PODCAST 35: Konfliktní situace teenagera ve škole? Pomůže efektivní komunikace rodičů s učitelem
Konfliktní situace ve škole
Ve školním prostředí se potkávají jedinci různých hodnot a představ o vzdělávání z různých sociálních vrstev. Již tato samotná skutečnost může vést ke konfliktům mezi dětmi, mezi učiteli a dětmi a také mezi učiteli a rodiči. Jedlička, Koťa a Slavík (2018, s. 134) [1] uvádějí jako zvláštnost školských zařízení, že pro pružnější adaptaci na měnící se podmínky potřebují učitelé na jedné straně určitou míru konfliktů, na straně druhé klid pro soustředěnou výchovnou práci. Proto má zvládání konfliktů význam jak pro udržování potřebné dynamiky života školy, tak pro vytváření a obnovu vhodného vnitřního klimatu.
INFOBOX
Typologie konfliktů
Jedlička, Koťa, Slavík (2018, s. 134) [1] představují následující základní typologii konfliktů dle převládajícího charakteru konfliktu, již lze aplikovat na aktéry rodič/žák-učitel:
Konflikt představ
Vzniká z různých pohledů zúčastněných na věc a odlišnými interpretacemi situace, způsobů pochopení a povědomí, jež si o nich lidé vytvářejí. Řešením takových konfliktů je snaha připustit, že ostatní nemusí vidět věci stejně jako já a mají právo je vidět či chápat odlišně.
Konflikt osobních názorů / stanovisek
Často se jedná o konflikty založené na osobním postojovém a hodnotovém základě. Řešení názorových konfliktů probíhá obvykle dlouho a vyžaduje trpělivost, protože mnohdy je závislé na tom, zda každý dostal prostor k vyjádření. Vhodné je vyvarovat se hodnocení názoru druhého. Řešení tohoto typu konfliktů lze někdy vhodně usměrnit vytvořením expertní skupiny či externím nezaujatým člověkem.
Konflikt postojů (potažmo hodnot)
Postoj je hodnotící vztah vyjádřený sklonem stabilním způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama. Hodnoty leží v základu těchto postojů. Pojí se k tomu, čeho si člověk váží, za co je ochotný něco obětovat. Předurčují chování a jednání člověka.
Konflikt postojů (a tedy i hodnot) se kromě toho, že věcem rozumíme odlišně, projevuje emotivním zabarvením. Postojové konflikty proto mohou být provázeny i invektivami. Argumentace nebývá logická, ale slouží jak k vyzvedání předností vlastní osoby či skupiny, tak k napadání a tupení odpůrců. K vypuknutí konfliktu stačí i nevhodná poznámka, smích, gesto či mimika. Při řešení postojových konfliktů se nejvíce uplatní tzv. sociální obratnost, často závislá na znalosti celé řady postupů, jak účastníky konfliktu zklidnit, motivovat, projevovat jim uznání, vyzdvihnout jejich dobré stránky či význam jejich práce pro školu.
Konflikt zájmů
Bývají spojené s odlišnou motivací, ale také s potřebami sebeprosazení, se snahami dosáhnout vyšší míry vlivu na řešení společných záležitostí. V řadě školských zařízení dochází k těmto typům kontroverzních soupeření při koncipování učebních plánů, při rozdělování vlivu, úvazků či peněz, při řešení pracovních podmínek včetně vybavení tříd, kabinetů apod. Určitou prevencí proti těmto konfliktům je trvalé posilování vědomí, že každý jedinec má především plnit svou roli pro efektivní fungování školy jako celku.
Nefunkční jednání rodičů
Robert Čapek (Čapek, 2013, s. 127 [2]) zmiňuje, že komunikace mezi rodičem a učitelem může být vedena buď suportivně (aktéři si aktivně naslouchají, jsou empatičtí, sledují význam sdělení druhé strany), anebo defenzivně (v komunikaci se objevuje nedůvěra, ostražitost, chybí empatie, aktéři se snaží poukázat na chyby druhé strany v komunikaci, namísto, aby sledovali význam sdělení).
