Úloha školy v prevenci záškoláctví a skrytého záškoláctví

Záškoláctví

Běžné označení pro neomluvené a úmyslné absence dítěte ve vyučování. Jev, který je zařazen mezi poruchy chování, mezi sociálně patologické jevy. Dítě bez vědomí rodičů (někdy i s jejich vědomím) nedochází do školy – buď pravidelně, nebo jen občas. Příčinou mohou být obecné obavy ze školy, nechuť ke vzdělávání, prostá neukázněnost, napojení na nevhodnou partu nebo obava ze zkoušení z některých předmětů, ale i obava ze spolužáků (šikana) nebo z učitelů. Roli mohou hrát i rodiče bez odpovědného vztahu ke vzdělání. [1]

Skryté záškoláctví

Skryté záškoláctví omlouvají rodiče vlastním podpisem a může se vyskytovat už od první třídy. Autorský kolektiv Člověka v tísni v rámci odborné příručky Mají na to! popisuje pět parametrů, které mohou v praxi indikovat skryté záškoláctví:

1) Velmi časté krátkodobé absence, většinou ve dnech kolem víkendu, v celkovém součtu kolem 150 hodin za rok, přičemž rodiče nepřítomnost omlouvají poukazováním na zdravotní problémy nebo rodinné důvody;

2) děti, které jsou údajně nemocné, jsou viděny na veřejných prostranstvích, jejich nepřítomnost ve škole také souvisí s počasím – za pěkného počasí je častější;

3) malý zájem rodičů o vzdělávací dráhu dítěte;

4) neschopnost nebo neochota zajistit školákovi všechny školní potřeby nebo uhradit poplatky, následné radikální řešení situace, kdy se rodina i dítě bojí reakce školy;

5) tyto jevy se vyskytují dlouhodobě, často už od prvních ročníků, takže mají velký vliv na start dítěte ve škole. [2]

Jak rozlišit skryté záškoláctví od „běžného“ záškoláctví starších dětí, kdy rodiče o absenci dítěte často nevědí a dítě ji zapírá? Více k tématu na těchto stránkách. 

Příčiny absence ve škole

V komunikaci mezi rodičem ze sociálně znevýhodněného prostředí a učitelem je možné vysledovat určité vstupní překážky a bariéry, které se následně promění v tyto možné příčiny záškoláctví a skrytého záškoláctví u dítěte: 

1. Nerovné postavení rodičů a učitelů: rodiče žijící v odlišných kulturních a jiných životních podmínkách se hůře orientují v situacích odehrávajících se na formálním základě; se sociálním statutem souvisí také sebevědomí; schůzky se téměř vždy odehrávají na půdě školy, učitelé tedy v očích rodičů vždy zastávají „pozici silnějšího“; 
2. vzájemná podezřívavost, vytvoření negativního obrazu druhé strany a ochota přiklánět se ke špatným tvrzením o ní („s tou rodinou/školou mám také své zkušenosti, které bych nikomu nepřál/a“); 
3. dopad na pozici dítěte ve třídě a ve škole: to, jak doma rodiče komunikují záležitosti týkající se školy a učitelů, má dopad na chování a sebevnímání dítěte ve školním kontextu; naopak negativní zážitky učitele s rodiči se mohou každý den výrazně promítat do jeho vztahu s dítětem;
4. opakovaná zkušenost školního neúspěchu dítěte: dítě opakovaně zažívá problematické situace ve škole, bývá nepřipravené, nemá pomůcky, domácí úkoly apod. 

