PODCAST 37: Psycholog Valerij Seničev o zvládání výzev ve třídě s žáky s OMJ – díl 2.

Cesty za integrací: Překonávání bariér při začleňování žáků s OMJ do českého prostředí

Marta Kozdas ve své praxi jako speciální pedagožka zaznamenala, že děti s odlišným mateřským jazykem (OMJ) často čelí značným obtížím při integraci do českého prostředí, zejména pokud začnou chodit na druhý stupeň základní školy nebo na střední školu. Kromě nedostatečné znalosti českého jazyka existují další často se vyskytující počáteční bariéry.

Podle Valerije Seničeva mohou právě nejrůznější psychologické a sociální faktory představovat významné bariéry. Jednou z těchto bariér může být negativní důvod, proč dítě opustilo svou domovinu. Například dítě mohlo opustit domov neochotně. Náhle se ocitne v novém prostředí, které je plné nových věcí, a nemá žádné přátele. Stereotypy a předsudky hrají také roli, a to jak ve vnějším okolí, tak i v samotném dítěti ve vztahu k českému prostředí. Integrace tak nemusí probíhat ideálně.

Stesk po domově: Jak pomoci dětem s OMJ překonat nostalgii a adaptovat se v novém prostředí

Cítit stesk po domově je běžný jev, zejména u dětí, které dlouho nebyly doma a nemají dlouhodobě možnost se tam vrátit. Pokud děti přišly do Česka na základě rozhodnutí svých rodičů, často jsou náhle vytrženy ze svého původního prostředí. V takovém případě může stesk přetrvávat a někdy se dokonce dítě pokusí dostat zpět domů na vlastní pěst, například za babičkou nebo za svými kamarády. Je vhodné, aby se takovému dítěti nejlépe věnoval školní psycholog nebo jiný externí psycholog, který má zkušenosti s žáky s odlišným mateřským jazykem, například prostřednictvím místní neziskové organizace.

Žáci s OMJ čelí kognitivní disonanci při integraci: Sociální izolace, psychické bariéry a ztráta sebedůvěry

Žáci s OMJ se mohou potýkat během integrace s tzv. kognitivní disonancí. „Když se žák přistěhuje do nové země, kde se mluví odlišným jazykem, může to vyvolat rozpor mezi jeho schopnostmi v mateřském jazyce a schopnostmi v novém jazyce. Žákovy myšlenky a přesvědčení (že je ve svém mateřském jazyce schopný komunikovat výborně) v rozporu s realitou (že se mu nedaří vytvořit plynulé věty v češtině). Tento rozpor může vyvolat pocit zklamání, frustrace nebo dokonce depresi“, říká ChatGPT, verze 3.5, vyvinutý společností OpenAI. [1]

Tito žáci byli například zvyklí úspěšně fungovat ve své vlastní komunitě vrstevníků, dobře znali místní prostředí a zvyklosti. Nyní se ocitli v novém prostředí, kde se mohou cítit sociálně neohrabaní a nepřijatí. Tyto pocity se ještě mohou zesílit, pokud je žák s OMJ jediným cizincem ve třídě a nedaří se mu najít si přátele. To vše může vést k vzniku tzv. psychické bariéry „my versus oni", která umocňuje jejich vnitřní pocit izolace a odlišnosti.

Jiní žáci s OMJ mohou být zvyklí vyjadřovat se v mateřštině zcela plynule, nebo být erudovaní s bohatou slovní zásobou. Náhle si uvědomí, že se teď v českém jazyce sotva dokážou vyjádřit celou větou. Žák prožívá osobní selhání, protože byl zvyklý dosahovat vynikajících výsledků ve své domovině, a teď, i když je možná úspěšný v jiných oblastech, ho jeho jazykové dovednosti neuspokojují. Tento kognitivní nesoulad způsobuje stres a žáci se uzavírají do sebe. Jakmile začnou mluvit, objeví se vnitřní kritik, mají pocit, že svá slova nevyslovují správně, a v důsledku toho přestávají mluvit. Je důležité s těmito žáky komunikovat, vysvětlit jim, že je důležité se dorozumět, a že není nutné mluvit dokonale. Pokud si tito žáci kladou příliš vysoké nároky, které nedokážou splnit, mohou se cítit pod velkým tlakem a je dokonce na místě zvážit možnost psychoterapie.

