Formativní hodnocení v základní škole ŠKOLAMYŠL (3. část)

Ilustrační foto. | FOTO: Pixabay

Ředitelka soukromé Základní školy ŠKOLAMYŠL v Litomyšli, Radoslava Renzová, začala pracovat se slovním hodnocením žáků v roce 2009, v době, kdy ještě působila na pozici ředitelky v Základní a Mateřské škole Svitavy - Lačnov. V 1. části rozhovoru popsala, jaké vzdělávání a průprava je potřeba k tomu, aby se učitelé naučili vhodným způsobem slovně hodnotit žáky na vysvědčení. Ve 2. části rozhovoru přiblížila, jak pracovat s žákem, kterému se ve škole nedaří a jak vzhledem k této skutečnosti připravit formativní hodnocení žáka.

V závěrečné třetí části rozhovoru o formativním hodnocení se dočtete, s jakými hodnoticími nástroji (a formuláři) pracují učitelé v ZŠ ŠKOLAMYŠL, co jsou to triády, proč v hodinách učitelé neznámkují, a k čemu je užitečné, aby žáci hodnotili sami sebe i svoje spolužáky ve výuce.

Jaké způsoby formativního hodnocení aktuálně používáte v ZŠ ŠKOLAMYŠL?

Píšeme pololetní a závěrečná slovní hodnocení, ve kterých žáky přímo oslovujeme ve 2. osobě. Dále máme v prvním a druhém ročníku týdenní plány. Žáci sami sebe hodnotí už od prvního ročníku, přičemž předmětové kompetence nejprve hodnotí žáci a potom učitel.

Co si myslíte o názoru, že žáci na 1. stupni, zejména v nižších ročnících, nejsou schopni sami sebe adekvátně ohodnotit. 

A učitel si je vždycky jistý, že hodnotí adekvátně? Vždy záleží na okolnostech a pocitech hodnotícího, ať už žáka, nebo učitele. To se nejvíce projevilo v době lockdownu, zavření školy a online výuky. My jsme náš online systém měli hodně propracovaný - když se všichni žáci připojili, zhruba sedmdesát procent z nich se pak adekvátně, dlouhodobě dobře zapojovalo do online výuky. A do toho jsme měli vyrobit v rámci online výuky nějaké hodnocení na vysvědčení. To samozřejmě bylo ztížené tím, že dlouhodobě žáky hodnotíme slovně. Nám nepomohla zveřejněná doporučení, ať dáme žákům stejné známky jako předtím. My jsme opravdu poctivě hodiny s učiteli při online schůzkách přemýšleli, co vlastně hodnotíme. Jak my víme, jaké podmínky ten žák k online výuce měl? Jakou práci doma udělal s rodičem? V čem mu někdo pomohl? Nebo u těch starších, co si předali navzájem mezi sebou v nějaké online skupině? Co my vlastně víme? Najednou jsme při hodnocení cítili bezmoc. Když jsme s žáky ve třídě, vidíme toho víc. Ale víme všechno?

Ne, hodnocení je vždy nějakým způsobem subjektivní. Kdyby se do každého hodnocení někdo zavrtal a rozebral každou větu, určitě se rozpadne, pokud by učitel neměl důkazy.

Vždyť ten žák nejlíp ví, co mu jde a nejde, co ho baví a nebaví. Možná, že ani žádné hodnocení nepotřebujeme. Takže nevidím důvod, proč by žák v první třídě nebo klidně dítě ve školce nemohlo říct, jestli se mu něco povedlo. Abychom si rozuměli, žák v první třídě určitě nedostane otázku formou kritéria, musí to být dětským jazykem. Nebude tam otázka typu: „Vypořádal jsem se s úhledným psaním comenia scriptu v kategorii písmen od R do S?“ 

V 1. třídě v naší škole žáci dokonce používají k sebehodnocení nejprve smajlíky. Tím sami sobě odpovídají bez použití slov. Jde jen o nastavení procesu. Vzdělávací proces nefunguje bez toho, aniž bych se zamýšlela, jestli jsem jeho platným účastníkem, takže se do něj snažím vždy co nejrychleji žáka vtáhnout.

Jaké formy hodnocení používáte v ZŠ ŠKOLAMYŠL od 3. ročníku?

Od 3. ročníku výš jsou už jen měsíční plány. Plány jsou spojeny se sebehodnocením a hodnocením od učitele. V měsíčních plánech je také rozepsáno, čím se budou žáci ten měsíc v jednotlivých předmětech zabývat. Každý školní rok se tyto měsíční plány vytvářejí znovu. Nemůžu například použít březen z loňska, protože mám teď jinou skupinu žáků, která se jinak vyvíjí, jsme na jiném místě, děláme něco jiného. Měsíční plán máme pro každý předmět, je to vlastně kostra portfolia každého žáka, se kterou se seznamuje vždy na začátku každého měsíce.

