Život s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD)

Ilustrační foto/FOTO: Pixabay

Diagnostika specifických poruch učení

V necelých čtyřiceti letech se Martin rozhodl poprvé ve svém životě podstoupit diagnostiku poruch učení a pozornosti. Má malého syna a k výchově chce přistoupit odpovědně. Rozhodl se proto nejprve především poznat sám sebe. Tušil, že s ním není vše v pořádku. Učení a škola mu neevokují nejlepší vzpomínky. Napsat text bez chyb je pro něj nepřekonatelná překážka. Potřebuje pohyb, musí neustále zaměstnávat ruce. Dost často mu také unikají detaily. Má problém věci dotáhnout do konce, soustředit se na zadání nebo složitější text.

Vyšetření u Martina nakonec prokázalo ADHD a specifické poruchy učení. Sám má tendenci svou diagnózu spíše zlehčovat, má pocit, že je „přehnaná“. Nerad totiž mluví otevřeně o svých problémech. Má pocit, že se to nakonec obrátí proti němu.

Ve svém synovi ale vidí sebe. Nyní je v první třídě a podle Martina má také problémy s udržením pozornosti. Diagnostikovat syna zatím nenechal (možná později), ale snaží se mu co nejvíc pomáhat, a hlavně vyvarovat se chyb, kterým byl on sám vystaven.

Proč Martin nevzal svého syna do pedagogicko-psychologické poradny, i když má pocit, že má problémy s pozorností? „Nemám rád škatulkování, nechci, aby se na něho ostatní dívali skrz prsty, není přece žádný hlupák.“ 

Slušňák s problémovým chováním

Martin sám sebe popisuje jako slušňáka, přesto měl ve škole problémy s chováním. Musel si neustále s něčím hrát, kousal si nehty a byl neposedný.

Když se dnes učí se synem, dbá na to, aby se škole věnoval, když je vyběhaný. I jemu pohyb vždy pomáhal. „Při učení si třeba házíme s míčkem, nebo když syn dobře odpoví skočí, vpřed, za špatnou odpověď dělá například pět dřepů,“ popisuje školní přípravu se synem, který také nevydrží dlouho na jednom místě.

Další věc, se kterou ve škole bojoval, byly zápisky. Své poznámky popisuje jako chaos. „Nikdo nás neučil, jak si udělat zápisky, všichni píšou, co to jde, a vůbec nepřemýšlí nad tím, co vlastně,“ říká Martin a uvítal by, kdyby se děti učily pracovat s myšlenkovými mapami a využívaly je při dělání zápisků. Je přesvědčený, že by mu takový minikurz ve škole pomohl.

ADHD a nedostatek času

Času se Martinovi nedostávalo, zejména ve škole. Ve škole vše odevzdával jako poslední. Rodiče ho stresovali, protože mu všechno dlouho trvalo. U zkoušek měl pravidelně bolesti hlavy. Má pocit, že často rychlost byla ve škole určující pro hodnocení, nikoliv úroveň znalostí.

Postupně přišel na to, že ztrácí čas třeba i tím, že pracuje na úplně jiném zadání, a až po nějaké době, pokud vůbec, tuto chybu zjistil. Nebo si špatně přečetl otázku. Potřeboval si proto všechno překontrolovat, dvakrát přečíst, aby měl jistotu, že všemu porozuměl a že skutečně pracuje na správném zadání.

Řešil to tím, že byl na sebe tvrdý a nepodceňoval přípravu. „Vymyslel jsem si třeba čtyři otázky k tématu a na ně si pak sám před zrcadlem nahlas odpovídal,“ popisuje svůj způsob přípravy. Pomáhalo mu to lépe zformulovat myšlenky a odpovědi později při zkoušce, aby dokázal prodat, co umí. Aby si zapamatoval například nová slovíčka v cizím jazyce, musel si je často opakovat a nejlepší bylo, když je mohl aktivně použít. Musel bojovat, a nakonec byl dravější.

