PODCAST 62: Krizové situace ve třídě? Učitelé nemusí být psychologové, aby dokázali efektivně pomoci – 1. díl
Krizová intervence: Okamžitá podpora pro zvládnutí akutní psychické krize
Krizová intervence je okamžitá a krátkodobá psychologická podpora poskytovaná jednotlivcům, kteří procházejí akutní psychickou krizí. Cílem je pomoci jedinci stabilizovat jeho stav, minimalizovat potenciální škody a poskytnout mu prostor a podporu k tomu, aby se mohl vypořádat s krizovou situací. Krizová intervence často zahrnuje rozhovor, poskytnutí emocionální podpory a může zahrnovat i praktické rady. Jejím cílem není dlouhodobá terapie, ale poskytnutí okamžité pomoci v akutní fázi krize. [1]
Požadavky na odbornou způsobilost pro krizovou intervenci ve školství: Zaměření na školní psychology, speciální pedagogy a poradenské pracovníky
Legislativa v České republice nepředepisuje plošně povinnost mít specifické vzdělání pro krizovou intervenci ve všech kontextech, ale pro určité profese, zejména ve zdravotnictví a sociálních službách, jsou požadavky na odbornou způsobilost stanoveny. Ve školství se tyto požadavky vztahují hlavně na členy školního poradenského pracoviště, tedy na školní psychology a speciální pedagogy, nikoliv na učitele obecně.
I když vyhláška č. 197/2016 Sb. nepoužívá termín "krizová intervence" přímo, požadavky na odbornou kvalifikaci školních psychologů a speciálních pedagogů implicitně zahrnují schopnost poskytovat krizovou intervenci.
Odpovídající vzdělání v psychologii a speciální pedagogice, jak je stanoveno ve vyhlášce, zahrnuje také dovednosti a znalosti potřebné k účinné intervenci v krizových situacích.
Doporučuje se absolvování specializovaného kurzu krizové intervence, který je nabízen různými akreditovanými institucemi, jako jsou Linka bezpečí, Český červený kříž nebo různá vzdělávací centra a vysoké školy. Pro školní psychology je znalost krizové intervence součástí jejich profesní přípravy.
Vyhláška č. 197/2016 Sb. se zabývá poskytováním poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních a obsahuje aktuální právní úpravu v této oblasti. Tato novelizace zahrnuje modernizaci přístupu k poskytování těchto služeb a přizpůsobení legislativy aktuálním potřebám školského prostředí. Pokud jde o krizovou intervenci, vyhláška stále počítá s tím, že školní psychologové a speciální pedagogové jsou klíčovými osobami pro poskytování podpory žákům, což zahrnuje i krizovou intervenci, přestože tento termín není ve vyhlášce explicitně uveden.
Krizová intervence může být také součástí širších programů a plánů, které školní poradenská pracoviště vytvářejí pro prevenci rizikového chování a zajištění bezpečného prostředí (např. minimální preventivní programy).
Vyhláška č. 197/2016 Sb. se vztahuje také na výchovné poradce a metodiky prevence, kteří často pocházejí z řad učitelů. I když nejsou přímo školeni v krizové intervenci jako psychologové, jejich role v prevenci a prvotním řešení krizových situací je důležitá. Jsou povinni mít odpovídající vzdělání a specializované studium, které je připravuje na zvládání různých krizových situací, ale jejich hlavním úkolem je často koordinace a spolupráce s odborníky. (Vyžaduje se vysokoškolské vzdělání v oblasti pedagogiky a zároveň absolvování specializovaného studia v oblasti poradenství nebo prevence).
Základní pomoc učitelů: Podpora žáků bez nahrazování odborníků
Zuzana Smithová ve svém podcastu mluví o základní formě krizové intervence, kterou by měli učitelé zvládnout. To však neznamená, že by měli nahrazovat odborníky, jako jsou školní psychologové nebo specialisté na krizovou intervenci. Krizová intervence je skutečně odbornou psychologickou metodou, která vyžaduje specializovaný výcvik. Poskytování této služby by mělo být vykonáváno pouze kvalifikovanými odborníky, kteří mají odpovídající vzdělání a zkušenosti.
