Jak podporuje žáky s odlišným mateřským jazykem dvojjazyčný školní asistent? – díl III.

Základní škola Jižní v Praze 4 | FOTO: Archiv Daniela Kaisera 

V prvním díle rozhovoru s dvojjazyčnými školními asistentkami Marií Gayvoronskayou a Taťánou Sadirovou jsme se věnovali otázkám podpory ukrajinských žáků v adaptační skupině, která fungovala v Základní škole Jižní ve školním roce 2021/22, dále praktickým tipům k výuce ukrajinských žáků v rámci takové skupiny. Asistentky navíc poskytly tipy, jak pracovat s žáky s malou motivací učit se češtinu. 

Ve druhém díle rozhovoru jsme se věnovali začleňování ukrajinských žáků do tříd a práci se společnými pravidly. 

V posledním, třetím díle rozhovoru se soustředíme na téma každodenní práce dvojjazyčných školních asistentek ve školních třídách. Čtenáři se také dozví, jak asistentky pomáhají žákům s odlišným mateřským jazykem s přechodem na další stupeň vzdělávání (střední školy, gymnázia…) a jak probíhá podpora rodičů těchto žáků. 

MG = Maria Gayvoronskaya (dvojjazyčná školní asistentka)

TS = Taťána Sadirová (dvojjazyčná školní asistentka)

DK = Daniel Kaiser (ředitel školy)

Co je důležité pro kvalitní vykonávání práce dvojjazyčného školního asistenta? Jaké dovednosti by měl především mít?

MG: Nečekat, že všechno bude podle plánu, ani ta další hodina… U asistenta je důležité, aby se uměl přizpůsobit situaci, byl flexibilní. Asistent má například v plánu s žáky s odlišným mateřským jazykem probírat něco složitějšího, ale někdy je místo toho potřeba věnovat se jednoduššímu nebo dokonce i úplně základnímu učivu. 

TS: Je to z toho důvodu, že v tu chvíli například nemáte na co navázat. Proto nikdy neučíme podle nějaké jedné stanovené učebnice. V hodině podle potřeby prostřídáme více různých aktivit.

Jak vypadá vaše běžná, každodenní práce s žáky ve školních třídách na 1. i na 2. stupni? 

TS: Chodíme do těch tříd, kde jsou žáci s odlišným mateřským jazykem, tedy nejenom ukrajinští žáci. Žáci cizinci obecně – Ukrajinci, Vietnamci, Bulhaři, Bělorusové. Máme rozvrh a přecházíme mezi třídami. Pendlujeme mezi 1. a 2. stupněm. 

DK: Není nutné, aby dvojjazyčné školní asistentky chodily na hodiny výchov, tělocviku a podobně. Tam ten žák je sám o sobě přirozeně přinucen se nějak dorozumívat. Ale pokud už jde o nějaké odborné výrazy ve výuce, například v chemii, fyzice, tak tam jsou školní asistentky potřeba, aby podpořily každého z těchto žáků. Také můžou pozorovat, jak se každý žák individuálně posouvá. Když se některý žák s odlišným mateřským jazykem začlení, funguje a rozumí, tak jeho podporu můžeme postupně snížit. Nebo naopak tu podporu můžeme zacílit a zjišťovat důvody, proč nějaký jiný žák nepostupuje tak rychle. Já jako ředitel zjistím při konzultaci se speciální pedagožkou, jestli u něj není nějaký další problém. 

TS: Rozvrh se stanovuje tak, abych mohla být zejména na hodinách češtiny. Přednostně chodíme vždy do hodin češtiny a občanské výchovy, na ty předměty, kde se hodně komunikuje. Co se týče například hodin přírodopisu, chemie, tam chodíme podle potřeby. Velice zřídka jsme v hodinách matematiky. To už se musí vyskytnout nějaký problém, například když je žák v matematice slabý. To se mu potom třeba věnujeme individuálně jednu hodinu, abychom mu vysvětlili jednotlivé termíny, aby se chytil a porozuměl například slovní úloze v matematice. Průběžně komunikujeme s učiteli jednotlivých vzdělávacích předmětů, někdy nám materiály předem připravují učitelé, někdy si něco připravíme my samostatně. Je to individuální a hodina od hodiny. Některá hodina například nepotřebuje žádnou předchozí přípravu, protože učivo opakujeme a procvičujeme, ale domluva předem je vždy nutná. 

