Na ZŠ Kořenského to s žáky s odlišným mateřským jazykem umí

Mgr. Olena Keronyak, koordinátorka péče o žáky s OMJ, a Mgr. Dagmar Kudličková, sociální pedagožka
v ZŠ Kořenského | FOTO: APIV B

Příklad dobré praxe

Před jedenácti lety, když současná ředitelka přebírala vedení základní školy v Kořenského ulici, dostala od zřizovatele za úkol postavit školu na nohy. V opačném případě škole hrozilo zavření. O tom, že paní ředitelka odvedla velký kus práce, svědčí mimo jiné to, že se více než zdvojnásobil počet žáků, a že musí pravidelně odmítat zájemce mimo spádovou oblast. Škola je také vyhlášená tím, že se umí postarat o děti s odlišným mateřským jazykem. V současnosti ji navštěvuje 320 žáků, z toho jich cca 80 nepovažuje češtinu za svůj mateřský jazyk. Mezi dětmi s odlišným mateřským jazykem převládají ti, jejichž mateřštinou je ukrajinština, ruština, nebo vietnamština. Nechybí ani anglicky, arabsky a dalšími jazyky hovořící žáci. 

Stejně tak se škola na pražském Smíchově musí vyrovnat s podobně vysokým počtem dětí se sociálně znevýhodněného nebo nepodnětného prostředí. „Cílem je poskytnout všem žákům bez rozdílu, co potřebují,“ říká paní ředitelka Libuše Daňhelková. A dodává, že se nesmí zapomínat ani na ty, kteří nespadají do žádné skupiny se znevýhodněním.

Školní poradenské pracoviště

Jak toho lze docílit? Základ je dobře zorganizovat podporu dětem se specifickými vzdělávacími potřebami a jejich učitelům. Nejde jen o organizaci a pomoc v oblasti výuky, ale i o podporu při komunikaci s rodinou a řešení komplikovanějších situací tak, aby měl učitel kapacitu a energii věnovat se celé třídě a kvalitní přípravě vyučování. 

„Vytvořili jsme si systém, ve kterém máme jasně rozdělené pravomoci bez zón, kde nevíme, kdo se má o žáka v dané situaci postarat,“ popisuje paní ředitelka. Začínala s výchovnou a kariérovou poradkyní a metodikem prevence. To ale měla škola jen 130 dětí. Její postupné kroky směřovaly k tomu, aby měla silného a spolehlivého metodika prevence. Navíc s trochou štěstí měla možnost na rok spolupracovat s etopedem, který pomáhal i ve třídách. Učili se psát zprávy pro Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a zahájili intenzivnější spolupráci s neziskovými organizacemi, jako jsou obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni nebo META. 

Dnes má školní poradenské pracoviště šest členů a je rozděleno na dva týmy (triády). Jeden se věnuje vzdělávacím potřebám dětí a výuce, druhý řeší výchovné záležitosti. Uvnitř týmů je spolupráce intenzivní, napříč týmy spolu jejich členové komunikují, ale neinformují se nutně o všech podrobnostech, které s dítětem řeší. Činnost obou týmů je koordinována a vedena ředitelkou školy, která je opěrným a jednotícím prvkem v systému.

K tomuto uspořádání, jehož cílem je utřídit vzdělávací proces, došlo teprve nedávno, a ve škole si ho nemohou vynachválit. Podařilo se jim ho nastavit tak, že každý ví, co jsou jeho kompetence, nedochází ke zbytečným překryvům a obvykle ani k tomu, že by se něco zanedbávalo. Učitelé se naučili týmy využívat a respektovat. „Poslední dva roky jsme s nastavením opravdu spokojení, ale byl to dlouhý a náročný proces,“ říká paní ředitelka a členové podpůrných týmů s ní souhlasí.

Podpora žáků v oblasti výchovy

Triádu, jež se věnuje výchovným tématům, tvoří sociální pedagožka, školní metodik prevence a psycholožka (podrobněji viz graf č. 1).

