Ilustrační foto / FOTO: Freepik
Vzdělávání žáků s SPU se řídí zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. S účinností od 1. 1. 2005 uzákonil zásadu rovného přístupu ke vzdělávání a tzv. pravidlo spádové školy. V jeho dikci u SPU preferujeme vzdělávání v běžném proudu, výjimečněji ve třídě či škole zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona pro žáky s těžkou SPU, jimž PO v ZŠ nestačí. Inkluzivní novelou ŠZ č. 82/2015 Sb., účinnou od 1. 9. 2016, vzniká právní nárok dětí na vymezená PO 1.–5. st. a jejich financování ze státního rozpočtu. PO 1. st. poskytuje škola, o 2.–4. st. PO v případě SPU rozhoduje školské poradenské pracoviště (SPZ). Žáci se neposuzují podle diagnóz, ale podle individuálních potřeb, na PO mají právo. Doporučení ŠPZ jsou pro školu právně závazná s cílem vytvořit podmínky umožňující žákům se SPU podávat výkon odpovídající jejich schopnostem.
Spolužáky musíme o zohlednění žáka se SPU informovat. Zamezíme tak domněnkám o nadržování, předejdeme nefunkčním vztahům ve třídě. Žák své obtíže vnímá, obzvláště zaostává-li za spolužáky. Role učitele spočívá v jeho motivaci být úspěšný. Pomůže mu zjistit vhodné učební strategie pro lepší práci, s organizací učení, řeší jeho pocity při výuce. Zváží pro něj efektivnost skupinové práce, místy ji nahradí individuálním procvičováním. Vyzdvihne žákovy silné stránky, zvýší tak jeho sebevědomí. K tomu lze využít i třídnických hodin, zaměřených na podporu vztahů [1] [2].
Reid (2006) se domnívá, že každý učitel musí zvažovat, co zásadně ovlivní výsledky učení žáků se SPU:
prostředí třídy, ve které se žák učí, vztah ke studiu;
sebevědomí v konkrétním vyučovacím předmětu, náročnost učitele a přístup k žákovi;
motivace ke školní práci a vhodný učební styl žáka;
styl výuky konkrétního učitele a způsob komunikace s žáky;
charakter úkolu a způsob jeho zadání;
podpůrné materiály užívané ke splnění úkolu;
jiné vlivy – doba, kdy se učíme, (ne)přítomnost těch, kteří nás v učení podporují, prostředí, kde se učíme, puštěná hudba aj. [3].
Osvědčuje se zařazovat učení hrou. Základem musí být jasná strukturovaná pravidla s možností kontroly a sebekontroly. Hra nikdy nesmí vyústit do nevraživosti mezi žáky [4] [5].
Zdroje
[1] Selikowitz, M. (2000). Dyslexie a jiné poruchy učení: co to jsou specifické poruchy učení a jak se diagnostikují. Praha: Grada.
[2] Miller, B., C. (2012). Quick brainstorming activities. New York: American Management Association.
[3] Reid, G. (2006). Learning styles and inclusion. London, Thosand Oaks, New Delhi: Sage.
[4] Krejčová, L. (2019). Dyslexie. Psychologické souvislosti. Praha: Grada Publishing, a. s.
[5] Reid, G. (2016) Dyslexia: a practitioners handbook. Chichester, West Sussex: Wiley Blackwell.
Specifické poruchy učení (SPU) postihují přibližně 5-10 % lidí, způsobují obtíže s čtením, psaním, počítáním a motorikou, mají neurobiologický původ a mohou negativně ovlivnit vzdělávací proces. Přestože se setkáváme s průměrným až nadprůměrným intelektem u lidí s SPU, jejich vzdělávání vyžaduje individuální přístup a podporu, která kompenzuje jejich specifické potřeby bez změny obsahu výuky.
Druhá část pětidílného seriálu o výjimečnostech při vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení (SPU) poukazuje na možnosti tvorby podpůrných dokumentů PLPP i IVP. Dále se společně zaměříme na vymezení rozdílů mezi jednotlivými stupni podpůrných opatření. Pokud hledáte inspiraci pro konkrétní postupy specifické podpory, naleznete je právě zde.
Ve čtvrté části seriálu o podpoře žáků se specifickými poruchami učení (SPU) se posouváme od vztahů vrstevnických a od vlivu učitele na ně k rovině týmové spolupráce všech v žákově okolí. Výhody propojení aktérů, kteří mají zájem na žákově prospěchu, jsou značné. Pokuste se o ně s naší pomocí i vy!
Specifické poruchy učení (SPU) postihují přibližně 5-10 % lidí, způsobují obtíže s čtením, psaním, počítáním a motorikou, mají neurobiologický původ a mohou negativně ovlivnit vzdělávací proces. Přestože se setkáváme s průměrným až nadprůměrným intelektem u lidí s SPU, jejich vzdělávání vyžaduje individuální přístup a podporu, která kompenzuje jejich specifické potřeby bez změny obsahu výuky.
Druhá část pětidílného seriálu o výjimečnostech při vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení (SPU) poukazuje na možnosti tvorby podpůrných dokumentů PLPP i IVP. Dále se společně zaměříme na vymezení rozdílů mezi jednotlivými stupni podpůrných opatření. Pokud hledáte inspiraci pro konkrétní postupy specifické podpory, naleznete je právě zde.
Sylvie Doláková, lektorka a metodička pro ranou výuku angličtiny, představí několik pomůcek, které fungují u žáků s dyslexií ve výuce angličtiny. Všichni žáci (včetně žáků s dyslexií) se potřebují nejprve v angličtině dorozumět a komunikovat, a to nejlépe s pomocí názorných příkladů, teprve potom by měla nastat fáze výuky čtení a psaní. Sylvii Dolákové se při výuce čtení a psaní v angličtině u žáků s dyslexií nejlépe osvědčily smyslové pomůcky, otočná kolečka, barevné kódování a další.