Smithová však nevyzývá učitele k tomu, aby poskytovali plnohodnotnou krizovou intervenci ve smyslu odborného psychologického zásahu. Mluví spíše o tom, že učitelé by měli mít základní povědomí o tom, jak v krizových situacích postupovat, aby situaci nezhoršili a mohli poskytnout první psychickou pomoc, než dojde k odbornému zásahu. Tento základní přístup k podpoře žáků v krizové situaci se může podobat základním dovednostem v první pomoci, které se netýkají hlubších psychologických postupů, ale spíše okamžité stabilizace situace.
To zahrnuje základní dovednosti, jako je poskytování emocionální podpory, umění naslouchat bez hodnocení a praktické kroky k tomu, aby se žák či žákyně cítili bezpečněji a mohli se zklidnit.
Smithová také zdůrazňuje, že učitelé by měli mít alespoň základní vzdělání v oblasti krizové intervence.
Rozdíl mezi základní první podporou, kterou může poskytovat učitelka nebo učitel, a odbornou krizovou intervencí, kterou poskytují kvalifikovaní odborníci, lze vymezit následovně:
Základní první podpora (pomoc učitelky/učitele)
Poskytovatel: Učitelé, kteří nemají speciální výcvik v krizové intervenci.
Účel: Stabilizovat situaci, poskytnout okamžitou podporu a zajistit bezpečí žákyně či žáka, než dorazí odborná pomoc.
Dovednosti:
Empatické naslouchání: Učitelé mohou vyslechnout dítě bez hodnocení nebo dávání nevyžádaných rad.
Zklidnění situace: Poskytnutí klidného a bezpečného prostoru pro žákyni/žáka.
Základní podpora: Učitelé mohou žákyni/žákovi pomoci zorientovat se v jejích/jeho emocích, nabídnout základní podporu a přítomnost.
Přivolání odborné pomoci: Pokud je to nutné, učitelka/učitel zprostředkuje přístup k odborné pomoci (např. kontaktuje školní/ho psycholožku/psychologa, krizovou linku nebo přivolá zdravotní službu).
Hranice: Učitelé nejsou kvalifikováni k řešení hlubších psychologických problémů nebo k provádění terapeutických postupů. Jejich role končí u základní stabilizace situace a zajištění přístupu k odborné pomoci.
Odborná krizová intervence
Poskytovatel: Kvalifikovaní odborníci s výcvikem v krizové intervenci, jako jsou školní psychologové, speciální pedagogové, terapeuti nebo pracovníci krizových center.
Účel: Poskytnout specializovanou psychologickou pomoc v akutní krizi, s cílem stabilizovat psychický stav klientů, zabránit dalšímu zhoršování situace a vytvořit prostor pro řešení krize.
Dovednosti:
Diagnostika krize: Odborníci jsou schopni diagnostikovat typ krize a vyhodnotit její závažnost.
Specifické intervenční techniky: Použití technik jako je deeskalace, práce s emocemi, kognitivně-behaviorální techniky nebo techniky zaměřené na zvládání stresu.
Krátkodobé terapie: Provádění krátkodobých terapeutických intervencí zaměřených na zvládnutí krize.
Plánování následné péče: Odborníci vyhodnotí potřebu další psychologické nebo psychiatrické péče a zprostředkují ji.
Rozsah: Odborná krizová intervence zahrnuje cílenou psychologickou práci a je často součástí širšího terapeutického nebo poradenského procesu.
Právní rámec pro krizovou intervenci ve školství: Povinnosti učitelů v krizových situacích
Z hlediska české legislativy neexistuje specifický zákon nebo vyhláška, která by výslovně ukládala učitelům povinnost poskytovat krizovou intervenci. Nicméně některé obecné právní rámce a povinnosti ve školství mají na tuto oblast nepřímý vliv:
1) Péče o bezpečnost a zdraví žáků
Podle § 29 Bezpečnost a ochrana zdraví ve školách a školských zařízeních školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.) jsou školy povinny zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech. Toto ustanovení lze interpretovat tak, že učitelé mají povinnost reagovat na situace, které by mohly ohrozit psychickou nebo fyzickou pohodu žáků, což může zahrnovat i prvky krizové intervence.
