Proč učitel ke své práci potřebuje emoční inteligenci 1
Ilustrační foto / FOTO: Unsplash
Dvoudílný článek nabízí podrobný vhled do problematiky emoční inteligence. V prvním díle se seznámíte se základními pojmy, jako je sociální, emoční, intrapersonální a interpersonální inteligence. Dozvíte se více o teorii mnohočetné inteligence amerického psychologa Howarda Gardnera a o publikaci Daniela Golemana o emoční inteligenci.
Základní pojmy a význam emoční inteligence
Každý jedinec s dobře rozvinutou emoční inteligencí dokáže nejen sám sebe motivovat a jen tak se nevzdávat při obtížích, ale dokáže ovládat i svoje emoce – například nejedná impulzivně, tzn. umí odložit uspokojení na pozdější dobu. Takový člověk rozumí vlastnímu citovému životu, dokáže s ním přiměřeně okolnostem zacházet, a je schopný také porozumět pocitům druhých lidí a úměrně tomu na ně reagovat.
Emoční inteligence je proto učitelům prospěšná nejen ve zvládání vlastních emocí, ale také k relativně bezproblémovému chodu třídy nebo zvládání konfliktů. Člověk emočně inteligentní se zbytečně nevyčerpává, neplýtvá energií na marginálnosti, a dokáže třeba i rozpoznat, kdy si musí odpočinout. Učitelé, kteří tuto složku své inteligence opomíjejí, mohou snadno emočně vyhořet, případně se cítit ve svém povolání nebo životě nekomfortně.
A co žáci? Mohou si emoční inteligenci osvojit?
Zahraniční školy dnes poměrně běžně nabízejí výukové programy, které učí mladé lidi, jak například lépe zvládnout vlastní hněv. Podobné programy vznikají s nadějí, že se podaří snížit násilí na školách. Z některých hodnocení (Bar-On, R., Maree, J. G., & Elias, M. J., 2007) vyplývá, že tyto snahy jsou úspěšné. [1]
Než se podrobněji seznámíte se samotným pojmem emoční inteligence a jejím využitím ve školní praxi, je na místě si nejprve ujasnit základní pojmy k tomuto poměrně širokému tématu. Víte například, co je to tzv. „faktor g“, anebo jaký je rozdíl mezi interpersonální a intrapersonální inteligencí. A jak se tyto druhy inteligence projevují v praxi? Odpovědi najdete níže v našem slovníčku základních pojmů.
Slovníček základních pojmů
Faktor g (generální faktor)
Jedná se o faktor obecné inteligence, o ústřední duševní vlohu, která stojí v pozadí veškeré duševní činnosti. Tato vloha je izolovaně nepostižitelná a neměřitelná; roste od narození do 15 let, poté se ustálí. Autorem tzv. teorie dvoufaktorové inteligence je britský psycholog a statistik Charles Edward Spearman (1863–1945), který předkládal skupinám dětí řadu jednoduchých inteligenčních testů. Následně pomocí faktorové analýzy zjistil pozitivní korelaci mezi jednotlivými testy. Ty děti, které dosáhly vysokého skóre v jednom dílčím testu, obvykle dosahovaly vysokého skóre i v dalších testech. Spearman charakterizoval tuto korelaci jako faktor g (faktor obecné inteligence) – ta zahrnuje základní schopnost řešit problémy a komplikované úlohy a projevuje se v různorodých situacích. Faktorem g disponují všichni lidé, jen každý v jiné míře. Druhým faktorem, který ovlivňuje výsledky pouze v dílčích testech, je specifický faktor nebo také faktor s. Specifické faktory zahrnují konkrétní schopnosti v určité dílčí oblasti, například matematické nebo verbální schopnosti. Faktorem s, například matematickou nebo hudební schopností, nedisponují všichni lidé. [2,3]
Teorie mnohočetné inteligence Howarda Gardnera