Žáci s OMJ, kteří se cítí být pod psychickým tlakem, jsou ohroženi syndromem vyhoření:

„Představme si příklad žáka, který se přistěhoval do země, kde se používá jiný jazyk než ten, který ovládá. Na začátku se snaží naučit nový jazyk, adaptovat se na nové prostředí a navázat nová přátelství. Pocítí tlak a očekávání, aby se rychle a bezchybně naučil nový jazyk a integroval se do nového společenství. Postupem času se může projevit syndrom vyhoření. Žák se může cítit vyčerpaný, frustrovaný a demotivovaný. Může se cítit izolovaný, protože se necítí dostatečně schopný komunikovat a navazovat vztahy s ostatními. Může začít trpět úzkostí nebo depresemi spojenými s jazykovou bariérou a nedostatkem sebedůvěry. Syndrom vyhoření se projevuje fyzickými a emocionálními příznaky, jako je únava, nespavost, snížená motivace, nedostatek energie, podrážděnost a ztráta zájmu o školu nebo studium jazyka. Žák může mít také pocit beznaděje a může trpět negativním postojem k sobě sama.“ [1]

Jak může v takovém případě pomoci učitel? „Učitel by měl žákovi především pomoci si uvědomit, že cílem jazyka je komunikace a sdílení informací. Perfektní jazykové dovednosti nejsou nezbytné pro dorozumívání se a budování vztahů s ostatními. Je potřeba, aby žák přijal realitu svých současných schopností v novém jazyce, ale stále si zachoval pozitivní postoj a motivaci k jejich zlepšování. Bylo by pro něj prospěšné rozumět, že učení nového jazyka je procesem, který vyžaduje čas a trpělivost, a že jeho současný stav neznamená, že se nikdy nedokáže v češtině zdokonalit.“ [1]

Valerij Seničev dále popisuje, že děti s OMJ se někdy mohou v reakci na stresovou situaci zcela ponořit do učení a snažit se být vynikající ve všech nebo některých předmětech. Touto strategií se snaží kompenzovat prožívaný stres. Nicméně, tato snaha může mít negativní dopad na jejich sociální interakce a oblíbenost mezi vrstevníky.

ChatGPT, verze 3.5, vyvinutý společností OpenAI k tématu dodává: „Je bohužel také možné, že žák se pokusí řešit kognitivní disonanci tím, že přijme přesvědčení, že není tak verbálně zdatný, jak si myslel. To by mohlo vést k poklesu jeho sebedůvěry a snížení pocitu vlastní hodnoty. Když čelíme rozporu mezi našimi přesvědčeními a realitou, existuje tendence hledat cesty, jak minimalizovat nepříjemné pocity způsobené kognitivní disonancí. V takovém případě by se žák mohl snažit přizpůsobit (snížit) své přesvědčení o sobě samém tak, aby se sladilo s jeho aktuálními schopnostmi v češtině.“ [1] 

Valerij Seničev popisuje, že žák, který se potýká s kognitivní disonancí a pocity zátěže, může reagovat například únikem – může se rozhodnout se maskovat – působí, jako by nebyl ve škole přítomen. Uzavře se do sebe, obléká se nenápadně a vyhýbá se kontaktu s kolektivem. Žák s OMJ se také může snažit potlačit veškeré negativní pocity a výsledkem je častá nemocnost a absence ve škole, což dále ztěžuje jeho začlenění. Mohou se také opakovaně objevovat psychosomatické obtíže, jako jsou kožní vyrážky, žaludeční potíže, bolesti hlavy nebo zad.

Prožívaná kognitivní disonance může vést žáka s OMJ i jeho rodinu například také k orientaci na komunitu krajanů nebo lidí mluvících stejným jazykem. Tento krok může krátkodobě pomoci, avšak dlouhodobě není perspektivní a nepřispívá k úspěšné integraci do nového prostředí. Valerij Seničev uvádí příklad rodiny z Latinské Ameriky, kde tři děti studovaly v nejmenované české škole, ale necítily se tam přijímány. Rodina se nakonec zaměřila na španělskou církev, kterou v Česku našla. V této španělské komunitě se cítila přijata a úspěšně fungovala. Avšak pro dlouhodobou integraci dětí není tento přístup ideální, protože ty by se mohly uzavřít do sociální bubliny, kde se mluví pouze španělsky. Ačkoli se to může zdát jako dobré řešení, často vede k izolaci a ztížené integraci.

