Britská inspirace: Jak pomáhat nově příchozím žákům

Ilustrační foto / FOTO: Pixabay

Žáci s angličtinou jako druhým jazykem

Školy ve Spojeném království si jsou stále více vědomy potřeby porozumět rozdílným podmínkám a zkušenostem svých žáků, aby mohly i v době měnící se demografické situace nadále plnit svou roli. Pro významný počet nově příchozích žáků v britských základních školách je angličtina zcela nový jazyk. 

Tito žáci jsou často značně znevýhodněni skutečností, že na příslušnou školu přicházejí mimo běžnou dobu přijetí a mnohdy se jedná o školy, jež mají s takovými žáky jen minimální předchozí zkušenost. Tento průvodce [1], vycházející z oficiálních metodických materiálů pro britské školy, se opírá o princip, že všichni nově příchozí žáci mají právo na přístup k Národnímu vzdělávacímu programu a že zajištění přístupu k výuce v plné šíři (týká se všech výukových předmětů) i pro tyto žáky musí být nedílnou součástí školní nabídky.

Zkušenosti nově příchozích žáků 

Nově příchozí žáci nejsou homogenní skupinou a jejich vzdělávací potřeby nemusí být nutně totožné.

Nově příchozí žáci mohou: 

• mít za sebou plnohodnotnou školní docházku v jiné zemi; 

• být zcela bez předchozí školní docházky; 

• mít přerušenou školní docházku; 

• být negramotní v jednom či více jazycích; 

• být vysoce motivovaní; 

• být nadaní či talentovaní; 

• být uvyklí jinému vzdělávacímu systému; 

• mít rozmanitou vzdělávací historii; 

• mít předchozí zkušenost z různých škol (ve Spojeném království i v zahraničí); 

• mít problémy s učením; 

• pocházet z různých kulturních, náboženských, národnostních a jazykových poměrů; 

• žít s rodiči, kteří čelí duševním poruchám či pocitům vykořeněnosti; 

• zažívat pocity dezorientace v nové kultuře či pocity ztráty, zármutku a izolace. 

Je proto mimořádně důležité vzít tyto odlišnosti v potaz v celé jejich šíři a komplexnosti, abychom:

• dokázali správně reagovat na vzdělávací potřeby každého jednotlivého žáka; 

• dokázali nastavit odpovídající vzdělávací priority a cíle;  

• překonávali potenciální bariéry ve vzdělávání. 
  
  

Co nově příchozí žáci potřebují? 

• Všichni nově příchozí žáci, včetně uprchlíků, žadatelů o azyl a ekonomických migrantů, mají právo na vstřícné, bezpečné, nestresující a citlivé zacházení ze strany školy. 

• Potřebují vědět, že si jich škola cení a že jsou její součástí, bez ohledu na případnou délku jejich setrvání na škole. 

• Potřebují, aby jejich bilingvismus (či dokonce multilingvismus) byl vnímán jako pozitivní stránka jejich intelektuálního rozvoje, a měli by mít možnost využít svého mateřského jazyka v rámci domácího vzdělávání. To jim napomůže v jejich vzdělávání v anglickém jazyce. 

• Je důležité, aby se co nejdříve zapojili do běžné výuky v běžných hodinách. V opačném případě mohou zažívat pocit marginalizace a exkluze/vyloučení. 

• Všem nově příchozím žákům musí být dány takové příležitosti, jež jsou dostupné, odpovídající a účelné v kontextu Národního vzdělávacího programu. 

• Nově příchozí žáci musejí vnímat sami sebe, své jazyky, kulturu a identitu jako obecně přijímané nejen v rámci školní třídy, ale též v rámci celé školy a prostřednictvím vzdělávacího programu, který klade důraz také na proces inkluze.
  
