Zpětná vazba od asistenta pedagoga jako součást hodnocení žáka

Ilustrační foto / FOTO: APIV B

Náš čtvrtý článek z pětidílné série navazuje na úvod do nastavování cílů vzdělávání ze strany pedagogů, asistentů pedagoga i žáků (proklik) a jeho pokračování s konkretizací metod pro nastavování cílů (portfolia a projektová výuka). Třetí část série testů se věnuje nastavování cílů pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Čtvrtý text rovněž vychází z metodiky Jany Kargerové a kol. [1] a dobře poslouží jak učitelům, tak asistentům pedagoga. Aby poskytnutá zpětná vazba měla efekt, je důležité, aby se jí žákovi dostávalo průběžně, dostatečně podrobně a okamžitě.

Sumativní a formativní hodnocení

1. Sumativní hodnocení ve vztahu k dřívějším znalostem a dovednostem žáka

Individuálně normované hodnocení nebo také hodnocení podle individuální vztahové normy sleduje individuální pokrok žáka a porovnává ho s jeho předchozími výkony. Toto hodnocení umožňuje sledovat dílčí pokroky a úspěchy směrem ke stanovenému cíli a je velmi důležité pro další učení žáka. Podporuje v něm víru ve vlastní síly a dává mu možnost zažít úspěch.

2. Formativní hodnocení ve vztahu k budoucím znalostem a dovednostem žáka

Formativní hodnocení jednak poskytuje žákovi zpětnou vazbu o dosažených znalostech a dovednostech, a zároveň mu ukazuje, jakým způsobem může dosáhnout optimálních výsledků v dalším učení. Není v něm tedy položen důraz jen na výsledky učení, ale také na podporu žáka v dalším učení. Ukazuje mu cesty a způsoby dalšího rozvoje jeho znalostí a dovedností (viz ukázka uvedená níže). Umožňuje asistentovi pedagoga i učiteli promýšlet další postupy pro vzdělávání konkrétního žáka.

Tipy pro efektivní zpětnou vazbu

1. Hodnocení rozvoje sociálních a komunikativních dovedností 

Vedle cílů vzdělávání je důležité stanovit také cíle v oblasti rozvoje sociálních a komunikativních dovedností. Vzájemně se ovlivňují, je tedy potřeba tyto měkké dovednosti vzít v potaz a věnovat jim náležitou pozornost při poskytování zpětné vazby na základě pozorování žáků při práci ve skupině (např. Oslovuje ostatní jménem. Umí si slušně říct o slovo.).
 

2. Hodnocení činnosti, ne osoby

Formulace zpětné vazby a hodnocení se musí zaměřovat výlučně na činnosti, ne na osobu. Obzvláště nevhodné jsou výroky typu: „Jsi šikovný.“, „Jsi rychlý.“, „Jsi zapomnětlivý.“. Hodnotnější zpětná vazba, která žáka obohatí a namotivuje, zní například takto: „Zvládl jsi postavit velmi náročnou stavbu, což vyžadovalo pečlivou a soustředěnou práci.“ „Pamětně sčítáš a násobíš velmi rychle.“

3. Citlivé předávání negativní zpětné vazby

I negativní zpětná vazba hraje ve vzdělávání důležitou roli. Není potřeba se jí vyhýbat, jen může být obtížnější předat ji tak, aby dokázala motivovat k dalšímu rozvoji, aniž by způsobila pocity méněcennosti a ponížení. Stejná věc se dá komunikovat mnoha různými způsoby, chce to rozhodně trénink. U informací s negativním nádechem se osvědčuje předávat je pozitivní formou a rovnou také s návrhem řešení.

4. Pečlivě uvážená chvála

Jaká jsou rizika nerozvážné chvály? [2, 3]

1. Chválu si někdy mohou žáci vysvětlit jako manipulaci a je jim proto nepříjemná. Vycítí, pokud není upřímná.

2. Nadměrně chválený žák se může úzkostlivě obávatselhání.

3. Chvála na veřejnosti může být pro introvertního nebocitlivého žáka nepříjemná. Pokud je žák nerad středempozornosti, cítí se při ní trapně.

4. Chválu mohou žáci vnímat jako „konečnou“ reakci, která často uzavírá diskusi nebo myšlenku. Pokud je pochválena první odpověď na otázku, kterou dostala celá třída, ostatní žáci mohou se svou odpovědí váhat, protože usoudí, že „správná“ odpověď už byla vyslovena. Zvláště při tvořivém myšlení může být předčasná hodnoticí chvála nevhodná.

5. Žáci mohou omezit činnosti, za které chváleni nejsou (například tvořivé nápady, povzbuzování sociálních vztahů apod.).

6. Žáci mohou vnímat pochvalu jako hodnocení své osoby, ne svých výkonů.

7. Žákovy subjektivní pocity nedostatečné chvály vzhledem k množství chvály vůči spolužákům můžou vést k pocitům méněcennosti, závisti nebo rivalitě.

Užitečná pochvala docení i oblasti, které jsou ve škole „neviditelné“ – zručnost žáků doma, dělbu práce, samostatnost v péči o mladší sourozence apod. Velikou výhodou je znalost žáka, jeho zájmů a zálib, zájem o to, co dělá odpoledne, o věci, které ho baví (oblíbená písnička, zpěvák, filmy, knížky). Jako velmi cenná se jeví pochvala a motivace při výkonech v žákových zájmových činnostech nebo zmínka v pravou chvíli ve výuce o jeho vlohách a úspěších.

5. Vrstevnické hodnocení

Takové hodnocení může být prováděno jen v atmosféře důvěry a pocitu bezpečí. Když se žáci hodnotí navzájem, nesmí to být ponižující ani zesměšňující, ale naopak podporující a užitečné v dalším rozvoji každého z nich. Žáci musí chápat, že každý ve třídě je jiný a že být jiný neznamená být lepší nebo horší. Pokud jsou výše uvedené podmínky splněny, může být žákovské hodnocení velmi efektivní. Žáci mohou porovnávat své výkony s výkony spolužáků, učí se vnímat hodnocení objektivně, věcně, nevztahovat ho k hodnocení své osoby, ale k hodnocení výkonů a výsledků práce. Učí se nad procesem a výsledky práce přemýšlet a plánovat další učení.

6. Sebehodnocení

Velmi efektivní může být také sebehodnocení. Pokud žák sám sebe hodnotí, učí se přijímat zodpovědnost za svou práci, plánovat ji a pak reflektovat proces i výsledky své práce. Sebehodnocení je velmi důležité pro rozvoj kompetence k učení a práci. Existují různé formy. Žáci se mohou hodnotit ústně nebo písemně, individuálně nebo ve skupině, mohou používat jen gesta (např. technika teploměru – žák na pomyslné škále pohybem ruky ukáže, jak byl se svou prací spokojen), emotikony nebo předpřipravené formuláře.

Praktický příklad – ukázka formuláře [1]

Závěrečné sebehodnocení – český jazyk – 8. ročník (z archivu J. Kargerové a kol.)

Vhodné nastavení cílů vzdělávání a efektivní zpětná vazba jsou důležitými faktory také při výuce žáků s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek. V posledním článku naší minisérie se dozvíte, jak se v těchto situacích vypořádat s individuálním vzdělávacím plánem.

Zdroje:

[1] KARGEROVÁ, J. A KOL. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[2] ANGELOSI, J. S. (1994). Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Vyd. 1. Praha: Portál.

[3] STARÁ, J. A KOL. (2006). Slovní hodnocení na 1. stupni ZŠ. Praha: Raabe.