TS: Pokud během vyučovací hodiny dítě nerozumí, jdeme s ním na chodbu, kde mu potřebnou látku individuálně vysvětlíme. V každém patře máme speciální koutky, kam můžeme zajít a nikoho tam nerušíme. 

MG: Pokud neznám vůbec ten správný překlad a význam potřebného slova, které právě učitel probírá ve výuce, dívám se do slovníku a na seznam.cz. To se taky stává. Mohla bych jim ty pojmy sice vysvětlit v ruštině, ale ve škole se využívá ukrajinština, tudíž spíše pracuji s česko-ukrajinskými online překladači a slovníky.

TS: Anebo pokud bereme nějakou látku a vidíme, že se nějaký žák vůbec nechytá a já si už poslechla, co učitel po žácích vyžaduje, tak se domluvím s paní učitelkou o přestávce, že další vyučovací hodinu nepřijdeme. Žáka si vezmu mimo hodinu, vysvětlím mu to, co by vyučující v danou dobu vysvětlovala celé třídě. Abychom nerušili celou třídu šeptáním a dorozumíváním se, zda žák látce rozumí nebo nerozumí. Takže mu látku vysvětlím a potom se věnujeme individuálnímu procvičování. Na další hodině už zas jsme s žákem ve třídě. Pokud tedy v hodině identifikuji problém, ve druhé hodině probíhá intenzivní individuální podpora a pak se vracím s žákem do třídy. 

MG: Pokud vidím, že žák opravdu nestíhá učivo a vzdaluje se ve výuce od zbytku třídy, odcházím s ním také na chodbu. Často kvůli pochopení látky používám i učebnice z nižšího ročníku, aby se probraly úplně základní věci, tedy úplný začátek. A stalo se mi, že takový žák napsal na konci roku test z toho předmětu na dvojku. Protože jsme toho v rámci individuální podpory stihli hodně probrat.

Probíráte s učiteli, zda někteří žáci potřebují ve výuce individuální podporu? Máte s nimi nějaké pravidelné schůzky nebo to řešíte podle potřeby? 

TS: Na 1. stupni pravidelně probíhají ročníkové schůzky, jednou týdně 1. ročník, pak 2. ročník atd. a učitelky mě vždycky pozvou, pokud něco v ročnících ohledně práce s žáky potřebují. Tyto schůzky jsou každý týden alespoň na 20‒30 minut. Pokud mě učitelky upozorní, že některý žák potřebuje pomoci s tím a tím, tak se na práci s tímto žákem zaměřím.

Nejvíce konzultujeme individuální podporu žáků s češtinářkami, s ostatními učiteli v případě potřeby. Pokud žák například v hodinách fyziky nerozumí učivu, zlobí se, nechce pracovat, a učitel mě požádá o pomoc, domluvím se s ním, jakou látku aktuálně v hodině probírají. Pokud jsou to například tělesa, gravitační síla, učitel mi ukáže, co je potřeba žákovi vysvětlit nebo předvést. Praktikujeme to ale tak, že žák normálně jde na další vyučovací hodinu a já si žáka osobně ze třídy vyzvednu za asistence učitele. Není to tedy tak, že by žák na hodinu individuální práce s asistentem samostatně odcházel již před vyučovací hodinou a učitel v tu chvíli přesně nevěděl, zda je školní asistentka ve škole ten den, zda žák někde na asistentku nečeká a podobně. Žákovi tedy vysvětlím látku a vracíme se zpátky do třídy. 