  

Uvítání nově příchozích žáků 

„...přijímání a integrace nově příchozích žáků se ukázaly jako velmi dobrý lakmusový papírek toho, jak dobře jsou principy inkluze a rasové rovnosti aplikovány v praxi. Také pomohly prohloubit porozumění učitelského sboru tomu, jak si jejich škola stojí v otázce zajištění rovného přístupu a příležitostí pro všechny žáky.“  [2]

Je klíčové, aby se nově příchozí žáci a jejich rodiče od prvního kontaktu se školou cítili vítáni. Celý pedagogický sbor i všichni nepedagogičtí pracovníci školy by měli postupovat citlivě a mít na paměti potenciální obtíže, jimž mohou tito žáci a jejich rodiče čelit. Je také důležité si uvědomit, že nově příchozí žáci přispívají k rozmanitosti hodnotových principů školy, její vnitřní kultuře a obsahu vzdělávání. Je proto namístě vždy oceňovat pozitivní přínos, který mohou přinášet.

Příklady obtíží, jimž mohou nově příchozí žáci čelit:

• musí se naučit nový jazyk; 

• mohou mít potíže s aklimatizací v nové zemi; 

• mohou se cítit ohrožení nebo pociťovat trauma z předchozích zkušeností; 

• mohou se cítit izolovaní a bez přátel; 

• mohou být odloučeni od jednoho či od obou rodičů či prožívat celkovou změnu rodinné situace; 

• nemusejí mít žádnou předchozí zkušenost se školní docházkou díky odlišnému vstupnímu věku v zemi původu; 

• jejich zkušenost se vzdělávacím systémem může být omezená nebo přerušovaná díky nedostatku příležitostí nebo nestabilní situaci v zemi původu; 

• mají zkušenost s jiným stylem a přístupem v předchozím vzdělávání; 

• mohou se cítit nedocenění, nenávidění a vyloučení – v případě, že jejich kultura, jazyk nejsou v rámci třídy a školy nijak reflektovány;  

• mohou čelit rasismu jak v rámci, tak i vně školy. 

Nejúspěšnější v začleňování nově příchozích žáků jsou ty školy, které si tyto problémy uvědomují a které jsou žákům ochotny pomoci s jejich překonáváním. Pracují se žáky citlivě a přistupují k nim přátelsky a vstřícně. Berou v úvahu sociální, jazykové a akademické potřeby těchto žáků a chápou jejich pozitivní přínos pro celou školu. Tyto školy mají zásluhou nejrůznějších výcviků a školení k dispozici celou řadu nástrojů, jimiž mohou budovat všeobecně přátelské a příjemné prostředí pro všechny a v rámci celé školy. 

Pokud má vstupní pohovor proběhnout uspokojivě, je zapotřebí, aby se škola primárně dorozuměla s rodiči žáka. Někteří rodiče mohou mít přítele či příbuzného, který jim bude tlumočit, v jiných případech je však pro zajištění řádné výměny všech informací nezbytné mít k dispozici nestranného tlumočníka. Klíčová je volba správné osoby – společný jazyk nemusí nutně znamenat sdílenou kulturu či hodnoty. 

Tlumočník či interkulturní pracovník by tedy měl být člověk, který k těmto aspektům přistupuje citlivě či je za tímto účelem vyškolený. Dalšími faktory, které ovlivňují vztah rodičů a školy, jsou nedostatečná znalost (britského) vzdělávacího systému, odlišné vnímání vztahu rodič-škola, vlastní vzdělávací zkušenosti rodičů atd. Úvodní rozhovor je proto nutné vést maximálně opatrně a mít na paměti, že v této fázi může škola jen těžko okamžitě porozumět rodičovské perspektivě či očekáváním. Pokud škola může tlumočníkovi předem sdělit, jaké informace by potřebovala od rodičů zjistit a které informace naopak chce a potřebuje rodičům sdělit, zajistí, aby interview proběhlo co nejsnáze.

Škola potřebuje získat následující informace:

• Jméno dítěte. Jak se mu má říkat – včetně správné výslovnosti atd.

• Jak dobře dítě ovládá angličtinu a kde se ji naučilo: ve škole, od rodičů, příbuzných, v rámci kroužků… Má jen výukovou, nebo i praktickou zkušenost?

