PODCAST 16. díl: Jak děti vhodně seznámit s problematikou smrti

PODCAST 16. díl: Jak děti vhodně seznámit s problematikou smrti

01.10.2021
Autorský tým APIV B
Učitel/učitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Jak uchopit problematiku smrti? Jak pomoci dětem, pokud taková situace nastane u nich doma nebo ve škole? Lze nějak s tímto tématem pracovat v podobě prevence a děti případně na tuto eventualitu připravit dopředu? Více o tomto tématu v podcastu s Terezou Berkovou z Poradny Vigvam.

Téma smrti ve škole


Jak uchopit problematiku smrti? Jak pomoci dětem, pokud taková situace nastane u nich doma nebo ve škole? A lze nějak s tímto tématem pracovat v podobě prevence a děti případně na tuto eventualitu připravit dopředu?





Tereza Berková z Poradny Vigvam se tématu ztráty a smrti věnuje již dlouhá léta. Na poradnu Vigvam se nejčastěji obrací rodiny a pak i jednotlivci, a to jak děti, tak dospělí, kteří potřebují pomoci v okamžiku, kdy je postihla ztráta blízkého člověka. Často se však také na poradnu obrací vzdělávací instituce, většinou v případě úmrtí ve škole nebo v rodině některého z dětí. Zde se obvykle jedná o rady, jak v takovém případě postupovat, co přesně říkat, jakým způsobem by měla proběhnout intervence ve třídě, zda jsou na místě úlevy a na jak dlouho apod. Podle Terezy Berkové taková metodika může fungovat teprve ve chvíli, kdy je ve třídě vybudovaná atmosféra bezpečí a důvěry a v první řadě otevřený vztah mezi dětmi a učitelem.


Třebaže je smrt téma, které je pro všechny zúčastněné problematické, je to přirozená součást života a děti se s ní mnohdy vyrovnávají lépe než dospělí. Mnohem víc škody napáchá, pokud dospělí budou před dětmi něco tajit, nebudou se vyjadřovat přímo a budou v dětech posilovat vědomí, že se jedná o něco škodlivého a tabuizovaného. Téma smrti by přitom v ideálním případě mohlo (a mělo) být součástí výuky už od útlého věku. Již kolem 4. až 5. roku věku dítěte je možné v mateřské škole například při vycházce upozornit na mrtvého brouka a s dětmi promluvit o tom, co to znamená či zda se se smrtí již setkaly ve svém okolí. Do 10. až 12. roku děti přejímají vzory a postoje z rodiny, později, u dospívajících se otevírá větší prostor pro sebepojetí a otázky typu „co je po smrti“ apod. Čím méně bude téma tabuizované, tím snazší bude pro rodiče i učitele případný krizový rozhovor s dítětem ve chvíli, kdy se něco přihodí.


Téma smrti je citlivé, a i když o něm učitelé chtějí mluvit, může být někdy těžké vymyslet jak. I z tohoto důvodu Poradna Vigvam připravila tři filmy a na ně navazující metodiku, jejichž pojítkem je téma ztráty. Filmy se zabývají malými životními ztrátami, šikanou a poslední z nich smrtí. Třebaže jsou filmy určené primárně pro 1. a 2. stupeň a byly testovány v rámci pilotního promítání na žácích ze 2. ročníku, je možno je použít i u starších žáků a následná metodika může být upravena podle konkrétní potřeby a situace.


První podnětné ohlasy prokázaly, že žáci na daná témata živě reagují, mnohdy jinak, než dospělí očekávali, ale většinou lépe, už jen proto, že například u tematiky smrti nejsou ještě tolik ovlivněni nejrůznějšími tabu, strachem, předsudky a nejsou tolik svázáni konvencemi.


Tereza Berková dále upřesňuje, že filmy jsou určené výhradně pro preventivní práci, nikoliv pro intervenční. Je důležité s filmy postupovat opatrně, začít od jednodušších, lehčích témat, protože v současné době je velmi snadno možné, aby ve třídě bylo dítě, které ztrátu v podobě smrti v nedávné době zažilo. Téma smrti je proto vhodné do třídy v současné společenské situaci přinášet alespoň po asi půlroce pravidelné školní docházky, protože smrt byla celospolečensky velmi aktuální pro všechny žáky. V případě, že někdo z žáků třídy zažil úmrtí v blízké rodině v nedávné době (tedy zhruba uplynulém roce), je vždy žádoucí téma s žákem a jeho rodinou dopředu probrat a dojednat s nimi, zda je možné se tomuto s třídou věnovat, nebo zda je to pro něj nepředstavitelné.


