logo
logo
Emoční první pomoc pro vyučující – část 1.

Emoční první pomoc pro vyučující – část 1.

07.06.2024
Radka Schillerová, Kristina Březinová
Učitel/učitelka
Ředitel/ředitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Asistent/ka pedagoga
Třídní učitel/ka
Co mají společného vyučující, vychovatelé, zdravotníci, hasiči, policisté, záchranáři nebo vojáci? Jejich práce je sice posláním, ale velmi náročná. Tito profesionálové jsou v první linii, což znamená, že jsou každý den vystaveni psychické zátěži, která vyvolává stres. Je proto nezbytné čelit stresu, aby se předešlo negativním důsledkům na zdraví. Ve dvoudílném seriálu se dozvíte více o metodě somatického prožívání a technice emoční první pomoci a naučíte se jejich principy pro samostatnou praxi.
Obrázek článku

Metoda somatického prožívání a technika emoční první pomoci mohou být klíčem k nalezení rovnováhy a zklidnění v náročných pracovních podmínkách. | FOTO: Freepik.


Jak stres ovlivňuje naše tělo a mysl: Od krátkodobých výhod k dlouhodobým rizikům

Stres je tělesná a duševní reakce na situace, které vnímáme jako náročné nebo ohrožující. Když se cítíme ve stresu, naše tělo uvolňuje hormony, jako je adrenalin a kortizol, které nás připravují na rychlou reakci – tzv. „boj nebo útěk". Tento proces je užitečný v nebezpečných situacích, ale pokud stres trvá dlouho, může to mít negativní dopad na naše zdraví. Jednoduše řečeno, stres je způsob, jakým naše tělo a mysl reagují na obtížné situace. [1] Například ve školním prostředí krátkodobý stres pomáhá učitelům být bdělí při řešení obtížných situací se žáky, motivuje je k překonávání problémů ve třídě, udržuje je soustředěné při odevzdávání podkladů pro vedení školy a podporuje je ve zvládání nečekaných výzev, například při jednání s rozhněvaným rodičem.

Když člověk čelí krátkodobým stresorům, tělo reaguje aktivací autonomní nervové soustavy, která zahrnuje sympatikus a parasympatikus. Sympatikus spustí „boj nebo útěk" reakci, což zahrnuje uvolňování hormonů, jako je adrenalin a kortizol. Tyto hormony zvyšují srdeční tep, zrychlují dýchání, rozšiřují zornice a zvyšují průtok krve do svalů, což připravuje tělo na rychlou reakci. Parasympatikus, naopak, funguje jako protiváha, pomáhá tělu se uklidnit a obnovit rovnováhu po odeznění stresu.

Když se ale stresory v čase nahromadí a stres se stane dlouhodobým, může to vést k opakované a prodloužené aktivaci sympatického nervového systému, což vyčerpává tělo i mysl a může způsobit vážné zdravotní problémy. Tělo je také vystaveno neustálému vlivu zvýšených hladin stresových hormonů, což může vést k oslabení imunitního systému, zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění, únavě a dalším zdravotním problémům. [2]


U lidí, kteří prožívají dlouhodobý stres, se objevují fyzické příznaky:

  • Bolesti (např. hlavy, svalů),
  • záněty,
  • pocit bušení srdce (palpitace),
  • vyčerpání,
  • poruchy spánku,
  • vysoký krevní tlak,
  • svalové napětí,
  • zažívací potíže (např. bolesti žaludku, průjem, zácpa),
  • oslabený imunitní systém,
  • problémy s menstruací (např. nepravidelnost, bolestivost).


Tyto příznaky jsou výsledkem dlouhodobého působení stresových hormonů na tělo, což může vést k různým zdravotním komplikacím. [3]

K emočním a psychickým symptomům řadíme:

  • Zapomnětlivost, špatná koncentrace,
  • podrážděnost, netrpělivost,
  • smutek, beznaděj,
  • záchvaty úzkosti,
  • panické ataky,
  • deprese,
  • snížená schopnost rozhodování,
  • neschopnost relaxace,
  • pocit přetížení nebo zahlcení,
  • sociální stažení (vyhýbání se kontaktu s lidmi).


