Ilustrační foto / FOTO: APIV B
Dobrá spolupráce s učitelem je klíčovou podmínkou pro správné fungování pozice asistenta pedagoga. Řada důležitých předpokladů pro vytvoření spolupracující dvojice učitele a asistenta vzniká hned v počátcích, v okamžiku, kdy asistent nově nastupuje do třídy – už v této chvíli bývají důležitá jak očekávání učitele, tak i očekávání asistenta.
Další informace:
Termín „asistent“ je v textu používán pro asistenty pedagoga. U školních asistentů, což je odlišná pozice, může být situace v mnoha ohledech jiná – na rozdíl od asistentů pedagoga je práce školních asistentů méně vázána na jednu třídu a více směřuje do podpory žáků mimo dobu vyučování.
Jen pokud mají oba, učitel i asistent, správnou představu o pozici asistenta a přiměřené nároky na asistentskou práci, může jejich tandem fungovat už od počátku bez problémů, ku prospěchu všech žáků v jejich třídě. Jaká jsou adekvátní očekávání v oblasti vzájemné spolupráce, a to jak ze strany učitele, tak i ze strany asistenta pedagoga?
V první řadě by učitel měl mít zjištěné základní informace o asistentovi, o jeho vzdělání a také o jeho předchozí praxi. Tyto informace učitel nejlépe získá tím, že je vedením školy přizván na pohovor, při kterém se asistent uchází o místo. Stěžejní je, aby učitel věděl, jaké je vzdělání jeho asistenta – tomu by totiž následně měl přizpůsobit náročnost úkolů, které mu bude v praxi zadávat.
Například pokud jako asistent nastupuje vysokoškolák s pedagogickým vzděláním, třeba bývalá učitelka v důchodovém věku, může učitel takovému asistentovi zadat téměř jakýkoli úkol z celé své pedagogické práce. Pokud ale jako asistent nastupuje uchazeč bez maturitního vzdělání, třeba je jen vyučený v nějakém oboru mimo oblast vzdělávání, bude muset učitel předchozí kvalifikaci asistenta zohlednit a nezadávat mu pedagogicky náročnější činnosti.
Další informace:
I tak ale může mít asistent pedagoga ve třídě velmi důležitou roli, například v oblasti dohledu nad žáky, při méně odborně náročných aktivitách, při pomoci žákům v oblasti pohybu nebo sebeobsluhy apod.
Zároveň by měl učitel vědět, jestli má asistent pedagoga nějaké předchozí zkušenosti s podobným postižením nebo znevýhodněním, jako má žák, ke kterému je asistent doporučený – pokud asistent zkušenosti nemá, je vhodné domluvit společnou schůzku učitele, asistenta a výchovného poradce (eventuálně školního speciálního pedagoga, u žáků s těžším zdravotním postižením pak také pracovníka speciálně pedagogického centra), a společně probrat specifika práce s žákem. A naopak, pokud asistent předchozí zkušenosti s daným postižením nebo znevýhodněním má, může se stát cenným zdrojem informací pro učitele. Je tak výhodou, když se asistenty stávají třeba rodiče dětí se zdravotním postižením nebo příslušníci etnických minorit, kteří znají specifika znevýhodněných žáků.
Další informace:
U rodičů dětí se zdravotním postižením se ovšem doporučuje, aby místo asistenta pedagoga zastávali v jiné třídě, než ve které je vzděláváno jejich dítě. Až na výjimky se ukazuje, že pokud rodič dítěte s postižením zastává funkci asistenta ve třídě u svého dítěte, dochází k pomalejšímu rozvoji samostatnosti dítěte a složitější je i celkový proces zapojení dítěte do třídního kolektivu.
Je také dobré, aby se učitelé informovali o předchozí profesi a zkušenosti asistenta – mohou pak zkušenosti asistenta využít při výuce. Na příkladech z praxe lze uvést, jak asistentka, která dříve pracovala jako chovatelka koní, výrazně přispěla svým výkladem v hodinách přírodovědy, nebo jak asistentka, která byla vyučená dámská krejčová, v hodinách výtvarné výchovy s žákyněmi navrhovala střihy pro různé šaty. I v této mimoškolní zkušenosti mohou být asistenti cenným přínosem do výuky.
Rozhodně je potřeba, aby učitel počítal s tím, že asistent bude v prvních několika týdnech potřebovat jeho intenzivní metodické vedení. Řada asistentů přichází do škol bez předchozí profesní zkušenosti v oblasti vzdělávání a tito asistenti nemají představu o tom, jak přesně by měla jejich práce ve třídě vypadat. Proto je potřeba, aby učitel prvních několik týdnů vzájemné spolupráce asistenta podrobně instruoval, říkal mu, kde a kdy má být, s jakými žáky má při jaké aktivitě pomáhat, jaké činnosti od něj v dané chvíli očekává. Toto vedení je potřeba obvykle prvních čtyři až šest týdnů, pak většina asistentů získá určitou rutinu a řadu úkonů začne vykonávat automaticky. Pro učitele je toto období prvních týdnů spolupráce spojené se zvýšenou zátěží, kromě vlastní práce musí ještě formulovat úkoly pro asistenta, z dlouhodobého hlediska se to ale učiteli vyplatí – asistent, jakmile získá určitý řád ve své práci, začne pak být pro mnohého učitele nepostradatelnou oporou. Určitě mohou v tomto období učiteli s metodickým vedením asistenta pomoci také pracovníci školního poradenského pracoviště, školní speciální pedagog nebo výchovný poradce, kteří mají dobrý přehled o konkrétních činnostech vykonávaných u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
U asistentů je velmi důležité, aby od začátku počítali s tím, že budou pracovat pod vedením učitele – jinak řečeno, že budou dělat to, co jim učitel řekne, a to i v situacích, kdy by třeba sami chtěli postupovat jinak. Respekt k autoritě učitele je nezbytnou podmínkou asistentské práce a asistenti, kteří respekt k autoritě učitele nemají, obvykle nemůžou pozici asistenta pedagoga zastávat.
