Ilustrační foto/FOTO: Pixabay

V první části rozhovoru jste si mohli přečíst, jak vznikla myšlenka středního článku podpory a proč je důležité, aby spolupráce středního článku podpory a zřizovatele škol byla založená na dobrovolnosti a partnerské spolupráci. V rozhovoru také najdete informace, proč je v rámci komunikace a spolupráce středního článku a zřizovatele škol důležité nastolit téma segregace ve vzdělávání i spádovosti škol. 

V návazné části rozhovoru s Miroslavem Hřebeckým najdete informace o modelech fungování středního článku podpory v České republice.

Jak vypadá aktuální stav ohledně etablování a dalšího rozvoje středního článku podpory?

Vznikla zde zcela unikátní situace a na tomto poli se děje více aktivit zároveň. Je tedy zřejmé, že se myšlenky středního článku poměrně ujaly. V jednu chvíli vnímali úplně všichni, že je potřeba „něco“ udělat, ačkoli to „něco“ si každý představoval trochu jinak.

Vznikla myšlenka pilotáže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Celá pilotáž zahrnuje tvorbu celostátní podpory: oddělení podpory škol MŠMT, Edu.cz, Facebooková stránka Střední článek MŠMT, poradenství po e-mailu i telefonu a také lokální pilotáž, která běží v okresech Svitavy a Semily. Původním záměrem byl opravdu střední článek podpory sloužící k odbřemeňování a vedle toho k metodické podpoře pedagogického leadershipu. Mezitím se ukázalo, že když jde z evropských peněz, vypsaný projekt se nesmí překrývat s jiným, jinak by se peníze vracely Bruselu zpátky. Bylo jasné, že střední článek se může zaměřit pouze na odbřemeňování, protože podpora pedagogického leadershipu už je v napsaná v jiném projektu Národního pedagogického institutu ČR. Kvůli tomu nastává z mého pohledu zvenku třenice. 

Na tuto aktivitu byli přijati lidé na postech metodiků, kteří teď najednou mají jenom odbřemeňovat, takže jsou vlastně násilně legislativně přibržďováni. 

Druhá věc je, že okresní pilotáž ve Svitavách a Semilech není jediná aktivita. Víceméně paralelně s ní Martina Běťáková, vedoucí Oddělení podpory škol na MŠMT, rozjíždí celostátní střední článek na úrovni centrální metodické podpory. Byl zřízen portál edu.cz – Jednotný metodický portál MŠMT, který má do budoucna sloužit jako přistávací dráha pro metodickou podporu zřizovatelů, učitelů a ředitelů, kde najdou všechny informace. Už teď jsou tam metodiky, často kladené otázky, časem budou k dispozici všechny vzory dokumentů. Už nyní je tam také možné nalézt webovou stránku určenou přímo pro zřizovatele a ředitele škol: Podpora a řízení škol – edu.cz.

Vedení české školní inspekce vám řekne, že už před čtyřmi lety dalo ministerstvu školství seznam pětadvaceti dokumentů, který neustále dokola na všech školách kontrolují, takže není zas tak těžké, aby právní odbor MŠMT dal dohromady pětadvacet vzorů dokumentů a udržoval je aktuální, aby si je každý ředitel školy s jistotou kulatého razítka státu a s pečetí kvality a autentičnosti stáhl a používal. Pokud to tak není, vzniká prostor pro lidovou tvořivost, případně pro milion komerčních agentur, které úplně zbytečně platíme z daní, jen protože stát je neschopný. Typický příklad z dosavadní praxe: stát vytváří legislativu a nepřímo nutí ředitele škol, aby si platili komerční subjekty, které jim zajistí vzory dokumentů a legislativu jim vyloží. To by měl dělat automaticky stát a teď to naštěstí konečně začíná dělat.

Je proto potřeba jít dále touto cestou. Záměrem je shromáždit legislativní tipy, vycházející z toho, jaké mají problémy a čím žijí regiony. Posbírat zkušenosti a příklady z pilotáže ze Semil a Svitav a vše dát k dispozici na portál edu.cz pro všechny. Když to shrnu, střední článek podpory se aktuálně buduje ve dvou okresech pilotně a zároveň se plánuje vytvořit střední článek z centrálního místa jako metodickou podporu pro všechny ředitele škol. 