Tyto symptomy jsou běžné u lidí trpících dlouhodobým stresem a mohou významně ovlivnit jejich každodenní život a duševní pohodu. [4]


Syndrom vyhoření: Konečný důsledek chronického stresu v pracovním prostředí

Jednou z příčin vzniku dlouhodobého stresu jsou chronické, vlekoucí se problémy, jako jsou neustálé pracovní nároky, rodinné problémy, finanční nejistota nebo nevyřešené osobní konflikty. Pedagogové jsou neustále v kontaktu s ostatními lidmi, což činí mezilidskou komunikaci jejich každodenní rutinou. Jsou obklopeni různými emocemi, které mohou zahrnovat radost, frustraci, hněv či zklamání. Často se setkávají s konflikty, hádkami a neporozuměním mezi žáky i kolegy, což může výrazně přispět k negativním emočním zážitkům. Pokud nedbají na svou vnitřní rovnováhu, krátkodobý stres může přerůst v dlouhodobý. To může vést nejen k zdravotním problémům, ale také k syndromu vyhoření.

Syndrom vyhoření je stav fyzického, emocionálního a duševního vyčerpání způsobeného dlouhodobým a nadměrným stresem v práci. Projevuje se jako emocionální vyčerpání, depersonalizace (cynický a distancovaný přístup k práci a lidem) a snížená osobní výkonnost (pocit neefektivnosti a nedostatku úspěchu). Tento syndrom má významné dopady na jedince i organizace a vyžaduje efektivní strategie zvládání a prevence. [5], [6]

Další z příčin dlouhodobého stresu může být traumatický šok, jako například autonehoda, psychické nebo fyzické násilí nebo válečný konflikt, prožitý v minulosti. Traumatická událost může zůstat živá v paměti a vyvolávat přetrvávající stresovou reakci. V takovém případě se u jedince může vyvinout posttraumatická stresová porucha (PTSD). Symptomy mohou zahrnovat flashbacky, noční můry, těžkou úzkost a neovladatelné myšlenky na událost. Jedinci s PTSD mohou zažívat dlouhodobý stres, který ovlivňuje jejich denní život a vztahy. [7], [8]

 

Somatické prožívání: Léčba traumatu a stresu pomocí tělesných vjemů

Somatické prožívání (anglicky: SE – Somatic Experiencing®) je terapeutická metoda, kterou americký psycholog Peter A. Levine vyvinul pro léčbu traumatu a chronického stresu skrze práci s tělesnými pocity. Tato metoda využívá přirozených tělesných procesů k uvolnění nahromaděné energie a napětí způsobeného traumatem nebo stresem. Klienti se učí vnímat a regulovat tělesné reakce, což pomáhá obnovit rovnováhu autonomního nervového systému. [9], [10]

Tato metoda využívá klientovu pozornost na vnitřní tělesné pocity, jako jsou interocepce (vnímání vnitřních tělesných pocitů), kinestetika (vnímání pohybu) a propriocepce (vnímání polohy těla). Klíčové body metody somatického prožívání zahrnují:

Interocepci: Zaměření na vnitřní tělesné pocity, jako je srdeční tep, dech nebo pocit tepla a chladu.

Kinestetiku a propriocepci: Vnímání pohybu a polohy těla, což pomáhá klientům uvědomit si a zpracovat své tělesné reakce na stres a trauma.

Doplnění obranných reakcí: Trauma často blokuje přirozené obranné reakce těla. Tato metoda pomáhá tyto reakce dokončit, což může vést k uvolnění napětí a regulaci nervového systému.

Tento přístup pomáhá obnovit rovnováhu autonomního nervového systému (ANS), který je zodpovědný za reakce „boj nebo útěk" a „odpočinek a trávení". Klade důraz na postupné a jemné zpracování traumatických zážitků, čímž se vyhýbá přímé konfrontaci s traumatickými vzpomínkami. [11]

Co se týče samotné délky terapie, může se jednat o dlouhodobou nebo krátkodobou péči, v závislosti na individuálních potřebách klienta a závažnosti traumatu. Některým klientům může stačit jen několik sezení, zatímco jiní mohou potřebovat delší terapii. Postupné uvolňování napětí a obnovování rovnováhy v autonomním nervovém systému může trvat různě dlouhou dobu v závislosti na hloubce traumatu a individuální reakci klienta. [12], [11]

