„V malotřídní škole by mělo pracovat co nejvíc lidí, i na částečné úvazky“, myslí si ředitelka ZŠ a MŠ Popelín

Zahájení školního roku 2022/2023 v ZŠ a MŠ Popelín | FOTO:  Zahájení školního roku 2022/2023 - Oficiální stránky ZŠ a MŠ Popelín (zspopelin.cz)

Jak jste se o projektu dozvěděli a čím vás zaujal? 

O projektu jsme se dozvěděli loni v srpnu prostřednictvím EDUinu, se kterým už delší dobu spolupracujeme v rámci zavedené značky Rodiče vítáni. Mimo jiné sledujeme Eduzín a všechny ostatní toky informací.

Na projektu mě nejvíc zaujalo, že se opravdu zaměřuje na periferní školy, nejen malotřídní. S tímto problémem se potýkáme dlouhodobě: jsme malotřídka na pomezí kraje Jihočeského a Vysočina. Ležíme v okrese Jindřichův Hradec, ale za dva kilometry už je Vysočina. 

Naše malotřídka je pro obec důležitá. Jako každá malotřídka. Abychom naplnili školu, máme velké potíže, protože v obci momentálně není vysoká porodnost a ani infrastruktura se příliš nerozvíjí. Nestaví se a budoucnost není úplně veselá. Myslím si, že jsme zajímavá škola, ale co se týče dopravy, poněkud nedostupná. Dítě nemá šanci se sem dopravit veřejnou dopravou. Od nás jezdí autobusů hodně, ale sem v době začátku školní docházky nejede žádný. Je tu zastávka vlaku, což by bylo řešení, ale v rámci úspor a restrukturalizací v Popelíně vlak nezastavuje. Byli jsme úplně odříznutí. Dlouhé roky nám pomáhala výborná spolupráce se zemědělským družstvem, které koupilo mikrobus a sváží k nám děti z okolních obcí. Ale jsme v nevýhodné pozici: v okolí je spousta plně organizovaných škol, s prvním i druhým stupněm. I když chvála na ty školy není úplně obrovská, rodiče často více zajímá, že mají vystaráno do devítky a nemusí řešit přestupy, a hlavně tu dopravu.

Proto mě velmi zaujalo, že se periferními školami chce někdo zabývat a ví, že je problém, jak děti získat. Kdybychom byli blíž velkému městu, máme bez problémů školu naplněnou, možná si i děti vybíráme. Ale jsme poměrně daleko od Jindřichova Hradce a rodičům se nevyplácí sem děti dovážet. Celé to navíc zkomplikovala situace s Ukrajinou a následným zdražováním, každý si teď rozmyslí, jestli dítě ráno naloží a odveze autem k nám a odpoledne si pro něj přijede. To nám také nenahrává.

Tak jsme se zkusili do projektu přihlásit a jsem šťastná, že si nás EDUin vybral. Pět různých škol, kterých se týká podpora, je navázaných na další školy, se kterými se dál spolupracuje.

Výběr je fajn, jsme z různých škol, můžeme sdílet poznatky, zkušenosti z praxe. Každá škola je jiného charakteru. Můžeme si poradit, co funguje a co nefunguje, což je perfektní. Nápady jsou důležité, máme obdobné potíže, ačkoli jsme každá škola trochu jiná.

Co vám projekt doposud přinesl? Co nejvíce oceňujete? 

Pro mě mnoho věcí. Jako malotřídka máme omezené finance, takže bychom si těžko mohli dovolit mentora. Díky projektu máme placenou mentorku. Mimochodem Petru Skalickou z Člověka v tísni. Jsem za tu spolupráci moc ráda. Paní Skalická jezdí k nám, s kolegyněmi pracuje, radí, co dělat jinak, jak věci vnímat z jiného úhlu. Pohled zvenčí je opravdu důležitý, pomáhá nám se dál rozvíjet. Máme ve škole moc fajn kolektiv a jsem za to hrozně ráda, ale mám strach, abychom trochu neustrnuli na jednom bodě. Přeci jenom pohled zvenčí vždycky pomůže se škole rozvíjet dál. Nechceme zaspat někde v dobách minulých.

Další skvělá věc jsou společná setkání v Praze. Řešili jsme spoustu věcí, například odbřemenění ředitelů škol. Protože v době, kdy jsme to probírali, ještě neplatila novela nařízení vyhlášky 75 o přímé pedagogické práci, tedy zástupcích (pozn. redakce: Novela nařízení vlády č. 75/2005 Sb. účinná od 1. září 2022), úplně všechno padalo na nás na ředitele, bez zástupců.

Novela vyhlášky 75 konečně myslela také na nás. Od září si budu moct dovolit zástupce, což hrozně moc pomůže. Bavili jsme se o tom, co jak na koho přesunout. To jsou strašně těžké věci: když máte ve škole pár lidí, nemůžete na ně přesouvat svoji práci. Všichni mají své práce až nad hlavu, nemůžete nikdy konkurovat velké škole v tom smyslu, že budete mít třeba stejný počet akcí, protože když se práce rozdělí mezi dvacet lidí, nebo tři, je to samozřejmě velký rozdíl. Ale snažíme  se.

