Osobní zkušenost s inkluzivním vzděláváním ve finském školství (okres Oulu)

Základní škola ve čtvrti Alakylä, okres Oulu, severní Finsko. Ilustrační foto. | FOTO: Pixabay

Článek vznikl na základě osobní zkušenosti pedagogů, kteří se v rámci posílení inkluzivního vzdělávání v ZŠ a MŠ Svitavy – Lačnov (projekt Učíme se společně!) mimo jiné vydali i na stáž do finské školy v okrese Oulu. V období od 1. 9. 2012 do 30. 3. 2015 se v rámci tohoto úspěšného projektu zabývali několika klíčovými oblastmi:

- Na základě nově nabytých zkušeností vytvořili chybějící metodický nástroj pro diagnostiku a následnou práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a socio-kulturně znevýhodněnými dětmi v mateřské škole.

- Dalším pilířem projektu bylo vytváření individuálních vzdělávacích plánů pro znevýhodněné žáky a žáky se SVP v základní škole. S tím souviselo i vytvoření bohatého zásobníku elektronických cvičení pro atraktivnější doučování.

- Učitelé metodicky zpracovali získané zkušenosti k práci asistentů pedagoga, kteří jsou pro inkluzivní vzdělávání velmi podstatní.

- Pedagogové zapracovali také na rozvoji vztahu s rodiči žáků, a to formou pravidelné poradny, na které probírali všechny důležité informace a hledali řešení problémových situací. To významně posílilo vzájemnou důvěru a dobré vztahy.

-Během celého projektu se pedagogové intenzivně vzdělávali a obohacovali svoji práci o osvědčené metody práce. Jednou z nich bylo například i zavedení socioterapeutických dílen, kterých se žáci základní školy měli možnost pravidelně účastnit. Tyto dílny vyrovnávaly jejich handicapy oproti běžným vrstevníkům – škola se soustředila na rozvoj praktických dovedností v řemeslné dílně, žáci mohli sami pěstovat rostliny a starat se o drobná zvířata.

Celkově projekt pomohl posunout inkluzivní vzdělávání na ZŠ a MŠ Svitavy – Lačnov na novou úroveň. Pojďme se podívat, jak to funguje ve finských školách.

Finské školství

Klíčovým úkolem finské vzdělávací politiky je poskytnout všem občanům rovnocenný přístup ke vzdělání – nehledě na věk, místo pobytu, ekonomické okolnosti, pohlaví nebo mateřský jazyk. Vzdělávání je bráno jako základní právo všech občanů. Zákony zaručují každému, kdo sídlí ve Finsku (nejenom finští občané), právo na bezplatné základní vzdělání. Zákony také nařizují povinné základní vzdělávání. Všechny děti, které žijí trvale ve Finsku, jsou ze zákona povinny dokončit povinný vzdělávací sylabus.

Školy ve Finsku zřizují obce. Vzdělávání začíná předškolním stupněm pro děti od jednoho roku. Až do věku šesti let je vzdělávání za úplatu, pro děti od šesti do sedmi let je zdarma. Před povinným studiem se tedy mohou děti zúčastnit jednoročního předškolního vzdělávání. Dnes chodí více než 96 % dětí do předškolních zařízení. Předškolní vzdělávání je organizováno buď sociálními, nebo vzdělávacími orgány. Děti během předškolního roku nestudují různé vyučovací předměty, ale učí se pomocí hry a posilováním svých učebních schopností.

Povinné vzdělávání začíná rokem, kdy dítě dosáhne 7 let věku, a končí, když je splněn sylabus základního vzdělávání nebo když uplynulo 10 let od začátku povinného vzdělávání. Povinná školní docházka je zdarma, výuka probíhá 190 dní v roce. Základní vzdělávání a učební pomůcky jsou dětem poskytovány zdarma ve školách poblíž jejich bydliště. Žáci navíc dostávají každý den ve škole jídlo zdarma. Je pravidlem, že pokud je vzdálenost do školy větší než pět kilometrů, poskytovatel vzdělávání platí a zařizuje dopravu. Místní úřady také mohou nabízet žákům základního vzdělávání nepovinné ranní a odpolední aktivity.

Po uplynutí 10 let mohou žáci pokračovat třemi roky obecného nebo odborného středního školství. Vysoké školství se podobá českému systému – bakalářský stupeň je tříletý, magisterský pětiletý.

Prestiž učitelského povolání

Základ finského úspěšného příběhu spočívá v dobrých, vysoce kvalifikovaných, motivovaných a nezávislých učitelích. Učitelská profese je ve Finsku velmi populární a vysoce ceněná. Všichni finští učitelé mají akademický titul, jsou vysoce kvalifikovaní a oceňovaní ve své profesi.

