Portugalský program TEIP, zaměřený na podporu žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, umožňuje efektivní podporu sourozenců napříč různými školními stupni. | FOTO: Pixabay.
Přinášíme rozhovor s Mgr. et Mgr. Klárou Reimerovou, ministerskou radou v Oddělení rovného přístupu ke vzdělávání a ústavní výchovy na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, která se této stáže zúčastnila.
Můžete popsat portugalský program TEIP, který se zaměřuje na školy nacházející se v oblastech s vysokým rizikem sociálního vyloučení, chudoby a školního neúspěchu? Jakými konkrétními způsoby tento program podporuje školy v ekonomicky a sociálně znevýhodněných lokalitách?
Program TEIP nabízí finanční podporu školám, kde se vzdělávají žáci ze sociálně znevýhodněných prostředí. Tyto školy si vytvářejí rozvojové plány, stanovují cíle a určují, jaké prostředky potřebují k jejich dosažení. Často to zahrnuje rozšíření personálu, zejména o poradenské odborníky, které bychom mohli v našem kontextu přirovnat k sociálním pedagogům, školním psychologům nebo sociálním pracovníkům. Učitelé v těchto školách mají méně přímé výuky, což jim umožňuje věnovat se konkrétním žákům individuálně. V portugalském školství se navíc řeší také velký příliv žáků s odlišným mateřským jazykem, a proto nemalá část financí směřuje právě na jejich podporu.
Jakým způsobem spolupracují školy v klastru se sociálními pracovníky a dalšími odborníky v rámci programu TEIP?
Spolupráce mezi podpůrnými týmy byla velmi dobře organizovaná. Tito odborníci pracují společně v již zmíněném klastru škol různých stupňů, což jim často umožňuje pracovat se sourozenci napříč různými úrovněmi vzdělání a efektivněji spolupracovat s celými rodinami. Fungují jako jeden tým – sdílí informace a plánují strategii podpory společně. Na druhou stranu, na školách, které jsme navštívili, se potýkali s nedostatkem personálních kapacit. I když zajištění poradenského týmu pro celý klastr zvyšuje propojenost, hrozí zároveň, že na množství žáků ze sociálně znevýhodněných rodin nebudou mít dostatek odborných sil.
Jaké konkrétní aktivity a programy jste viděla během návštěvy?
Navštívili jsme dvě školní uskupení zapojená do programu TEIP: v lokalitě Santo António (Barreiro) a Amadora Oeste (Amadora). Tyto klastry poskytují podporu žákům se sociálním znevýhodněním a soustředí se také na práci s žáky s odlišným mateřským jazykem. Navštívili jsme například střední školu, kde se kladl důraz na spolupráci a skupinovou práci, viděli jsme školní třídu pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami a také vystoupení dětí z mateřské školy.
Setkali jsme se se zástupci tamních zřizovatelů, ředitelů (manažerů) klastrů škol (jednotlivé školy v rámci klastru nemají každá svého ředitele/ředitelku), sociálními pracovníky, koordinátory programu TEIP a dalšími pedagogickými pracovníky, se kterými jsme diskutovali o fungování programu TEIP, přístupech k integraci žáků a aktivitách, které podporují multikulturalismus a inkluzi.
Jaké rozdíly vidíte mezi portugalským a českým přístupem k řešení problémů žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí ve školách?
V Portugalsku jsou v některých ohledech v práci se sociálním znevýhodněním mnohem dál. Mají tam totiž zavedený příspěvek pro školu, který pokrývá náklady spojené se vzděláváním žáků ze sociálně slabších rodin. Díky tomu se nestane, že by škola neměla prostředky na zajištění jídla pro žáky, kteří mají hlad, nebo že by žáci neměli potřebné školní pomůcky.
V Česku sice existují různé podpůrné programy a sociální dávky, které mohou tyto výdaje pokrýt, ale není to systémové a automatické opatření, které by se snadno dostalo k žákům.
