Ilustrační foto / FOTO: Unsplash
Tento text vychází z britského dokumentu Národní strategie podpory začleňování nově příchozích žáků do školní výuky. [1] Předchozí části přinesly celou řadu tipů ohledně konkrétní pomoci a podpory nově příchozím žákům, rady ohledně chyb, jichž se je třeba vyvarovat, a také cenné informace ohledně hodnocení nově příchozích žáků. Čtenáři se také mohli seznámit s modelem dočasné intenzivní podpory nových žáků s OMJ. (Odkazy na jednotlivé články najdete pod textem.)
Osmý díl přináší informace k nastavení kritérií pro hodnocení žáků.
Nástroj Nastavení kritérií hodnocení žáků (anglicky: AfL – Assessment for Learning) slouží v rámci britského školství jako podpora zejména pro nově příchozí žáky s OMJ. Pomáhá s žáky sdílet učební cíle a kritéria úspěchu a poskytuje jim zpětnou vazbu k procesu učení se zaměřením na identifikaci dalších kroků ve výuce a jejich naplnění. Učitelé by měli zajistit, aby žákům s angličtinou jako druhým jazykem byly v rámci školní třídy sdělovány jak učební cíle, tak kritéria úspěchu a zpětná vazba ve srozumitelné a pro ně přístupné angličtině.
Je také nezbytné sbírat informace nejen o pokrocích žáků s OMJ ve výuce podle učebních osnov, ale i o jejich pokrocích ve výuce druhého jazyka.
Učitelé mohou (právě v rámci procesu nastavování kritérií hodnocení žáků s OMJ) využívat pro identifikaci silných stránek a oblastí rozvoje ve druhém jazyce strategie typu:
pozorování,
dotazování (rozhovor),
pořizování audionahrávek spontánního mluveného projevu žáka (průběžný sběr v čase),
analýza mluveného projevu žáka,
analýza psaného projevu žáka.
Výše uvedené v kombinaci s průběžným hodnocením a sumativním hodnocením by mělo sloužit k informování žáků ohledně plánování a výuky.
Je důležité sledovat, jakým způsobem se žáci s OMJ projevují při řešení různých skupinových nebo samostatných úkolů, jak komunikují a reagují při interakci se spolužáky a dospělými, jak reagují na případné úspěchy a neúspěchy. Na základě toho lze vytvořit ucelenou představu o samotném žákovi (o jeho schopnostech, jak efektivně se zapojuje do výuky) a možných strategiích v přístupu vůči němu.
Bohatým zdrojem pro analýzu pokroků a konkrétní jazykové úrovně ve druhém jazyce žáka jsou již výše zmíněné audionahrávky spontánního mluveného projevu žáka či jeho písemné záznamy, a to jak během výuky různých předmětů, tak v běžných sociálních situacích. Při pořizování záznamů je však důležité, aby měl žák v rámci plánovaných aktivit možnost v dostatečné míře či stupni náročnosti (rozsah slovní zásoby apod.) používat druhý jazyk. Porovnání mluveného a psaného projevu žáka s OMJ je užitečné zejména pro průběžné hodnocení vývoje jazyka a pro stanovení cílů v rámci učebních osnov.
V tomto textu se podrobněji zaměříme na metodu pořizování časově omezených audionahrávek spontánního mluveného projevu žáka. Zájemci, kteří by rádi získali podrobnější informace k dalším praktickým přístupům pro hodnocení vývoje druhého jazyka a studia dle učebních osnov (jako je pozorování, pořizování ukázek písemného projevu ve druhém jazyce žáka aj.), najdou podrobnější informace v dokumentu:
Dokonalost a radost: Vyučování a studium – bilingvní žáci v prvních ročnících, Díl 1, Plánování a hodnocení jazyka a učení (Anglicky: Excellence and Enjoyment: learning and teaching for bilingual children in the primary years, Unit 1, Planning and assessment for language and learning, DfES 2132-2006DCL-EN).
Co jsou audionahrávky spontánního mluveného projevu a proč jsou důležité?