Někteří ředitelé, ačkoli jich není mnoho, už teď znají e-mail stredniclanek@msmt.cz nebo facebookovou stránku Střední článek MŠMT  – Hlavní stránka | Facebook, kam se mohou obrátit pro podporu. Otázkou je, co se bude dít, až Martině Beťákové bude psát čtyři a půl tisíce ředitelů, protože všichni už tento e-mail budou mít. Zatím to zvládají s malým týmem, který mají v rámci pilotáže k dispozici. 

Mluvila jsem s nejmenovanou paní ředitelkou, která čerpá podporu v rámci pilotáže na Svitavsku a byla naprosto nadšená. Tento druh podpory se podle ní měl zavést už dávno. Oceňovala jednoduché a lidsky přívětivé semináře k novelám zákonů od paní Běťákové. 

Souhlasím, Martina je úžasná, jenom mám obavu o její zdraví: jak dlouho to vydrží s tímhle pracovním nasazením. Ano, už to mělo být dávno, to je ostuda státu. Když jsem dříve působil ve funkci ředitele a něco jsem potřeboval, zkoušel jsem volat na ministerstvo školství na právní odbor, protože de iure jako jediný, kdo je nebo má být schopen a oprávněn vykládat legislativu ve školství, je právní odbor Ministerstva školství. Pro zřizovatele pak právní odbor správní sekce Ministerstva vnitra. Na právní odbor Ministerstva školství byl obecně problém se dovolat. Pokud se člověk dovolal a informaci obdržel, nastal problém, pokud jste ji potřeboval aspoň do e-mailu, abyste to měli písemně. To už na právním odboru odmítli. 

Peníze pak odtékají do komerčních agentur. Nic proti nim, nechci naznačovat, že se na tom nabalují, to žádný velký byznys není. 

Pilotáž na Kutnohorsku – nadační fond Eduzměna

Modelů a vizí středního článku je víc. Vznikla Eduzměna | Nadační fond (eduzmena.cz), jedná se o myšlenku Zdeňka Slejšky, zakladatele obecně prospěšné společnosti EDUin, který také založil Nadační fond Eduzměna. Tam se podařilo shromáždit desítky milionů korun od privátních dárců. Stát to nestojí ani korunu a on se snaží vytvořit systém pilotáže na vybraném regionu Kutnohorska, tedy na úrovni větší obce s rozšířenou působností, kde se realizuje komplexní podpora. 

To znamená střední článek včetně profesionálních pracovníků zaplacených z těchto masivních dárcovských peněz. Je to zdaleka nejkomplexnější podpora. Nemá kulaté razítko státu, v tom je nevýhoda. Na druhou stranu vedení školní inspekce i vedení Ministerstva školství je v odborné radě a vše celou dobu sleduje: konzultuje s nimi směřování Eduzměny a bere si odtud inspiraci. Je to naplánované na pět let. EDUin se také angažuje, v rámci této pilotáže se staráme o zřizovatelskou skupinu. 

A jsme v poločase. Covid vše hodně zbrzdil, už se však začíná ukazovat, co se daří a co se nedaří, kde to má smysl následovat a kde jsou spíše slepé cesty. Na podzim proběhne konference Eduzměna v poločase, kde budeme vše sdílet s odbornou veřejností. Záměr je pokusit se do budoucna replikovat tento model. Pokud nějaký region bude mít zájem, převezme to funkční, a když si na to sežene peníze  – vybere si je od zřizovatele, složí se na to nebo něco podobného –, tak by to mohlo běžet. To je druhá možnost, druhý model. 

Pracovní skupina Střední článek v rámci Partnerství 2030

Třetí model je Partnerství 2030 (partnerstvi2030.cz), což je aktivita kolem SKAVu (Stálá konference asociací vzdělávání). Je to opět iniciativa, která se dala dohromady za peníze od dárců, hlavně z České spořitelny, ale nejen. Vznikly dvě pracovní skupiny. 

Jedna z nich se zaměřuje na well-being žáků a druhá právě na střední článek, kde působím za EDUin. S kolegy se snažíme dát dohromady ideální model středního článku, který vyjde zdola a bude udržitelný. 

