Ilustrační foto / FOTO: APIV B
Těžko si představit výuku, při níž by nebyl žák žádným způsobem hodnocen a nedostával tak zpětnou vazbu ke svým znalostem a dovednostem. Co ale pojem „hodnocení“ vlastně znamená? Definice se mírně liší podle toho, zda jde o pohled žáka, rodiče či učitele.
Konstruktivní hodnocení ovšem nepřichází samo od sebe.
„Takové hodnocení však vyžaduje více, než aby učitel jen seděl a pozoroval, zda děti vykazují takové chování, ve které doufal, či nikoli. Musí žákům poskytovat zvláštní příležitosti k tomu, aby mohli prokázat, zda bylo cílů výuky skutečně dosaženo,“ dočteme se k dané problematice například ve Fontanově knize Psychologie ve školní praxi. [2]
Každý učitel si samozřejmě přeje mít šťastnou třídu a sám v ní být spokojený, správný systém hodnocení a zpětné vazby mu v tomto cíli může být značně nápomocný.
Dylan Wiliam k tomu nabízí šest doporučení [3], která lze rozdělit na čtyři oblasti:
1. Úvodní aktivizace a zvýšení motivace žáků spolupracovat na začátku školní výuky. |
2. Průběžná zpětná vazba v hodině od žáků směrem k učiteli – týká se samotného procesu výuky – porozumění látce. Lze využít různé techniky (viz níže): Průběžné sbírání zpětné vazby od všech žáků ve třídě (jak rozumí učivu, zda se orientují v procesu výuky, zda aktuálně něco nepotřebují), nikoliv jen aktivních žáků. |
3. Zpětná vazba od učitele směrem k žákovi: Důraz na slovní hodnocení, nikoliv hodnocení známkami. |
4. Efektivní zpětná vazba od žáků směrem k učiteli, která slouží jeho dalšímu profesnímu rozvoji: Hodnocení vyučovací hodiny apod. |
V každé třídě se dle Wiliama hlásí stále titíž žáci. Ti ostatní nejsou vyvoláváni, nemusí tedy povětšinou ani přemýšlet. Lepší je proto pro učitele při tázání použít prvek náhody. Na dřívka (například od nanuků) napsat jména žáků a losovat. Jak to v praxi funguje, se můžete podívat v krátkém výukovém materiálu Dylana Wiliama The Classroom Experiment lollipop sticks (česky: Třídní experiment – dřívka od nanuků). (Pozn.: V tomto videu je možné nastavit funkci automatického překladu do titulků v češtině.) Kompletní výukové video je potom ke zhlédnutí pod názvem The Classroom Experiment Epizoda 1 a Epizoda 2.
Dopis rodičům o změně ve vyvolávání na základě náhodného výběru pak naleznete v příloze článku Jak aktivizovat žáky? Nechte je pořádat třídní schůzky či ohodnotit výuku.
Představte si, že každý žák má v lavici po ruce sadu tří barevných (plastových či papírových) kelímků v barvách semaforu. Signalizují míru porozumění novému učivu. Zelený kelímek na lavici říká: „Chápu, rozumím, můžeme jít dál.“ Žlutý říká: „Nevím, nejsem si úplně jist/jista.“ Červený kelímek pak zahrnuje výroky ve smyslu: „Nechápu. Nevím, která bije. Pomoc, ztrácím se.“ Učitel pak samozřejmě může pracovat se skupinami „zelených“, „žlutých“ a „červených“ podle jejich aktuální potřeby.
Červený plastový kelímek znamená: „Nechápu. Potřebuji pomoc.“ | FOTO: Freepik
Kdyby měl každý žák odpovídat na vyvolání třeba jen jednou za hodinu, není to příliš motivující. Ani učitel touto metodou nezjistí, kolik žáků odpověď v daný moment zná. Proto využije tabulky na psaní (nejlépe formát A4), kam mohou všichni v jeden moment vepsat odpověď – a učitel ví, jak na tom všichni jsou.
Zní to pro našince téměř až úsměvně, ale Wiliam doporučuje ranní rozcvičku ve třídě o délce patnácti minut pro zlepšení koncentrace na celý školní den.