Role učebního prostředí 

Podle Národního kurikula je povinností všech učitelů vést žáky v učení, pomáhat jim osvojit si důležité schopnosti a dovednosti, které jim pomohou učit se efektivně a předcházet možným problémům ve studiu. Žáci by si měli také osvojit pracovní návyky. Tyto dovednosti by měly sloužit jako prostředky pro celoživotní vzdělávání.

Učení probíhá jako smysluplné studium v celé škále situací: nezávisle, pod vedením učitele a v interakci s učitelem a skupinou vrstevníků. 

Protože je učení situační záležitost, musí se věnovat pozornost rozmanitosti učebního prostředí. To se týká nejen fyzického prostředí, ale i psychologických faktorů a sociálních vztahů. Není to pouze třída nebo škola, ale celá vesnice a okolí, co se dá použít jako učební prostředí. Každá škola by se měla snažit rozvinout se do komunity, kde je interakce založená na respektu, společných hodnotách a pozitivní atmosféře. Školní kultura musí umožňovat žákům zažívat svoji hodnotu jako lidské bytosti, ale také jako člena společnosti. Uspořádání vyučování je vysoce inkluzivní svojí podstatou.

Žáci využívají příležitosti účastnit se vytváření a rozvíjení školní pracovní kultury. Každý místní úřad a každá škola musí charakterizovat, co to znamená v jejich každodenním kontextu.

Inkluzivní vzdělávání ve Finsku

Studenti nejsou nijak rozdělováni, studují v nestejnorodých skupinách. Socio-ekonomické zázemí studenta nemá na výběr školy vliv. Vysoce inkluzivní je už uspořádání vyučování. Zákon o finském vzdělávání uvádí, že na podporu v učení a v osobním rozvoji má právo každý student, stejně tak na vzdělávání s ohledem na specifické potřeby.

Finové se primárně soustředí na včasnou podporu. Proto jsou diferenciace ve vyučování, prvky vzdělávání pro žáky se speciálními potřebami, doučování i další služby použity co nejvyšší možnou měrou od první chvíle, kdy se potřeba speciální podpory objeví. Poskytují se již v prvních letech dětství nebo v jakémkoliv období studia, ihned po zpozorování problémů. Podpora je plánována (viz učební plán) a poskytuje se v rámci multiprofesionální kooperace a vždy v součinnosti s rodinou. Hlavním důvodem pro přípravu učebního plánu je zaručit dítěti možnost dosáhnout cílů učebních osnov.

Finská legislativa rozděluje vzdělávání na běžné a na vzdělávání žáků se specifickými potřebami. Pro to, aby se žák mohl účastnit vzdělávání žáků se specifickými potřebami, je nutné mít konečné správní rozhodnutí. Toto rozhodnutí znamená, že se status žáka změní, a poskytovatel vzdělávání obdrží mimořádný finanční zdroj k pokrytí všech výdajů na potřebnou podporu. Speciální školy a třídy, jako možnost vzdělávání, vyžadují pečlivé hodnocení a řádné odůvodnění. V současné době v nich studuje jen minimální počet dětí (uvádí se necelá 2 %). Školy se snaží co nejdéle udržet dítě v běžné škole za pomoci různých nadstandardních prostředků, hlavně důsledné a pečlivé spolupráce odborníků a všech zúčastněných. Někteří žáci se dokonce vrací zpět do kmenových škol. Speciální a běžné školy mezi sebou nesoupeří, ale spolupracují ve prospěch žáků. U žáka nekladou důraz na diagnózu, ale snaží se najít jeho přednosti.

Postřehy pedagogů ze stáže

Hönttämäen koulu je základní škola v Oulu, kterou navštěvuje 250 žáků ve věku od 7 do 12 let. Učí tady 14 pedagogů a 2 asistenti. Nejmladší žáci mají 20 hodin týdně, nejstarší 26 hodin, hodiny mají 45 nebo 90 minut. Přestávky trvají 15 nebo 30 minut, žáci je tráví na školním hřišti. Po skončení výuky se žáci podílejí na odpoledních aktivitách ve škole – hrají hry, čtou knihy, dělají si domácí úkoly. Škola se soustředí na učení o přírodě, je zapojena do environmentálního vzdělávání a do vzdělávání o trvale udržitelném rozvoji.