Svého syn vede ke čtení, aby uměl dobře rozumět textu, a také aby se uměl přesně vyjadřovat. Věnuje se mu, kontroluje, že látku umí, a hlavně ho hodně chválí. „Snažím se být trpělivý a soustředím se na výsledek, nikoliv na čas,“ popisuje.

Tipy pro zlepšení soustředění

S nedostatkem času u Martina souvisí i pocit, že si nemůže pořádně utřídit myšlenky. Vždy dělal více činností naráz a nedokázal se soustředit na jednu věc, ztrácel se v množství nápadů. Ve výsledku pak spoustu věcí nedotáhl do konce. Potřeboval si najít systém, ve kterém by byl schopen fungovat, srovnat myšlenky a různé nápady, dokončit úkoly. Nakonec mu pomohl velký papírový diář, který má stále u sebe a kam si okamžitě zapisuje, co ho napadne, co potřebuje nebo chce dělat. Vytváří si v něm To Do listy a postupně škrtá, co je hotovo. Z chaosu si s jeho pomocí buduje systém.

Srovnávání a sebedůvěra

Martin má staršího bratra, kterému vše šlo bez potíží a rychle. Něco se naučit pro něj nebyl problém. Celé dětství vyrůstal v jeho stínu a rodiče je hodně srovnávali. To mělo významný vliv na jeho sebevědomí. Byl pomalejší, což znamenalo horší.

Svého syna chce srovnávání uchránit. „Každý z nás je jiný a je třeba rozvíjet to v nás, co nám jde,“ říká. „Jen tak si můžete vybudovat dobré sebevědomí.“ Právě proto syna hodně podporuje a často chválí.

Martinovu sebevědomí pomáhal sport a také kreslení, ve kterém vynikal. Odmala ho kreslení uklidňovalo a sešity měl plné kresbiček, i když s poznámkami to už bylo horší. Později si uspořádal vlastní malou výstavu, kreslil své kamarády.

Jeho sebevědomí hodně vzrostlo, když se dostal na vysokou školu. A také mu pomohly zkušenosti ze zahraničí. Poprvé na delší dobu odjel do Anglie, kde pracoval jako au-pair. Protloukl se a domů se vrátil s vyšší sebedůvěrou. Podruhé odcestoval v rámci programu Work and Travel do USA. Velkou ranou pro něj naopak bylo to, že musel dvakrát ukončit studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Podle jeho slov to bylo kvůli jeho nepozornosti a troše smůly. Bakaláře dokončil později v rámci dálkového studia na soukromé vysoké škole.

Jak Martin sám přiznává, vybudovat si sebedůvěru nebyl pro něj jednoduchý úkol a trvalo mu až do dospělosti, než si začal uvědomovat své přednosti. „Mou výhodou je kreativita a také to umím dobře s lidmi,“ říká. Proto si také našel zaměstnání v HR (lidské zdroje), kde tyto své vlastnosti může plně využít a navzdory svým obtížím se uplatnit, získat ocenění a být úspěšný.

Jak zvládat zaměstnání se specifickými poruchami učení?

Ve svém současném zaměstnání se v tom, jak sám říká, „naučil chodit“. Ale ani to nebylo zcela samozřejmé. Velký problém pro Martina stále představuje pravopis. Částečně i proto, že vyrůstal na Slovensku. Důležité texty si proto nechává od někoho zkontrolovat, ale to nemůže dělat často. Využívá tedy předepsaných šablon, které jsou gramaticky v pořádku. Častěji než ostatní kolegové používá telefon a s lidmi jednoduše hovoří. „Velmi jsem si také oblíbil komunikaci v angličtině,“ říká Martin. Chyby v cizím jazyce tady nikoho nepohoršují.

Martin se vidí v lidech, jako jsou IT guru Steve Jobs nebo podnikatel a miliardář Richard Brandson, které popisuje jako úspěšné, kreativní vizionáře bez dokončeného vzdělání. Příběhy těchto lidí mu dávaly sílu probojovat se vlastními potížemi a školními neúspěchy a ukázaly mu, že v životě se cení i jiné věci než jedničky v indexu.

Křestní jméno vypravěče bylo změněno z důvodu ochrany soukromí.