Foto zdroj: Freepik
O příspěvku, ve kterém byla představena finální verze Standardu činnosti asistenta pedagoga, jsme mluvili se Zbyňkem Němcem, který učí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a dlouhodobě spolupracuje s NPI ČR.
Zbyňku, na konferenci pořádané organizací Člověk v tísni jsi ve své prezentaci představoval Standard činnosti asistenta pedagoga – jak vznikl tento dokument a proč byl představen právě nyní?
Standard činnost asistenta pedagoga vznikl původně už v roce 2021, na zadání z ministerstva školství byl vytvořený v rámci projektu APIV B realizovaném Národním pedagogickým institutem ČR. Původním záměrem bylo vytvořit jednoduchý a stručný materiál, který by pomohl všem pedagogickým pracovníkům škol zorientovat se v tom, jakou práci by měli asistenti ve školách vykonávat. Abychom věděli, že standard bude dobře fungovat, diskutovali jsme ho tehdy s řadou asistentů pedagoga, ale i dalších pracovníků – učitelů, ale i ředitelů škol – a naštěstí byla jejich zpětná vazba k standardu velmi pozitivní.
Standard byl už na konci roku 2021 finálně dopracovaný a odevzdaný, pak ale dlouho čekal – a vlastně dosud čeká – na ministerstvu školství na oficiální schválení. Důvodem této prodlevy ve schvalování byla plánovaná parametrizace asistentské profese. Předpokládalo se, že přinese do standardu některé drobné změny, ale nakonec byla po dlouhých diskuzích odložena. A ačkoli standard stále ještě oficiální razítko ministerstva školství nemá, rozhodli jsme se ho nyní zveřejnit alespoň v neoficiální podobě. Domníváme se totiž, že by i v této dosud neoficiální podobě mohl v mnoha školách s nastavováním práce asistentů pedagoga pomoci.
Komu je standard určený, kdo by s ním měl v praxi pracovat?
Z: V první řadě se standard může hodit řediteli školy, který přijímá asistenta pedagoga do pracovního poměru a stanovuje mu náplň práce. V části, ve které jsou přímo popisovány činnosti asistenta pedagoga, je standard rozdělený na popisy přímé a nepřímé pedagogické činnosti asistenta. U každé části jsou pak vyjmenované činnosti povinné, které by ředitel měl do náplně práce asistenta pedagoga zadat vždy – v podstatě je může jen ze standardu do náplně práce překopírovat –, a činnosti volitelné, ze kterých si ředitel vybírá jen ty aktivity, kterou jsou právě v jeho případě, v dané třídě a u daných žáků potřeba.
Zároveň je standard důležitým dokumentem pro asistenty pedagoga, kterým na několik málo stránkách (celý dokument má jen necelé čtyři strany) připomíná, co všechno má nebo může být součástí jejich činnosti. A obdobně text připomíná i učitelům, co všechno mohou asistentovi v rámci jejich spolupráce zadat. V neposlední řadě může standard zpřehlednit profesi asistentů pedagoga všem ostatním, kteří s asistenty přicházejí do kontaktu, ať už to jsou poradenští pracovníci škol nebo školských zařízení, nebo třeba i rodiče žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Které zásadní změny by mohl standard v praxi asistentů pedagoga přinést?
Ve školách, kde mají práci asistentů pedagoga nastavenou zcela správně, standard asi žádné velké změny nepřinese – i tady si ale budou moct ředitelé, učitelé, poradenští pracovníci i asistenti pedagoga s pomocí standardu potvrdit, že s asistenty pedagoga pracují správně.
Jinde by ale mohl standard pracovníky škol upozornit na některé důležité nedostatky v nastavení práce asistenta pedagoga. Standard například opakovaně upozorňuje na to, že podpora asistenta pedagoga má být využívána i u žáků bez speciálních vzdělávacích potřeba a že asistent tak má pomáhat učiteli, aby i on sám (učitel) získal na práci s žáky s nějakým postižením nebo znevýhodněním více času. Ředitele škol pak standard mj. upozorňuje, že v práci asistentů musí vyhradit i prostor pro konzultace s učiteli a pro další vzdělávání asistentů – bez toho totiž nemůže být práce asistentů pedagoga úplně efektivní.
Text standardu ve finální podobě (která ovšem zatím nebyla oficiálně schválena na MŠMT, proto jí zveřejňujeme jen jako doporučující) najdete zde.
V prvním dílu podcastu Terezy Škoulové sdílí koučka Jana Maksymová svůj osobní příběh cesty od závislosti ke zdraví. Posluchači se také dozvědí, jak mohou koučink a konzultace s terapeutickým přesahem pomoci lidem ohroženým závislostí při hledání nové životní cesty. Jana se ve své práci opírá i o přístupy Gabora Matého, které zdůrazňují vliv raného traumatu na vznik závislostí. Díky vlastním zkušenostem přináší jedinečný pohled na překonávání překážek a nalezení rovnováhy v životě.
Třídní učitelka na prvním stupni základní školy, kam docházejí i mé děti, pět let úspěšně vedla heterogenní třídu, kde kromě povinného učiva zařazovala i historická výročí a společenská témata. První část rozhovoru se zaměřila na budování pozitivního třídního klimatu, zatímco druhá představuje výukové aktivity podporující spolupráci a samostatnost žáků. Učitelka se zamýšlí také nad hranicemi inkluze a nad tím, jak přizpůsobit výuku žákům s odlišnými potřebami, zejména těm, kteří postupují pomaleji.
Otázku, zda žákům povolit digitální technologie, řeší každá škola po svém. Psycholožka Radka Kůřilová v podcastu vysvětluje, proč mohou být technologie ve výuce přínosné a jak lze předcházet problémům spojeným s jejich nadužíváním. Zabývá se také tím, proč by dospívající měli mít možnost používat mobilní telefony ve škole. Zdůrazňuje, že telefony hrají důležitou roli v jejich komunikaci s vrstevníky a pomáhají udržovat sociální vztahy, které jsou pro jejich vývoj zásadní.