Graf č. 1. Struktura a složení školního poradenského pracoviště v ZŠ Kořenského. FOTO: Zdroj: ZŠ Kořenského, Praha 5 - Smíchov (www.zskorenskeho.cz)

Sociální pedagožka řeší sociální situaci žáků a její negativní dopady na vzdělávání, pravidelnou školní docházku, fungování základních společenských mechanismů v rodině a přítomnost základních sociálních a hygienických návyků u žáků. Spolu s rodiči a pedagogy navrhuje podpůrná opatření zaměřená na pomoc a podporu žákovi, který pochází z ohrožujícího, zanedbávajícího, nepodnětného a jinak znevýhodňujícího prostředí (mimo jiné také žákům s odlišným mateřským jazykem). Úzce spolupracuje s metodikem prevence, který realizuje a koordinuje aktivity zaměřené na prevenci záškoláctví, závislostí, šikany a dalších rizikových jevů, věnuje se výchovným problémům žáků, metodicky podporuje pedagogy. Společně pak zajišťují sociálně právní ochranu dětí ve spolupráci s dalšími organizacemi. 

Tým doplňuje pedagogicko-psychologická poradkyně (školní psycholožka), poskytující individuální psychologické poradenství žákům, rodičům i pedagogům. Zajišťuje krizovou intervenci i dlouhodobější psychologickou péči v rámci problematiky vztahových, vzdělávacích, výchovných i osobních problémů. Pracuje také s třídními kolektivy, případně provází třídní učitele v péči o kolektiv třídy.

Podpora žáků v oblasti vzdělávání

Do triády, jež má na starosti záležitosti týkající se výuky, spadá výchovná a kariérová poradkyně, která koordinuje péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, spolupracuje s třídními učiteli, provádí vlastní diagnostickou činnost u žáků, kteří ji vyžadují v rámci podpůrných opatření, a vede tým asistentů pedagoga. Dalším členem týmu je speciální pedagožka. Řídí speciálně pedagogickou péči a metodicky podporuje asistenty a pedagogy při tvorbě a využívání individuálních vzdělávacích plánů. Pomáhá jim také s využitím vhodných pomůcek a materiálů pro konkrétní žáky. Posledním členem trojice poradců ve vzdělávání je koordinátorka péče o žáky s odlišným mateřským jazykem (OMJ), která se stará o jejich individuální rozvoj, koordinuje další dvojjazyčné asistenty, kteří na škole (základní i mateřské) působí, a vede kurzy češtiny pro děti s OMJ. 

Zásadní pro fungování poradenského pracoviště bylo vyjasnit si kompetence a nastavit náplň práce jednotlivých členů, aby se nepřekrývaly, a zároveň zajistit, aby některé problémy nezůstávaly bez řešení. Důležitou roli sehrála komunikace mezi jednotlivými členy týmů a jistě i koordinační role ředitelky školy a její podpora týmů. V neposlední řadě je nutné zmínit i spolupráci třídních učitelů a ostatních pedagogů, bez kterých by systém nemohl fungovat. Dobře nastavená spolupráce znamená nejen benefit pro žáky, o které je dobře pečováno, ale i pro učitele, kteří se díky poradenskému centru mohou lépe koncentrovat na výuku a neřešit například s rodiči (bez podpory školního poradenského pracoviště) záškoláctví, či péči o nové žáky s OMJ, kteří ještě ani neznají český školní systém. Od třídních učitelů by ale také měly směrem ke školnímu poradenskému pracovišti vycházet podněty a upozornění na konkrétní případy, kterým je potřeba věnovat pozornost.

K budování školního poradenského pracoviště pomohl i nadhled získaný prostřednictvím supervizí

Libuše Daňhelková, ředitelka školy, upřesňuje k budování poradenského pracoviště: „Školní poradenské pracoviště ovšem nebylo takové vždycky. Začínali jsme s výchovnou a kariérovou poradkyní a nefunkční metodičkou prevence – pochopili jsme nutnost změny, když jsem coby ředitelka školy nakonec řešila výchovné problémy a začala jsem být vyčerpaná. Přitom rolí ředitele je vést – což samozřejmě obnáší umět danou práci vykonávat, zažít nové procesy na vlastní kůži – ale ne vykonávat stále, je třeba činnosti postupně delegovat. 