Začátek úspěšného startu: Podpora nových žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ) na škole

Pokud přichází do školy nový žák s OMJ, je dobré se již od začátku zaměřit na pozadí (to může být někdy klíčové, protože daný žák často neodešel ze země původu dobrovolně, ale kvůli rodičům apod.). Proto by se měl učitel na samém počátku sejít s rodiči, dost možná i za účasti speciálního pedagoga nebo psychologa. V případě jazykové bariéry je možné požádat o pomoc neziskové organizace, např. META o.p.s., které mohou zajistit tlumočníka (konkrétní informace o práci neziskové organizace META a službách, které nabízí, lze nalézt v 22. dílu podcastu Zapojme všechny Integrace dětí s odlišným mateřským jazykem a 23. dílu Nástup žáku s OMJ do školy).

Informační servis poskytuje také Národní pedagogický institut na: Portál podpory pedagogických pracovníků vzdělávajících děti/žáky cizince, kde lze nalézt i kontakty na krajské koordinátory, kteří poskytují všestrannou podporu pedagogickým pracovníkům.

Psaná čeština nereflektuje vývoj mluveného jazyka, pro žáky s OMJ může představovat bariéru

Valerij Seničev upozorňuje na překážku pro žáky s odlišným mateřským jazykem (OMJ) spočívající v psané češtině. Podle něj je psaný český jazyk zastaralý a nedokáže reflektovat jazykové změny, kterými čeština prochází. Zatímco žáci s OMJ se možná ještě zvládnou vyjádřit ústně v češtině, písemný projev může představovat problém. Seničev popisuje situace, kdy žáci s OMJ sedí na okraji třídy a po dobu dvou let se o nich nikdo nic nedozvídá. Ve třídě jsou tak pouze přítomní, ale nikdo je neposlouchá. Tato situace může vést k odporu žáků vůči českému školství a vzdělávacímu systému.

Podpora žáků s OMJ: Klíčové faktory a role učitele při vytváření otevřeného prostředí

Jakými faktory je ovlivněno přijetí žáků s OMJ? Valerij Seničev jednoznačně doporučuje učitelům vyvarovat se různých vtipů o cizincích, ačkoliv by mohly být míněny jako nevinné. Klíčový je otevřený prostor, ve kterém učitel jedná a komunikuje stejným způsobem jak ve výuce, tak i mimo ni. Potom se žák s OMJ nebude bát za učitelem přijít a svěřit se mu v případě potřeby.

Pro učitele může být někdy obtížné odhadnout, zda se žák kromě integrace nezabývá ještě nějakým závažnějším problémem (silnou touhou po domově, problémy s kognitivní disonancí, syndromem vyhoření atd.). Učitel může v každém případě s žákem promluvit, aby mu dal najevo, že je ochoten mu pomoci nebo zprostředkovat pomoc.

Samozřejmě mohou pomoci také speciální pedagogové, školní psychologové, asistenti pedagoga nebo pracovníci neziskových organizací. Učitel nebo škola si také mohou udělat průzkum a zjistit, jaké organizace pracují s žáky s OMJ v jejich městě nebo kraji.

Spolupráce s místními neziskovými organizacemi: Klíčový faktor pro úspěšnou podporu žáků s OMJ

Valerij Seničev uznává, že školy mají bohužel omezené možnosti. Učitelé obvykle mají kolem třiceti žáků ve třídě a není možné individuálně se věnovat každému z nich. Navíc ve třídě může být více žáků s OMJ s odlišným původem, stejně jako žáci se specifickými vzdělávacími potřebami. Pokud ve třídě chybí asistent pedagoga nebo druhý učitel, pedagogové nemají dostatek kapacity pro cílenou práci s žáky. V takových situacích je klíčová podpora ze strany školního vedení a také školního poradenského pracoviště, jako jsou školní psychologové, sociální pedagogové a speciální pedagogové. Školní vedení by mělo zvážit spolupráci s místními neziskovými organizacemi, které disponují vyškolenými pracovníky pro práci s dětmi s OMJ, včetně psychologů. Je také vhodné zvážit možnost využití specifických výzev a programů podpory žáků s OMJ, které jsou nabízeny například Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Největší přidanou hodnotu Seničev vidí v úrovni spolupráce mezi školou, městem a regionem s místními neziskovými organizacemi.