Zároveň by asistent měl být připravený se ptát, pokud čemukoli v práci s žáky nerozumí nebo si neví rady. Také je dobré, aby asistent věděl, kdy se ptát – pokud možno ne při výuce žáků, ale třeba po hodině, o přestávce, a koho se ptát – kromě učitelů by měl asistent mít kontakt na výchovného poradce nebo školního speciálního pedagoga.
Před nástupem do školy je také užitečné, aby si asistenti zjistili co nejvíce informací předem. Ředitelé mohou například domluvit schůzku nastupujícího asistenta s učitelem nebo s poradenskými pracovníky školy, sami asistenti si mohou nastudovat informace z webových stránek školy nebo si mohou prostudovat odborné zdroje zaměřené na oblast speciálních vzdělávacích potřeb žáků.
Tip:
Řadu zajímavých a volně dostupných metodických materiálů pro práci asistentů s žáky s různými druhy speciálních vzdělávacích potřeb vydala v minulosti Univerzita Palackého v Olomouci – tyto materiály jsou volně dostupné zde: http://www.inkluze.upol.cz/portal/vystupy/.
Obecně je od počátku spolupráce učitele a asistenta důležité, aby se oba tito pedagogičtí pracovníci respektovali navzájem – asistent by měl respektovat svou podřízenou pozici vůči učiteli, na druhou stranu ale i učitel by měl respektovat to, že asistent mnohdy má více informací o vzdělávacích potřebách a sociálním zázemí vybraných žáků (podobné vysoké kompetence a znalosti o žácích typicky mívají třeba asistenti pracující s žáky se sociálním znevýhodněním nebo s žáky s odlišným mateřským jazykem).
Zároveň je pro počáteční spolupráci mezi asistentem a učitelem důležité také to, aby oba tito pedagogičtí pracovníci měli ve svém rozvrhu čas na společné přípravy a konzultace, aby měli čas sdílet své postřehy z výuky a plánovat výuku na příští dny, aby měli čas, ve kterém se asistent může učitele ptát na nejasnosti ohledně výuky a učitel může od asistenta zjistit jeho postřehy týkající se žáků.
Více k tomuto tématu viz:
NĚMEC, Zbyněk. Společné přípravy a konzultace jako klíč k úspěšné spolupráci asistenta s učitelem. Praha: Nová škola o.p.s., 2016. ISBN 978-80-905807-3-2. Dostupné z:
Vedení školy může jednoznačně podpořit spolupráci asistenta s učitelem tím, že oběma těmto pracovníkům ponechá v rozvrhu (v úvazku) právě čas pro společné přípravy a konzultace. U asistentů na toto ředitelé někdy zapomínají a mají tendenci těch pár hodin, které má asistent vymezené na nepřímou pedagogickou činnost, věnovat například jen na dohled nad žáky – to je ale chyba.
Z praxe je evidentní, že pokud má asistent alespoň třeba jednu hodinu týdně v úvazku ponechanou na konzultace s učiteli, může se učitelů ptát a může s učiteli plánovat výuku, a jeho práce je pak daleko efektivnější. Rozhodně je tedy vhodné, aby ředitelé podporovali konzultace mezi asistenty a učiteli, mimo jiné i tím, že na společné konzultace ponechají asistentovi v rozvrhu dostatečný prostor.
Před nástupem asistenta do vybrané třídy může vedení školy pomoci také tím, že iniciuje setkání asistenta se všemi pro něj důležitými pedagogickými pracovníky. Na tomto setkání je také vhodné, aby si asistent společně s ředitelem, učitelem a pracovníkem školního poradenského pracoviště (školním speciálním pedagogem nebo výchovným poradcem) vyjasnili kompetence asistenta pedagoga a předešli tak možným nejasnostem v uplatnění asistenta v budoucnu.
Nejen při počátcích spolupráce mezi asistentem a učitelem může vedení školy pomoci také tím, že asistenta zapojí do dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Vzdělávací kurzy, kterých se společně účastní učitel i asistent, jednoznačně pomáhají jak zvýšení jejich pracovních kompetencí, tak i navázání lepšího osobního vztahu v této dvojici pedagogických pracovníků.
Tip:
Doplňující informace o nastavení dalšího vzdělávání asistentů pedagoga získáte v článku Plán profesního rozvoje asistenta pedagoga.
Text neprošel editační úpravou.
Partnerem této sekce Asistenti pedagoga na Zapojmevšechny.cz je portál www.asistentpedagoga.cz a obecně prospěšná společnost Nová škola.
PhDr. Zbyněk Němec, Ph.D.
je speciální pedagog, který sám ve školství začínal na pozici asistenta pedagoga. Přímé práci a poradenství u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se věnoval více než dvanáct let, v současnosti učí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Pro obecně prospěšnou společnost Nová škola lektoruje také kvalifikační kurzy pro asistenty pedagoga i kurzy určené pro školní sborovny. Je autorem publikace „Asistent pedagoga v inkluzivní škole“ a spoluautorem úspěšného portálu https://www.asistentpedagoga.cz/.
Máte ve škole pracovní pozici školního asistenta? Využijte náš vzorový dokument, který popisuje jeho náplň práce, i s nápovědou, jak ho vyplnit.