Pomohla projektová spolupráce s etopedem na jeden den v týdnu, nadhled získaný prostřednictvím supervizních setkání a výměna metodika prevence. Také výchovná poradkyně potřebovala projít jistým vývojem, její role se proměnila a ustálila od obávané „discipline master“ (v překladu: osoba zaměstnaná ve škole k udržování pořádku a udělování trestů) k mentorce asistentů pedagoga, zodpovědné za podpůrná opatření žáků, a průvodci v kariérovém poradenství. Postupně jsme namísto etopeda získali školní psycholožku a s rostoucím počtem žáků si pro ni dovolili i větší úvazek.“

Financování je problém

Ředitelka školy financuje práci některých členů podpůrných týmů a asistentů z různých zdrojů, nejčastěji z projektů. „Je pro mě velice nepříjemné, že lidem, kteří na škole odvádějí dobrou práci a poskytují dětem potřebnou podporu, nejsem schopna zajistit jistotu pro jejich další působení a nabídnout jim smlouvu na neurčito,“ říká ředitelka Daňhelková. Například dvojjazyční asistenti nemají jistotu, že budou moci ve své práci pokračovat i příští školní rok, peníze na ně jsou zatím jen do června. A to odvádějí potřebnou práci, kterou oceňují nejen učitelky v mateřské škole (škola v Kořenského ul. byla zřízena Městskou částí Praha 5 jako základní a současně i mateřská škola), ale zejména na druhém stupni základní školy, kde obvykle pomáhají žákům s OMJ v odborných předmětech. Nejistota ohledně financování je také v případě pozice školního sociálního pedagoga. Školní psycholožka má pozici jistější, je placena z prostředků státního rozpočtu.

Výuka češtiny jako druhého jazyka

Čtvrtina žáků školy nemá češtinu jako svůj mateřský jazyk. Neznamená to ovšem, že tyto děti neumí česky vůbec. Někteří žáci se již jazyk dostatečně naučili, jiní přicházejí se znalostí češtiny z jiné školy. Žáci, kteří potřebují intenzivní přípravu, jsou rozděleni do dvou skupin. 

• První skupina s úrovní jazyka 0 je sedmičlenná a týdně během dopoledne absolvuje šest hodin češtiny. 

• Druhou skupinu tvoří osm dětí, které jsou již trochu pokročilejší, a týdně se během čtyř společných hodin věnují hlavně gramatice. 

Scházejí se ve speciálně vybavené místnosti plné pomůcek pro výuku jazyka (viz fotogalerie níže). „Je to takové naše místo, kde se děti cítí dobře, mohou si popovídat, často na přivítanou prohodí pár vět ve svém jazyce,“ říká Olena Keronyak, koordinátorka péče o žáky s OMJ, která češtinu vyučuje. V učebně je znát, že se zde hodně pracuje s obrázky. Barevné kartičky a plakátky se věnují různým mluvnickým jevům, vzorům podstatných jmen, skloňování, vyjmenovaným slovům a také výslovnosti jednotlivých hlásek. „Hodně používáme pracovní listy a pomůcky od Mety,“ říká Keronyak. META je nezisková organizace, která se věnuje podpoře žáků a studentů s OMJ na českých školách. Na jejich webových stránkách Inkluzivní škola jsou dostupné metodiky a pracovní listy, rozdělené přehledně podle předmětů i ročníků. Nevěnují se jen české gramatice, ale rozvíjí slovní zásobu ve všech předmětech. META také nabízí velkou řadu seminářů či webinářů pro učitele, kterých se účastní i učitelé a asistenti ze ZŠ Kořenského. 