Audionahrávky často sestávají z minimálně 50–100 slovních projevů žáka. Jsou klíčové pro individuální hodnocení jazykové úrovně žáka (ve druhém jazyce) a umožňují pedagogovi shromažďovat různé typy údajů. Pedagog může u žáka s OMJ hodnotit například:
délku slovního projevu,
slovní zásobu,
syntax (slovosled, skladba slov ve větě),
sémantiku (významosloví, informace předávané prostřednictvím jazyka),
morfologii (tvarosloví: např. skloňování, časování…),
pragmatiku (praktické a účelné využívání řeči),
vypravěčské schopnosti,
porozumění aj.
Jak motivovat žáky, aby se aktivně podíleli na pořizování audionahrávek?
Volte metody založené na hře! Používejte poutavé hračky a nechte se vést dítětem.
Nalepte si náplast a vysvětlete dítěti, jak jste se „zranili“. Zeptejte se ho, zda se mu také někdy v minulosti stalo, že se zranilo. Děti se tímto způsobem většinou rychle rozmluví.
Přineste katalog hraček a nechte dítě vybrat tři z nich, které by si přálo ke svým narozeninám. Požádejte je o vysvětlení, proč si vybralo právě tyto tři hračky. Pokud dítě nezačne mluvit, můžete chvíli nechat mluvit plyšové zvíře nebo akční figurku, případně můžete sami na chvíli převzít iniciativu v rozhovoru.
Použijte části vybraných zábavných nebo legračních příběhů pro děti, vypíchněte zejména veselé detaily, které se v nich dějí.
Vložte zajímavý předmět do průhledného koše nebo tašky a předstírejte, že nádobu nemůžete otevřít. Dítě vám pravděpodobně bude chtít pomoci. S dítětem tak můžete postupně navazovat vztah. Bude potom snadnější je motivovat k slovnímu projevu i ke hře s hračkou.
Zeptejte se rodičů, zda existuje něco, z čeho je dítě v současné době obzvlášť nadšené. Například pokud nedávno společně navštívili výstavu hraček nebo dítě právě oslavilo narozeniny.
Podívejte se na krátké video a nechte dítě obsah převyprávět.
Používejte obrázkové knihy beze slov. Nechte dítě samostatně vyprávět příběh nebo převyprávět příběh, který jste společně vymysleli. [2]
Další tipy pro sběr audionahrávek mluveného projevu žáka:
K nahrání vzorku jazyka můžete použít například program Audacity. [3]
Následující přehled kritérií, na která by se měl pedagog (po pořízení audionahrávky/audionahrávek) zaměřit, vychází z volně dostupného dokumentu Language sample checklist (česky: Přehled kritérií pro analýzu záznamu mluveného projevu žáka). [4]
Používané typy vět:
jednoduché/složené;
záporná tvrzení;
tázací, oznamovací, rozkazovací, přací;
se správným/chybným slovosledem
v rámci tvorby vět využívání jednotlivých slovních druhů: např. spojek, příslovcí
dále užití jednotlivých druhů časů, vedlejších vět, trpného rodu aj.
Průměrná délka mluveného projevu (anglicky: Mean Length of Utterance – MLU)
Je měřítkem jazykové produktivity u dětí. Tradičně se vypočítává tak, že se sesbírá 100 mluvených projevů dítěte a počet morfémů se vydělí počtem projevů. Vyšší délka projevu znamená vyšší úroveň jazykových znalostí. Metoda je vhodným ukazatelem pro možné vady řeči a je využívána mj. u dětí s autismem. [5]
Morfologie (tvarosloví):
skloňování slov
používání množného čísla
používání předložek
používání časů (minulý, přítomný, budoucí…)
Používání zájmen:
Osobních (příklad: já, ty, on, ona, ono). „U osobních zájmen je zpravidla morfologicky odlišeno podmětové a předmětové užití, a to dokonce i v jazycích, které nepoužívají skloňování – např. anglické I (já) – me (mě). U předmětového užití se navíc často rozlišuje důrazová a nedůrazová forma – srov. angl. me – myself, nebo české mu – jemu.“ [6]
Přivlastňovacích (příklad: můj, tvůj, jeho, její)
Vztažných (příklad: kdo, co, jaký, který, čí, jenž)
Zvratných (příklad: si, se) a dalších.
