Etika a diskriminace při výkonu povolání asistenta pedagoga

Ilustrační foto. | FOTO: Pixabay

Etika by obecně měla být nejdůležitějším hlediskem při veškeré činnosti všech zaměstnanců škol, jak pedagogických, tak i nepedagogických pracovníků; zejména to pak platí tam, kde učitelé, vychovatelé nebo asistenti pracují s více zranitelnými skupinami – například s mladšími dětmi. To, jak pedagogický pracovník přistupuje k dětem, ale i ke svým kolegům nebo k rodičům žáků, často zásadně ovlivňuje kvalitu celého vzdělávání.

U asistentů pedagoga je etické jednání důležité dvojnásob, neboť často pracují s cílovou skupinou, která je dvojnásob zranitelná – nejenže jde o děti, které jsou závislé na pomoci a podpoře dospělého, ale navíc jde o děti s postižením nebo znevýhodněním, které jsou na podpoře pedagogických pracovníků závislé více než jejich běžní vrstevníci. Pojďme se tedy společně podívat na to, z jakých základních principů by měla etika v asistentské profesi vycházet a kde jsou tyto principy ukotvené v legislativních dokumentech.

Základní etické principy v práci asistenta pedagoga 

Základní etický princip v práci všech zaměstnanců, kteří pracují s dětmi (asistenty nevyjímaje) je popsán v dokumentu s názvem Úmluva o právech dítěte. Tento dokument vznikl v roce 1989 na půdě Organizace spojených národů (OSN) a v České republice oficiálně platí od roku 1991. Zásadní je v Úmluvě článek 3, který doslova říká, že: „Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.“.

Stejně jako všichni ostatní pedagogičtí pracovníci i asistent pedagoga tedy musí při veškeré své činnosti primárně jednat v zájmu dítěte. Samozřejmě někdy může být v praxi obtížné posoudit, jaký je nejlepší zájem dítěte – v tom by se asistent měl nechat vést názory zkušených učitelů a dalších odborníků. Pokud tedy třeba poradenští pracovníci, speciální pedagogové, psychologové nebo i učitelé usoudí, že nějaká forma podpory žáka je v jeho zájmu, asistent by měl toto rozhodnutí respektovat a danou formu podpory žákovi poskytnout.

Pokud má asistent naopak pocit, že se okolo dítěte odehrává něco, co není v zájmu dítěte, měl by toto své podezření konzultovat s odborníky – s učitelem, výchovným poradcem, speciálním pedagogem nebo s vedením školy. Obecně totiž skutečně platí, že všichni v okolí dítěte – jak pedagogičtí pracovníci, tak i rodiče – mají povinnost jednat vždy v zájmu dítěte. A přirozeně platí, že je potřeba navodit mezi všemi pedagogickými pracovníky i rodiči žáka takovou komunikaci, aby všem společně bylo jasné, jaké jsou zájmy dítěte a co naopak v zájmu dítěte není.

Etika a diskriminace při práci asistenta pedagoga

K práci s dětmi s různými druhy zdravotního nebo sociálního znevýhodnění musí asistent pedagoga primárně přistupovat bez předsudků a bez jakýchkoli projevů diskriminace. Tento požadavek – nejen pro práci asistenta pedagoga, ale obecně pro všechny pomáhající profese – vychází z antidiskriminačního zákona (zákon č. 198/2009 Sb.). Zákon za přímou diskriminaci označuje jakékoli chování, při kterém by se s některým žákem zacházelo méně příznivě „… z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru…“.

Navíc pokud by se asistent pedagoga setkal s projevy diskriminace vůči některému žákovi u jiných pedagogických pracovníků, je jeho etickou i zákonnou povinností tyto projevy řešit a zamezit jim. Kdyby tedy například asistent pedagoga viděl, že v chování některého učitele, vychovatele nebo jiného asistenta se projevují nějaké náznaky předsudečného nebo diskriminačního jednání, měl by oslovit poradenské pracovníky nebo vedení školy a s tímto svým podezřením na diskriminující jednání se jim svěřit.

Právo žáka se SVP na pomoc asistenta pedagoga

V etice práce asistenta pedagoga je potřeba připomenout, že žáci s postižením nebo znevýhodněním mají na pomoc asistenta pedagoga skutečně právo. Školský zákon (zákon č. 561/2004 Sb., § 16) k tomuto doslova říká, že: „Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.“ A protože pomoc asistenta pedagoga je podle téhož paragrafu zákona zařazena mezi podpůrná patření, mají žáci i na tuto asistentovu pomoc právo – tedy samozřejmě pod podmínkou, že pomoc asistenta danému žákovi doporučí školské poradenské zařízení (PPP nebo SPC).

Zejména je toto zákonem dané právo na pomoc asistenta potřeba zdůrazňovat v nestandardních situacích, například když je žák se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) během školního roku dlouhodobě v domácím léčení nebo když je tento žák doma v důsledku zavedení distanční výuky. I v těchto situacích má žák se speciálními vzdělávacími potřebami právo na to, aby čerpal podporu asistenta pedagoga – asistent může například pravidelně doručit žákovi zadání úkolů ze školy do domácího prostředí nebo poskytovat žákovi online podporu při domácí přípravě na výuku.