2) První pomoc a krizová situace
Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) prostřednictvím ustanovení o neposkytnutí pomoci (§ 150) stanovuje povinnost každého člověka poskytnout základní pomoc v situacích, kdy je ohrožen život nebo zdraví jiné osoby. Pro učitele to znamená, že mají povinnost reagovat v krizových situacích, například přivoláním odborné pomoci, pokud je žákyně či žák v ohrožení. Učitelé však nejsou povinni poskytovat krizovou intervenci jako odbornou psychologickou službu, pokud nemají odpovídající kvalifikaci. Jejich úkolem je zajistit bezpečí a stabilizaci situace, dokud není dostupná kvalifikovaná odborná pomoc. Krizová intervence jako specializovaná činnost je vyhrazena odborníkům s odpovídajícím vzděláním.
3) Etické a profesní standardy
Legislativa konkrétně neukládá učitelům povinnost poskytovat krizovou intervenci nebo psychologickou pomoc. Etické a profesní standardy však zdůrazňují odpovědnost učitelů za zajištění bezpečného prostředí pro žáky a za péči o jejich celkovou pohodu. Učitelé by měli být schopni rozpoznat krizové situace a poskytnout základní podporu, jako je stabilizace situace a přivolání odborné pomoci. Učitelé nejsou povinni poskytovat odbornou psychologickou podporu, jejich role spočívá v tom, aby zajistili bezpečí žáků a zabránili zhoršení situace, dokud se nepřipojí kvalifikovaní odborníci.
Zajištění klidného a soukromého prostoru pro žáky v krizových situacích
Když se žák nebo žákyně ocitne ve stresu, je vhodné zajistit jim klidné místo mimo třídu. Některé školy disponují speciální místností pro tento účel. Tato místnost by měla být dobře větraná, vybavená uklidňujícími barvami a poskytovat dětem sklenici vody, polštář, deku nebo hračky, například plyšového medvídka pro mladší děti. Ideálně by zde také měl být k dispozici školní psycholog nebo jiná kompetentní dospělá osoba, která je připravena s nimi hovořit.
Zuzana Smithová ve své praxi často zjišťuje, že starší děti dokáží rozpoznat, když se necítí dobře a něco s nimi není v pořádku. V takových chvílích obvykle odcházejí na školní záchod, který bývá jediným místem ve škole, kde mají zajištěno soukromí a kde se mohou uklidnit. Mnohdy si dokonce sednou na zem u zdi, což lze chápat jako spontánní pokus o uzemnění. Toto řešení je však pro ně nedůstojné.
Pokud škola nemá trvale k dispozici vyhrazený prostor, kam by dítě mohlo odejít v případě krizové situace, je důležité zajistit mu alespoň dočasné soukromí, které mu umožní se uklidnit a zvládnout své emoce. To může zahrnovat například nalezení tiché a klidné místnosti, jako je prázdná učebna nebo kabinet, kde dítě nebude rušeno.
Učitel/učitelka nebo jiný školní pracovník či pracovnice může také požádat ostatní žáky, aby se na chvíli vzdálili. Jinou variantou je, aby dítě zůstalo ve třídě samo, zatímco ostatní přejdou do jiné místnosti. Dále je možné použít přenosné paravány nebo závěsy k vytvoření soukromého koutku přímo ve třídě. Klíčové je, aby dítě mělo pocit, že je v bezpečí a že mu je poskytnuta možnost se zklidnit, aniž by bylo vystaveno pohledům nebo nechtěné pozornosti ostatních.
Poskytnutí emocionální první pomoci ve školním prostředí: Jak učitelé mohou efektivně reagovat na krizové situace
Zuzana Smithová vysvětluje, že krize představuje náhlé narušení psychické rovnováhy, kdy obvyklé strategie zvládání stresu přestávají fungovat. Člověk v krizi prožívá silné pocity, jako je strach a úzkost, které ovlivňují jeho schopnost běžně fungovat. Jednoduše řečeno, krize nastává, když jedinec neví, jak se vypořádat s danou situací a jak se jí přizpůsobit. Ve školním prostředí může krizi zažívat jak jednotlivý žák či žákyně, tak skupina dětí. Krize může být vyvolána i širšími událostmi, které se aktuálně odehrávají ve společnosti.