Seničev představuje příklad základní školy na Kolínsku, která se potýkala s integrací vietnamských žáků. Tito žáci pasivně rozuměli češtině, ale aktivně ji nepoužívali. Bohužel, škola nevyužívala žádnou místní neziskovou organizaci, jako je například Centrum pro integraci cizinců, které má pobočku přímo v Kolíně. Tato organizace by mohla úspěšně zapojit tyto žáky do různých kulturních aktivit, adaptabilních programů a pomoci jim rozvíjet mluvenou češtinu. Vedení školy tvrdilo, že nemá čas ani kapacity na spolupráci. Tento případ představuje podle Valerije Seničeva velkou výzvu pro zlepšení.

Jak překonat stereotypy a předsudky ve školách

Jak překonat stereotypy a předsudky: Podle Valerije Seničeva je důležité, aby učitel nezdůrazňoval odlišnost u žáka, ale spíše se zaměřil na to, co má žák společného s většinou třídy. Není nejvhodnější pořádat tzv. kulturní večery – například Bolívie nebo Kazachstánu –, které zvýrazňují rozdíly mezi danou kulturou a českou kulturou. Tyto akce často představují zkratku a mohou obsahovat stereotypy, které nepřispívají k příjemnému prostředí ve škole pro všechny žáky. Často se jen představí typické jídlo, tanec, národní výšivky apod. Taková akce ještě více může distancovat české děti a rodiče od dětí s odlišným mateřských jazykem a jejich rodičů. Místo toho by se mělo více mluvit o tom, co obě kultury spojuje a které hodnoty sdílejí.

Valerij Seničev navrhuje, že lepším řešením je, aby učitel promítl svým žákům dokument o zemi, ze které žák s OMJ pochází. Alternativně může žák s OMJ připravit prezentaci, ve které popíše své zkušenosti, vyrůstání v dané zemi, vnímání své rodné země, povídání o jídle a také sdílení informací, které doposud věděl o České republice. Může do prezentace přidat i humorné prvky. Tímto způsobem mají spolužáci větší možnost porozumět žákovi a jeho zázemí a taková prezentace je pravděpodobně zajímavější než tradiční kulturní večery. Seničev dodává: „Takový přístup si žáci pravděpodobně lépe zapamatují a je autentičtější než stereotypní zobrazení například mexické kultury prostřednictvím tance."

Další možností je požádat neziskovou organizaci, aby přišla do školy a uspořádala podobnou akci, která podporuje integraci žáků s OMJ. Učitelé sami mohou také přispět ke zlepšení atmosféry ve třídě a ve škole tím, že se podělí o své zkušenosti z pobytu v cizí zemi. Je důležité, aby učitel přirozeně vyvolal debatu o různých zemích a lidech, kteří pocházejí z jiných kultur. Ideální je, pokud má pedagog osobní zkušenost s dlouhodobým studijním nebo pracovním pobytem v zahraničí. Například Dům zahraničních služeb pravidelně pořádá pro učitele výjezdy do zahraničí, které jim umožňují na vlastní kůži zažít, jaké to je být v novém prostředí a být odlišným. Tato zkušenost může zvýšit empatii učitele a jeho porozumění pro situaci, ve které se nacházejí žáci s OMJ.

Je důležité nezapomínat, že i samotní žáci s OMJ mohou mít zkreslené představy o lidech z českého prostředí nebo o lidech z jiných zemí. Například lidé z vietnamské komunity mohou mít nepřesné představy o Češích. V situaci, kdy se dospělá Vietnamka rozhodne mít jako partnera Čecha, se mohou vietnamští rodiče divit a reagovat slovy: „Ten ale není z naší komunity." Tím je ukázáno, že předsudky nemusí existovat pouze v českém prostředí, jak popisuje Valerij Seničev.

Senichev dodává: „Každý z nás má určité předsudky vůči konkrétním národnostem, ale klíčové je, jak se s těmito předsudky poté zachází. Není správné nechat se těmito předsudky ovládat. Je důležité si uvědomit a přiznat si, že mám předsudky vůči lidem z Ukrajiny nebo z Latinské Ameriky, ale ve skutečnosti o nich vlastně nic nevím. Rád bych se dozvěděl, jak to tam mají a rozšířil si své znalosti."