Další rozdíly vyplývají hlavně z toho, jaká je cílová skupina sociálně znevýhodněných žáků v Portugalsku. Země dlouhodobě čelí vysoké imigraci, což znamená, že do škol často přicházejí noví žáci, kteří neumí ani portugalsky, ani anglicky. Navíc žáci pocházejí z mnoha různých zemí, což přináší další výzvy. Portugalsko proto klade velký důraz na podporu žáků s odlišným mateřským jazykem. Chápou také, že pro zlepšení situace žáka či žákyně je klíčové zlepšit situaci celé rodiny. Školy v Portugalsku proto plní komunitní roli a nabízejí třeba večerní kurzy pro rodiče žáků, aby jim pomohly získat potřebné dovednosti pro uplatnění na trhu práce. Někteří učitelé pak učí dospělé od osmi hodin večer až do půlnoci, což je v Česku dnes nepředstavitelné. Školy také organizují komunitní sbírky potravin, oblečení a vybavení do domácnosti pro nové imigranty a sociálně slabé rodiny a pořádají nejrůznější komunitní aktivity pro rodiny s dětmi. Celkově je v Portugalsku kladen větší důraz na komunitní funkci školy, než je tomu u nás.
Co vás na programu TEIP nejvíce oslovilo a jaké jeho klíčové prvky byste navrhla zavést v českém vzdělávacím systému?
Ráda bych vyzdvihla dvě klíčové věci v rámci tohoto programu. První je sdružování škol do větších celků a druhou je metodická podpora. V Portugalsku jsou školy obecně sdružovány do tzv. klastrů, které mohou zahrnovat klidně i sedm škol – od mateřské až po střední školu. Tato uskupení velmi usnadňují poskytování podpory žákům se sociálním znevýhodněním, protože školy v rámci klastru spolupracují napříč různými stupni a sdílejí odborné poradenské pracovníky, kteří se těmto žákům věnují. Díky tomuto systému je zajištěna kontinuita podpory a práce s rodinami během přechodu žáků mezi školními stupni. To vede ke snížení počtu žáků ohrožených školním neúspěchem nebo vypadnutím ze systému.
V programu TEIP jsou zapojeným školám poskytováni odborní poradci, nazývaní jako „tutores especializados“ nebo „mentores“ (specializovaní mentoři), kteří pomáhají školám se zaváděním kurikula, plánováním profesního rozvoje pedagogických pracovníků a strategickým rozvojem školy. Tito odborníci zajišťují také metodickou podporu, která zahrnuje plánování a hodnocení rozvoje škol. Líbí se mi, že systém nejen vyžaduje od škol reflexi a plánování, ale zároveň jim poskytuje odbornou pomoc, která je v tom procesu podporuje.
Jakým způsobem ovlivňuje multikulturalismus portugalský vzdělávací systém a jaké kroky se podnikají k jeho podpoře?
Když jsme si s místními povídali o jejich přístupu k faktu, že k nim přichází spousta rodin z jiných zemí, brali to jako normální věc. Vzhledem ke koloniální historii Portugalska mají tamní obyvatelé větší pocit sounáležitosti s přistěhovalci, kteří přichází právě z dříve kolonizovaných zemí. Vnímají je jako součást Portugalska. Samozřejmě, velká imigrace ovlivňuje vzdělávací systém, jak jsem již zmiňovala – například vysokým podílem žáků s jiným mateřským jazykem a problémy rodičů s nízkou vzdělaností, což snižuje jejich možnosti uplatnění na trhu práce.
Jakým způsobem portugalské školy hodnotí dopady programu TEIP na úspěšnost žáků ve škole?
Všechny portugalské školy musí pravidelně vykazovat různé ukazatele kvality, jako je počet žáků, kteří opakují ročník, úspěšnost v jednotlivých předmětech, počet předčasných odchodů ze vzdělávání, použitá výchovná opatření nebo míra absence. Ministerstvo školství (Ministério da Educação) pak tato data porovnává na celostátní úrovni a sleduje, jestli se školy zapojené do programu TEIP vyvíjejí jinak než ostatní školy.