Zpětná vazba od učitele směrem k žákům: Dylan Wiliam doporučuje upřednostnit komentáře před známkami, respektive nespoléhat se pouze na známky. Ty totiž samy o sobě žákovi neřeknou, co už ovládá a kde má případně rezervy.
Zpětnou vazbu od žáků (a to nejen tu průběžnou ve výuce, ale i systematičtější zpětnou vazbu) potřebuje i samotný učitel, aby mohl profesně růst a modifikovat výuku.
Jednu z možností hodnocení hodiny naleznete ve článku Jak aktivizovat žáky? Nechte je pořádat třídní schůzky či ohodnotit výuku.
Pátému bodu se věnují podrobněji Dylan Wiliam a Siobhán Leahyová ve své publikaci „Zavádění formativního hodnocení“. Podle nich je zpětná vazba sama o sobě neúčinná, pokud na ni její příjemce nějakým způsobem nezareaguje – ideálně by ji měl žák samozřejmě využít ke zlepšení. Tabulka níže ukazuje, že po zpětné vazbě může následovat osm možných reakcí. Z nich je šest negativních a pouze dvě pozitivní. Pozitivní zpětné vazby jsou vyznačeny tučně.
Reakce na zpětnou vazbu dle Klugera a DeNisiho (1996)
Zpětná vazba naznačí, že výkon: | ||
Nedosahuje vytčeného cíle | Převyšuje vytčený cíl | |
Změna chování | Zvýšení úsilí | Snížení úsilí |
Změna cíle | Snížení ambicí | Zvýšení ambicí |
Opuštění cíle | Rozhodnutí, že dosažení cíle je příliš obtížné | Rozhodnutí, že cíl je příliš snadný |
Odmítnutí zpětné vazby | Zpětná vazba je ignorována | Zpětná vazba je ignorována |
Obr. 2: V tabulce jsou popsána úskalí reakcí na zpětnou vazbu. [4]
Vedoucí metodička EDUkační LABoratoře Květa Sulková k této tabulce dodává:
„Tabulka ukazuje, že jakákoli zpětná vazba nemusí znamenat pomoc žákovi. Dylan Wiliam ve své publikaci představuje několik zásad poskytování zpětné vazby, je ale důležité si uvědomit, že se jedná o doporučení, která platí jen v určitých situacích. Může se tak stát, že dobře míněná zpětná vazba, která splňuje všechna základní kritéria, nebude mít na učení žáka žádný dopad, nebo bude její efekt dokonce negativní. Je tedy zapotřebí, aby si učitel uvědomoval křehkost individuálního hodnocení a průběžně ověřoval, jestli je reakce na zpětnou vazbu taková, jakou očekával. Proto je nutné, aby učitel při plánování své práce počítal i s časem, který bude věnovat zjišťování účinku poskytnuté zpětné vazby. Tato kontinuální sebereflexe pomáhá učiteli vylepšovat postupy jeho vlastní práce a také umožňuje identifikovat techniky, do kterých nemá smysl investovat čas.“
Z obsáhlého fondu poznámek, tipů a doporučení ke zpětné vazbě jsme vybrali jen ty, které považujeme za obzvláště důležité. Pro získání ucelenější představy je potřeba nastudovat publikaci „Zavádění formativního hodnocení“. (Publikace najdete pod textem v doporučené literatuře.)
Výše zmíněná „tajemství“ Dylana Williama včetně části věnované zpětné vazbě samozřejmě nemají vést k tomu, aby se žáci hodnotili pouze sami. Pojem sebehodnocení v pedagogických i psychologických slovnících bývá primárně omezen na úzký pohled na sebe samého, sekundárně je pak rozšířen na schopnost konstruktivní konfrontace se svým okolím. Reálně je důležitější to druhé – vtip je v tom, že pokud se jakékoli dítě nachází ve smysluplném hodnotícím prostředí, pak je schopno přirozeně přebírat zodpovědnost za své učení, o čemž částečně mimo jiné pojednává již výše zmiňovaný text Jak aktivizovat žáky? Nechte je pořádat třídní schůzky či ohodnotit výuku.
Se svolením EDUkační LABoratoře přikládáme tři formuláře [6] z publikace „Zavádění formativního hodnocení“:
Formuláře jsou ke stažení pod textem jako Příloha 1.
DYLAN WILIAM, Ph.D.