V souvislosti s etikou práce asistenta pedagoga je pak také potřeba zmínit, že pro všechny pedagogické pracovníky školský zákon (§ 22b) zavádí také povinnost „chránit a respektovat práva dítěte, žáka nebo studenta“. Pokud by tedy asistent pedagoga měl například pochybnost o tom, jestli jeho práce není zbytečně využívána k jiným účelům a jestli tedy nedochází k narušení práva žáka se SVP na asistentovu podporu, měl by se obrátit na vedení školy a tuto svou pochybnost s ředitelem nebo jeho zástupcem prodiskutovat. Kdyby ale i po konzultaci s vedením školy nedošlo k nápravě a asistent měl dál pochybnosti o správnosti využití své pozice, nebo kdyby dokonce docházelo k nesprávnému využití práce asistenta z pokynu vedení školy, je vhodné, aby se asistent s těmito problémy obrátil na školské poradenské zařízení (pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum), které asistenta škole doporučilo.

Mlčenlivost asistenta pedagoga

Je velmi důležité tento závazek v praxi připomínat, řada asistentů a učitelů totiž na svou povinnost zachovávat mlčenlivost často zapomíná. Školský zákon (§ 22b) k tomuto doslova uvádí, že každý pedagogický pracovník, tedy i asistent pedagoga, je povinen: „... zachovávat mlčenlivost a chránit před zneužitím osobní údaje, informace o zdravotním stavu dětí, žáků a studentů a výsledky poradenské pomoci školského poradenského zařízení a školního poradenského pracoviště, s nimiž přišel do styku“.

Tato mlčenlivost samozřejmě neplatí ve vztahu k ostatním pracovníkům školy, kteří jsou také ze zákona k mlčenlivosti zavázáni – mezi učiteli a asistenty je tak samozřejmě možné sdílet informace o žácích, jejich studijních výsledcích, zdravotním stavu atd.

Striktně by ale asistenti (stejně jako učitelé a vychovatelé) měli dodržovat mlčenlivost ve vztahu k jakýmkoli dalším osobám mimo školní personál. Etická pravidla tak jednoznačně zakazují, aby asistent sděloval informace o diagnózách žáků, jejich zdravotním stavu nebo o jejich studijních výsledcích například rodičům ostatních žáků nebo jakýmkoli jiným nezúčastněným osobám.

Etika při spolupráci asistenta pedagoga a učitele

Etika spolupráce asistenta pedagoga s učitelem primárně vychází z postavení obou těchto pedagogických pracovníků – učitel by měl být tím, kdo asistentovi práci zadává a kdo asistenta v práci vede, asistent by měl být tím, kdo je veden a jedná podle zadání učitele. Jasně to pojmenovává vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (č. 27/2016 Sb., § 5), která říká, že: „Asistent pedagoga pracuje… podle pokynů jiného pedagogického pracovníka a ve spolupráci s ním.“ Základem tedy je, aby asistent respektoval učitele a jeho vedoucí postavení. Asistent by neměl zpochybňovat autoritu učitele před žáky, naopak svým respektem k učiteli by měl být žákům vzorem.

Na druhou stranu by ale respekt mezi asistentem a učitelem měl být vzájemný – tedy i učitel by v rámci etického nastavení své práce neměl před žáky zpochybňovat autoritu asistenta. Nejen z hlediska etiky práce je ideální, když si asistent s učitelem navzájem naslouchají a když si vycházejí vstříc, čímž poskytují svým žákům následováníhodný příklad spolupráce dvou dospělých profesionálů.

Etika při spolupráci asistenta pedagoga a rodičů žáků se SVP

Postoj asistenta pedagoga k rodičům žáků by měl být co nejvíce vstřícný a transparentní. Co se týká vzájemné otevřenosti, tak školský zákon (§ 22b) konkrétně uvádí, že všichni pedagogičtí pracovníci, a tedy i asistenti pedagoga, jsou povinni: „poskytovat dítěti, žáku, studentovi nebo zákonnému zástupci nezletilého dítěte nebo žáka informace spojené s výchovou a vzděláváním“. Stejně jako učitel i asistent by tedy měl být přístupný rodičům žáků pro potřebné konzultace.

Zároveň má ale otevřený přístup k rodičům žáků v pozici asistenta své limity: V souladu s výše zmíněnou mlčenlivostí by asistent pedagoga nikdy neměl rodičům žáků poskytovat citlivé informace o jiných žácích třídy. Při komunikaci s rodiči by pak asistent pedagoga měl zachovávat i potřebnou míru loajality ke škole – měl by se vyvarovat neodůvodněné kritiky učitele a při případných sporných nebo konfliktních situacích by měl nejprve problémy konzultovat s učiteli, a pak teprve s rodiči žáka.

Text neprošel editační úpravou.