Psycholog Howard Gardner rozpracoval teorii mnohočetné inteligence jako přímé zpochybnění klasického pohledu na inteligenci jako na schopnost logického uvažování. Gardner dospěl k závěru, že neexistuje jen jedna duševní schopnost (faktor g), ale řada různých a vzájemně propojených typů inteligence. Gardner definuje inteligenci jako „schopnost řešit problémy nebo vytvářet produkty, které jsou pro konkrétní kulturu nebo komunitu důležité.“ [4] Pro každého jedince je typická jedinečná kombinace relativně slabších a silnějších typů inteligence, která vysvětluje individuální rozdíly. [5]
Gardnera během jeho výzkumů překvapila rozmanitost rolí dospělých lidí v různých kulturách. Tyto role sice závisejí na široké škále různých dovedností a schopností, ale přesto jsou srovnatelně důležité pro úspěšné působení v těchto kulturách. Mnohočetná inteligence a její specifické rozložení u každého jedince umožňuje zastávat specifické role v dané kultuře, jako je například fyzik, tanečník, psychiatr nebo učitel. [6]
Podle Gardnera obvykle používané IQ testy predikují spíše školní úspěšnost na vyšším stupni vzdělávání než úspěšnost v průběhu životního běhu. Například jedinec s vysokou mírou interpersonální inteligence nemusí být výrazně školsky úspěšný, ani mít nadprůměrné výsledky v obvykle používaných IQ testech, může se ale později stát úspěšným vůdcem a politikem. [6]
Sedm druhů inteligence podle Gardnera [7]
Druh inteligence | Schopnosti |
| Řečové schopnosti a mechanismy spojené s fonologií (hlásky), syntaxí (gramatika), sémantikou (význam) a pragmatikou (záměr a použití jazyka v různých situacích). |
| Schopnost vytvářet, zprostředkovávat a chápat významy složené ze zvuků; mechanismy spojené s výškou, rytmem a barvou zvuku (vlastnostmi zvuku). |
| Schopnost používat a vnímat vztahy v nepřítomnosti činnosti nebo objektů, tedy schopnost abstraktního myšlení. |
| Schopnost vnímat zrakové a prostorové informace, modifikovat je a přetvářet zrakové obrazy bez vztahu k původnímu podnětu. Patří sem i schopnost vytvářet trojrozměrné představy, pohybovat jimi a otáčet je. |
| Schopnost využívat všechny části těla k řešení problémů nebo vytváření produktů; její součástí je i schopnost ovládat hrubou a jemnou motoriku a schopnost manipulovat s předměty. |
| Schopnost rozlišovat vlastní pocity, záměry a motivace. |
| Schopnost poznávat a rozlišovat pocity, přesvědčení a záměry druhých lidí. |
Tip:
Více o teorii mnohočetné inteligence najdete také v textu:
NPI ČR | Inkluze v praxi - Dimenze myšlení, aneb druhy inteligence
Emoční inteligence
Pojem vznikl v 70. letech 20. století v rámci hnutí humanistické psychologie, které vnímá člověka holisticky a je zaměřeno na léčbu a pomoc. Pojem tedy vznikl s potřebou vyjádřit kromě míry inteligence i míru dalších vlastností, které souvisejí se schopností prožívat život plně a radostně. Přístup k tomuto pojmu je interdisciplinární; kromě oboru psychologie se na studiu emoční inteligence podílí i sociologie, fyziologie a medicína. Pojem není zatím definován jednotně, je možné na něj nahlížet například jako na míru citové vyzrálosti nebo schopnost vhodně uplatňovat vlastní city i rozpoznat a brát v úvahu city druhých při zvládání osobních i pracovních situací. Dobře rozvinutá emoční inteligence přináší i větší pravděpodobnost spokojeného a radostného prožívání života. [8]
Sociální inteligence