Plány navíc obsahují kritéria k tzv. triádám, pravidelným hodnoticím schůzkám, kterých se účastní žák, rodič a učitel (viz tabulka níže). Triáda je dvakrát do roka, vždycky alespoň měsíc před koncem pololetí, aby žáci naznali, jak na tom jsou, a případně na něčem ještě zapracovali.

Portfolio žáka má složku na každý předmět. Do té se zakládají měsíční plány a pracovní listy. Žáci na 2. stupni si pak vezmou celou složku konkrétního předmětu a absolvují triádu k tomuto předmětu zvlášť.

Ukázka části měsíčního plánu a hodnocení pro předmět matematika v 7. ročníku v Základní škole ŠKOLAMYŠL. Pozn.: seznam kritérií byl zkrácen. Zdroj: Archiv Radoslavy Renzové. 

Myslíte, že měsíční plány jsou použitelné v nějaké větší škole, která má třeba 500 žáků?

Podle mě ano. Ta zpětná vazba je pro učitele velmi cenná, ale chápu, že jestli učí češtinu a angličtinu celkem 500 žáků, tak asi nenapíše 500 hodnocení. Určitě by stálo za to, kdyby si jen mohl prohlédnout, jak se ten který žák ohodnotí, protože ta kritéria si stejně musí stanovit.

Takže pro sebehodnocení jsou měsíční plány vhodné?

Určitě ano. My jsme k tomu zatrhávacímu modelu dospěli z praktických důvodů – učitel a žák už se pak měsíčně nezabývají dlouhým vypisováním vět. Žák si to měsíční hodnocení nejprve vyplní v hodině, učitel mu ho doplní a žák si ho založí. Je to jeho odpovědnost, aby ho v portfoliu měl.

My jsme ta měsíční hodnocení vždy tiskli, ale teď při té online výuce plánujeme, že ho dáme každému žákovi na Google Classroom s přístupem rodičů.

Můžete říct něco více o portfoliu žáka a o triádách, které na portfolio navazují?

Já vám toho mohu hodně říct o portfoliích na druhém stupni. Kostra portfolií, i na prvním stupni, jsou sebehodnoticí listy. To jsou měsíční plány (první a druhý ročník má jen týdenní plány), kde žáci hodnotí sami sebe a také je hodnotí učitel. Potom tam patří složky jednotlivých předmětů, do kterých vkládají pracovní listy, které si učitelé vytváří, a také ty příslušné měsíční plány. Celý tento balíček je pak podkladem pro to, o čem se budeme bavit na triádách s rodiči. Žáci mají už v měsíčním plánu kritéria, o kterých se na triádách budou bavit, a musí k nim doložit důkazy...

Co se týče triád, na schůzce je rodič, učitel a žák. Tak to probíhá na prvním stupni, že jedna učitelka zná všechny žáky a je schopná mluvit téměř o všech předmětech. V 1. a 2. ročníku se během triády neprobírají podrobně všechny týdenní plány, prvňáčkovi a druháčkovi učitelka s rodiči říká, co se mu povedlo, co se mu dařilo. Ve 3. a 4. ročníku už třídní učitelka probírá s žákem jednotlivé předměty.

Na druhém stupni to takhle nefunguje, bylo by to celkem k ničemu, kdyby se odpoledne sešel třídní učitel, rodič a žák, když ten třídní učitel učí žáka třeba jen češtinu a francouzštinu. Podle Základní školy MOZAIKA jsme to tedy udělali tak, že triády probíhají vždy tři dny od osmi do dvou, což má nevýhodu v tom, že ne všichni rodiče se můžou dostavit. Teď po lockdownu jsme trochu vycvičení, už jsme měli triády i online. Ty vedl ale jen třídní učitel, tam se nepřipojili všichni učitelé. Docela se nám to osvědčilo, takže do budoucna určitě přidáme tu možnost, že na triádu připojíme i rodiče online, když bude chtít. V průběhu tří dnů se žák musí zapsat ke každému učiteli zvlášť na dvacet minut. Řekla bych, že to je forma takových vysokoškolských zkoušek, jen u nás je učitel nezkouší, jen si spolu prohlíží důkazy z portfolia.

A rodič u toho může být, ale nemusí?

Ano. Je ale ideální, aby u toho byl, ale někdy buď nemůže, nebo to druhostupňové dítě dost protestuje.

Zvládají rodiče obejít všechno, když má žák více předmětů?

Vyberou si. Žák se například zapíše do tří dnů, tak že má v pondělí o půl druhé matiku, v úterý v devět tři předměty a ve středu další. Je to pro ně dobrá kombinatorika. Už to proběhlo čtyřikrát a napotřetí už žáci pochopili, že si ty předměty potřebují napsat hned za sebou, aby tady dvě hodiny mezitím nečekali, takže si to mezi sebou začali vyměňovat.

Takže si tím pěstují i organizační dovednosti?

