Škola v Milovicích ukazuje, v čem může být nápomocný koordinátor inkluze

Zdroj: Autorský tým APIV B

Proinkluzivní přístup klade leckdy na výuku žáků i její organizaci zvýšené nároky. S tím může ovšem škole a pedagogům do velké míry pomoci koordinátor inkluze, jak je vidět třeba na příkladu Základní školy T. G. Masaryka v Milovicích. Tuto pozici zde zastává Jana Bezuchová, která letos učí první třídu a vedle toho pomáhá asistentům pedagoga. 

Práce má opravdu dost: sleduje práci asistentů na pravidelné bázi a poskytuje jim odbornou podporu, řeší případné tenze mezi nimi a učiteli, vypracovává plány osobního rozvoje asistentů a stará se o jejich profesní růst, vybírá nové kolegy, komunikuje s vedením školy, podílí se na selekci pomůcek pro nové děti se specifickými vzdělávacími potřebami, účastní se hospitací, podílí se na přípravě individuálních vzdělávacích plánů a rozvrhů. Jana Bezuchová je součástí školního poradenského pracoviště, které má celkem jedenáct členů (více si můžete přečíst v textu „Školní poradenské pracoviště pod lupou: Dobrá praxe v základní škole v Milovicích.“)

Inspirace z Velké Británie

Pozice koordinátora inkluze není v české legislativě zakotvená a pro ředitele škol je tak těžké najít finance na jeho práci. I přesto se vedení školy v Milovicích rozhodlo tuto funkci zavést a rozhodně nelituje. „Podpora asistentů je velmi potřeba. Naše koordinátorka je zodpovědná, práce ji baví a ráda se dále vzdělává. Práci díky svému nasazení skvěle zvládá, i když není speciální pedagožka a musí se naplno věnovat své třídě,“ říká k tomu ředitelka školy Lada Flachsová. Ona sama klade důraz na to, aby se všechny děti ve škole cítily dobře a měly vhodné podmínky pro rozvoj nehledě na své specifické potřeby. Proto si také při převzetí školy před 11 lety dala za cíl mít v každé třídě asistenta, což se jí téměř na sto procent povedlo.

Aby se Jana Bezuchová coby koordinátorka inkluze co nejrychleji zorientovala, absolvovala kurz nevládní organizace Rytmus, který vychází ze systému ve Velké Británii. Ve Spojeném království totiž koordinátor inkluze (označovaný jako Special Education Needs Coordinator) působí na běžných školách jako styčná osoba, která dokáže pomoci jak dětem, tak učitelům a rodičům. Je tam zároveň manažerem a administrátorem, který zajišťuje veškerou agendu kolem žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Řídí asistenty, vytváří podklady k individuálním vzdělávacím plánům, spolupracuje při jejich sestavování, komunikuje s rodiči začleněného žáka a rovněž pro vše zabezpečuje finanční zdroje. Rytmus své školení přizpůsobil českým podmínkám a absolventi kurzu získali vedle manažerských dovedností také praktické rady, jak pracovat s inkludovanými dětmi, a jak se rozvíjet po osobnostní stránce. 

V následující části textu najdete podrobný popis, jak vypadá pracovní náplň koordinátora inkluze v praxi, včetně některých osvědčených tipů: 

Pečlivý výběr asistentů pedagoga 

Škola T. G. Masaryka má asi 630 žáků a každý ročník má tři třídy. I přesto, že se nejedná o malou instituci, pyšní se titulem „rodinná škola“, která si zakládá na dobrých vztazích v pedagogickém týmu i mezi žáky a pracovníky. Tomu odpovídá i pečlivý výběr nových asistentů. 

Ředitelka spolu s koordinátorkou začíná shánět nové kolegy do týmu již v zimě. Součástí přijímacího řízení jsou náslechy, během kterých vhodní kandidáti navštíví alespoň tři třídy, kde je asistent pedagoga. Cílem je, aby sami viděli, jak probíhá  práce ve třídě, a mohli si udělat konkrétní představu a rozhodnout se, zda jim to vyhovuje. „Role asistentů se na všech školách liší, proto chceme, aby i zkušení kandidáti předem věděli, do čeho jdou,” popisuje Jana Bezuchová. Pokud to je možné, náslechy se konají ve třídě, kterou by nový asistent měl převzít. Ideální je, když si asistenti třídu mohou osobně předat.

Podmínkou přijetí je alespoň středoškolské vzdělání a kurz asistenta pedagoga. Kdo kurz ještě nemá, může do školy nastoupit, ale během pololetí by si ho měl doplnit. „Doporučuji jim delší kurzy s praxí, které jsou ukončeny závěrečnou prací,” říká koordinátorka inkluze.

Asistent ve třídě musí fungovat jako opora pedagogovi, nesmí mu přidělávat práci. Pokud je tomu naopak, musí bohužel školu opustit. Pokud si nesedne s konkrétním učitelem, hledá pro něj Jana jinou třídu. „Vztah s učitelem je zásadní a považujeme ho za důležitější než vztah se začleněným žákem. Děti přijmou každého, kdo je k nim hodný a dokáže jim pomoci,” uvádí odbornice s tím, že špatný osobní nebo profesní vztah mezi učitelem a asistentem negativně ovlivňuje práci celé třídy.