V tuto chvíli se na základě právní analýzy debatuje o třech variantách. Z debat zatím vyplývá, že by se mohlo jednat o dobrovolný svazek obcí nebo zapsaný spolek či zapsaný ústav, který by si zřizovatelé a další stakeholdeři v regionu dobrovolně zakládali, skládali by se. Hlavní myšlenka je, že by přispívali zřizovatelé z peněz určených na školství, což by mohlo mít za efekt, že si na sebe z velké části vydělají sami. Zkrátka to spoustu procesů na vyšší úrovni zefektivní natolik, že následně vyjdou na jednotku levněji. Region může ušetřit, ať už se jedná o sdílené nákupy, nebo sdílené služby. 

Každý ředitel by si například nedělal sám bezpečnost a ochranu zdraví žáků a zaměstnanců školy, ale vysoutěžil by se jeden externí dodavatel na celý okres, který dá tím pádem každé škole mnohem nižší cenu. Někdo to bude koordinovat, hlídat a automaticky to tam posílat. Tento model umí třeba ve Finsku, kde si obce taky zřizují střední článek, což je vlastně servis mnoha rolí, nebo v Holandsku zmíněném v úvodní části rozhovoru. 

Další podstatná myšlenka v poměrně široké diskusi, přičemž souhlas s ní není jednotný, je v pracovní skupině Partnerství taková, že jednotkou pro působnost konkrétního středního článku by měl být okres. Ten shledáváme jako ideální velikost. Je dostatečně velký, aby se věci daly agregovat a dostatečně malý, aby s ním každá škola cítila sounáležitost. Ze stávajícího systému máme zkušenost, že „můj kraj“ rozhodně nefunguje. Když pomineme fakt, že kraj se cítí spíše jako zřizovatel středních škol a mateřské a základní školy spíše tuší, než aby s nimi něco dělal. 

Je potřeba aktivity přesunout níž. Někdo říká, že nejlepší je úroveň obce s rozšířenou působností, že to ostatně dokládají mapy a jejich efektivní fungování. My na to říkáme: „Ano, to je hezké, ale vychází to příliš draho, a hlavně kde vezmeme 205 zapracovaných koordinátorů středních článků?“ – budeme mít problém sehnat 75 lidí na pokrytí všech okresů.

Iniciativa Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv 

A aby toho nebylo málo, tak ještě je tady Iniciativa zřizovatelských svazů Svazu měst a obcí České republiky (smocr.cz) a Sdružení místních samospráv | SMS ČR (smscr.cz), která také předkládá určitou formu podpory. Pokud to shrnu hodně cynicky, funguje nějak ve smyslu: „My už to dávno děláme, ale ne úplně dobře, protože na to nemáme finance a kapacity. Když nám dáte víc peněz, seženeme víc lidí a budeme to dělat.“

Pokud se podíváme na stávající kapacity krajů a zaměříme se na odbory školství, pracuje v nich třicet až sedmdesát lidí, to není vůbec málo. Někteří z nich se jmenují metodici, ale ruku na srdce: u většiny krajů metodickou podporu příliš nevidíme. Nedá se tedy říct, že by to byla ta nejlepší cesta. Dovedu si představit, že se dá leccos udělat a že jsou tam i příklady dobré praxe, dobrých krajů, ale pořád platí, že se jedná o stovky škol. A krajské město je pro dojíždění ředitele na poradu mnohem dál než město okresní. Natož schůzovat ve třech stech ředitelů. Agenda by se v kraji stejně dál dělila po okresech. Nebudete každý měsíc svolávat ředitele středních a základních škol Středočeského kraje do Prahy na poradu. Navíc, aby k něčemu byla a každý se dostal ke slovu – to je úplně mimo realitu.

Jak dál?

Takže se v rámci ČR může stát, že se tyto modely v okresech různě uchytí a každý bude rozvíjet jiný? Jak to bude vypadat? Bude tu existovat více souběžných modelů? 