DK: Na rozdíl od asistentů pedagoga, kteří pracují trvale v jedné třídě, s jedním třídním učitelem, tak toto je podstatně náročnější agenda.

Jaké nároky klade individuální podpora žáků na znalosti učebních osnov jednotlivých předmětů?

DK: To je jako u ostatních asistentů, kolegyň, některé mají větší náklonnost k jazykům, matematice, přírodopisu, takže se v těchto disciplínách cítí silnější a povolanější.

TS: Vzhledem k mému původnímu vzdělání v oboru farmacie třeba přírodopis a chemii v 8. ročníku jsem schopna zvládnout. V 9. třídě jsem ale například ještě individuálně s žáky takto nepracovala. 

MG: V loňském školním roce, když jsem v rámci adaptační skupiny žákům vysvětlovala látku z chemie, kterou neznám, tak mi žáci pomáhali. Já jsem to uvedla, přeložila jsem jim do ukrajinštiny, o co se jedná, a potom to vysvětlili oni mně. Oni se navzájem i poslouchali pozorněji, protože dávali pozor, zda to spolužáci neříkají chybně. To byla adaptační skupina. Ale pokud jsem s žákem v běžné výuce a individuálně s ním pracuji, je to jiné, musím se na to předem podívat a látku, co budeme probírat, si připravit. 

TS: Například individuální podpora v češtině, když žák dobře ovládá právě probíranou látku v ukrajinštině, bývá bez problémů. Pouze přetlumočím slovíčka do češtiny a látku není potřeba podrobně vysvětlovat. Ale ne všichni žáci jsou na tom takto dobře. Pokud žák neovládá látku v ukrajinštině, je potřeba nejprve začít s vysvětlováním látky.

Pracovali jste individuálně během výuky také s ukrajinskými žáky se specifickými poruchami učení anebo s žáky, kteří měli obtíže s osvojováním si češtiny?

TS: Pracovaly jsme i s žáky z Ukrajiny, kteří měli problémy s učením, čtením, např. dyslektiky. Ale těžko se to zpočátku pozná, vzhledem k tomu, že je tam jazyková bariéra. Je proto potřeba podívat se nejprve na obdobná cvičení, jak žák prospíval na Ukrajině, a to porovnat se současnou prací v české škole. Je vhodné také zjistit předchozí prospěch. Jestli měl žák dříve samé jedničky, a tady to vůbec nejde, tak se může jednat o jazykovou bariéru. Pokud i tam měl žák například slabší prospěch z ukrajinského jazyka, může se jednat o poruchy učení. Pokud narazíme na takový problém, informujeme kolegy speciální pedagogy a ti doporučí, aby žák šel s rodiči do poradny. Vyšetření je ale možné pouze s pomocí tlumočníka. Někdy proto chodím do poradny i já, překládat při vyšetření žáka. Pokud je žák skutečně dyslektik, potom i jeho hodnocení probíhá jinak. Žák také dostává úlevy, nepíše např. diktát celý, ale pouze doplňuje písmenka. Věnuje se mu navíc individuálně speciální pedagog. 

Jinak ještě jsme tu neřešili žáka, který by byl na propadnutí z češtiny, to by musel být úplně bez zájmu, chodit za školu, vyhýbat se vyučování. Většinou se po určité době každý žák „chytí“, a to i ten, který měl v počátcích obtíže. My u žáků hodnotíme hlavně jejich individuální pokrok v učení. Podobně je hodnotí i učitelé ve třídách. Všichni ukrajinští žáci mají vypracované plány pedagogické podpory v každém předmětu.

Žáci z Ukrajiny přicházejí s různou úrovní angličtiny. Jak probíhá výuka angličtiny ve kmenových školních třídách?