Defenzivní způsob komunikace může být důsledkem situace, kdy rodiče na konfliktní situaci zareagují některým mechanismem obrany ega [1] (Jedlička et al., 2018, s. 135) za účelem uchování si pocitu vlastní hodnoty, snížení úzkosti a udržení duševní rovnováhy. Častou obrannou reakcí ega je útok (např. slovní potyčky) a únik (sem patří například izolace, což znamená vyhýbání se komunikaci, stažení se ze situace, dále rezignace, čili apatické se podrobení situaci, konformní chování apod.). Mezi další obranné mechanismy ega patří například regrese (víceméně jde o vývojově nižší, infantilní projevy, jako je křik, pláč a výčitky), vytěsnění konfliktu (nepříjemné pocity a myšlenky jsou vytlačeny do nevědomí), psychosomatické poruchy, identifikace (například odvolávání se na autority, nadřízené složky nebo na osoby, které by mohly v konfliktu prospět) aj.
Koučka Zuzana Smithová zmiňuje nefunkční jednání rodičů při řešení konfliktní situace ve škole, se kterým se v praxi často setkává. (Mnohdy se může jednat o projevy již výše zmiňovaných únikových obranných mechanismů ega.)
- Rodiče například konfliktní situaci ve škole probírají s kamarády či rodinou a na sociálních sítích, ale ne s učiteli – to znamená, že řeší situaci po vlastní linii.
- Rodič hledá pro dítě novou školu, namísto aby se věnoval řešení samotné situace. Důvodem může být prožívaný pocit bezmocnosti: „Stejně s tím nedokážu nic udělat.“ Navíc se může obávat, že aktivní řešení konfliktní situace přinese zhoršení – učitel si například na dítě „zasedne“.
- Rodič během konfliktu vyčkává (je dlouho nečinný). Spoléhá se například na to, že situace se vyřeší sama: „Ono to nějak dopadne.“ Může také vyčkávat: „Zatím to není až tak hrozné.“ Nakonec ale může situace v čase vygradovat tak, že rodič vybouchne a přijde za učitelem již v módu: „Já si to s tebou vyřídím“. V důsledku podobného jednání si rodič zavírá vrátka pro úspěšnou komunikaci s učitelem, který se takovým útokem může cítit napadený a bude mít potřebu se bránit.
Co konkrétně může rodič udělat, jakmile něco ve škole zaujme jeho pozornost? Koučka Zuzana Smithová nabízí krizový scénář pro rodiče. Apeluje v něm především na přípravu rodičů na samotný rozhovor.
Krizový scénář pro rodiče
Příprava rodičů na rozhovor s učitelem
Preventivně budovat dobrý vztah dítěte k učiteli a ke škole
Rodiče jsou příkladem svým dětem, což platí i ve vztahu k učitelům. Pokud budou rodiče o učiteli mluvit hanlivě, vztah dítěte k učiteli se vyvine v duchu tohoto přístupu a nepomůže k vytvoření vazby. Následně existuje větší pravděpodobnost šance na vznik konfliktů mezi dítětem a učitelem a menší šance na vytvoření pozitivní vztahové vazby mezi dítětem a učitelem.
Koučka Zuzana Smithová dodává: „To samozřejmě neznamená, že nebudeme – v případně konfliktní situace ve škole – vnímat potřeby dítěte. Ty jsou pro nás primární. Ale pokud bychom přistupovali k učiteli jako k „nepříteli“, tak náš vztah nakonec nepřátelský bude“.
Tip:
Jako rodič můžete podpořit vytvoření pozitivní vztahové vazby mezi učitelem a dítětem.
Můžete zmínit o učiteli něco pozitivního:
„Mluvila jsem s paní učitelkou a zaujalo jí, že…“
„Paní učitelce se líbilo, co jsi udělal/a.“
Jedná se o jisté „dohazování“ učitele dítěti v dobrém slova smyslu. Hovoříte-li o učiteli pozitivně, dítě chápe, že ho schvalujete a doporučujete. Také vztah dítěte k učiteli začne být takový.
Stejným způsobem budou fungovat negativní promluvy o učiteli před dítětem.