Rozmanitost ve třídě: Jak zvládat napjaté vztahy mezi žáky s odlišným mateřským jazykem?

Co dělat, pokud ve třídě existují napjaté vztahy mezi žáky s odlišným mateřským jazykem? Valerij Seničev předkládá následující příklad: „Ve třídě se nacházejí různé skupiny žáků s odlišnými mateřskými jazyky, jako jsou ruština a vietnamština. Tyto skupiny nemusí mezi sebou dobře vycházet, vznikají mezi nimi třenice. Kromě toho je ve třídě ještě dvacet žáků mluvících česky a například dva žáci ze Slovenska. Je vhodné, aby se těmito situacemi zabýval speciální pedagog nebo školní psycholog. Je důležité včas zmapovat vztahy ve třídě, zjistit, kdo s kým navazuje přátelství a kdo má obtíže v komunikaci. Je totiž velmi snadné říci: „Oni jsou odlišní, proto jsou špatní." To, že žáci s odlišným mateřským jazykem působí problémy, nemusí znamenat, že si přejí být problematičtí, ale možná jsou v deprivaci, ztracení, a toto je jejich způsob, jak si říct o pomoc."

Překonávání jazykových a kulturních bariér: Spolupráce s neziskovými organizacemi a role „buddies" ve školách

Před příchodem žáka s odlišným mateřským jazykem je vhodné opět spolupracovat s neziskovými organizacemi, které mohou podpořit třídu a nabídnout adaptační a přípravné kurzy pro žáky s odlišným mateřským jazykem, kde se nejen učí jazyk, ale také se seznamují s kulturními zvyklostmi. Valerij Seničev pozitivně zmínil koncept tzv. „buddies" neboli průvodců, kteří už fungují na mnoha vysokých školách a jejich pomoc by jistě přinesla prospěch i na středních školách.

Rady a doporučení pro učitele, kteří mají ve třídě žáky s odlišným mateřským jazykem (OMJ):

• Učitel by měl začít u sebe: Je důležité nepřetěžovat se a preventivně se vyvarovat syndromu vyhoření. Mnozí učitelé pro své žáky dělají mnoho věcí nad rámec své profesní povinnosti, ale je také důležité dbát na vlastní hranice a umět si odpočinout.

• Je vhodné se zeptat sama sebe, jak vnímám žáky s OMJ a jak osobně reaguji na jejich odlišnost. Je podstatné umět si i přiznat, že například nemám rád odlišnost a že mě to ovlivňuje. Taková reflexe může být výchozím bodem pro změnu přístupu k žákům. Pokud potlačíme své pocity a nepřiznáme si je, může nás práce s žáky s OMJ dlouhodobě vyčerpávat a rozčilovat.

• Ideální je, když učitel absolvuje některý z několikadenních kurzů pro učitele pracující s žáky s OMJ. „Zkušenosti jsou zde k dispozici a lze je uplatnit ve vlastní praxi," uzavírá Valerij Seničev.

Zdroj: StatIS MŠMT. Statistická ročenka školství – výkonové ukazatele. 

Co se týče státního občanství dětí a žáků cizinců v českých mateřských, základních a středních školách v období 2019–2023, převažují žáci ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, Ruska a Mongolska (StatIS MŠMT).

Další doporučené zdroje: 

Portál podpory pedagogických pracovníků vzdělávajících děti/žáky cizince

Metodický materiál pro výuku dětí s odlišným mateřským jazykem (npi.cz)

Webináře a videa (npi.cz)

Inkluzivní škola (inkluzivniskola.cz)

Průvodce začleňováním žáků s odlišným mateřským jazykem. Pro základní školy | META, o.p.s. (meta-ops.eu)

Organizujeme výuku češtiny jako druhého jazyka | META, o.p.s. (meta-ops.eu)

Centrum pro integraci cizinců

Sdružení pro integraci a migraci (migrace.com)

Zdroje:

[1] OpenAI. (2023, 5. června). Kognitivní disonance [Chatový záznam]. Získáno z konverzace v rámci služby ChatGPT, verze 3.5. Dostupné z: https://www.openai.com/. V komunikaci s tutorkou webu PhDr. Kristinou Březinovou.

[2] Jiroutová, M. (2022). Počty cizinců na školách. [online]. Dostupné z: Počty cizinců na školách | Inkluzivní škola (inkluzivniskola.cz) [dat. cit. 5. 6. 2023].