Určitě ano. Také mají otevřenou možnost jít ve dvojici, protože pro někoho je to psychicky opravdu hodně náročné. Společně si donesou svoje důkazy z portfolia a učitel se baví s oběma.

Jak často žáci tuto možnost využívají?

Tak půl na půl, a to i v devátém ročníku. U prvních triád, když jsme tohle zavedli, šli ve dvojici skoro všichni.

Jak triáda probíhá? 

Triáda se opravdu odvíjí jen od toho, že si učitel s rodiči a žákem prohlíží, co se mu dařilo, co si pamatuje, co se učiteli líbilo. Špatné je, když si žáci své portfolio vedou nepravidelně nebo neřádně. Není to tak, že by „podle papíru“ museli striktně všechno projet měsíc po měsíci, spíš ten rozhovor tak nějak vyplyne ze situace. Měsíční hodnocení v podstatě slouží jako kostra k rozhovoru.

A pokud to žák nedělá, dorazí na triádu a má prázdné portfolio, jak takovou situaci řešit?

Je to trapas, stává se to. Já i učím ty druhostupňové učitele, že to jsou jen děti, aby jim to víc připomínali, nebo na to vyhradili nějaký čas. Žák si pak musí s učitelem objednat nový termín. To většinou zafunguje.

Mezitím si žák doplňuje portfolio?

Má více možností. Buď si od kamarádů sežene nějaké podklady, protože učitel mu to neofotí, (máme takovou zásadu, protože učitel už to jednou poskytl), nebo se lépe podívá na ta kritéria a zkusí něco vymyslet sám.

Jaké otázky během triády klade učitel žákovi? Ptá se ho například, kam se za ten půl rok posunul?

To, že se hodnotí žák sám, je úplný základ. Je to spíš sebehodnotící rozhovor. Tohle se mu povedlo, tohle ho bavilo, tohle ho nebavilo, tohle dělal ve spolupráci s někým, ta skupina byla úplně špatná a příště už se nezapíše do spolupráce s tímhle spolužákem, nebo naopak tohle byla dobrá skupina, tam se mu dobře pracovalo. Probíhá hodnocení společně s učitelem a pokud se něco nezdařilo, hledají se příčiny a návrhy řešení do budoucna.

Hodnotí se v rámci triády i žákovo chování?

Také. Ono to často souvisí s tím, jestli se mu v tom pololetí daří. Učitel například hodnotí, že má věci v pořádku, je angažovaný, dobře spolupracuje s ostatními, je tahoun skupiny. Hlavním účelem je, aby to žák slyšel, věděl, že o tom ten učitel ví a že to cení.

Taková ta průběžná hodnocení ve výuce, nějaké známky, vůbec nepoužíváte?

Ne, nepoužíváme, ale když jsme před dvěma lety začali vychovávat žáky k přijímačkám na střední školu, začali jsme se hodně bavit o tom, že musí už na tom druhém stupni zažívat samostatnou práci i časově ohraničenou, bez pomůcek – něco jako písemku, která ale není oznámkovaná. Dokonce vím, že v nějakých písemkách i dostávali body. Žákům je hodně nabízena možnost se po vyučování sejít s učitelem a probrat to, co se v té písemce nepovedlo. Ale na začátku proti tomu žáci hodně bojovali.

Vadilo jim to?

Ano, vadilo jim, že to musí dělat samostatně bez dvojice, bez pomůcky, že si ani nemohou pro něco jít do knihovny. Bylo to pro ně nezvyklé a nepříjemné.

Když má žák u vás třeba referát a odprezentuje ho, jak se to hodnotí? To se zanáší do toho měsíčního hodnocení? Nebo se to potom dá do portfolia?

Ne, není k tomu písemné hodnocení. Děláme to tak, že ostatní žáci rovnou dají zpětnou vazbu prezentujícímu o tom, jestli je to zaujalo, co by mohl příště doplnit a tak. Zrovna ty prezentace jsou tady docela běžným nástrojem a je potřeba, aby to bylo v bezpečné atmosféře, takže u toho není žádné hodnocení na známky nebo bodování.

A učitel?

Když je potřeba, hodnotí i učitel. Potom, co se to žáci na druhém stupni pět let učili, mají docela dobrou schopnost hodnotit sami sebe i ostatní.

Obstarají si to sami a učitel do toho nemusí tolik vstupovat?

Ano.

Čili jediný hodnotící nástroj, se kterým učitelé a žáci pracují, je ten měsíční formulář? Učitel žádný další svůj sešitek na známky nemá? Běží to jen takhle a v pololetí a na konci školního roku žáci dostanou slovní hodnocení?

Ano.

To je pro žáky tedy dost velká svoboda.

Ano.

Zaujalo Vás téma? Další články o dobré praxi formativního hodnocení v Základní škole ŠKOLAMYŠL v Litomyšli najdete zde:

Triády, sebehodnocení a vrstevnické hodnocení v praxi | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Portfolio žáka v praxi – zkušenosti ze Školamyšle | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)