Absence vzájemné důvěry je pro situaci, kdy se škola snaží zabránit vzniklému záškoláctví, velmi typická. Jak vyplývá ze zkušenosti terénních pracovníků Člověka v tísni, rodiče při konfrontaci ohledně nahlášení neomluvených hodin na OSPOD subjektivně prožívají pocit nespokojenosti se školou, nepochopení, nespravedlivého zacházení a kritiky. Situace může gradovat v projevy agrese, verbálních útoků a vyhrožování ze strany rodičů. Často za problémovou situaci rodiče viní školu, která je zodpovědná za průběh vzdělávání dítěte. Svou vlastní roli v procesu a výsledném neúspěchu naopak vůbec neakceptují. Rodiče jsou také téměř vždy na straně dítěte. [3]

Nepříjemná atmosféra, kdy vázne komunikace a spolupráce neprobíhá, ještě více prohlubuje sociální vyloučení rodiny. Škola je totiž pro mnohé dospělé klienty sociálních služeb jednou z mála veřejných institucí, která v jejich životě není primárně represivní a má tedy potenciál k rozvoji jejich sociálních kompetencí. 

Vytvoření vztahu důvěry a funkční spolupráce je dlouhodobý a náročný úkol. Rodiče mají často negativní zkušenosti ze svých vlastních studií. Změnit jejich přístup je možné, ale i při poměrně velké snaze to jde velmi pomalu.

Doporučení pro vedení školy k úspěšné prevenci záškoláctví a skrytého záškoláctví 

1. Nastavení jasných pravidel pro prevenci záškoláctví a skrytého záškoláctví, zprostředkování všem učitelům

Pro účinné nastavení prevence skrytého záškoláctví nestačí mít pouze správné formulace ve školním řádu. Tento dokument má smysl, pouze pokud budou jeho ustanovení aktivně využívána všemi učiteli. Současná situace je v některých školách mnohdy nevyhovující proto, že třídní učitel nastavuje konkrétní pravidla ve své třídě sám. V rámci jedné školy se tak mohou objevit výrazné rozdíly. Učitelé musí být tedy bezpodmínečně seznámeni se smyslem opatření uvedených ve školním řádu včetně svých pravomocí a případných následků jimi udělených sankcí pro dítě i rodiče. 

Je třeba, aby učitelé získali jasnou představu o způsobu řešení různých situací, např. formou kazuistik řešených na poradách školy. Učitelé přítomní na expertních skupinách v projektu Člověka v tísni Do lavic! zdůrazňovali časovou náročnost prověřování oprávněnosti omluvenky při podezření na skryté záškoláctví. To ale platí spíše pro situaci před zavedením transparentních pravidel pro přísnější režim omlouvání, protože předem domluvená spolupráce s pediatrem snižuje potřebu „vyšetřování“ ze strany učitele.

2. Garance systému prevence záškoláctví jednou pověřenou osobou

Obecně by systém prevence záškoláctví na škole měla garantovat jedna osoba – výchovný poradce nebo metodik prevence. Ten by měl s třídním učitelem konzultovat postup v jednotlivých případech, měl by pravidelně připomínat jednotnou linii školy. Zároveň by měl fungovat jako styčná osoba pro komunikaci s dalšími subjekty, které hrají roli v systému prevence: OSPOD, Policie ČR, nestátní nezisková organizace. Důležité je v této souvislosti také pravidelné sledování výše omluvené absence, a to jak u jednotlivých dětí, tak v mezitřídním srovnání, který může ukázat signifikantní rozdíl jako důsledek rozdílně nastavených pravidel třídními učiteli. 

Úkol sledování absencí a usvědčování rodiče z nedbalosti není v žádném případě povznášející úkol. Rodič, který vnímá neomluvení absencí svého dítěte jako příkoří, může sáhnout k verbální agresi vůči třídnímu učiteli. Z tohoto důvodu je nezbytně nutná podpora vedení školy: od počátku nastavení systému změnou školního řádu přes jednání s rodiči o nastavení zvláštního režimu omlouvání absencí až po konzultace a jednání na výchovných komisích. Management školy musí dávat najevo důležitost správné míry restriktivního postupu a vyjádřit podporu konkrétním učitelům v jejich nelehkém úkolu.