Rozumím, kam míříte. Eduzměna jede a dojede nejdál, ale existuje velké riziko, že cesta je příliš pocukrovaná penězi, jejichž objem se nedá zopakovat. I kdyby se Eduzměna rozhodla, tolik peněz na každý okres nemá šanci vybrat. Takže se spíše bude zkoušet a sdílet jenom to, co se osvědčuje a hledat pro to nový samofinancovatelný model. Tam vidím spíš přenos know-how než přímo rozšíření myšlenky Eduzměny, protože to prostě principiálně v našem malém státě, malém rybníčku, není možné. 

Partnerství 2030 pracuje na modelech zdola. My tomu v tuto chvíli říkáme „okresní partnerství“ jako terminus technicus a máme přes dvacet zájemců z různých okresů. Takže dvacet okresů z pětasedmdesáti už v tuhle chvíli má zájem se zapojit. Jsou mezi nimi jednotliví iniciátoři MAPů (Národní síť Místních akčních skupin České republiky, z.s.), to znamená obce s rozšířenou působností, které se spojují v rámci okresu a my jim poskytujeme metodickou podporu, průvodce, aby se pokusili etablovat a vymyslet si model samofinancování. 

Partnerství 2030 je ochotno platit nějakým drobným penízem koordinátory okresního partnerství. MAPy si mezi sebou vyberou někoho, kdo bude koordinátorem a peníze od donorů Partnerství 2030 na něj získají. Zároveň mohou, protože se to překrývá s agendou MApu, použít „své“ projektové peníze. Zaplatí sami sebe z MAPu a můžou dělat pro okresní partnerství, protože se jim to vlastně překrývá. Výhledově to však musí být samofinancovatelné, to znamená nepůjde to bez regionů se zřizovateli-entuziasty, kteří řeknou: „Na tohle přispěji, protože v tom vidím smysl“. Což rozhodně nebude všude a nastane velký problém, jakmile skončí projektová podpora MAPů a donorská podpora od Partnerství 2030. Myslím, že snaha bude hodně často hynout na úbytě právě z důvodu financí. Koordinátor okresního partnerství pochopitelně nemůže táhnout dál zadarmo celý okres. 

Takže se na to v rámci okresu musí peníze najít.

Ano, to je součástí našeho know-how. Teď se bude zadávat studie ve spolupráci se Svazem měst a obcí České republiky, jak moc bude takovýto svazek samofinancovatelný, pokud bude agregovat činnosti. Jestli se sdílenými nákupy a sdílenými službami dá ušetřit tolik, že by se za ušetřené peníze zaplatili koordinátoři okresního partnerství, bude součástí analýzy. 

Ministerstvo školství v současné chvíli tahá za nejdelší provaz. Už teď dalo najevo: „My si vás poslechneme, ale stejně si to uděláme po svém.“ Ministerstvo bude ověřovat pilotáž tak, že ji bude překlápět do operačních programů. Aktuálně byl schválen projekt v rámci IPs (Individuální projekty systémové) z Operačního programu Jan Amos Komenský. Jde o implementaci ministerského modelu středního článku. Model je to časově omezený, lidé budou placeni z projektových peněz. Opět nad tím bude viset typický Damoklův meč, to jest udržitelnost projektu poté, co skončí peníze z Bruselu. Kdo to bude platit dál a za jakých okolností. To byl souhrn k otázce středního článku.

Děkujeme za kompletní přehled všeho, co se na tomto poli děje.

Miroslav Hřebecký

FOTO: Miroslav Hřebecký, EDUin

V současné době působí ve funkci programového ředitele obecně prospěšné společnosti EDUin. Absolvent Pedagogické fakulty UK Praha a Centra školského managementu tamtéž. Osmnáct let strávil ve školství v první linii, má za sebou ředitelskou zkušenost z gymnázia a základní školy. Od roku 2003 působí paralelně jako lektor vzdělávání učitelů a ředitelů, jeho kurzy prošlo přes pět tisíc nejrůznějších pracovníků ve školství. Tematicky se věnuje vzdělávací politice, zřizovatelům škol a spolupráci se školským terénem.

Je zakladatelem celostátní soutěže školních webů sCOOL web, ceny za inovace ve vzdělávání Eduína, Klubu zřizovatelů a spoluautorem nástroje Co umím na podporu pozitivní motivace dětí.