Zmapovat potřeby všech aktérů a zkouška nanečisto
Konfliktní situace, kterou chce rodič řešit, se týká dítěte, učitele a rodiče (případně také dalších dětí, rodičů a učitelů). Hovoříme tak o třech aktérech, z nichž každý má v dané situaci často zcela jinou potřebu. Pro efektivní řešení konfliktu je dobré zmapovat potřeby všech aktérů, abychom mohli lépe pochopit jejich jednání. Rodič by si tedy měl zjistit co nejvíce informací o dané situaci a zpracovat je pokud možno bez emocí a s odstupem. Jelikož se jedná o konflikt, jehož součástí je i jeho dítě, je na místě se v první řadě zajímat o to, jak tuto situaci dítě vnímá.
Vhodným postupem je zkusit si představit, co právě teď ohledně konfliktu řeší učitel, jaká je jeho perspektiva, jaké jsou jeho potřeby.
Zmapování potřeb všech aktérů může být nápomocné zejména v případě, kdy rodič prožívá silné negativní emoce a má potřebu si s učitelem „věci pěkně vyříkat“.
Další vhodnou pomůckou je vyzkoušet si přednést vlastní sdělení nanečisto doma, třeba před zrcadlem: důležité je zaměřit se i na mimiku a gestikulaci.
Účinnou pomocí může být i technika hraní rolí (role play). (Hraní rolí může být součástí nejrůznějších sebezkušenostních kurzů, nácviku komunikačních a sociálních dovedností apod.)
Slovníček pojmů
Role play (hraní rolí)
Účinná metoda v souvislosti se simulačními hrami ve vyučování i mimo něj. Jde o simulaci určité situace (často skutečné, která se může v životě stát). Účastníci sehrávají přidělené role a pokoušejí se s nimi ztotožnit. Získávají nové emotivní zkušenosti, postoje, učí se reagovat v různých situacích, zvládat sociální role, způsoby chování, zvládání komunikační dovednosti a řešení problémů (Kolář et al., s. 169). [3]
Napsat si důvod rozhovoru s učitelem a jeho ideální výsledek
Je dobré nezapomínat na to, co je žádoucím výstupem (výsledkem) rozhovoru. Pokud rodič bude jednat rychle, bez rozmyslu, pokud bude ovlivněný emocemi, výsledek rozhovoru může být nakonec úplně jiný, než byl prvotní záměr.
Rodič by si měl jinými slovy říct/napsat, proč jde vlastně za učitelem. Může si také pojmenovat, s jakým ideálním výsledkem chce ze schůzky odcházet, jaký výsledek je minimálním úspěchem apod. Jasně pojmenovaný cíl schůzky vede k hladšímu průběhu jednání a dává mu jasné hranice.
Důležité je také uvědomit si, že cílem schůzky by měl být v první řadě zájem a potřeby samotného dítěte.
Tip:
Veďte si záznam ze schůzky, který může sloužit jako dokument, ve kterém se obě strany zavazují k některým dohodnutým krokům.
Jedná se také o vhodný způsob ověření, že si obě strany skutečně rozumí v tom, co říkají.
Odložit schůzku v případě rozčilení
Ve chvíli, kdy je rodič plný emocí, není vhodné vést rozhovor s učitelem. Rodič se může vyjadřovat příliš emotivně až útočně, což může učitele dostat do opozice. V takovém případě se učitel začne bránit a smířlivý výstup s pochopením na obou stranách je v nedohlednu. Proto je lepší vyčkat se schůzkou do doby, než si rodič promyslí další postup, zmapuje potřeby všech aktérů a zpracuje (nahlédne) do nějaké míry vlastní emoce.
Samotná schůzka s učitelem v duchu vyjednávání
Po pečlivé přípravě dochází ke kýženému jednání s učitelem. Schůzku je vhodné započít naznačením, že rodič přichází v míru vyjednávat ve snaze najít společné řešení. Hned na začátku by mělo být zřejmé, že se nejedná o mocenský zápas „kdo z koho“. To vyžaduje na obou stranách ochotu částečně ustoupit ze svého stanoviska a být otevřený pohledu a vyjádření druhé strany. Zaznít může cíl schůzky, který má rodič připravený (např.: „Primárně jsme se sešli proto, abychom našli způsob, jak se synem pracovat.“).
Jakým slovům se vyhnout?
Koučka Zuzana Smithová doporučuje vyhnout se některým slovům a frázím, která působí zbytečně útočně a v učiteli mohou vyvolávat pocit, že se musí před rodičem obhajovat. Tedy, že rodič nepřišel vyjednávat, ale učitele „zahnat do kouta“.
