Specifika vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení
Ilustrační foto / FOTO: Freepik
Specifika vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení
U žáků se specifickými poruchami učení (SPU) počítejme při výuce s možným narušením percepčních funkcí CNS. Proto individuální funkční podpora každého žáka by měla vycházet nejen z diagnostiky ve školském poradenském zařízení (ŠPZ), ale i z pedagogické diagnostiky učitele. Podpůrná opatření lze např. zpracovat formou nepovinného dokumentu, plánu pedagogické podpory. U závažných SPU na doporučení a ve spolupráci se ŠPZ tvoříme individuální vzdělávací plán s participací rodičů či zletilého žáka [1] [2].
U dětí v riziku SPU (s podpůrnými opatřeními 1. st. – dále 1. st. PO), u mírných SPU nebo u žáků s eliminovanými problémy (2. st. PO) při výuce kompenzujeme jejich obtíže: Zaměřujeme se na stimulaci pracovní paměti. Preferujeme multisenzoriální přístup při výuce, prodlužujeme o 25 % čas na práci. Oceňujeme menší, kvalitně zpracovaný objem práce. Domů předem zadáváme k přípravě texty ke čtení. Instrukce zadávané po krocích umožní, aby se žáci neztratili v postupu práce. Povolujeme použít gramatické a jiné přehledy učiva. Eliminujeme zápis poznámek u problémů se psaním. Lze nahradit ofocením, poskytnutím již vytištěného podkladu, do kterého si žák údaje vpisuje. Povolujeme diktafon k nahrání látky, notebook k zápisu, hlasový výstup k přečtení textu. Myšlenkové mapy pomohou nacházet v učivu souvislosti. Častým opakováním učiva zdůrazníme, na co se cíleně zaměřit. Osvědčilo se využití písaře, kterému žák při testech diktuje odpovědi. Své místo má doučování [3].
U závažnějších SPU (3. či 4. st. PO) klademe akcent i na reedukaci prováděnou např. školním speciálním pedagogem. Nejedná se o doučování, ale o rozvoj oslabených funkcí a kompenzaci SPU. Při doporučené úpravě obsahu učiva pracujeme s metodami výuky a postupy, které učivo lépe přiblíží. Neměníme očekávané výstupy učiva v ZŠ, tj. cílové kompetence, a to pro jejich široké nastavení. Na 2. st. ZŠ lze v případech hodných zřetele nahradit druhý cizí jazyk vzdělávacím obsahem prvního cizího jazyka nebo předmětem speciálně pedagogické péče [4] [5].
Hodnotit je vhodné formativně v předmětech, do kterých se SPU promítá. Netolerujeme lajdáctví, oceňujeme snahu. Důležité je poskytnout zpětnou vazbu, jak chyby eliminovat. Výsledky vzdělávání v celkovém vývoji zmapuje i širší slovní hodnocení [6].
Další osvědčené specifické způsoby podpory žáka ve školním prostředí (vždy s ohledem na jeho skutečné obtíže):
zadání úloh předložit ústně i písemně, aby se k němu žák mohl dle potřeby vracet;
prověřit, zda žák dostatečně vnímal zadání a ví, jak má dál pracovat;
při výkladu učiva poskytnout písemnou osnovu výkladu, aby žák mohl lépe výklad sledovat;
často opakovat a upevňovat látku i jinou formou a jiným postupem výkladu;
zkrátit objem požadované práce bez dopisování;
umožnit používat ICT, elektronické dokumenty a hlasové výstupy (lze zde měnit velikost písma a jeho barvu, jas a kontrast, rychlost čtení, druh hlasu (mužský, ženský či vygenerovaný počítačem);
důsledněji kontrolovat, že si vše žák zapsal správně, aby se neučil chybné termíny, slovíčka, pojmy aj.