V případě další budoucí možné vlny pandemie covidu-19 je pak potřeba s tématem smrti pracovat jako s aktuálním tématem a reagovat na to, co se děje – jedná se potom o intervenční, nikoliv preventivní práci.


Tip:

Níže najdete odkaz metodiky pro pedagogy, školní psychology, školní metodiky prevence či jiné další odborníky pracující se skupinou dětí v rámci primární prevence ve škole. V metodikách zájemci také najdou odkazy na již zmiňované filmy. Všechny nástroje vytvořili pracovníci Poradny Vigvam, z.ú., ve spolupráci s Nadací Sirius:

Metodiky pro práci s tématy ztráty a smrti ve třídě


Máte zájem projít školením, jak ve výuce pracovat s jednotlivými metodikami? Využít můžete webinář, který ke třem metodikám Poradna Vigvam nabízí: Webinář preventivní práce s tématem smrti a ztráty ve třídě


Tip na materiály z jiných organizací:

Tištěná metodika pro učitele 1. stupně ZŠ:

EXNEROVÁ, M. a kol. (2015). Kočičí zahrada: rozvoj sociálních dovedností dětí v rámci prevence rizikového chování: metodika pro učitele. Praha: Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze v NLN s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny.


Kapitola 4 metodiky Kočičí zahrada se zabývá tématikou smrti:

  • Co je to smrt a ztráta;

  • jak ztrátu blízkého člověka prožíváme;

  • co znamená koloběh života.


Intervence ze strany učitelů

Vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka probíhá u dětí velmi různorodě. Děti navíc procházejí vlastním vývojem a v rámci něj se vyrovnávají se smrtí blízké osoby pokaždé znovu. Velkou roli hraje také to, v jakém vztahu byl zemřelý k dítěti. Pokud u některého z dětí dojde ke ztrátě blízké osoby, je na učiteli, aby navodil pocity bezpečí a důvěry, které jsou nezbytné k rozhovoru s dítětem. Pokud se na to učitel necítí sám, vždy je dobré přizvat školního psychologa, školního metodika prevence apod. Každopádně je nutné se s dítětem domluvit na konkrétním postupu. Zeptat se ho, jak a zda by si přálo o své situaci mluvit, kdo to jeho spolužákům sdělí, co přesně by se jim mělo říct. Rozhodně se vyplatí mluvit přímo a používat odpovídající terminologii (smrt, zemřel), nikoliv skutečnost obcházet pomocí nejrůznějších eufemismů a podobně. Také by si měl učitel stanovit, jak bude přistupovat k dítěti (po jakou dobu ho bude nějakým způsobem chránit, tolerovat jisté úlevy apod.). Ani to by se však nemělo přehánět.


Tip:

Jak pomoct dětem, které se setkaly se ztrátou? Jak správně odpovídat na zvídavé otázky, které pro pedagogy mohou být nepříjemné? Jak komunikovat se žákem, který prochází truchlením a také jak takovou situaci citlivě sdělit celému kolektivu?

Poradna Vigvam nabízí třídenní kurz: Děti a ztráta pro pedagogy


Chyby ze strany učitelů a dospělých obecně

Nikdy nelze říct, kdo se se smrtí blízké osoby vyrovnává lépe, zda dospělí, nebo děti. Jednou z klasických chyb je snaha zcela vytěsnit tematiku smrti z každodenního života. Problematický je také zažitý názor, že děti do věku osmi let smrt nevnímají. Malé děti ji sice neprožívají tak racionálně jako my dospělí, ale pocitově ano a ztrátu blízké osoby vnímají například už roční batolata. Práce s dětmi, které prožívají smrt blízké osoby, je pak vždy individuální a záleží na mnoha proměnných a zralosti každého dítěte. Prevence je v tomto případě vždy dobrou investicí. Třebaže nejsou výsledky prevence na první pohled vidět, její plody se bohatě zúročí v budoucnu.


