovat problém, vzbudit v žácích empatii, získat pomocníky a společně pracovat na tom, aby se věci pohnuly dál. Ideální prostor by k tomu mohla nabídnout třídnická hodina.
• Se vznikem Kruhu individuálně obeznámit žáka, kterého se pomoc týká, aby věděl, co může očekávat.
• Uskutečnit setkání Kruhu se zmíněným žákem, kolem kterého se soustředí Kruh, zopakovat, v čem tkví problém, a diskutovat o tom, co dál. Výběr personálního složení Kruhu (6–8 žáků) řeší podrobně metodika, kterou najdete ke stažení v Příloze 1. V uvedené metodice se na stranách 90–91 výslovně nedoporučuje, aby členy Kruhu vybíral třídní učitel.
• Opakovat setkání v pravidelných intervalech s cílem udržovat a posilovat Kruh, radovat se z úspěchů a řešit případné vyvstávající problémy.[5]

V rámci pravidelných setkání se Vojtovi dostávalo zpětné vazby na jeho chování. Žáci byli vedeni poskytovat tuto zpětnou vazbu v pozitivním rámci. Poprvé se až na těchto setkáních Vojta dozvěděl, že ho mají spolužáci rádi. Díky péči poradny a intenzivní práci školy dochází ke zlepšování problémového chování. Výrazně se omezilo šaškování ve výuce, také prospěch se zlepšil.

Přátelství v kruhu

Není snadné vysvětlovat rodičům nebo kolegům funkce a cíle Kruhu přátel, dalo by se však ve stručnosti říct, že mezi ty nejzákladnější patří:

• Zvýšit míru přijetí a začlenění žáka.
• Zvýšit počet aktivních pokusů ze strany jeho vrstevníků pozitivně zasahovat do jeho života, když má potíže.
• Vytvořit pro žáka více příležitostí, aby si našel přátele v rámci Kruhu nebo i mimo něj.
• Podpořit porozumění a vhled žáka do jeho vlastních pocitů a chování.
• Zpřístupnit mu větší svobodu volby a posílit v něm pocit, že má své chování pod kontrolou, a to v celé škále různých situací.
• Zřídit podpůrný tým, který bude aktivně spolupracovat a navazovat vztahy se snadno zranitelným členem školního společenství nebo s tím, kdo má potíže.

Nejvyšším cílem, na první pohled téměř utopickým, je samozřejmě podpůrná pomoc Kruhu při navazování přátelství. [6] Tím se myslí, že si žák může najít nové přátele primárně v rámci Kruhu, sekundárně pak i v rámci celé třídy, potažmo školy. 

Díky pozitivním dopadům Kruhu bude třídní učitelka v hodinách věnovaným práci s kolektivem žáků s touto technikou dále pokračovat. Jedná se o jednu z poskytovaných podpor, které Vojtu motivují ke změnám chování. Zároveň slouží jako prevence rozvoje závažnějších potíží v budoucím Vojtově vývoji.

Metodika Vytváření Kruhů přátel nabízí hluboké, symbolické a pravdivé poselství – v jedné z mnoha v ní obsažených poznámek se říká: Nikdy se nepotápěj sám. Zkuste se zamyslet nad zkušeností z britských vod:

Moře je prý často až příliš kalné. Někdy je viditelnost tak špatná, že si potápěč sotva vidí na ruce. V takovém případě se potápěči nejenže vždy potápějí ve dvojicích, ale obvykle si svážou zápěstí kusem provazu. Britské vody oplývají i dalšími nebezpečími, jako například ztroskotanými loděmi, starými rybářskými sítěmi a různým jiným odpadem. Ponaučení je zřejmé: „Buďte zvlášť opatrní a nepotápějte se za riskantních podmínek v britských vodách sami!“ [7]

Ke stažení:

Příloha 1: Vytváření kruhů přátel. O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi. Metodický průvodce.

Zdroje:

[1] NEWTON, C., WILSON, D. (2013) Vytváření Kruhů přátel: O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi, metodický průvodce. Praha: Rytmus, s. 5.

[2] NEWTON, C., WILSON, D. (2013) Vytváření Kruhů přátel: O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi, metodický průvodce. Praha: Rytmus, s. 11–13.

[3] NEWTON, C., WILSON, D. (2013) Vytváření Kruhů přátel: O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi, metodický průvodce. Praha: Rytmus, s. 13.

[4] NEWTON, C., WILSON, D. (2013) Vytváření Kruhů přátel: O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi, metodický průvodce. Praha: Rytmus, s. 101.

[5] NEWTON, C., WILSON, D. (2013) Vytváření Kruhů přátel: O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi, metodický průvodce. Praha: Rytmus, s. 29.

[6] NEWTON, C., WILSON, D. (2013) Vytváření Kruhů přátel: O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi, metodický průvodce. Praha: Rytmus, s. 30.

[7] NEWTON, C., WILSON, D. (2013) Vytváření Kruhů přátel: O vzájemné podpoře vrstevníků a inkluzi, metodický průvodce. Praha: Rytmus, s. 50.