Některé výzkumy potvrzují, že metoda somatického prožívání je účinná při řešení symptomů chronického stresu a posttraumatické stresové poruchy. Například studie publikovaná v roce 2015 ukázala, že metoda může vést k významnému zlepšení symptomů posttraumatické stresové poruchy  a dalších souvisejících potíží (Payne, Levine, & Crane-Godreau, 2015). Tato studie také zdůrazňuje, jak tato metoda pomáhá obnovit rovnováhu autonomního nervového systému a podporuje tělesnou a emoční regulaci. [11]

Praktický příklad: 

Představte si učitele, který je pod chronickým stresem kvůli neustálým konfliktům ve třídě a administrativním požadavkům. Tento učitel může cítit napětí v ramenou a zádech. Terapeut v rámci metody somatického prožívání vede učitele k tomu, aby si toto napětí uvědomil a soustředil se na něj. Terapeut pomáhá učiteli vědomě dýchat a zaměřit se na své tělesné pocity.

Terapeut neprovádí žádné pohyby za klienta, ale spíše ho podporuje v tom, aby reagoval na své tělo přirozenými pohyby, které potřebuje k uvolnění napětí. To může zahrnovat jemné protahování, kroucení nebo třesení. Klient, tedy učitel, provádí tyto pohyby sám, přičemž terapeut poskytuje vedení a podporu.

Pomocí těchto jemných pohybů a vědomého dýchání se učitel postupně učí uvolňovat napětí, což pomáhá zmírnit stres a obnovit pocit pohody. Terapeutova role je tedy facilitativní, pomáhá klientovi naslouchat svému tělu a podporuje ho v procesu samoregulace.



Infobox

Peter A. Levine, Ph.D. et Ph.D.

Peter A. Levine je americký psycholog a odborník na trauma, který je známý především díky svému výzkumu a vývoji terapeutické metody nazvané somatické prožívání (anglicky: (SE – Somatic Experiencing®). Narodil se 19. února 1942 a získal doktorát (Ph.D.) z lékařské biofyziky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a další doktorát z psychologie.

Levine se věnuje studiu stresu a traumatu více než 45 let a přispěl k řadě vědeckých, lékařských i populárních publikací. Jeho přístup k léčbě traumatu se zaměřuje na tělesné pocity a fyzické reakce, což je v kontrastu s tradičními psychologickými metodami, které se často soustředí především na kognitivní a emocionální aspekty. Levine také pracoval jako konzultant pro NASA během vývoje raketoplánu a učil na nemocnicích a klinikách po celém světě.

Jeho kniha „Waking the Tiger: Healing Trauma" (česky: Probouzení tygra: Léčení traumatu) je široce uznávaná a přeložená do více než dvaceti jazyků. V této knize představuje svou metodu somatického prožívání, která pomáhá lidem vyrovnat se s psychologickým traumatem prostřednictvím práce s tělesnými pocity a fyzickými reakcemi. [13]


Emoční první pomoc: Rychlá a účinná technika pro zvládání stresu a traumatu

Technika emoční první pomoc (anglicky EmotionAid®) je založena na principech somatického prožívání, které vyvinul Peter A. Levine. Autorkou techniky je Gina Rossová, mezinárodní seniorní trenérka metody somatického prožívání.

Nástroj emoční první pomoci je určený k okamžitému zvládání akutního stresu, chronického stresu i emocí po traumatických událostech, což umožňuje lidem uvolnit napětí a regulovat své emocionální reakce v reálném čase. [14] Mnoho lidí z profesí, jako jsou učitelé, zdravotníci nebo krizoví pracovníci, nemá čas ani chuť chodit na pravidelné terapie, nebo to pro ně není vhodný nástroj. Pro tyto situace je vhodná právě emoční první pomoc, která slouží jako krátkodobá intervence zaměřená na seberegulaci a zklidnění.