TS: Když dám příklad, žák chodí normálně do svého ročníku, třeba do 6. třídy, ale třídní učitelka žáka sepíše plán pedagogické podpory k výuce angličtiny. Žák tedy studuje učivo o ročník nebo dva níže, paní učitelka sepíše všechny okruhy, které by měl projít, v jakém měsíci, a že tento školní rok, tzn. v 6. třídě by měl dohnat výuku 4. třídy, 5. třídy a sjednotit se s 6. třídou. Není možné s ním hned navázat na učivo 6. třídy, pokud neovládá například základní slovní zásobu v angličtině. Žák by tedy měl za celý rok dohnat třeba i 2 ročníky.

DK: V rámci výuky angličtiny kladou učitelé důraz zejména na rozšíření slovní zásoby. I když žák řekne sloveso ve větě v infinitivu, už to je pokrok, protože zná to slovíčko a postupně si bude osvojovat i gramatiku. Jestli používá žák předpřítomný čas průběhový nebo jenom přítomný čas prostý, to zatím učitelé neřeší. Výhodou je také učit angličtinu rovnou z ukrajinštiny, což mohla například využít naše ukrajinská asistentka Lída, která byla původní profesí tlumočnice z angličtiny. Aktuálně se snažíme učit angličtinu v angličtině, tedy vyhnout se oslímu můstku v podobě češtiny. To je totiž pro ukrajinské dítě ještě o to náročnější. Je lepší mluvit v angličtině. 

MG: Co se týče konkrétních žáků, tak se skutečně daří, aby si žák za jeden školní rok osvojil látku za dva nižší ročníky. Vloni tu byl ukrajinský žák, který zpočátku neznal ani větné členy v angličtině. Začínali jsme tedy s výukou úplně od začátku, s anglickou abecedou. V rámci individuální podpory se nám podařilo s ním látku dohnat.

Kromě výše uvedené práce v jednotlivých vyučovacích hodinách jste také měli od září do listopadu 2022 na starost ročníkovou skupinovou výuku jedné hodiny češtiny denně pro žáky cizince začleněné ve kmenových třídách. Jak to v praxi probíhalo?

DK: Někdy je velmi těžké skloubit rozvrhy tříd v ročníku, aby žáci mohli odcházet na výuku češtiny pro cizince vždy jen z hodin češtiny. Když jsou 3 třídy v ročníku a 2. hodinu je čeština, tak je třeba jenom ve dvou třídách, a ta třetí třída má třeba tu 2. hodinu hudební výchovu. Ta bývá jen jednu hodinu týdně. Žáci z této třídy potom pravidelně přicházejí o hodinu hudební výchovy. Takový žák zůstává v pololetí z hudební výchovy nehodnocen. Nemusí tedy být hodnocen, ale na konci roku už ano. 

TS: Řešením je, pokud žáci mají pravidelně například dvě hodiny týdně nějakého předmětu, tak na jedné hodině je žák ve třídě, a při druhé hodině odchází na výuku češtiny pro cizince. Pokud má žák přírodopis, má ho dvě vyučovací hodiny týdně. I když na jednu z těch hodin dochází na češtinu pro cizince, tak ví, co v předmětu probírají a látku dožene. Žák se může také podívat do Bakalářů na domácí úkol z tohoto předmětu například. Mnohdy jim to, co potřebují vysvětlit například z přírodopisu, vysvětlujeme i při této výuce češtiny. Pokud něco takto vysvětlím z přírodopisu, využijí to i ostatní žáci, kteří jsou ve skupině, protože na výuku češtiny pro cizince chodí po ročnících a učivo v přírodopise je tedy totožné. Potom s nimi to učivo, co jsem si původně připravila, udělám až na další hodině češtiny pro cizince. 

MG: Pokud žáci mají nějakou otázku z přírodopisu, většinou i ostatní žáci na skupině mají tu samou otázku. Někdy mají i jiné otázky týkající se čehokoliv v jejich ročníku, proto to vlastně vysvětluji všem. Dále je učíme, jak se např. orientovat se v idos.cz, povídáme si o Festivalu Signal, díváme se na jeho stránky a prohlížíme fotky. Žáci si pak řekli, že tam chtějí jít. 