   3.  Zájem o zvýšení úspěšnosti dítěte – společné téma pro školu i rodiče

Protože se v případě řešení záškoláctví jedná o jasný restriktivní prvek, jehož dopad může být na rodiče poměrně velký, bylo by vhodné, aby škola rodičům při projednávání potenciálních sankcí („hrozby“) dala zároveň najevo, že má maximální zájem na zvýšení úspěšnosti dítěte ve škole. Vedle empatické komunikace i neverbálních reakcí naznačujících přijetí druhé strany by to měly být konkrétní nabídky, které pomůžou utlumit negativní emoce a stres rodičů spojený s projednáváním nepříjemné záležitosti. Může se jednat o nabídku kroužků, doučování a další formy podpory (např. splátkový kalendář výdajů spojených s exkurzemi atd.). Mělo by být zdůrazněno, že rodiče mají otevřenou cestu k individuálním nebo telefonickým konzultacím. Je také třeba naučit se vnímat jakékoli drobné pokroky u osob žijících v situaci sociálního vyloučení (tedy nejen u dětí, ale i u rodičů).

Doporučení pro učitele k úspěšné prevenci záškoláctví a skrytého záškoláctví 

1. Důkladné seznámení rodičů s pravidly – využití všech komunikačních kanálů 

Se zněním školního řádu musí být rodiče seznámeni prokazatelnou formou. Většinou se tak děje podpisem jejich prohlášení na začátku školního roku. Zároveň je ovšem dobré seznámit rodiče přímým a maximálně srozumitelným způsobem s pasážemi dokumentu, zaměřenými na způsoby omlouvání dítěte a na důsledky případného zanedbání. Toto seznámení je možné podpořit vlepením konkrétních pasáží školního řádu, týkajících se omlouvání absencí, do žákovské knížky.

K životu v sociálním vyloučení patří nejistota, nedůvěra v psaný text a formální instituce, snaha obcházet a „zkoušet“ limity systému. Transparentní pravidla proto přinášejí benefity všem zúčastněným stranám, jakkoli je tak nemusí zpočátku všichni vnímat. Pro zavádění nových pravidel je z tohoto důvodu nezbytné využití všech komunikačních kanálů, aby došlo k přenosu informací v maximální možné míře. Nutné je posléze ujištění, zda jim opravdu rozumí všechny zúčastněné strany.

2. Vnímání rodiče jako partnera – bez předsudků, hodnocení a porovnávání

Co znamená běžně přijímaná teze, že „rodič má být pro školu partnerem“, v případě jeho dlouhodobě tíživé sociální situace, odlišné od mainstreamu? Tento rodič zákonitě nemůže naplňovat představu kompetentního a zodpovědného zákonného zástupce, protože jeho životní zkušenost je často radikálně odlišná. Bohužel, důsledkem této odlišnosti může být absence respektu vůči rodičům ze strany školy, zvláště v případě negativních zkušeností při jednání s nimi. Model partnerství nevylučuje stanovení pravidel a případný postih (respektive nahlášení nesrovnalostí) v případě jejich nedodržování; klíčové a nejtěžší je vnímání důstojnosti partnerské strany i v situaci, kdy k tomu zdánlivě není důvod. 

3. Přijetí obavy rodičů ze ztráty důstojnosti

Mnohé výpovědi potvrzují, že někteří rodiče žijící v odlišných kulturních a jiných životních podmínkách citlivě vnímají, pokud je v komunikaci patrná nějaká míra odstupu anebo pohrdání, které vůči nim (často zcela nevědomě) projevují někteří pedagogičtí pracovníci. Jedna z kazuistik zmiňuje odůvodnění klientky, proč nechodí na třídní schůzky: „Klientka má obavu, že ji bude učitelka shazovat před ostatními rodiči.“ Citlivé věci je jednoduše potřeba vyřizovat výhradně v soukromí. Pracovníci školy by měli být schopni jednat s respektem vůči rodičům, a to i v situaci, kdy si ho zdánlivě nezaslouží. Učitel by měl být tím, kdo udělá první krok pro řešení situace a zároveň nabídne pomocnou ruku. 