Každý jedinec může prožívat krizi odlišným způsobem, protože to, jak reagujeme na stresové a krizové situace, je ovlivněno mnoha faktory. Patří sem například naše osobnostní rysy, předchozí zkušenosti, aktuální životní okolnosti a také podpora, kterou máme k dispozici. Někteří lidé mohou na krizi reagovat uzavřením se do sebe, stáhnutím se od ostatních a snahou vyřešit situaci vnitřně. Jiní mohou být naopak velmi emotivní, projevovat své pocity navenek, například pláčem nebo zvýšenou podrážděností. Existují také lidé, kteří se v krizových situacích stávají pasivními a paralyzovanými, protože neví, jak dál postupovat, zatímco jiní mohou být impulzivní a jednat bez rozmyslu, což může situaci ještě zhoršit.
Důležité je si uvědomit, že neexistuje "správná" nebo "špatná" reakce na krizi. Každý z nás má jedinečný způsob, jak krizi vnímá a zpracovává, a proto je nutné přistupovat k lidem v krizových situacích s empatií a porozuměním.
V rámci školního prostředí by učitelé a ostatní pedagogičtí pracovníci měli být připraveni na různé projevy krizového chování a měli by být schopni poskytnout přiměřenou podporu podle individuálních potřeb každého žáka i žákyně. To může zahrnovat naslouchání, poskytování prostoru pro vyjádření emocí, ale také zajištění odborné pomoci, pokud je to potřeba. Vhodný postup aplikovaný včas může zamezit zhoršení situace.
V ideálním případě má škola stanovený postup, jak v různých situacích krize u žáků postupovat krok za krokem, například v rámci preventivních plánů školního poradenského pracoviště.
Pokud učitelé mají podezření, že se žák či žákyně nachází v krizové situaci, je důležité okamžitě začít řešit vzniklý problém. To, že se krize objeví jednou, neznamená, že se situace nebude opakovat v budoucnu. Stejně tak to neznamená, že tento problém bude dítě provázet celý život.
Poskytování základní emocionální první pomoci zahrnuje především to, aby učitelé dali žákovi/žákyni najevo, že jsou tu pro něj/ni, že jsou ochotni ho/ji vyslechnout a chápou jeho/její emoce. Tímto způsobem pomáhají dítěti, které se může v dané situaci potýkat s obtížemi při zpracovávání svých pocitů, najít pocit bezpečí a podpory.
Dalším krokem je zaměřit se na přítomný okamžik a reagovat na to, co se právě děje. Dítě v krizové situaci může mít omezený pohled na realitu, tzv. tunelové vidění. Cílem je stabilizovat jeho stav, aby lépe zvládalo své emoce. Po poskytnutí této okamžité podpory může další péči převzít členka či člen školního poradenského pracoviště nebo může být situace řešena ve spolupráci s rodiči mimo školu.
Učitelé nejsou primárně povinni okamžitě vyřešit základní příčinu problému, který krizi způsobil. Výjimkou jsou vážné krizové situace, kdy je ohroženo zdraví nebo život žákyně či žáka. V takových případech je nezbytné kontaktovat Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo Policii ČR a postupovat podle jasně stanovených pravidel, jak je vyžadováno zákonem. V těchto naléhavých situacích může být emocionální podpora ze strany učitelů méně prioritní, protože je klíčové především rychle a efektivně řešit daný problém.
Příklad z praxe:
Během hodiny matematiky jednoho z žáků náhle přemůže úzkost kvůli obtížnému úkolu. Učitel/učitelka si všimne, že žák začíná těžce dýchat a vypadá zmateně. V tomto okamžiku by měl/a učitel/učitelka přistoupit k žákovi, tiše se ho zeptat, jak se cítí, a nabídnout mu možnost na chvíli odejít do klidného prostředí, třeba do vedlejší místnosti. Učitel/učitelka by měl/a zůstat klidný/á, mluvit s žákem pomalu a ujistit ho, že je v pořádku si odpočinout a že je tu pro něj. Jakmile se žák uklidní, učitel/učitelka s ním může probrat, co konkrétně vyvolalo jeho úzkost, a společně hledat způsoby, jak podobné situace v budoucnu lépe zvládat.