DK: Poměrně dost jim pomáhají i ukrajinští žáci, kteří tu jsou již delší dobu. Kolikrát již čekají na nového spolužáka před vedlejším domem a buď mu dávají sešit nebo mu říkají, co se probíralo v hodině, kdy ten žák chyběl.

Jak funguje spolupráce s rodiči? Částečně tu prý suplujete roli školního sociálního pedagoga. Kde na to berete čas? 

TS: Agendu komunikace s rodiči mám víceméně na starosti já. Všichni rodiče žáků cizinců mají můj mobil, a to soukromý. I když to asi není dobře, jinou cestou s nimi ale aktuálně nekomunikuji. Někteří tito rodiče bydlí v hostelech, u kamarádů, příbuzných, někteří i u cizích lidí. Nemají počítače, mají jenom mobily a často jenom ukrajinské číslo. Musí tedy mít Viber, WhatsApp nebo další neplacené spojení a tímto způsobem s nimi všechno kolem školy domlouvám. Vždycky je ale požádám, aby moje číslo nikomu dalšímu nedávali. Rodiče také vědí, že mi nemají volat v sobotu a neděli, a to většinou, až na výjimky, dodržují. Když můžu, zvedám telefon i o víkendu, pokud nemůžu, napíšu jim, aby se ozvali v pondělí.

Před nástupem dítěte do školy se s rodiči vzájemně seznámíme, ukážu jim všechno ve škole, jídelnu, jak si koupit čip apod. U žáků prvních tříd rodičům často vysvětlujeme, co je družina, jak vypadá její provoz. Zodpovím také jejich dotazy. Potom vypíšeme potřebné dokumenty. Veškeré doklady mám už v ukrajinštině, všechno jsem si přeložila a zařadila. Takže teď, kdykoliv je třeba, jenom dokumenty vydávám.

Každý informativní e-mail v češtině se musí vždy přeložit do ukrajinštiny a ukrajinským rodičům přeposlat. Podobně překládám dokumenty od ukrajinských rodičů v ukrajinštině do češtiny pro učitele. Dnes například přišla omluvenka od maminky jedné ukrajinské žákyně, že se nezúčastní plavání. Důvody byly finanční, maminka si nemůže dovolit aktivitu hradit. Maminka tu omluvenku napsala ukrajinsky a já pod to česky vypsala ty důvody. Pak jsem to třídní učitelce vrátila, že tam musí ještě pod ten do češtiny přeložený text napsat „souhlasím“.

Jakým způsobem podporujete žáky při přípravě na přijímací zkoušky na střední školy? Pomáháte nějakým způsobem také jejich rodičům, např. co se týče předávání informací o vzdělávacím systému v ČR? 

TS: Ukrajinští rodiče většinou neznají systém středních škol v Česku. Na Ukrajině je úplně jiný systém vzdělávání na školách, je tam 11 tříd, pak závěrečné zkoušky a rovnou přechod na vysokou školu. Ukrajinským žákům je 16 let, když odcházejí na vysoké školy. Tady ne, tady je 9 tříd, střední škola a pak teprve je možnost jít na vysokou školu. Tomu ukrajinští rodiče nerozumějí a nechápou to. Proto to většinou řešíme s rodiči ukrajinských žáků z 9. tříd. Na společné schůzce si vysvětlíme, co je střední odborná škola, co je gymnázium a jaký je mezi nimi rozdíl. Často je také potřeba si vyjasnit, jestli jsou nějaké záruky, že se žáci na školu dostanou, co je to první a další kolo přijímacího řízení, jak postupovat při odvolání. Je toho dost, co potřebují vysvětlit, a to i opakovaně. A i když proběhne u nás ve škole schůzka ke středním školám, stejně tomu velmi často nerozumějí stoprocentně. Před schůzkou jim ještě dávám k dispozici atlasy středních škol, kde si žáci mohou s rodiči vybrat vhodnou školu. 