4. Posílení komunikace s rodinou, vyvážení restrikce vstřícnými kroky

V praxi je důležité vědět, že problémy s docházkou často souvisí s dalšími rizikovými faktory (nastavení rodičů vůči škole, malé zkušenosti při jednání s institucemi, nedůvěra k institucím, finanční potíže, které mají dopad na trávení volného času dítěte, přípravu pomůcek do školy apod.). Ty je třeba znát a přizpůsobit jim způsob řešení. Zvládnutí problémů v prvních krocích předpokládá intenzivní komunikaci s rodinným zázemím dítěte. Restrikce musí vždy předcházet a doprovázet vstřícné kroky ze strany školy, jinak dojde spíše k prohloubení těchto rizikových faktorů vedoucích k selhávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí v hlavním vzdělávacím proudu. 

5. Nastavení takových podmínek, aby dítě mělo šanci zažívat ve škole úspěch 

Je třeba dát dítěti nějaké perspektivy, důvod, proč se těšit do školy. Jeden ze zástupců pedagogicko-psychologické poradny na jednání expertní skupiny, konané 28. 6. 2011 v rámci projektu Do lavic!, realizovaném organizací Člověk v tísni, uvedl, že  vyšší absence dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí je většinou reakcí na školní neúspěšnost. Jedná se o začarovaný kruh: reakce únikem, vyhýbání se situacím, které jsou nepříjemné – tzv. únik do nemoci apod. Jednou z možností, jak řešit takovou situaci, je přizpůsobit přístup dítěti na míru – u chronicky neúspěšného navodit situaci úspěchu, tím pomalu budovat a zlepšovat vztah ke škole. Pak se může tendence k úniku zmenšovat a v jeho důsledku se sníží i školní absence. 

Shrnutí 

Nastavení jasných pravidel a jejich důkladné komunikování rodině, budování vzájemné důvěry a respektu a společná práce na zvýšení školní úspěšnosti dítěte je klíčem k nastartování potřebných změn v přístupu rodin a dětí ke škole. Děti se sociálním znevýhodněním mají oproti ostatním až dvojnásobné omluvené absence, což výrazně snižuje jejich šanci na úspěch ve vzdělávání. [4] Prevence záškoláctví nemá a nemůže ležet na bedrech pouze učitelům a vedení školy, pomoci může například spolupráce s neziskovými organizacemi. Jak zahájit spolupráci s neziskovými organizacemi, se můžete dočíst ve článku „Jak na skryté záškoláctví? Řešením je spolupráce školy se Sociálně aktivizační službou“ a „Jak zlepšit studijní výsledky sociálně znevýhodněných žáků?“. 

Zdroje

[1] Kol. autorů. MAJÍ NA TO! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ. 32. Jak snížit absence u žáka se sociálním znevýhodněním? [online]. [dat. cit. 15. 6. 2020] Dostupné z: http://www.majinato.cz/32-jak-snizit-absence-u-zaka-se-socialnim-znevyhodnenim.php

[2] KOLÁŘ, Zdeněk a kol. (2012). Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada. s. 184. 

[3] BITTNEROVÁ, D., DOUBEK, D., LEVÍNSKÁ, M. (2011). Lžou nebo se mýlí nebo nám nerozumí? Kulturní modely a vzdělávání ve vyloučených lokalitách. In ŠUCHA, M., CHARVÁT, M., ŘEHAN, V. (eds.). Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku ...: sborník z konference. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR, [2000]. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Psychologica. Supplementum; 37/2007. Sborníky. Monografie.

[4] GABAL ANALYSIS & CONSULTING. (2009) Vzdělanostní dráhy a vzdělanostní šance romských žáků a žákyň základních škol v okolí vyloučených romských lokalit. GAC, s.r.o., Praha. [online]. [dat. cit. 15. 6. 2020] Dostupné z: https://www.msmt.cz/file/1627_1_1/.