Tip!

Jak vylepšit komunikaci a klima ve třídě?

Existují nejrůznější osvědčené metody. Tereza Berková má dobrou zkušenost s krátkými zastaveními a popovídáním si s dětmi: v pondělí ráno o tom, jak se měly o víkendu, co pěkného nebo naopak nepěkného se mezitím událo, v pátek po vyučování je pak přínosné zhodnotit uplynulý týden. Podobné třídnické momenty mohou probíhat nejrůznější formou, inspiraci lze nalézt například v článcích na stránkách Zapojmevšechny.cz K čemu je dobrý ranní kruh , Jak rozvíjet dobré vztahy ve třídě: 2 metody Kruh přátel jako podpora inkluze ve školách. O tom, jak funguje tzv. komunitní kruh, viz Komunitní kruh a škola, Moderní vyučovací metody – komunitní kruh nebo článek Komunitní kruh Národního pedagogického institutu.



Mgr. Tereza Berková 

Mgr. Tereza Berková, www.poradna-vigvam.cz(1)_1

Dětská a rodinná terapeutka v Poradně Vigvam. Zároveň působí na pozici školního poradenského pracovníka na Základní škole a gymnáziu Square, s.r.o. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové, obor učitelství pro druhý stupeň základních škol. Vždy chtěla pracovat s dětmi, proto uvažovala o dráze učitelky, pak však zjistila, že ji více naplňuje, když může s dětmi otevřeně komunikovat a pomáhat jim s tím, co je tíží. Dlouhá léta pracovala jako lektorka programů primární prevence rizikového chování s třídními kolektivy, kde si společně povídali o věcech, které jsou pro ně důležité, a hledali cestu a řešení v případě problémů. Aby mohla pomáhat dětem účinněji, bylo potřeba lépe pochopit i svět dospělých, proto absolvovala výcvik v integrativní rodinné terapii Petra Boše, Anima, z. ú., který ji připravil na práci s celým rodinným systémem. Následně navázala postgraduálním výcvikem v terapii dětí a dospívajících v Institutu pro výcvik v Gestalt terapii.

Email: Tereza.berkova@poradna-vigvam.cz


Telefon do Poradny Vigvam: 606 020 302

Poradna Vigvam

Smrt blízkého člověka dokáže otřást i těmi nejotrlejšími jedinci. Na pozůstalé pak čeká těžký úkol pokusit se narušenou realitu opět poskládat do funkčního celku. Právě zde pomáhá Poradna Vigvam: jednotlivcům s opětovným hledáním jistot ve světě, školám s preventivními programy i případnou intervencí, odborníkům s metodikou.

Kontakt: https://poradna-vigvam.cz/ 



Doporučená literatura:

Mannix, K. (2019). Máme konec na paměti. Praha: Cesta domů.

Špinková, M. (2021). Anna a Anička. Praha: Cesta domů.

The Dougy Center for Grieving Children (2017). 35 způsobů, jak pomoci truchlícímu dítěti. Praha: Cesta domů.

Letáky a brožury organizace Cesta domů: „Děti truchlí jinak“, „Mýty a otázky kolem umírání“, „Mohu říct pravdu“, „Komplikované truchlení“, „Jak být nablízku“ aj. Další materiály, kontakty a informace na www.cestadomu.cz

Mohlo by Vás zajímat

Kája není kluk, je to holka. Příběh transgender žákyně základní školy

Tento rozhovor nabízí pohled do života jedenáctileté Káji a její rodiny, zdůrazňující význam podpory a akceptace transgender a nebinárních dětí ve školách a doma. Od chvíle, kdy rodina poznala, že Kája je transgender, se ji rodiče snaží vést cestou plnou lásky a pochopení. Jejich cílem je zajistit Káje co nejšťastnější a nejplnější život. Příběh osvětluje, jak důležité je předcházet nejistotě a nedostatku informací ve školním prostředí prostřednictvím předávání informací a pravidelné komunikace rodiny a školy.

Zobrazit další články