Speciální vzdělávací potřeby

Speciální vzdělávání v Oulu má pedagogickou podporu centrální a regionální. Centrální podporu poskytují speciální školy a speciální skupiny ve školkách. Regionální podpora zahrnuje 4 oblasti: koordinátora speciální péče, tým speciální péče, spolupráci s mateřskou školou a vyšším stupněm základní školy, materiální podporu žáků. Vzdělávání se zaměřuje na prevenci a včasnou podporu. Aby se předešlo problémům, i žákům s drobnými výukovými obtížemi je poskytována (výše popsaná) brzká centrální i regionální podpora. Samozřejmostí je individuální přístup, malé skupiny, výuka ve dvojicích, podpora ve čtení, psaní, mluvení, matematice a angličtině. Členové speciálního týmu jsou: ředitel, speciální pedagog, školní psycholog, školní zdravotní sestra a sociální pracovník spolupracující se školou. V rámci speciální péče pořádají schůzky, konzultace, realizace a hodnocení speciální podpory, spolupracují se speciální školou i s rodiči. Speciální pedagog spolupracuje s třídním učitelem, vede speciální tým i tým školních asistentů. Spolupracuje s rodiči, poskytuje konzultace, připravuje testy a tvoří individuální vzdělávací plány.

Stáž v prvním, třetím a pátém ročníku

V rámci stáže při projektu navštívili pracovníci ze ZŠ a MŠ Svitavy – Lačnov první, třetí a pátý ročník. Je běžné, že v hlavních předmětech (finština, matematika, anglický jazyk, dílny) se třídou asi 25 žáků pracují 2 pedagogové. Žáci pracují buď samostatně, ve dvou skupinách (každá s jedním pedagogem) nebo po menších skupinkách, ve dvojicích. Ve vyučovacích hodinách i na odpolední přípravě žáci používají tablety. Ve škole mají vybavené dílny (technické a šicí), obě poloviny žáků pracují ve dvouhodinovém bloku velmi zodpovědně a samostatně.

Také v navštíveném prvním ročníku je 20 žáků a 2 pedagožky, často se dělí na dvě skupiny. Buď se učí zároveň, nebo jedna skupina zůstává doma. I zde je kladen velký důraz na samostatnost a zodpovědnost, pokud si například děti zapomenou převlečení na tělocvik a bydlí blízko, jdou si pro něj sami. Pedagožky dětem důvěřují, že jsou zodpovědní a dávají na sebe pozor sami.

Žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je ve škole asi deset procent. Ty s menšími problémy má na starost třídní učitel, ty s většími speciální pedagožka. Škola externě zaměstnává ještě zdravotní sestru, sociální pracovnici a psycholožku, aby jim pomohly při práci se žáky se SVP, kde je nezbytná vyšší míra speciální péče. Škola je bezbariérová, přijímá i žáky s tělesným postižením.

Slovní hodnocení a známky

Hodnocení ve Finsku kombinuje známky, slovní hodnocení a rozhovor s rodiči. Známky dostávají žáci v průběhu roku, písemky píšou na konci každé lekce. V prosinci probíhají schůzky s rodiči a žáky, kde všichni zúčastnění jednají o prospěchu. Na známky důraz nekladou, zaměřují se na celkový rozvoj žáků. Na jaře a na konci školního roku dostávají na vysvědčení žáci mladšího věku (1.–4. ročník) slovní hodnocení, starší žáci známky. Hodnoticích stupňů mají sedm, a to na škále od deseti do čtyř. Deset je nejlepší, čtyřku nemá nikdo. Žáci mohou opakovat ročník, ale není to obvyklé. Občas se to stane po první třídě, když se žák nenaučí číst.

Ve Finsku není školní inspekce už dvacet let. Školy hodnotí samy sebe.

Ředitel v této škole nemá potřebu učitele zvlášť hodnotit. Odměny rozdává podle toho, co udělali pro školu navíc. Zdůrazňuje, že učiteli věří, učitel věří žákovi a rodič věří učiteli. [1]

Ke stažení:

Příloha 1: 

Kolektiv autorů. (2015). Metodika pro diagnostiku a práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a sociálně znevýhodněnými dětmi v mateřské škole. Svitavy: ZŠ a MŠ Svitavy - Lačnov.

Příloha 2: 

Renzová D., Stündl, E., Smolej, M., Krchová, D. (2015). Metodika práce v socioterapeutických dílnách pro rodiče a žáky. Svitavy: ZŠ a MŠ Svitavy - Lačnov.

Příloha 3: 

Betlachová, V. (2015). Soubor pracovních listů – řemeslná dílna. Svitavy: ZŠ a MŠ Svitavy - Lačnov.

Příloha 4: 

Betlachová, V. (2015). Soubor pracovních listů – environmentální dílna. Svitavy: ZŠ a MŠ Svitavy - Lačnov.

Zdroje:

[1] Jíšová, M. (2015). Rozvoj inkluzivního prostředí ve škole. Svitavy: Základní škola a mateřská škola Svitavy - Lačnov. Publikace byla vytvořena v rámci projektu Učíme se společně! (CZ.1.07/1.2.29/01.0015).