Tip
Slovo „proč?“ je vhodné nahradit frází „čím to?“
Příklad nevhodného vyjádření:
„Proč můj syn za poslední měsíc přinesl šest poznámek o vyrušování?“
Příklad vhodného vyjádření:
„Čím to, že syn za poslední měsíc přinesl šest poznámek o vyrušování?“
Slovo „ale“ je vhodné nahradit slovem „a“ (nejlépe po tom, co z vaší strany nejprve zazní ocenění):
Příklad nevhodného vyjádření:
„Sice s dětmi vytváříte pracovní listy, ale trváte na tom, aby je vyplňovaly výhradně plnicím perem.“
Příklad vhodného vyjádření:
„Všimla jsem si, že dětem vytváříte zábavné pracovní listy a že trváte na tom, aby je vyplňovali výhradně plnicím perem.“
Vyhněte se také slovům „vždycky, nikdy, zase“, která mohou učiteli vyznívat jako formy výčitky či útoku.
Příklad nevhodného vyjádření:
„Vy vždycky trváte na tom, aby děti vyplňovaly pracovní listy perem.“
„Vy nikdy mého syna nepochválíte.“
„Vy jste mému synovi už zase dal/a poznámku.“
Vyhněte se také dalším argumentačním faulům.
Přehled častých argumentačních faulů najdete na těchto webových stránkách:
Slovníček pojmů
Argumentační fauly (také řečnické triky, argumentační klamy apod.)
V rozhovoru se používají s cílem přesvědčit komunikačního partnera o správnosti tvrzení mluvčího bez ohledu na logickou platnost samotných argumentů (logické závěry argumentačních faulů není možné aplikovat obecně). Některé fauly jsou úmyslné, jiných se může mluvčí dopustit omylem, například kvůli vlivu kognitivních zkreslení. (Kognitivní zkreslení jsou chyby v myšlenkových procesech a tzv. mentální zkratky, na jejichž základě bývá vyvozován chybný závěr o různých informacích, které mozek zpracovává.) [4], [5]
Typy argumentačních faulů:
- důraz na rozum: argumentační fauly, které se uchylují k falešným či chybným premisám v uvažování;
- důraz na emoce: argumentační fauly, které apelují na emoce, aby dokázaly svoji pravdivost;
- manipulativní obsah: argumentační fauly, které manipulují svým obsahem;
- chybná příčina: argumentační fauly, které uvádějí chybnou příčinu pro určitý následek;
- chybné vyvození: argumentační fauly, které chybně vyvozují z určité příčiny;
- útok: argumentační fauly, které jsou útokem na osobu oponenta.
Zjišťovat a nabízet namísto obviňování
Šanci na úspěšné vyústění konfliktu se zvyšuje, pokud rodič projeví zájem o učitele, místo aby na učitele útočil a obviňoval ho. Takzvané „já-sdělení“ a dovednost aktivního naslouchání jsou dobrou volbou pro navození mírové a férové atmosféry. [6][7]
Tip:
Používejte vhodné fráze (tzv. já-sdělení):
„Všimla jsem si, že syn má obtíže v XY a mám obavy, že zamešká látku a už to nedožene.“
„Nevím si s tím rady a takto to mně ani synovi nevyhovuje“.
„Já jsem už zkusila se synem XX a docela mi to fungovalo, mám z toho dobrý pocit.“
„Bojím se, že tento přístup na syna nefunguje, a navíc mám obavy, že bude muset opakovat ročník.“
Nápomocná může být i zdravá zvídavost rodiče během rozhovoru. Je možné s úspěchem používat otázky typu:
„Jak pracujete?“
„Co navrhujete?“
„Co zkusíme?“
„Jak to vnímáte Vy?“
„Jak bych Vás mohla podpořit?“
„Napadlo mě, jestli by bylo možné vyzkoušet XY…“
„Napadá Vás, co bychom mohli zkusit?“
Takovým způsobem je následně možné domluvit se jednak na dalších krocích, jednak dohodnout další termín schůzky, na které si rodič s učitelem nasdílejí, co se za uplynulou dobu dařilo více a co méně.