Všechny školy také analyzují svá vlastní data, sledují svůj vývoj v čase a snaží se zjistit, proč se určité výsledky zhoršily nebo zlepšily. Na základě těchto výsledků si pak stanovují své cíle a plán rozvoje. V rámci programu TEIP navíc musí každých šest měsíců vypracovávat monitorovací zprávu, která zahrnuje nejen kvantitativní ukazatele, ale i měkké posuny, jako je třeba zlepšení školního klimatu.
Jaké jsou hlavní výzvy, se kterými se portugalské školy potýkají při práci s žáky z různých kulturních a sociálních prostředí?
Jednou z hlavních výzev je neustálý přísun nových žáků s odlišným mateřským jazykem, což na školy vytváří velký tlak. Dále je tu i velká kulturní různorodost mezi těmito žáky. Školy zapojené do programu TEIP ale našly řešení – mají komunitní pracovníky, kteří se vždy specializují na určitou etnickou skupinu. Tito pracovníci mají v komunitách, odkud žáci pocházejí, větší důvěru, což pomáhá zlepšit spolupráci mezi školou a rodinami žáků.
Jaký je přístup k inkluzi v portugalských školách? Jak byste popsala jejich školní kulturu a celkovou atmosféru ve školách?
Ve školách, které jsme navštívili, panovala velmi přátelská atmosféra. Učitelé a ostatní zaměstnanci nedělali mezi žáky žádné rozdíly a všichni se shodovali na tom, jak je důležité zapojit všechny děti do vzdělávání. Měla jsem pocit, že všichni zaměstnanci školy to dělají srdcem a skutečně věří, že jejich práce má smysl. Bylo to o to překvapivější, když vezmu v úvahu, že tamní učitelé mají ve srovnání s českými kolegy nižší platy a více hodin přímé výuky. Přesto svoji práci dělali s obrovskou laskavostí a nadšením.
Jedna z navštívených škol měla také speciální třídu pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Tyto děti se učily hlavní předměty odděleně, protože potřebovaly individuální přístup, ale na předměty jako výtvarná výchova, hudební výchova nebo tělocvik se připojovaly k běžným třídám. Bylo tak zajištěno, že děti nebudou vyčleněny z běžného kolektivu.
Jaké nové poznatky a zkušenosti, které jste během stáže získala, plánujete uplatnit ve své práci na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR?
Jelikož se věnuji evaluaci projektu Podpora rovných příležitostí při Národním pedagogickém institutu ČR, velmi mě zaujalo, jak automaticky všechny školy v Portugalsku sbírají data o svém posunu a jak tato data vyhodnocují. Myslím, že základní přehled o svých výsledcích by si měla vytvořit každá škola v Česku a na základě těchto výsledků plánovat další rozvoj, i když jde o školu s výbornou pověstí. Vždy je prostor pro zlepšení. Také bych si přála, aby školy měly k dispozici mentory – akademiky nebo jiné odborníky, kteří by jim s rozvojovým plánem a jeho hodnocením pomáhali.
Tip na závěr:
Ve druhém díle tohoto miniseriálu, který vyjde v týdnu od 21. října 2024, se blíže zaměříme na fungování portugalského vzdělávacího systému.
Ve třetím, závěrečném díle miniseriálu, který vyjde v týdnu od 11. listopadu 2024, se budeme podrobněji věnovat samotnému programu TEIP, jeho konkrétním přínosům a způsobu, jakým podporuje inkluzi a zlepšuje kvalitu vzdělávání v sociálně znevýhodněných oblastech.
Do druhého dílu podcastu ŠKOLA POMÁHÁ si Tomáš Machalík pozval Veroniku Sovadinu Kašákovou, která pomáhá dětem a mladým lidem z dětských domovů, aby neztráceli domov podruhé. Poprvé, když se v dětském domově ocitnou a podruhé, když odcházejí, a nikdo na ně nečeká venku.