Technika může být aplikována rychle a kdykoliv, bez potřeby dlouhých terapeutických sezení. Je to praktický nástroj pro každodenní použití. Je navržena tak, aby byla snadno dostupná a použitelná pro každého, od dětí po seniory, kdykoliv a kdekoliv, jak je uvedeno i v mottu této metody: „Emoční první pomoc máme vždy u sebe." [15] Technika je využívaná v různých oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání, krizový management, a u lidí, kteří zažili teroristické útoky. [16], [17] Výzkumy z Izraele, které trvají již více než 14 let, zahrnují aplikaci těchto technik u široké populace, od veřejnosti po zdravotníky. [12]


Tato technika se konkrétně využívá k:

  • předcházení nebo zvládání stresu a úzkosti,
  • léčení traumat,
  • prevenci syndromu vyhoření nebo únavy ze soucitu.

Dále umožňuje:

  • posílit odolnost,
  • zlepšit schopnost překonávat každodenní výzvy,
  • zmírnit napětí v krizových a stresujících obdobích,
  • naučit se seberegulaci. [10], [11]


Gina Rossová se také podílela na řadě společensky prospěšných aktivit. Společně s kolegyní Cathy Lawiovou se zasloužily o založení Izraelského centra pro léčbu psychotraumat Temmy a Alberta Latnera (The Temmy and Albert Latner Israel Center for the Treatment of Psychotrauma) v nemocnici Herzog v Jeruzalémě. Toto centrum se specializuje na vývoj služeb a terapií pro oběti traumatu v celém Izraeli a je považováno za jedno z předních výzkumných a léčebných center v této oblasti. Gina Rossová je zakladatelkou a prezidentkou Mezinárodního institutu pro léčení traumatu (International Trauma-Healing Institute – ITI) jak v USA, tak v Izraeli. Její kolegyně Cathy Lawiová nyní působí jako výkonná ředitelka webového portálu EmotionAid®, kde mohou zájemci z celého světa nalézt širokou nabídku vzdělávacích kurzů a možnost začlenit se do mezinárodní komunity odborníků.


Ve druhé části, kterou budeme publikovat v týdnu od 10. 6. 2024, se dozvíte podrobnosti o technice Emoční první pomoci a naučíte se její základní principy, abyste ji mohli samostatně praktikovat.


Doporučená literatura:

Peter A. Levine. (2011). Probouzení tygra. Praha: Maitreia.

Peter A. Levine. (2012). Trauma očima dítěte. Praha: Maitreia.

Peter A. Levine. (2014). Prevence traumatu u dětí. Praha: Maitreia.

Peter A. Levine. (2017). Trauma a paměť. Praha: Maitreia.

Peter A. Levine. (2018). Léčba traumatu. Praha: Maitreia.

Peter A. Levine. (2019). Němé zpovědi. Praha: Maitreia.


Doporučené webové odkazy:

Somatic Experiencing® International (SEI): Stránky poskytují informace o metodě Somatic Experiencing, kurzech, školeních a výzkumu v oblasti léčby traumatu.

Ergos Institute of Somatic Education: Osobní stránky Petera A. Levina obsahují informace o jeho knihách, seminářích a terapeutické metodě Somatic Experiencing.


Použité zdroje:

[1] McEwen, B. S. (2000). Allostasis and Allostatic Load: Implications for Neuropsychopharmacology. Neuropsychopharmacology, 22(2), 108–124. doi: 10.1016/S0893-133X(99)00129-3.

[2] McEwen, B. S. (1998). Protective and Damaging Effects of Stress Mediators. New England Journal of Medicine, 338(3), 171–179. doi: 10.1056/NEJM199801153380307

[3] Schneiderman, N., Ironson, G., & Siegel, S. D. (2005). Stress and Health: Psychological, Behavioral, and Biological Determinants. Annual Review of Clinical Psychology, 1, 607–628. doi: 10.1146/annurev.clinpsy.1.102803.144141

[4] American Psychological Association. (2018). Stress effects on the body. [online]. Dostupné z: https://www.apa.org/topics/stress/body. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[5] Maslach, C., & Leiter, M. P. (2016). Understanding the burnout experience: recent research and its implications for psychiatry. World Psychiatry, 15(2), 103-111. doi: 10.1002/wps.20311

[6] Maslach, C., Schaufeli, W. B., & Leiter, M. P. (2001). Job burnout. Annual Review of Psychology, 52(1), 397–422. https://doi.org/10.1146/annurev.psych.52.1.397.