Další dobrá věc je, že máme slíbené proškolení učitelů v rámci první pomoci. Takové výjezdové školení. Mělo by se konat na podzim 2022.

Perfektní věc, za kterou EDUinu děkuji, je, že mi nabídli zahraniční stáž, o té jsem si mohla dosud nechat jenom zdát a trošku jsem se i bránila. Ale využiji té nabídky, pojedu do Holandska. Mělo by to být v říjnu 2022, pokud všechno dobře dopadne. Této možnosti si vážím, dříve bych si netroufla vyjet na zahraniční stáž a nechat tady školu. Teď vím, že se to tu beze mě nezblázní.

Měli jsme také perfektní seminář, workshop s Jakubem Rohem ze společnosti Než zazvoní, která se specializuje na školský marketing a budování značky školy. Jeho tým nám pomohl s marketingovou částí naší práce. Jak školu zveřejnit, zviditelnit. Musím říct, že to bylo pro mě neuvěřitelné. Do té doby jsem se v podstatě s marketingem nesetkala, vždycky to byla vedlejší kolej. Člověk si myslel, že to dělá dobře, ale nedělal. Myslím, že se nyní v tomto ohledu daří. Máme nové školní logo, 1. srpna jsme spustili nové webové stránky. Vylepšili jsme účty školy na sociálních sítích – Instagram a Facebook –, aby odpovídaly současným trendům. Musím říct, že už to přináší první ovoce, už se o nás opravdu daleko víc ví. A to jsme tomu nevěnovali až tak  energie, protože je to spousta práce a konec roku je vždy hodně náročný. Tak to jsou ty nejzákladnější věci.

Nové logo školy. | Zdroj: MŠ a ZŠ Popelín.

Co vám přináší, když se o vás víc ví? 

Třeba k nám přijdou děti z jiných škol. Začínáme mít výborné ohlasy na sociálních sítích a vidíme, že povědomí o naší škole roste. Lidi nás sledují a píšou nám komentáře, dosah se zvětšuje. A ty komentáře jsou pěkné.

Takže vám to pomáhá v té nejpraktičtější rovině…

Ano. Ještě jsem měla jednu výbornou zkušenost, za kterou děkuji projektu. Mohla jsem navštívit základní a mateřskou školu v Petroupimi u Benešova. To je soukromá církevní škola, ale je to také malotřídka jako my. Paní ředitelka mi dala užitečné rady, mimo jiné doporučení, abych se snažila mít ve škole co nejvíc lidí, spolupracovníků, byť na částečné úvazky. To mě opravdu oslovilo. Protože když někdo onemocní, nastává velký problém v zastupitelnosti. Navíc víc lidí, víc hlav, víc nápadů. Činnosti se dají rozdělit a všechno nestojí na pár lidech.

Díky nařízení novely vyhlášky, díky přepočítání a také díky Operačnímu programu Jan Amos Komenský mám do nového školního roku 2022/23 o dva lidi navíc, což je u nás hrozně moc, a to jsem moc ráda.

Jaké jsou projektové výhledy? Co vás ještě čeká? 

Projekt by měl běžet do konce prosince. Pak se vyhodnotí, jestli se bude pokračovat, nebo ne. Pokud by se pokračovalo, bereme to všemi deseti, já budu jedině ráda.

Ještě jsem zapomněla na audit. Pan Hřebecký tu strávil celý den, prošli jsme komplet řízení školy a všechny činnosti. Řešili jsme nedostatky a na čem je potřeba zapracovat zase z jiného pohledu než z pohledu inspekce.

Jak jsme uvázaní na vsi, tak i když se snažíme spoustou webinářů a seminářů dál vzdělávat, některé možnosti neznáme. Díky EDUinu jsme jich poznali daleko víc.

Jsem ráda, že jsme s panem Hřebeckým prošli vizi školy. Měla jsem pochybnosti, kam směřujeme a teď vím, že je to v pohodě, že je to ten správný směr. To také potěší, neb s tím si každý ředitel láme hlavu. Ujištění od někoho z vnějšku, kdo o tom něco ví, ale zároveň je nestranný, pomáhá. Je také na koho se obrátit s žádostí o radu.

Dokonce jsme řešili, když jsem ještě nevěděla o zástupci, že bych mohla mít virtuální asistentku. Když jsem se dozvěděla o zástupci, domluvila jsem se, že to nabídnou nějaké potřebnější škole. Ale přišlo mi to jako velmi zajímavá možnost. Nevím, jaké jsou další konkrétní plány (kromě zahraniční stáže), ale určitě bude na podzim opět setkání. Uvidíme, s čím EDUin přijde.