Americký psycholog Edward Lee Thorndike přišel s termínem sociální inteligence poprvé v roce 1920. Rozděloval inteligenci, tedy schopnost porozumět a řídit, do tří aspektů: 1) myšlenky a ideje (abstraktní inteligence), 2) konkrétní objekty (mechanická inteligence) a 3) lidé (sociální inteligence). [9] V případě posledního aspektu jde o schopnost jednat s lidmi a konstruktivně řešit mezilidské konflikty; její vysoký stupeň představuje tzv. sociální takt. Zahrnuje takové vlastnosti, jako je empatie, citlivost pro mezilidské vztahy a zběhlost v mezilidské komunikaci. Shrnuje vlastnosti, které jsou důležité pro jednání s druhými lidmi, zejména pro profesionály, jako jsou personalisté, pracovníci v marketingu, sociální pracovníci, psychologové a psychiatři, učitelé aj. [10]
Intrapersonální inteligence
Jedná se o jeden ze sedmi druhů inteligence podle psychologa Howarda Gardnera v rámci jeho teorie mnohočetné inteligence. Pojem intrapersonální inteligence se překrývá s pojmem emoční inteligence. Jedná se o schopnost rozlišovat vlastní pocity, záměry a motivace. [7] Projevuje se uvnitř člověka, termín stojí v protikladu k inteligenci interpersonální, která klade důraz na procesy probíhající mezi dvěma a více jedinci. [8]
Interpersonální inteligence
Jedná se o jeden ze sedmi druhů inteligence podle psychologa Howarda Gardnera v rámci jeho teorie mnohočetné inteligence. Pojem intrapersonální inteligence se do určité míry překrývá s pojmy emoční a sociální inteligence. Jedná se o schopnost poznávat a rozlišovat pocity, přesvědčení a záměry druhých lidí. [7] Projevuje se v reálném životě například ve skupinovém vyučování, hrách, soutěžích, projektech, sportech a společenských programech. [8]
Autor Daniel Goleman rozpracovává vlastní pojetí interpersonální inteligence, kdy ji spojuje s projevem následujících specifických schopností [11]:
Organizace skupiny – jedná se o schopnost, která vyžaduje koordinaci a iniciaci činnosti skupiny lidí. Takovou schopnost projevuje například dítě, které rozhodne podle většinového názoru, jaká hra se bude hrát.
Dojednávání řešení – jde o schopnost najít kompromisní cestu nebo vyřešit neshody mezi dvěma a více skupinami. Děti s takovým talentem by jednou mohly být například dobrými právníky.
Osobní spojení – jedná se o schopnost snadného rozeznávání emocí ostatních lidí a volby vhodné reakce na tyto emoce. Z lidí s touto schopností mohou být dobří učitelé, ale i obchodníci.
Sociální analýza – jedná se o schopnost dívat se na lidské vztahy s odstupem, umět je analyzovat, vstupovat do nich a zase z nich vystupovat. Lidé s touto schopností umějí zároveň navodit pocit sounáležitosti, mohou z nich být dobří terapeuti, poradci nebo spisovatelé.
Emoční inteligence podle Daniela Golemana
V roce 1990 přišli američtí psychologové Peter Salovey (*1958) a John D. Mayer (*1953) poprvé s názorem, že někteří jedinci umějí lépe využívat emoce a pracovat s nimi tak, aby rozšířili své poznávání i společenské působení. [12] Výraz emoční inteligence ještě výrazněji vstoupil do povědomí v roce 1995, kdy spisovatel Daniel Goleman vydal knihu Emoční inteligence, která se stala celosvětově populární a byla přeložena do 40 jazyků. [13] Goleman se při psaní knihy, ve které uvádí mnoho praktických příkladů, opíral právě o práce P. Saloveye a J.D. Mayera.
V roce 1997 pak přišli P. Salovey a J.D. Mayer s podrobným modelem emoční inteligence [14]. V jejich pojetí se emoční inteligence skládá ze čtyř jednotlivých složek. Konkrétně jde o:
schopnost přesného vědomého vnímání a vyjádření emocí,
schopnost mít k emocím přístup a vytvářet je,
schopnost chápat emoce a jejich význam,
schopnost emoční regulace, tedy schopnost přiměřeně řídit emoce.
Tyto 4 schopnosti jsou uspořádány tak, že základní psychické procesy (např. vědomé vnímání emocí) jsou podkladem pro pokročilejší procesy (např. regulace emocí). V každé ze čtyř dimenzí existuje rozvoj dovedností od základních ke složitějším.