[7] Kol. autorů. (2024). Post-traumatic stress disorder (PTSD). [online]. Mayo Foundation for Medical Education and Research (MFMER). Dostupné z: https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/post-traumatic-stress-disorder/symptoms-causes/syc-20355967. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[8] NIMH. (nedatováno). Post-Traumatic Stress Disorder. [online]. Bethesda, MD: The National Institute of Mental Health (NIMH). Dostupné z: https://www.nimh.nih.gov/health/topics/post-traumatic-stress-disorder-ptsd. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[9] Levine, P. A. (2015). Trauma and Memory: Brain and Body in a Search for the Living Past: A Practical Guide for Understanding and Working with Traumatic Memory. North Atlantic Books.

[10] Levine, P. A. (2010). In an Unspoken Voice: How the Body Releases Trauma and Restores Goodness. North Atlantic Books.

[11] Payne, P., Levine, P. A., & Crane-Godreau, M. A. (2015). Somatic Experiencing: Using interoception and proprioception as core elements of trauma therapy. Frontiers in Psychology, 6, 93. doi: 10.3389/fpsyg.2015.00093

[12] Somatic Experiencing International. (2024). Use and Efficacy of SE and Emotionaid in Emergency and War Situations – Cathy Lawi, PhD., PCC. [online]. Dostupné z: https://traumahealing.org/product/use-and-efficacy-of-se-and-emotionaid-cathy-lawi/. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[13] Ergos Institute, Inc. (2024). About Dr Levine. [online]. Dostupné z: https://www.somaticexperiencing.com/about-peter. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[14] International Trauma-Healing Institute. (nedatováno). Training programs. [online]. Dostupné z: https://www.traumainstitute.org/about-1. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[15] EmotionAid®. Always with you. (2023). Who Are We? [online]. Dostupné z: https://emotionaid.com/. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[16] Steinberg, J. (2015). Emotional first aid for the trauma of terror. [online]. Jerusalem: The Times of Israel. Dostupné z: https://www.timesofisrael.com/emotional-first-aid-for-the-trauma-of-terror/. [dat. cit. 27. 5. 2024].

[17] European Association for Somatic Experiencing. (nedatováno). EmotionAid® (flyers+video for children). [online]. Dostupné z: https://somatic-experiencing-europe.org/emotionaid/. [dat. cit. 27. 5. 2024].





Mohlo by Vás zajímat

Emoční první pomoc pro vyučující – část 2.

Může člověk regulovat zvládání stresu a tím ovlivňovat činnost mozku a autonomního nervového systému? Emoční první pomoc (EmotionAid®) je technika, která pomáhá uvolnit nahromaděný stres a zlepšit duševní pohodu. Tato metoda využívá jednoduchých cvičení a praktických kroků, které můžete provádět sami nebo s pomocí druhých lidí. Díky ní můžete zvládat náročné situace a posílit odolnost vůči stresu. Je také vhodná pro vyučující, kteří hledají efektivní způsoby, jak se vyrovnat s každodenní zátěží.

Průvodce školním rokem pro třídní učitele: Deset klíčových kroků

Jaké jsou různé role, které plní třídní učitel? Jaké základní schopnosti a znalosti by měl mít každý učitel, který si přeje stát se třídním učitelem? A má učitel, který se pro třídnictví rozhodne dobrovolně, větší šanci na úspěch? V našem textu se nachází deset klíčových kroků, které pomohou nováčkům v učitelském povolání zorientovat se v průběhu školního roku, počínaje přípravným týdnem.

„Střední článek by mohl odstranit nerovnosti ve vzdělávání, zatím chybí vůle,” všímá si programový ředitel EDUinu

I díky advokacii obecně prospěšné společnosti EDUin se v dokumentu Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ objevila myšlenka středního článku podpory. Ten má za cíl poskytovat metodickou podporu školám a zřizovateli. Zřizovatel může ocenit pomoc s hodnocením kvality školy a práce ředitele, školy zase v otázkách účetnictví, legislativy nebo při zprostředkování služeb mentorů, supervizorů a koučů. Více v rozhovoru s Miroslavem Hřebeckým, programovým ředitelem EDUinu.

Zobrazit další články