Vyprávění:
Dítě:
Samostatně vypráví příběh anebo převypráví určitý pohádkový příběh/knihu.
Popíše jednotlivé postavy.
Popíše děj, problém a jeho řešení.
Popíše řazení jednotlivých částí za sebou.
Využívá tzv. „referenční vazby“ zvyšující plynulost příběhu: pravidelně odkazuje k tomu, co již bylo v příběhu zmíněno. Připomíná např. hlavní téma, tedy to, co je v příběhu už známé, a také co je v něm nové (proces odkazování na jiné položky v příběhu zvyšuje soudržnost příběhu tvořením vazeb). [7]
Používá při vyprávění příběhu tzv. „časové značky“ (jedná se o použití příslovcí času ke zvýraznění nejdůležitějších posunů/zlomů v příběhu anebo k označení míst v příběhu, kde příběh výrazně plyne). [8]
Prokazuje mylné, anebo naopak správné porozumění příběhu.
Demonstruje pochopení tzv. „teorie mysli“ (dítě je schopné uvažovat o své vlastní mysli a mysli druhých lidí; je proto schopno vykládat lidské chování účelným způsobem; je také schopno vysvětlit, předvídat a ovlivnit chování druhých lidí). [9]
Demonstruje pochopení tzv. „falešného přesvědčení“ (děti si uvědomují, že jiní lidé mohou mít odlišné názory než ony samy; chápou, že jiný člověk může věřit něčemu, o čem ony samy ví, že není pravda, a umí také předvídat, že daná osoba bude jednat na základě svého falešného přesvědčení; dítě dále také chápe rozdíl mezi realitou a zdáním). [9]
Pragmatika řeči:
Dítě:
Používá pozdrav.
Přiměřeně přebírá iniciativu v rozhovoru.
Dokáže samostatně začít konverzaci.
Používá přiměřený tón hlasu a prozodii (zvukové vlastnosti jazyka, které se uplatňují na vyšší úrovni, než je hláska: slabika, přízvuk, tón, intonace neboli melodie, frázování a rytmus).
Dokáže udržet předmět hovoru.
Mluvený projev doplňuje přiměřenou neverbální komunikací.
Chápe a používá obrazný jazyk (metafory…).
Klade doplňující otázky, aby lépe a přesněji porozumělo, co se mu sděluje.
Je schopné v procesu komunikace přiměřeným způsobem upoutat pozornost druhých lidí (umí se prosadit, dát najevo, co potřebuje, dát najevo, pokud jej něco zneklidňuje…).
Zapojením žáků s odlišným mateřským jazykem do procesu vrstevnického hodnocení a sebehodnocení se nejen zlepšuje jejich povědomí o aktuálním úkolu/zadání, očekávaných standardech a jejich vlastním výkonu souvisejícím s úkolem, ale také se rozvíjí metajazyk spojený s plněním daného úkolu.
Metajazykem se myslí terminologie používaná k popisu jazykových reálií v daném jazyce (zde je myšlena angličtina jako druhý jazyk žáků s odlišným mateřským jazykem, například polštinou, litevštinou...). V praxi se může jednat například o anglickou terminologii vztahující se k anglické gramatice anebo i o diskuse v angličtině o anglickém jazyku – jak jej správně používat. [10]
Znalost metajazyka u hlavního vyučovacího jazyka školy pomáhá žákovi s odlišným mateřským jazykem lépe porozumět svému učiteli.
Pokud učitel například žákovi představí v angličtině dva slovní druhy, přičemž jeden je podstatné jméno a jeden přídavné jméno, potřebuje žák vědět, co znamená v angličtině slovo „podstatné jméno“ a co znamená „přídavné jméno“, aby pochopil, kde a jak budou tato slova v anglickém jazyce použita. Schopnost vysvětlit (tzn. použít metajazyk), jak angličtina funguje, aniž by žák používal svůj mateřský jazyk, mu pomáhá myslet anglicky a neopírat se o překlad. Učitelé často žádají žáky s angličtinou jako druhým jazykem, aby se snažili přemýšlet v angličtině. To je možné pouze v případě, že žák má dostatečnou anglickou slovní zásobu, o které může mluvit (tzn. aktivně používat metajazyk), a také tehdy, pokud rozumí tomu, jak anglický jazyk funguje. [11]
Poznámka na závěr: Učitelé budou nejspíš muset vynaložit značné kreativní úsilí, aby nástroj typu Nastavení kritérií hodnocení žáků zpřístupnili i těm žákům, pro něž je angličtina úplně novým jazykem. Mohou však například využít ve výuce aktivity jako „semafor“ – kdy jsou děti dotazovány, jak samy hodnotí svůj výkon.