Tip:
Více informací o technice aktivního naslouchání zjistíte na následujících webových stránkách (texty jsou primárně určené učitelům, ale užitečné informace a tipy, například o „já-sdělení“, v nich naleznou také rodiče):
Dovednost aktivního naslouchání ve vzdělávání | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Jak řešit náročné chování u dětí | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Co dělat, když se nepodaří domluvit dohodu
Pokud je výsledek schůzky pozitivní, pak se s dítětem o radost podělíme.
Když výsledek schůzky nedopadne podle představ rodiče, může pro něj být těžší dítě o výsledku informovat. Koučka Zuzana Smithová upřesňuje, že se můžeme setkat i se situací, kdy sám učitel není z určitých důvodů (osobnostních, na základě předchozích zkušeností apod.) otevřený změně pohledu a vyjednávání s rodiči.
Dítě by se mělo od rodiče dozvědět, že učitel se rozhodl na svém přístupu, jednání, výuce nic neměnit. Důležité je ale zdůraznit, že se tak nerozhodl kvůli dítěti, ale že by tak jednal i v případě kohokoli jiného. Jinými slovy by měl rodič v takovém případě s dítětem probrat, že se ze strany učitele nejedná o nic osobního.
Co dělat v případě, pokud rodič anebo dítě získá pocit, že celá záležitost se stala osobní, že učitel si na dítě tzv. „zasedl“? Zuzana Smithová navrhuje pokusit se s učitelem v klidu promluvit, pokud možno bez emocí, i když to nemusí být jednoduchá věc. Rodič by měl na takové schůzce sdělit fakta a pokusit se říct, jak se cítí, čili mluvit o sobě. Pokud totiž rodič bude mluvit o sobě, svých pocitech, nikoli o učiteli, existuje větší pravděpodobnost, že společně dojdou k dohodě a že vznikne atmosféra spolupráce.
Rodič by měl každopádně nejprve vyjednávat s učitelem, a teprve v případě, že jeho komunikace nefunguje, je možné učitele informovat, co dalšího má v plánu. Učiteli může třeba sdělit:
„Přestože se snažíme vymyslet řešení, úplně se nám to nedaří, vyčerpali jsme všechny možnosti. Pokud vás nic nenapadá, zkusím si promluvit s panem ředitelem anebo výchovným poradcem.“
Zuzana Smithová také radí neukvapovat se se změnou školy u dítěte, ale spíše se soustředit na hledání řešení ve stávající škole. Rychlé změny nemusejí vždy přinášet kýžený efekt a někdy jsou realizovány za velkou cenu (dojíždění, ztráta kamarádů, adaptace v novém kolektivu).
Je také na místě promluvit si s dítětem, informovat jej o aktuální situaci a zkusit si třeba sepsat možná řešení, která rodiče i dítě napadají – zaměřit se na to, která z těchto řešení jsou nejzajímavější a nejlépe realizovatelná. Často to může být právě dítě, které přijde s vhodným nápadem.
Závěrem
Komunikace a spolupráce rodičů a školy se v dnešní době již nezpochybnitelně považuje za stěžejní prvek fungujícího vzdělávacího procesu dětí. Rodiče jsou nedílnou součástí vzdělávání svých dětí. Myslet si, že rodiče i děti budou nadšeni z každého učitele a budou mít bezproblémový vztah, je nereálné. Konflikty přicházejí jako přirozená součást každého vztahu, školní prostředí nevyjímaje. Pokud se rodič zhostí řešení konfliktní situace se snahou najít s učitelem společnou řeč ve prospěch svého dítěte, i ono si během tohoto procesu osvojí měkké dovednosti a kompetenci řešit konflikty.
Bc. Zuzana Smithová
Téma dospívání je Zuzaně Smithové velmi blízké, a to nejen proto, že sama má dvě děti ve věku 15 a 19 let. Jako projektová manažerka, lektorka a komunikační koučka se často setkává s nedorozuměními, která vznikají nedostatečnou komunikací. Ze zkušenosti ví, že když vázne komunikace, vázne i všechno ostatní. Říká o sobě: „Primárně se zaměřuji na téma dospívání a vztahy v rodině. Pomáhám rodičům a učitelům lépe pochopit děti v pubertě a mít s nimi pohodovější vztah se vzájemným respektem a bez zbytečných hádek a neshod.“ Tomu se věnuje poslední dva roky.