Pokud se učitel/učitelka musí věnovat žákovi v krizové situaci a opustit na chvíli třídu, je důležité, aby ostatní žáci zůstali pod kontrolou a nedocházelo k narušení výuky. Zde jsou některé kroky, které mohou učitelé podniknout, aby zajistili, že třída zůstane klidná a produktivní, zatímco se věnují žákovi v krizi:
- Delegování odpovědnosti: Pokud je nezbytné, aby učitel/učitelka opustil/a třídu (například kvůli krizové situaci s jedním z žáků), měl/a by zajistit, aby v místnosti zůstal jiný kvalifikovaný dospělý (např. asistent/ka pedagoga, jiný učitel/ka), který bude dohlížet na zbytek třídy. Učitelé by měli také krátce komunikovat se třídou před odchodem, aby vysvětlili, proč musí na chvíli odejít, a ujistit děti, že se brzy vrátí. Tím předejde zmatkům a případnému narušení disciplíny.
- Alternativní řešení: Učitel/ka se s žákem přesune např. do relaxačního koutku přímo ve třídě, kde může situaci řešit, aniž by třídu zcela opustil/a. Další možností je přivolat pomoc školního psychologa/psycholožky, výchovného poradce/poradkyně nebo jiného člena či členku školního personálu, kteří se mohou krizové situaci věnovat, zatímco učitel/ka zůstane se třídou.
Důvěra jako základ: Jak vztah mezi učiteli a žáky ovlivňuje vyhledání pomoci v krizových situacích
Úspěšná práce s žáky ve škole do značné míry závisí na vybudování silného a pozitivního vztahu mezi učiteli a žáky. Zájem vyučujících o jejich žáky by tedy vždy měl přesahovat rámec běžné výuky – například na začátku hodiny mohou učitelé zavést sezení v kruhu, kde si děti mohou povídat o tom, jak tráví volný čas, na co se těší nebo co je stresuje. Tímto způsobem mají příležitost lépe porozumět jednotlivým žákům i dynamice celé třídy.
Když žáci cítí, že učitelům mohou důvěřovat a otevřeně se s nimi podělit o své problémy, budou ochotnější vyhledat jejich pomoc. Pro podporu této důvěry je navíc nezbytné, aby učitelé nebagatelizovali nebo nezlehčovali problémy, které žáci přináší. Každý žák i žákyně má svůj vlastní pohled na různé náročné situace a prožívá je jedinečným způsobem. Učitelé by měli mít na paměti, že to, co může pro ně vypadat jako nepodstatná záležitost, může být pro dítě velmi stresující a obtížné.
Když učitel nebo učitelka vede individuální rozhovor s žákem či žákyní, měl by se snažit vytvořit prostředí, které je otevřené a bez bariér, jak fyzických, tak emocionálních. Například tím, že si sedne vedle žáka či žákyně místo toho, aby se od něj vzdálil za stůl, může učitel/učitelka snížit pocit odstupu a podpořit otevřenější komunikaci. Navíc jemný a empatický přístup, včetně udržování občasného očního kontaktu a používání uklidňujícího tónu hlasu, může pomoci žákovi/žákyni cítit se bezpečněji a více se otevřít.
Celkově platí, že budování důvěry a respektu mezi učiteli a žáky je klíčem k tomu, aby se žáci cítili dostatečně komfortně na to, aby se svěřili se svými problémy a přijali pomoc, kterou jim učitelé nabízejí.
Aktivity pro zklidnění a pohodu během výuky
Tyto aktivity mohou sloužit také jako prevence krizových situací u žáků ve škole. Pravidelné začlenění technik zklidnění a zajištění pohody během výuky pomáhá nejen udržovat pozitivní atmosféru ve třídě, ale také předcházet stresovým situacím. Umožňují žákům rozvíjet dovednosti v oblasti seberegulace a zlepšují jejich schopnost zvládat náročné situace, čímž přispívají k lepšímu emocionálnímu zdraví a stabilitě během výuky.