Zatímco dopoledne v učebně probíhají skupinové lekce, na které jsou děti uvolňovány z běžné výuky, odpoledne se zde konají individuální doučování, momentálně pro dalších deset žáků. Ty vede koordinátorka péče o žáky s OMJ a dva její kolegové – dvojjazyční asistenti. „Vždy s paní učitelkou probereme, na čem je potřeba zapracovat, a tomu se pak věnujeme,“ popisuje Keronyak. Asistenti mají svůj dopolední rozvrh podle potřeb dětí hlavně na druhém stupni, které oceňují pomoc zejména v odborných předmětech, které mají specifickou slovní zásobu. Odpoledne pak dvojjazyční asistenti vedou individuální doučování. 

Podle zkušeností Oleny Keronyak se většina dětí do roka rozmluví. Záleží to ale hodně na věku a povaze dítěte, a také zemi odkud přichází.

Financování výuky češtiny

Financování výuky češtiny je zajišťováno z různých zdrojů:

• Takzvaní nárokoví žáci s OMJ, tedy ti, kteří nepobývali v září v ČR déle než 24 měsíců, mají výuku češtiny dopoledne v rámci skupin financovanou přímo ze státního rozpočtu. 

Základní škola Kořenského je Magistrátem hl. m. Prahy ustanovena jako tzv. „určená škola“ pro poskytování bezplatné jazykové přípravy pro žáky kmenové školy i žáky z okolních škol (dle § 20 školského zákona) ve školním roce 2021/2022.

• Dále škola využívá projektové financování na personální podporu dvojjazyčných asistentů pedagoga (z tzv. 49. výzvy v rámci Operačního programu Praha – pól růstu ČR). 

• Někteří pedagogové poskytují odpolední individuální doučování v rámci projektu MV ČR, kde příjemcem je zřizovatel. 

• Kromě tohoto typu doučování mohou žáci s OMJ čerpat také doučování z Národního plánu obnovy, kde se s ostatními žáky učí nejen češtině, ale i dalším hlavním předmětům.
  
  

Integrace a spolupráce s rodinou

Při příchodu žáka s OMJ do školy, dostane rodina příručku pro použití školy Kořenda, kde lze najít základní informace, na koho se v jaké situaci mohou obrátit, jaký je školský systém, základní hodnoty školy, co škola očekává od rodičů a žáků, jak to chodí ve škole (příchod do školy, vyučování, přestávky, odchod ze školy, první dny ve škole, žáci ve 3.–5. třídách, hodnocení žáků, např. i seznámení s tím, co znamená ředitelská důtka), dále informace o školní jídelně a školní družině a také o přechodu žáků na 2. stupeň. Rodiče se také mohou podrobně seznámit se členy školního poradenského pracoviště a jejich činností. Rodiče dostanou informace o tom, co mohou dělat a na koho se mohou obrátit, pokud se jim ve škole něco nelíbí, ale i jak se mohou aktivně zapojit do aktivit školy. 

Příručka je pro cizince připravená v několika jazykových mutacích, zatím existuje v češtině, ruštině a angličtině, na ukrajinštině a vietnamštině se pracuje. 

Titulní stránka Kořendy - příručky pro použití školy (FOTO: APIV B). 

Ukázka z Kořendy - příručky pro použití školy. Obrazový průvodce pro rodiče, kteří se chtějí/potřebují obrátit na školu s řešením konkrétního problému. Zdroj: prirucka-pro-pouziti-skoly.pdf (www.zskorenskeho.cz) (FOTO: APIV B). 

Drobná brožurka Kořenda – příručka pro použití školy vznikala ve spolupráci učitelů napříč školou. Byl to vlastně výsledek projektu K.O.Z.A., který škola absolvovala ve spolupráci s Člověkem v tísni, o.p.s. Projekt řešil spolupráci a komunikaci mezi školou a rodinou. „Zjistili jsme, že potřebujeme komunikační nástroj, který by shrnoval to, co se potřebují dozvědět noví uživatelé našeho společného školního prostředí – nejen žáci a rodiče, ale vlastně i noví zaměstnanci,“ říká ředitelka Daňhelková. „Pracovali jsme na ní celý jeden školní rok a pak ji ještě nějakou dobu ladili. Teprve potom jsme se pustili do překládání,“ dodává. Nyní, když je hotová příručka pro základní školu, je v plánu vznik podobné příručky také v mateřince.