V 9. díle seriálu britské inspirace se můžete dočíst více o tom, jak probíhá v britské škole podpora nově příchozích žáků ze strany specialisty pro podporu/rozvoj etnických menšin. Dozvíte se také, jak může učitele a žáky podpořit pomocný učitel, který ovládá mateřský (první) jazyk nově příchozích žáků.
Zaujalo vás téma? Všechny díly seriálu, který se věnuje tématu začleňování nově příchozích žáků v britském základním školství, najdete zde (díly budeme postupně zveřejňovat):
[1] © CROWN COPYRIGHT. (2007). New Arrivals Excellence Programme Guidance. Primary and Secondary National Strategies ❙ 00650-2007BKT-EN ❙ [online]. Dostupné z: https://www.naldic.org.uk/Resources/NALDIC/Teaching%20and%20Learning/naep.pdf [dat.cit. 8.6.2022] [dat. cit. 8. 6. 2022]
[2] FORS, A. (2021). What are language samples and why are they important? [online]. Dostupné z: https://allisonfors.com/language-samples/ [dat. cit. 8. 6. 2022].
[3] FORS, A. (2021). Tips for taking language samples. [online]. Dostupné z: https://allisonfors.com/language-samples/ [dat. cit. 8. 6. 2022].
[4] FORS, A. (2021). Language sample checklist. [online]. [dat. cit. 8. 6. 2022]. Dostupné z:
https://allisonfors.com/language-sample-checklist/
[5] WIKIPEDIA, THE FREE ENCYCLOPEDIA. (2020). Mean length of utterance. [online]. [dat. cit. 8. 6. 2022]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Mean_length_of_utterance
[6] ČERMÁK, F. (2010). Lexikon a sémantika. Praha: NLN. 172–173.
[7] LEARNING DEVELOPMENT - UNIVERSITY OF WOLLONGONG, AUSTRALIA. (nedatováno). Cohesive writing. Grammatical referencing. [online]. [dat. cit. 8. 6. 2022]. Dostupné z:
https://documents.uow.edu.au/content/groups/public/@web/@stsv/@ld/documents/doc/uow195608.pdf
[8] BESTGEN, Y., & COSTERMANS, J. (1997). Temporal markers of narrative structure: Studies in production. In J. Costermans & M. Fayol (Eds.), Processing interclausal relationships: Studies in the production and comprehension of text (pp. 201–218). Lawrence Erlbaum Associates, Inc.
[online]. [dat. cit. 8. 6. 2022]. Dostupné z: https://psycnet.apa.org/record/1997-97474-010
[9] BABU, N. (2011). Theory of mind understanding in narration: A study among children from different socioeconomic backgrounds in India. In F. Deutsch, M. Boehnke, U. Kühnen, & K. Boehnke (Eds.), Rendering borders obsolete: Cross-cultural and cultural psychology as an interdisciplinary, multi-method endeavor: Proceedings from the 19th International Congress of the International Association for Cross-Cultural Psychology. [online]. [dat. cit. 8. 6. 2022]. Dostupné z: https://scholarworks.gvsu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1065&context=iaccp_papers
[10] WIKIPEDIE, OTEVŘENÁ ENCYKLOPEDIE. (2021). Metajazyk. [online]. [dat. cit. 8. 6. 2022]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Metajazyk
[11] LANGUAGE LAB, ENGLISH LIVE. (2018). Metalanguage: What is it and how will it help my English? [online]. [dat. cit. 8. 6. 2022]. Dostupné z: https://englishlive.ef.com/blog/language-lab/metalanguage-will-help-english/