Pokud tedy učitelé zjistí, že žáci jsou neklidní a nejsou připraveni pokračovat ve výuce, mohou využít následující aktivity:
„Předpověď počasí“
Na začátku hodiny si žáci sednou do kruhu a pomocí pojmů z oblasti počasí vyjádří, jak se právě cítí – například „slunečno, polojasno, přeháňky“ nebo „bouřka“. Stejný postup se doporučuje i pro vyučujícího, který tímto způsobem také sdílí svou aktuální náladu. Tento rituál pomáhá vytvořit otevřenou atmosféru, kde je možné lépe porozumět tomu, jak se každý ve třídě cítí, a podle toho přizpůsobit další průběh hodiny. Pokud si učitel všimne, že některý žák či žákyně opakovaně popisuje své pocity jako "bouřlivé" nebo jinak naznačuje, že prochází obtížným obdobím, je vhodné nabídnout mu individuální konzultaci.
Často může být užitečné jen to, že má dítě možnost své pocity pojmenovat, což samo o sobě může vést k uklidnění emocí.
Pro mladší děti může být užitečné vytvořit si kartičky s obrázky a názvy různých druhů počasí, které jim pomohou lépe vyjádřit své pocity.
Dechová cvičení
V okamžiku, kdy se žáci ocitnou ve vypjaté situaci, je důležité jim poskytnout prostor, aby se zklidnili prostřednictvím správného dýchání. Místo obvyklého hlubokého nádechu, který se v takové chvíli nemusí podařit, je lepší zaměřit se na výdech. Doporučuje se buď klidný a pomalý výdech, který pomáhá uvolnit napětí, nebo rychlý a krátký výdech, který může napomoci k okamžitému uvolnění nahromaděné energie.
Pro mladší děti lze dechová cvičení pojmout hravěji. Mohou například foukat do papírové kuličky, kterou posouvají po lavici, a zároveň se soustředí, aby jim nespadla. Tento jednoduchý úkol pomáhá dětem nejen kontrolovat svůj dech, ale také zaměřit svou pozornost na něco jiného než na stresovou situaci.
Cvičení „4 3 2 1“
Toto cvičení slouží k zaměření pozornosti a zklidnění mysli, kdy se žáci postupně soustředí na své smysly. Požádejte děti, aby napsaly nebo řekly 4 věci, které právě vidí, 3 věci, na které si mohou sáhnout, 2 věci, které slyší, a 1 věc, kterou cítí (například vůni nebo chuť). Toto cvičení pomáhá dětem se lépe propojit s přítomným okamžikem a odklonit pozornost od případných stresorů.
Počty jednotlivých položek lze flexibilně přizpůsobit prostředí, ve kterém se třída právě nachází, a úrovni dětí, které cvičení provádějí. Například u menších dětí nebo v neobvyklém prostředí může být vhodné začít s menším počtem věcí, aby se úkol stal zvládnutelnějším a zároveň efektivním pro zklidnění.
Aktivita „obejmi sám sebe“
Tato jednoduchá, ale účinná technika je skvělým způsobem, jak poskytnout sám sobě pocit bezpečí a uklidnění. Začněte tím, že jednu ruku vložíte do podpaží protější paže, zatímco druhou rukou se obejmete přes rameno. Poté pevně stiskněte, jako byste se objímali, a po chvíli jemně povolte tlak. Při tomto cvičení se zaměřte na své pocity – jak se vaše tělo a mysl mění, když se objímáte?
Tento jednoduchý úkon může pomoci snížit stres a úzkost tím, že simuluje pocit objetí, které je často spojeno s komfortem a podporou. Může to být účinný nástroj pro okamžité zklidnění v náročných situacích a je snadno dostupný kdykoli a kdekoli, což z něj činí skvělý prostředek pro samoregulaci emocí.