zajistit podklady, podle kterých se bude doma učit, nespoléhat na správnost zápisu při opisu z tabule nebo učebnice;
poskytovat odkazy na látku zpracovanou v učebnicích, případně v jiných zdrojích;
předem poskytnout texty, které se společně ve třídě užívají při čtení, výkladu nového učiva apod. – pokud se žák dopředu s textem seznámí, lépe se soustředí na výklad a snáze se v textu orientuje;
obsáhlé písemné práce psát rozložené do více hodin;
poskytnout vzorové texty, šablony aj., podle kterých si žák nacvičí psaní např. určitého slohového útvaru;
hodnotit pouze práci, kterou stihne vypracovat;
zadávat odlišný domácí úkol co do rozsahu, popř. i obsahu;
přesvědčit se, že žák umí pracovat s kompenzačními pomůckami a vizualizovanými přehledy učiva;
podporovat žáka při kontrole práce, zprostředkovávat mu postupy k eliminaci chyb podle dílčích předem definovaných kroků;
poskytnout zvýšenou toleranci písemného projevu ve všech předmětech;
diktáty zkracovat, nahrazovat je doplňovacími cvičeními, slovně odůvodňovat zápis slov;
povolit psát jiným typem písma než vázaným či přímo psát na počítači;
objasňovat souvislosti v textu a diskutovat o nich – a to i na střední škole, mají-li žáci problém s porozuměním. Je velmi dobrou podporou, pokud učitel pomůže souvislosti objasnit, resp. upřesní, kde lze tyto souvislosti v textu najít [7] [8] [9] [10].
Zdroje
[1] Michalová, Z. (2008). Vybrané kapitoly z problematiky specifických poruch učení. Liberec: Technická univerzita v Liberci.
[2] Pokorná, V. (2010). Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál.
[3] Jucovičová, D., & Žáčková, H. (2008). Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál.
[4] Michalová, Z. (2004). Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních. Havlíčkův Brod: Tobiáš.
[5] Jucovičová, D., & Žáčková, H., & Sovová, H. (2007). Specifické poruchy učení na 2. stupni základních škol: (použitelné i pro střední školství). Praha: D + H.
[6] Pokorná, V. (2010). Vývojové poruchy učení v dětství a v dospělosti. Praha: Portál.
[7] Krejčová, L., & Hladíková, Z. (2019). Zvládáme specifické poruchy učení. Dyslexie, dysortografie, dysgrafie. Brno: Edika.
[8] Simon, H. (2015). Dyskalkulie: jak pomáhat dětem, které mají potíže s početními úlohami. Praha: Portál.
[9] Metelková Svobodová R. (2012). Čtenářská gramotnost - cesta ke vzdělávání. Ostrava: Ostravská univerzita.
[10] Novák, J. (2004). Dyskalkulie: metodika rozvíjení základních početních dovedností. Havlíčkův Brod: Tobiáš
Specifické poruchy učení (SPU) postihují přibližně 5-10 % lidí, způsobují obtíže s čtením, psaním, počítáním a motorikou, mají neurobiologický původ a mohou negativně ovlivnit vzdělávací proces. Přestože se setkáváme s průměrným až nadprůměrným intelektem u lidí s SPU, jejich vzdělávání vyžaduje individuální přístup a podporu, která kompenzuje jejich specifické potřeby bez změny obsahu výuky.
Ve třetí části pětidílného seriálu se podrobněji seznámíte s jedinečnou podobou školní práce s žáky se specifickými poruchami učení (SPU), kam spadá i zohlednění vlivu sociálních podmínek na edukační proces této skupiny žáků se SVP. Nabízíme vám souvislosti mezi funkčními vztahy v třídním kolektivu a prospěchem žáka se SPU. Úspěch žáků v rámci kolektivu máte ve svých rukou i vy.
Ve čtvrté části seriálu o podpoře žáků se specifickými poruchami učení (SPU) se posouváme od vztahů vrstevnických a od vlivu učitele na ně k rovině týmové spolupráce všech v žákově okolí. Výhody propojení aktérů, kteří mají zájem na žákově prospěchu, jsou značné. Pokuste se o ně s naší pomocí i vy!
Mohlo by Vás zajímat
Dopady specifických poruch učení na vzdělávání žáků
Specifické poruchy učení (SPU) postihují přibližně 5-10 % lidí, způsobují obtíže s čtením, psaním, počítáním a motorikou, mají neurobiologický původ a mohou negativně ovlivnit vzdělávací proces. Přestože se setkáváme s průměrným až nadprůměrným intelektem u lidí s SPU, jejich vzdělávání vyžaduje individuální přístup a podporu, která kompenzuje jejich specifické potřeby bez změny obsahu výuky.