Kritické zhodnocení pojmu emoční inteligence
Pojem emoční inteligence se sice od roku 1990 do odborného i veřejného povědomí vžil, je ale potřeba dodat, že do dnešních dnů stále není podložený výzkumem. Odborníci jako Ch. Viswesvaran stále vedou debatu, jestli je možné emoční inteligenci skutečně spojovat s výkonností – podobně jako je možné obecnou inteligenci spojovat s rychlým osvojením znalostí, následně i lepší pracovní výkonností a produktivitou práce –, nebo jestli se jedná spíše o směs inteligence (na kterou se vážou měřitelné výkony) a osobnostních rysů, anebo jestli jde pouze o kombinaci určitých osobnostních rysů. [15,16] Kritici dále upozorňují i na to, že při definování pojmu emoční inteligence je podstatné brát v potaz i sociální a kulturní odlišnosti. Například způsob regulace emocí se v různých kulturách může velmi lišit. [16]
Ve druhém díle článku o emoční inteligenci se dozvíte podrobnější informace o jednotlivých typech emoční inteligence. Máme pro vás i ukázky ze školního života a doporučenou literaturu pro samostudium včetně tipů na vzdělávací kurzy. Nakonec si udělejte kvíz, který vám nastíní možnosti a meze vaší emoční inteligence.
Zdroje:
[1] BAR-ON, R., MAREE, J. G., & ELIAS, M. J. (2007). Educating people to be emotionally intelligent: Johannesburg.
[2] SPEARMAN, C. (1927). The abilities of man: their nature and measurement. (415 s.) New York: Macmillan.
[3] HARTL, P. a HARTLOVÁ, H. (2009). Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál. s. 158.
[4] GARDNER, H. E. (1993). Multiple intelligences: The theory in practice. New York: Basic Books.
[5] GARDNER, H. E. (2004). The unschooled mind: How children think and how schools should teach. New York: Basic Books.
[6] NOLEN-HOEKSEMA, S. et al. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Překlad Hana Antonínová. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál. s. 511–512.
[7] GARDNER, H., KORNHABER, M. L., & WAKE, W. K. (1996). Intelligence: Multiple perspectives. Harcourt Brace College Publishers.
[8] HARTL, P. a HARTLOVÁ, H. (2009). Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál. s. 234.
[9] CANTOR, N. § KIHLSTROM, J.F. (nedatováno). Social Intelligence. [online]. Dostupné z: https://www.ocf.berkeley.edu/~jfkihlstrom/social_intelligence.htm [dat. cit. 20. 2. 2022]
[10] HARTL, P. a HARTLOVÁ, H. (2009). Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál. s. 235.
[11] GOLEMAN, D. (2011). Emoční inteligence. Překlad Markéta Bílková. Vyd. 2., (V nakl. Metafora 1.). V Praze: Metafora. s. 112–155.
[12] SALOVEY, P., & MAYER, J. D. (1990). Emotional intelligence. Imagination, cognition and personality, 9(3), 185– 211.
[13] WIKIPEDIA, THE FREE ENCYCLOPEDIA. (2022). Emotional Intelligence. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Emotional_Intelligence [dat. cit. 20. 2. 2022]
[14] MAYER, J. D., & SALOVEY, P. (1997). What is emotional intelligence. Emotional development and emotional intelligence: Educational implications, 3, 31.
[15] VAN ROOY, D. L., VISWESVARAN, C., & PLUTA, P. (2005). An evaluation of construct validity: What is this thing called emotional intelligence?. Human Performance, 18(4), 445–462.
[16] NOLEN-HOEKSEMA, S. et al. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Překlad Hana Antonínová. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál. s. 529.
Mohlo by Vás zajímat
Emoční první pomoc pro vyučující – část 2.
Může člověk regulovat zvládání stresu a tím ovlivňovat činnost mozku a autonomního nervového systému? Emoční první pomoc (EmotionAid®) je technika, která pomáhá uvolnit nahromaděný stres a zlepšit duševní pohodu. Tato metoda využívá jednoduchých cvičení a praktických kroků, které můžete provádět sami nebo s pomocí druhých lidí. Díky ní můžete zvládat náročné situace a posílit odolnost vůči stresu. Je také vhodná pro vyučující, kteří hledají efektivní způsoby, jak se vyrovnat s každodenní zátěží.