• Jakým jazykem hovoří dítě doma? S kým mluví, jakým jazykem? V jakých situacích používá který jazyk?

• Jakou má dítě předchozí zkušenost se školou? Liší se nějak přístup k povinné školní docházce v zemi jeho původu? Jak tam povinná školní docházka vypadá?
  
  

Úvodní výměna informací

Úvodní rozhovor nabízí škole příležitost získat potřebné informace o dítěti a zároveň předat rodičům informace o škole. Toto setkání by mělo proběhnout krátce po prvním kontaktu s rodiči, ale určitě ještě před vstupem dítěte do výuky. Před samotným setkáním musí škola zvážit a rozhodnout, kdo bude rozhovor vést a kdo z učitelů, vedení školy, ze širšího sboru, jako je školní psycholog, speciální pedagog, koordinátor prevence či někdo z organizátorů volnočasových aktivit, se ho zúčastní. 

Tipy na vedení rozhovoru

1. Co může dítě doma číst? Jaké má knihy, časopisy… Čtou si rodiče s dítětem? V jakých jazycích jsou texty k dispozici?

2. Jaké jsou silné stránky a zájmy dítěte?

3. Má dítě nějaké zdravotní obtíže?

(Škola se na ně může připravit a zajistit, aby dítě ve škole lépe přijali, a díky tomu se v ní cítilo bezpečně.)

4. S kým dítě žije? 

(Tato informace umožní vyvarovat se případných nevhodných otázek, jež by mohly dítě traumatizovat, ranit či vyvolat pocit trapnosti.)

5. Má rodina nějaké problémy, jež souvisí se školní docházkou dítěte?

6. Jaké náboženství dítě/rodina vyznává? 

(To může ovlivňovat jeho oblékání, stravování, docházku…)

7. Jaké jsou preferované formy komunikace? 

(Jazyk, formy předávání informací – přímo, přes prostředníka atd.)

8. V rámci rozhovoru mohou být rodičům předány informační materiály – tiskové, digitální, fotografické, videa atp. o škole, jejím řádu, hodnotových principech, možnostech dalších aktivit apod.

Dále je důležité předat rodičům informace o obsahu a cílech výuky:

9. Jaké předměty a na jaké úrovni se bude dítě učit.

10. Důležitost rozvoje mateřského jazyka, což podpoří kognitivní dovednosti a následně i výuku angličtiny jako takové.

11. Aktivity nad rámec vzdělávacího programu, jež škola nabízí. 

12. Obecné informace o místním vzdělávacím systému.

13. Mimoškolní vzdělávací aktivity a způsob jejich hrazení. 

Rodiče budou potřebovat vědět: 

14. Co přesně škola od žáka očekává – domácí úkoly, vhodný oděv, chování atd. 

15. Jak přesně se mohou rodiče zapojit – pomoc při domácí přípravě, třídní schůzky, pomoc škole a třídě atd.

16. Kdy škola začíná a končí, kdy jsou prázdniny.

17. Rozvrh hodin aj.

18. Rozhovor je také dobrou příležitostí pro rodiče seznámit se s dalšími službami, jež škola či její bezprostřední okolí nabízí, např. angličtina pro dospělé apod. 
    
    
    

Zdroje:

[1] © CROWN COPYRIGHT (2007). New Arrivals Excellence Programme Guidance. Primary and Secondary National Strategies ❙ 00650-2007BKT-EN ❙ [online]. Dostupné z: https://www.naldic.org.uk/Resources/NALDIC/Teaching%20and%20Learning/naep.pdf [dat. cit. 12. 10. 2021]

[2] © CROWN COPYRIGHT. (2003). The education of asylum-seeker pupils [online]. Dostupné z: https://dera.ioe.ac.uk/4793/7/The%20education%20of%20asylum-seeker%20pupils%20PDF%20format)_Redacted.pdf  [dat. cit. 12. 10. 2021]