V roce 2022 se rozhodla své koučovací dovednosti posunout ještě dál a podstoupila výcvik s terapeutickým přesahem, zaměřený na práci s emocemi a podvědomými vzorci. Dlouhodobě také vede několik mimoškolních kroužků angličtiny ve dvou mateřských školách, jedné základní škole a volnočasovém centru.
Když zrovna nekoučuje, připravuje nebo jí sushi anebo si s dcerami prohlíží fotky z dob, kdy s mužem cestovali na kole po Austrálii a Novém Zélandu.
Doporučená literatura:
Čapek, R. (2013). Učitel a rodič. Praha: Grada.
Felcmanová, A. (2013). Rodiče – nečekaní spojenci: jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou. Člověk v tísni, vzdělávací program Varianty, Praha, s. 17.
Feřtek, T. (2011). Rodiče vítáni. Praktický návod, jak usmířit rodiče a učitele našich dětí. Praha: Yanachi s.r.o., EduIn, Kafka Print.
Gordon, T. (2015). Výchova bez poražených: řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi. Olomouc: Malvern.
Chytilová, M. (2021). Principy komunikace školy s rodiči. Dostupné z https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/principy-komunikace-skoly-s-rodici.
Matýsková, D. (2005). Spolupráce rodiny a školy z pohledu rodičů a učitelů. Pedagogická orientace, 15(1), 27–36.
NIDV (2017). Inspiromat 6 Spolupráce s rodiči. Dostupné z https://www.nidv.cz/media/materialy/projekty/strategicke_rizeni/Inspiromaty/INSPIROMAT_6_Spoluprace_s_rodici.pdf
Rabušicová, M., Pol, M. (1996). Vztahy rodiny a školy dnes: Hledání cest k partnerství. Pedagogika, 46(1), 105–116.
Štech, S. (1994). Rodiče, děti a učitelé na začátku 2. stupně ZŠ– role rodinných očekávání. Pedagogika, 1, 43–50.
Trnková, K. (2004). Partnerství rodičů a škol: jeho podoby a podmínky. Dostupné z https://digilib.phil.muni.cz/index.php/_flysystem/fedora/pdf/Books_2000_2009_073-2004-1_7_source.pdf
Zapojmevsechny.cz (2022). Spolupráce rodičů a školy. Dostupné z https://zapojmevsechny.cz/kategorie/detail/komunikace-mezi-rodinou-a-skolou
Zdroje:
[1] Jedlička, R.; Koťa, J.; Slavík, J. (2018). Pedagogická psychologie pro učitele. Praha: Grada. s. 134.
[2] Čapek, R. (2013). Učitel a rodič. Praha: Grada.
[3] Kolář, Z. et al. (2012). Výkladový slovník. Praha: Grada. s. 169.
[4] (2019). Argumentační fauly. [online]. Bezfaulu.net Česká republika. Dostupné z https://bezfaulu.net/argumentacni-fauly/ [cit. 11. 1. 2023].
[5] (nedat.). Argumentační fauly. [online]. Brno: Centrum občanského vzdělávání MU. Dostupné z http://www.obcanskevzdelavani.cz/work/ke-stazeni/argumentacni-fauly-A4-barva.pdf [cit. 11. 1. 2023].
[6] Gordon, T. (2015). Výchova bez poražených: řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi. Olomouc: Malvern.
[7] Autorský tým APIV B (2022). PODCAST 29: Metoda aktivního naslouchání jako řešení náročného chování u žáka. [online]. Dostupné z: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-29-metoda-aktivniho-naslouchani-jako-reseni-narocneho-chovani-u-zaka [cit. 11. 1. 2023].
Mohlo by Vás zajímat
Školská rada
Školská rada: Kým je a jaký má úkol? Coby nezávislý orgán uvnitř škol má školská rada důležité pravomoci a úkoly podle školského zákona. Ale co ji skutečně pohání? Hlavním cílem je zahájit konstruktivní dialog s vedením školy, aby všichni aktéři společně zkoumali, jak efektivně škola operuje nyní a jak by měla vypadat v budoucnosti.