Je také užitečné tuto techniku kombinovat s dechovým cvičením – například při stisku zhluboka vydechnout a při uvolnění pomalu nadechnout, což zesiluje její účinek.
Aktivita „vytřást ze sebe strach“
Tato aktivita je zaměřena na uvolnění napětí a strachu pomocí intenzivního pohybu. Požádejte žáky, aby po dobu 30 sekund energicky třásli rukama, jako by se snažili setřást z nich všechny obavy a napětí. Pohyb by měl být opravdu intenzivní a rychlý, aby pomohl uvolnit nahromaděnou energii. Poté žáky vyzvěte, aby se zastavili a chvilku se soustředili na své tělo a pocity – jak se cítí po tomto pohybu?
Pokud stále cítí napětí nebo strach, mohou cvičení zopakovat ještě několikrát, obvykle třikrát až čtyřikrát, podle potřeby. Toto jednoduché cvičení pomáhá uvolnit stres, zlepšuje tělesné uvědomění a dává žákům možnost aktivně pracovat s negativními emocemi. Je také vhodné pro situace, kdy je potřeba rychle zklidnit mysl a tělo a znovu získat kontrolu nad svými emocemi.
Zařazení „aktivní pauzy“
Nejde o klasickou přestávku, ale o krátké přerušení výuky po 15 až 20 minutách, během kterého se žáci mohou trochu rozhýbat. Mohou si stoupnout, natáhnout ruce nad hlavu, protáhnout se do stran, tlesknout si se sousedem nebo si párkrát povyskočit. Tento typ „aktivní pauzy“ slouží jako přestávka pro mozek, pomáhá snížit hladinu stresu ve třídě a uvolnit nahromaděné emoce. Taková krátká fyzická aktivita může obnovit pozornost žáků a zlepšit jejich schopnost soustředit se na další část hodiny.
Následující aktivity mohou být součástí třídnických hodin, aby pomohly předcházet zátěžovým situacím a zlepšit jejich zvládání:
Aktivity do třídnických hodin
V rámci třídnických hodin může vyučující se žáky diskutovat o tom, co jim pomáhá, když se necítí dobře. Užitečné je, když se žáci zamyslí nad situacemi, kdy se naposledy cítili nepříjemně, a co jim v té chvíli konkrétně pomohlo. Tento rozhovor lze pojmout i hravým způsobem – například tak, že žáci napíší na papírky různé způsoby, které jim pomáhají zvládat stres nebo nepříjemné emoce. Tyto papírky pak mohou složit do kuliček, které se vloží do společné nádoby. Třída může následně společně procházet tyto nápady, což může vést k inspiraci a sdílení osvědčených technik.
U starších dětí lze tuto aktivitu rozšířit a rozdělit způsoby podpory do různých kategorií, například fyzické techniky (dechová cvičení, pohyb), mentální strategie (pozitivní myšlení, vizualizace) nebo sociální podpory (rozhovor s kamarádem, vyhledání pomoci od dospělého). Žáci si tímto způsobem předem uvědomí, co konkrétně jim pomáhá, což je velmi cenné, protože v krizové situaci často není snadné si vzpomenout na účinné způsoby zvládání stresu.
Díky této aktivitě si mohou žáci vybudovat vlastní „osobní nástrojárnu“ technik, které jim pomohou zvládat obtížné situace jak ve škole, tak v osobním životě.
Jak získat potřebné dovednosti pro zvládání krizových situací u žáků: Kurzy a školení pro učitele
Zuzana Smithová ve své praxi často naráží na situace, kdy žák či žákyně potřebuje pomoci s vyrovnáním se s emocemi a stačí mu, aby ho někdo vyslechl a ukázal mu, že ho chápe a rozumí mu. Mnoho učitelů se však těchto situací obává. Kam se tedy mohou obrátit a kde získat potřebné vzdělání, aby byli připraveni efektivně zasáhnout, když je to potřeba?
