Dostatečná psychická podpora žáků ve školním prostředí je důležitým tématem… Více než polovina českých žáků 9. tříd vykazuje známky psychické nepohody. | Obrázek vytvořen pomocí AI generátoru DALL-E od OpenAI
Dostávají naše děti a dospívající dostatečnou psychologickou podporu? Zajímáme se dostatečně o duševní zdraví žáků a žákyň ve školách? Jaká je úroveň psychosociální gramotnosti našich studujících? Stále více je patrné, že v současné době se potýkají s různými psychickými obtížemi.
Mezi ně patří například úzkostné poruchy, deprese, poruchy chování, ale také poruchy příjmu potravy, sebepoškozování a problémy spojené s genderovou dysforií. Ignorování duševního zdraví dětí zvyšuje riziko školního neúspěchu, šikany, vyloučení z kolektivu, vztahových konfliktů v rodině, užívání návykových látek a sebevražd.
Národní ústav duševního zdraví se aktivně věnuje shromažďování dat o duševním zdraví dětí prostřednictvím Národního monitoringu duševního zdraví dětí.
Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) a České školní inspekce provedli nedávno jedinečný pilotní projekt nazvaný Národní monitoring duševního zdraví dětí na základních školách v České republice. Výsledky tohoto projektu, který nemá ve střední a východní Evropě obdobu, jsou alarmující a vyžadují konkrétní opatření, zejména v oblasti prevence.
Podle tohoto průzkumu má více než 50 % žáků a žákyň devátých tříd v ČR známky zhoršeného „well-beingu“, což je důležitá informace, protože odráží subjektivní kvalitu života a schopnost zvládat stresové situace. Koordinátor a analytik projektu Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví vysvětluje, že náhlé stresové situace, problémy ve škole, práci, v partnerském vztahu nebo ztráta blízké osoby mohou negativně ovlivňovat duševní zdraví.
Výsledky výzkumu dále odhalily alarmující statistiky: 30 % dotázaných deváťáků a deváťaček projevuje známky střední až těžké úzkosti, což znamená vyžadující odbornou péči pro téměř každého třetího studujícího. Zároveň 40 % oslovených žáků a žákyň vykazuje známky středně těžké až těžké deprese. Je klíčové zdůraznit, že úzkost a deprese byly ve výzkumu měřeny jako dvě oddělené kategorie, což umožnilo zvýraznit jejich specifickou povahu a rozdíly. Avšak důležité je také poznamenat, že někteří studující mohou trpět oběma těmito stavy současně. V průměrné třídě s 20 studujícími to znamená, že přibližně 6 z nich trpí úzkostí, 8 se potýká se středně těžkou až těžkou depresí a dalších 5 vykazuje mírné příznaky deprese. Tyto statistiky poukazují na potřebu zvýšené pozornosti k oběma duševním stavům, které mohou postihovat jednotlivce jak odděleně, tak současně. Nutno ještě poznamenat, že ve všech oblastech duševního zdraví jsou dívky postiženy více než chlapci, jelikož ve srovnání s nimi trpí více než dvojnásobkem příznaků deprese a úzkostí. [1]
Vzdělávání o duševním zdraví, které studující získávají, podněcuje jejich schopnost být pozorní k vlastním emocím, projevovat ohled na potřeby druhých a aktivně se starat o své vlastní duševní zdraví. Tato forma vzdělávání přispívá k osobní pohodě a může tak působit preventivně ještě před vznikem problémů, zvyšuje celkovou odolnost vůči psychickým obtížím a snižuje pravděpodobnost výskytu rizikového chování.
V Národním pedagogickém institutu České republiky se také věnujeme problematice duševního zdraví dětí a dospívajících. Z hlediska plnění potřeb v oblasti duševního zdraví je zásadním faktorem prostředí ve školách a kvalita vztahů mezi jednotlivými aktéry ve školním prostředí. Důležité jsou také kvalitní programy primární prevence a začlenění problematiky zvyšování psychické odolnosti do vzdělávacího obsahu. Podpora duševního zdraví spadá do širšího rámce prevence rizikového chování, kterou školy musí provádět v souladu se strategickými plány a právními předpisy.
Projekt pro školy s názvem „Tmání“ představuje zajímavou iniciativu, která má potenciál rozvíjet psychosociální gramotnost u dětí. Zaměřuje se na problematiku deprese a spojuje umělecký přístup s výukovými materiály, které mohou efektivně podporovat duševní zdraví. V rámci Národního pedagogického institutu České republiky jsme se podrobně seznámili s tímto projektem a navázali spolupráci s jeho tvůrci, producenty a realizátory. Rozhodli jsme se tento projekt aktivně propagovat, protože nabízí inovativní a nenásilný způsob, jak otevírat téma duševního zdraví ve školách.
Tento projekt zahrnuje interaktivní film ve virtuální realitě s délkou 25 minut, který je ovládán hlasem a dotykem. Příběh tohoto filmu osobně pojednává o zkušenosti s depresí a zároveň nabízí naději a rady, jak s touto situací pracovat. Režisér Ondřej Moravec vtáhne studující do interaktivního animovaného příběhu, kterého se stanou součástí. Moravec poskytl svůj hlas a osobní zážitky hlavní postavě příběhu. Jeho hlas slouží jako unikátní nástroj, umožňující divákům a divačkám ovlivnit děj, jako třeba zastavit hádku rodičů, nebo prozkoumat hlubší emoce hlavního hrdiny.
Výhody samotného filmu pro studující mohou být shrnuty následovně:
Film také poskytuje cenné poznatky pro vyučující a další pedagogické pracovníky a pracovnice, kteří mohou lépe pochopit, jak podporovat studující v jejich obtížích a pomáhat jim překonávat různé problémy.
[1] Národní ústav duševního zdraví. (2023). Národní monitoring duševního zdraví dětí: 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. Odborníci připravují preventivní opatření. [online]. Praha: NUDZ. Dostupné z: https://www.nudz.cz/pro-media/tiskove-zpravy/narodni-monitoring-dusevniho-zdravi-deti-40-vykazuje-znamky-stredni-az-tezke-deprese-30-uzkosti-odbornici-pripravuji-preventivni-opatreni. [dat. cit. 3. 1. 2024].
Tento rozhovor nabízí pohled do života jedenáctileté Káji a její rodiny, zdůrazňující význam podpory a akceptace transgender a nebinárních dětí ve školách a doma. Od chvíle, kdy rodina poznala, že Kája je transgender, se ji rodiče snaží vést cestou plnou lásky a pochopení. Jejich cílem je zajistit Káje co nejšťastnější a nejplnější život. Příběh osvětluje, jak důležité je předcházet nejistotě a nedostatku informací ve školním prostředí prostřednictvím předávání informací a pravidelné komunikace rodiny a školy.
Studující s jinou, než cisgenderovou identitou jsou jednou z vůbec nejohroženějších skupin: nepatří mezi studující se speciálními potřebami, nemohou se opřít o žádnou fungující infrastrukturu, jejich situaci na školách systémově neřeší žádná nezisková organizace. Nadto kolem této skupiny studujících panují nebezpečné mýty a stigmatizace. Jak komunikovat s trans a nebinárními osobami, aby se ve škole necítily vyloučeně?
Transgender a nebinární studující patří v rámci českého školství k nejohroženějším skupinám. Jejich potřeby nezastupuje žádná profesní organizace, navíc je provází společenské stigma. Inkluzivní přístup k této skupině přitom začíná zvoleným jazykem. Jak hovořit s trans a nebinárními studujícími?