Dylan William se narodil v roce 1955, je velšské národnosti. Je emeritním profesorem v oblasti hodnocení ve vzdělávání na University College v Londýně. Po dobu své učitelské dráhy byl osm let učitelem matematiky. Od roku 1996 do roku 2003 působil ve vysokých pozicích na pedagogické fakultě londýnské King's College. V letech 2003 až 2006 byl v USA ředitelem výzkumu v organizaci Educational Testing Service v Princetonu ve státě New Jersey. Po návratu do Velké Británie se ujal funkce zástupce děkana Institute of Education na University of London. Po roce 2010 se již věnuje pouze výuce a výzkumu.
Z rozsáhlé výzkumné a publikační činnosti stojí za zmínku především:
WILIAM, D. (2018). Creating the Schools Our Children Need. Publisher: Learning Sciences International; Bklt edition (1 Aug. 2014), West Palm Beach, FL 33409.
WILIAM, D. (2017). Embedded Formative Assessment: (Strategies for Classroom Assessment That Drives Student Engagement and Learning). Publisher: Solution Tree Press; 2nd edition edition (20 Oct. 2017)
BLACK, P. a WILIAM, D. (2014). Inside the Black Box: Raising Standards Through Classroom Assessment. Publisher: Learning Sciences International; Bklt edition (1 Aug. 2014), West Palm Beach, FL 33409.
Publikace v českém jazyce:
WILIAM, D. A LEAHY, S. (2016). Zavádění formativního hodnocení: praktické techniky pro základní a střední školy. První vydání. [Praha]: ve spolupráci s nakladatelstvím Martina Romana a projektem Čtení pomáhá vydala EDUkační LABoratoř, z. s.
Obsah knihy naleznete ke stažení jako Přílohu 3.
Příloha 1: Zpětná vazba žáka učiteli. Dotazník k výuce. Postřehy žáků k učení
Příloha 2: Obsah knihy Zavádění formativního hodnocení: praktické techniky pro základní a střední školy
LEAHYOVÁ, S., WILIAM, D. (2016). Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy. Praha: EDUkační LABoratoř.
[1] ŠVARCOVÁ, I.(2008). Základy pedagogiky. Praha: VŠCHT, s. 209–210.
[2] FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, s. 165.
[3] FIALOVÁ, L. (2018). Šest tajemství šťastné a úspěšné třídy. [online] [cit. 26. 6. 2020] Dostupné z: https://www.rodicevitani.cz/trendy-ve-vzdelavani/inovativni-metody/sest-tajemstvi-stastne-a-uspesne-tridy-ceskym-ucitelum-je-prozradila-dnesni-pedagogicka-celebrita-dylan-wiliam/
[4] LEAHYOVÁ, S., WILIAM, D. (2016). Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy. Praha: EDUkační LABoratoř, s. 105. [online] [cit. 26. 6. 2020] Dostupné též z: https://www.edukacnilaborator.cz/wp-content/uploads/2016/09/Zavadeni-formativniho-hodnoceni-tabulky.pdf
[5] LEAHYOVÁ, S., WILIAM, D. (2016). Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy. Praha: EDUkační LABoratoř, s. 106–108. [online] [cit. 26. 6. 2020] Dostupné též z: https://www.edukacnilaborator.cz/wp-content/uploads/2016/09/Zavadeni-formativniho-hodnoceni-tabulky.pdf
[6] LEAHYOVÁ, S., WILIAM, D. (2016). Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy. Praha: EDUkační LABoratoř, s. 214-217. [online] [cit. 26. 6. 2020] Dostupné též z:https://www.edukacnilaborator.cz/wp-content/uploads/2016/09/Zavadeni-formativniho-hodnoceni-tabulky.pdf
Tento poslední článek doplňuje seriál Deset zásad pro úspěšnou práci s heterogenní třídou. Najdete v něm jednak návod k nástroji pro hodnocení práce s žáky, jednak samotný nástroj k profesnímu rozvoji učitele v podobě check-listu: sebehodnotícího přehledu 10 položek mapujících práci učitele s heterogenní třídou. Inspiraci tu najde začínající učitel ZŠ 1. a 2. stupně, asistent pedagoga i zkušený učitel, který chce zlepšit praxi, nebo se zohledněním specifik terciálního vzdělávání i učitel SŠ.