Linka bezpečí
Linka bezpečí nabízí Základní kurz krizové intervence, který je zaměřen na rozvoj dovedností při práci s dětmi v krizových situacích a při zvládání obtížných životních okamžiků. Kurz je rozdělen do dvou třídenních bloků, přičemž klade důraz na praktický nácvik dovedností, zohledňující specifika práce s různými problémy a cílovými skupinami. Kurz je interaktivní a zahrnuje střídání rolí, kde si účastníci mohou vyzkoušet jak roli pomáhajícího, tak roli klienta. Důraz je kladen také na reflexi vlastních zdrojů podpory a na nástroje psychohygieny.
Centrum psychologických služeb (CEPSYS) v Ostravě-Porubě
Centrum psychologických služeb (CEPSYS) nabízí online kurz Krizová intervence v praxi, který je zaměřen na poskytnutí základních znalostí o principech krizové intervence a na zvýšení kompetencí účastníků při práci s lidmi v krizových situacích.
Akademie SOFA
Akademie SOFA nabízí webinář Úvod do krizové intervence, který se zaměřuje na základní principy krizové intervence. Během tohoto kurzu se účastníci dozvědí, jak lidský mozek reaguje v emočně vypjatých situacích, a naučí se techniky, jak tyto situace efektivně zvládat. Webinář poskytuje praktické informace, které mohou pomoci lépe porozumět reakcím v krizových momentech a poskytnout potřebnou podporu těm, kteří se ocitnou v náročné životní situaci.
Bc. Zuzana Smithová
Zuzana Smithová v nahrávacím studiu Panda v Praze, NPI ČR / FOTO: PROP, NPI ČR.
Zuzana Smithová je komunikační koučka s bohatými zkušenostmi v oblasti osobního rozvoje a vzdělávání. Po 15 letech ve vrcholovém managementu se rozhodla změnit kariéru a začala se věnovat koučování, zejména s důrazem na práci s dospívající mládeží. Absolvovala výcvik u CoachVille, kde se zaměřila na techniky koučování pro osobní a profesní rozvoj. Ve své práci využívá metody inspirované autory jako Marshall Rosenberg, známý pro svou nenásilnou komunikaci a Thomas Gordon, průkopník v oblasti výuky komunikačních dovedností a metod řešení konfliktů. Čerpá také z teorie citové vazby, jejíž autory jsou John Bowlby a Mary Ainsworthová, a z práce Gordona Neufelda a Gabora Maté. V roce 2022 absolvovala Metodický kurz zaměřený na terapeutické techniky práce s emocemi u koučovací školy Opravdové koučování, kde se i nadále vzdělává v rámci kurzu kontinuálního vzdělávání.
Zuzana se věnuje nejen individuálnímu koučinku, ale také pořádá online kurzy a mentoring pro učitele a rodiče. Kromě toho se už osmnáct let věnuje výuce angličtiny u předškolních dětí a dětí na prvním stupni základních škol. Její přístup k výuce angličtiny je hravý, s důrazem na posunkovou řeč, což dětem usnadňuje učení a podporuje jejich rozvoj.
Navíc spravuje facebookovou skupinu pro rodiče dospívajících dětí a poskytuje praktické tipy a podporu pro zvládání každodenních výzev spojených s výchovou. Jejím cílem je pomáhat lidem rozvíjet lepší komunikaci, porozumění a vzájemný respekt ve všech vztazích, ať už v rodině, ve škole nebo na pracovišti.
Zdroje:
[1] American Psychological Association. (n.d.). Crisis intervention. In APA Dictionary of Psychology. [online]. Dostupné z: https://dictionary.apa.org/crisis-intervention. [dat. cit. 2. 9. 2024].
Mohlo by Vás zajímat
Učitelka v pestré třídě: Kolektiv by měl fungovat jako bezpečná rodina – část 2.
Třídní učitelka na prvním stupni základní školy, kam docházejí i mé děti, pět let úspěšně vedla heterogenní třídu, kde kromě povinného učiva zařazovala i historická výročí a společenská témata. První část rozhovoru se zaměřila na budování pozitivního třídního klimatu, zatímco druhá představuje výukové aktivity podporující spolupráci a samostatnost žáků. Učitelka se zamýšlí také nad hranicemi inkluze a nad tím, jak přizpůsobit výuku žákům s odlišnými potřebami, zejména těm, kteří postupují pomaleji.