„Chci se vrátit do školství, ale mám obavy.“ Koučka přináší praktické tipy a doporučení, jak na to

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Dotaz:

Dobrý den,

chtěla bych se poradit. Již v roce 2016 jsem vystudovala obor Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Následně jsem učila na základní škole, avšak ne moc dlouho, neměla jsem respekt, podporu rodičů, vedení školy. Pak jsem učila v mateřské škole, kde mi děti naslouchaly, avšak z tohoto oboru jsem také sklouzla jinam a pracovala jako aktivizační pracovník v centru pro seniory trpící Alzheimerovou nemocí a naposled jsem pracovala jako referentka v České správě sociálního zabezpečení.

Řekla jsem si, že do školství už nikdy, ale postupně si říkám, zda to není škoda?

A také kdybych se do školství chtěla vrátit naplno, co pro to udělat?

Jak se nebát vrátit se zpátky?

A je to vůbec vhodné pro mě? Respektive existují v Praze školy s menším náporem na psychiku?

Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Pozn.: Vzhledem k povaze dotazu nebyla odpověď zaslána e-mailem, ale proběhla telefonická konzultace tazatelky s koučkou. Z konzultace přinášíme písemný záznam.

S paní učitelkou jsme nejprve probraly její pedagogickou zkušenost na první škole. Zde jsem se dozvěděla, že jako začínající učitel bohužel nedostala prakticky žádnou podporu ze strany vedení školy a ani ze strany uvádějící učitelky. Sice jí bylo sděleno, kdo je její uvádějící učitel, ale současně byla upozorněna na to, aby paní učitelku příliš neobtěžovala, že toho má pmoc. Proto začínající paní učitelka kolegyni prakticky nekontaktovala a ani ze strany zkušenější učitelky nepřicházela téměř žádná podpora ani zájem o to, jak se začínající kolegyni daří. Na základě toho paní učitelka začala silně pochybovat o svých schopnostech a nakonec učení na této škole vzdala.

Když jsem se ptala na zkušenosti z praxí ještě na vysoké škole, paní učitelka říkala, že tam to bylo v pořádku a při vlastní praxi bývala úspěšná. A právě tahle zkušenost ji opět vede k tomu, že by se k učení ráda vrátila, a tím i zúročila svoje vysokoškolské studium. V tom jsem ji velmi ráda podpořila.

Následně jsme se věnovaly jejím dalším pracovním zkušenostem a co by z nich mohla využít při „novém“ začátku v roli učitelky na prvním stupni základní školy. Jsou to zkušenosti i z jiných oblastí, než je školství, dovednosti ve využívání ICT technologií, orientace v administrativě, nasbírání zkušeností při komunikaci s dospělými klienty, zvládání komunikace s kolegy a celkově získání většího sebevědomí v pracovní oblasti.

Další část konzultace jsme se věnovaly tomu, jak vybírat školy, na které by paní učitelka mohla poslat svůj životopis. Doporučila jsem jí, aby se při přijímacím pohovoru na vybrané škole zajímala také o to, jakou podporu škola nabízí začínajícím učitelům, jak pracují s adaptačním procesem. Dále aby se zaměřila na vizi školy a jak tato vize odpovídá jejím vlastním hodnotám a očekávání od své pracovní role. Také jsem jí poradila, aby poslala svůj životopis též na školy, které sice aktuálně nehledají učitelku její aprobace, ale které se jí líbí, na kterých by ráda pracovala. A aby toto zmínila v motivačním dopise, který přiloží ke svému životopisu. Občas se stává, že vedení škol potřebuje nečekaně přijmout pedagoga i během školního roku, a proto si nechávají poptávky volných míst v záloze.

Poté jsme také zvážily možnost, že by paní učitelka nejprve nastoupila na vybranou školu jako asistentka pedagoga. Tato role by pro ni mohla být při návratu do školství vhodná také proto, že by nejprve sledovala práci jiných učitelů, postupně se aklimatizovala a inspirovala pro následnou vlastní práci v roli pedagoga.

Na závěr jsem paní učitelku také nasměrovala k tomu, aby od samého začátku vlastní pedagogické praxe vyhledávala podporu nejen u uvádějícího učitele a vedení školy, ale i u dalších kolegů. A také aby nezapomínala pečovat o vlastní psychohygienu a emoční stabilitu.

Konzultaci vedla Mgr. Kamila Bobysudová, která se věnuje vzdělávání a rozvoji dospělých. Dlouhodobě spolupracuje s Národním pedagogickým institutem ČR a dalšími vzdělávacími organizacemi, kde se zaměřuje především na vzdělávání v manažerských a mentorských dovednostech, osobnostně sociálnímu rozvoji, time a stress managementu aj. Dále působí jako supervizorka, mentorka a koučka.