Koordinátorka péče o žáky s OMJ

Pro žáky s OMJ je stěžejní koordinátorka péče o žáky s odlišným mateřským jazykem. Ta nejen vede kurzy češtiny jako druhého jazyka a koordinuje dvojjazyčné asistenty pedagoga, ale je i osobou, která se stará o to, aby se žák ve škole cítil dobře. Provede ho školou, ukáže důležitá místa, jako je ředitelna nebo jídelna, seznámí se s ním a zjišťuje jaké má zájmy. Novým dětem je přiřazen patron z řad již zkušených dvojjazyčných žáků. Patroni jsou svým novým spolužákům k ruce, když potřebují s něčím poradit, nevyznají se, pomáhají se začleněním do třídního kolektivu. 

Pedagog ve třídě na základě jednoduchého testu prověřujícího znalost českého jazyka zjistí, jak je na tom žák se svými znalostmi, a podle toho pak ve spolupráci s koordinátorkou péče o žáky s OMJ připraví plán pedagogické podpory. První jedno, dvě pololetí dítě nemusí být vůbec hodnoceno, nebo může dostávat slovní hodnocení. Jak dlouhé toto období je, pak hodně záleží na učiteli a pokroku, který žák v češtině udělá. Pedagogové rádi přecházejí rovnou na známky, protože je pro ně slovní hodnocení komplikované. Podle Oleny Keronyak je důležité, aby přijali, že zpočátku je hlavním cílem dítě motivovat a povzbudit ho v učení se českého jazyka. Není na místě srovnávání vědomostí se zbytkem třídy, jde o pokrok dítěte na základě jeho individuálně nastaveného plánu podpory.

Základní seznámení se školou získá žák i rodič na úvodní schůzce a v příručce pro použití školy Kořenda. Tím ale komunikace s rodinou nekončí. Olena Keronyak sleduje, co se ve škole děje, pravidelně obchází učitele, zjišťuje úkoly a rodiče informuje o tom, co se bude dít. Do skupiny na WhatsApp rodičům píše podstatné informace, posílá fotografie, informuje o školních akcích. V době covidu to bylo hodně o fungování online výuky. Rodičům často musí vysvětlovat a připomínat omlouvání absencí. „Cizinci tolik neřeší omluvenky,“ říká Keronyak. Na Ukrajině je například zvykem, že učitel telefonuje rodičům, když dítě nedorazí do školy, aby zjistil, co se děje. Otevřenou a přátelskou komunikaci rodiče oceňují. „Píší nám a děkují,“ doplňuje Keronyak. Zejména rodiče, kteří mají zkušenosti z jiných škol, jsou prý velmi spokojení. Základ tohoto přístupu tkví v tom, že škola s rodiči komunikuje od počátku, věci včas vysvětluje a nečeká, až dojde k nedorozumění či závažným problémům. Pokud je potřeba, škola využije služeb tlumočníka. Každý také ví, na koho se kdy obrátit a kde hledat pomoc. Žák, rodič i učitel.

Budoucí prvňáčci s OMJ

Budoucím prvňáčkům s OMJ, kteří ještě nemluví dobře česky, nabízí škola možnost zapsat se do přípravné třídy, kde probíhá výuka hrou a žáci nejsou hodnoceni. Koná se ale už v prostorách školy a dítě se zde seznamuje s jejím chodem a pravidly a rolí učitele. Dítě s OMJ zde má příležitost se zorientovat a dostat se na takovou jazykovou úroveň, aby zvládlo úspěšně nástup do školy. Někteří rodiče ale o přípravném ročníku nechtějí uvažovat. „Musíme jim vysvětlovat, že to není ostuda, ale naopak, že to může jejich dítěti hodně pomoci,“ říká Keronyak. 

FOTOGALERIE: APIV B

Načítání obrázků...