DK: Táňa má výhodu, že má dva starší syny, kteří jsou nyní na vysoké škole, a předtím jeden prošel gymnáziem a jeden střední odbornou školou. Takže tento vzdělávací cyklus zná od vlastních dětí až po vysokou školu.

Jaké jsou počty ukrajinských žáků, kteří přešli z vaší základní školy úspěšně na střední školu? 

TS: Počty jsou zatím menší, ale možná je to z části i proto, že se v tomto českém systému ukrajinští rodiče nevyznají. Hodně válečných rodičů teď řešilo, co s těmito dětmi.

DK: Jak navíc vyplývá z různých studií a zpráv, moc ukrajinských žáků na českých středních školách skutečně nestuduje. Například když ukrajinská maminka přijde se dvěma dětmi do ČR a její příjem je mizivý, protože pracuje třeba v Amazonu, tak se často stává, že její náctileté děti místo na střední školu půjdou pracovat. Pracují šest hodin denně, vydělávají si na žití tady. Rodiče nemají ani čas přemýšlet o přijímacích zkouškách a vzdělání dětí. Počítají s tím, že děti si vzdělání možná někdy později dodělají. Nyní mají rodiče spíše finanční tíseň a musí ji řešit. Využívají své děti na to, aby pracovaly a přispívaly na domácnost. 

Na střední školu se například dostal jeden náš žák, který už teď ví, že by chtěl v budoucnu být zubařem. Jemu pomohlo, že měl u přijímacích zkoušek celých 95 % výsledné hodnocení v matematice, takže to potom při odvolání rozhodlo, plus jeho slib, že se za další 3 měsíce naučí česky. On na to skutečně měl a byl hodně motivovaný.

Další naše ukrajinská žákyně Kamila k nám chodila do 9. třídy, ale správně měla být už v 10. ukrajinské třídě. Chtěla to zkusit, naučit se češtinu a jít studovat českou střední školu. To jí bohužel nevyšlo, přijímací zkoušky na střední školu neudělala, takže u nás zůstává, maminka jí vyřídila studium na Ukrajině ‒ studuje 11. rokem online jejich střední školu a příští rok se už bude hlásit rovnou na českou vysokou školu. Má v plánu jít na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Ušetří tak vlastně 3 roky. Pokud mají žáci na Ukrajině uzavřenou docházku v délce 11 let, tak můžou jít v Česku přímo na vysokou školu. Je jim uznáno zahraniční středoškolské vzdělání v délce 11 let, tzn. proběhne nostrifikace, což ke zkouškám na vysokou školu stačí. 

Aktuálně máme například v 9. ročníku dva ukrajinské žáky, kteří se opravdu snaží, často se domlouvají i na delším doučování. Mají dvojnásobnou motivaci, protože se chtějí dostat na střední školu a uspět. 

TS: Předloni jsme tu měli předválečného žáka cizince, který se z 5. třídy dostal na osmileté gymnázium. Nastoupil v září, rok tady byl jen s doučováním češtiny od asistentů, a na konci 5. třídy se dostal na české gymnázium, a to bez jakýchkoliv úlev. Ten chlapec byl určitě nadaný, přirozeně chytrý, jeho matka byla ukrajinská učitelka a moc o jeho studium na gymnáziu stála, stejně tak i chlapec. 

Jinak jsme tu měli bohužel i případy, že žáci cizinci od nás ze školy odcházeli s tím, že tu po nich chceme moc. Našli si jinou základní školu, kde chtějí po dětech cizincích méně. Naše péče byla pro ně asi příliš. Z nejrůznějších důvodů se tady nechtěli začlenit. Možná to měli nastavené tak, že zůstanou cizinci bez osvojení češtiny, neměli tu potřebu říct, že jsou tady doma. 

Děkujeme za rozhovor.