Role asistenta ve třídě

V Milovicích je asistent pedagoga vnímán zejména jako podpora pro celou třídu. To samozřejmě neplatí pro asistenty dětí s těžkým postižením, kteří se svému žákovi musejí věnovat naplno. V některých třídách jsou i z tohoto důvodu asistenti dva – počet dětí se specifickými vzdělávacími potřebami totiž roste a s tím i nároky kladené na pedagogy. Asistenti jsou předem podrobně seznámeni se zprávou poradenských zařízení, na jejímž základě dítě získalo podporu. Pokud si neví rady, mohou zprávu diskutovat s koordinátorkou inkluze nebo speciálním pedagogem, kteří poradí, jak k žákovi přistupovat a jaké zvolit postupy. 

Učitel a asistent(i) by měli přitom tvořit tým a děti by mezi nimi neměly moc rozlišovat. „Vedeme děti k tomu, aby měly stejný respekt k asistentovi jako k učiteli. Oslovení ,paní učitelko’ platí obvykle i na asistentky,” líčí Lada Flachsová.

Další vzdělávání nelze zanedbávat

Koordinátor inkluze spolu s asistentem také sestavují plán osobního rozvoje. Každý asistent pedagoga  by měl absolvovat alespoň dvě školení za rok, nejlépe taková, aby se vztahovala k asistovanému dítěti. Velmi oblíbené jsou i praxe na jiných školách, během kterých lze načerpat zkušenosti a inspiraci z jiných tříd. Vždy po skončení kurzu či praxe sdílí pracovníci své postřehy a zkušenosti se svými kolegy. Školení vedení financuje ze Šablon, nebo využívá bohaté nabídky Národního pedagogického institutu.

Asistenti pracují jako tým

Pod vedením koordinátorky inkluze se asistenti pedagogů alespoň jednou za měsíc sejdou na společném setkání, kde dostanou relevantní informace z pedagogických porad a vzájemně si předají zkušenosti ze svých tříd. Proberou, co se komu daří či nedaří, hledají společně řešení některých problémů. Sdílejí, co se osvědčuje, předávají si praktické rady a informují se o vhodných pomůckách. Na společných schůzkách si také předávají zkušenosti ze školení a praxí. 

Asistenční deník

Všichni asistenti si vedou asistenční a komunikační deníky, některé se společně přečtou během setkání. (Úvodní stranu Deníku asistenta pedagoga si můžete stáhnout v příloze 1 pod textem). Zbylé asistenční deníky koordinátorka inkluze do dvou dnů zkontroluje. 

Zápisky slouží asistentovi podobně jako třídní kniha učiteli. Po jednotlivých předmětech dokládají práci asistenta s konkrétním dítětem, dokument slouží pro inspekci, vedení školy či učitele. Asistent zaznamenává jen zásadní věci, k čemuž slouží předem připravená tabulka. (Tabulku asistenta pedagoga si můžete stáhnout pod textem v příloze 2). Ta by asistentům měla ušetřit drahocenný čas, za důležitější dokument Jana Bezuchová považuje komunikační deník.

Komunikační deník

Každé dítě, které má přiděleného asistenta, si denně do školy nosí sešit A4 v tvrdých deskách, ze kterého rodiče mohou čerpat informace o tom, jak to ve škole funguje a případně něco vzkázat zpět. V sešitě je nalepený rozvrh a vyznačené hodiny s asistentem. Uvedený je zde také kontakt.

Asistenti, případně učitel, každý den dělají do deníku zápis. U některých dětí s lehčí poruchou stačí zapisovat méně často, minimálně ale jednou do týdne dostanou rodiče ze školy zprávu o tom, co se děje. Zápisy jsou individuální a odráží potřeby žáka. Někomu je do sešitu nutné zapisovat úkoly a co je doma potřeba udělat. U někoho se zápisy více soustředí na jeho schopnost pracovat a udržet pozornost, náladu, míru únavy. Poznámky stručně a jasně zachycují, co se daří a kde jsou problémy. Slouží následně i k posouzení individuálního plánu.

Od druhé třídy je součástí deníku také sebehodnocení, přičemž asistent pedagoga stanoví, čeho se má týkat. Obvykle se určí problémový prvek, na který se dítě celý den soustředí, a pak napíše, jak se mu dařilo. 

Do deníku má možnost zapisovat asistent, učitelé (pokud chtějí něco sdělit), žák i rodiče. Koordinátor inkluze zpočátku asistentům pomáhá s tím, jak provádět zápisy. Jednou za čas komunikační deníky prochází a poskytuje zpětnou vazbu. „Komunikační deník dobře nahrazuje schůzky s rodiči mezi dveřmi,” pochvaluje si Jana a dodává, že většina rodičů tento pravidelný způsob komunikace velmi oceňuje.

Náslechy v hodinách

Koordinátor inkluze navštěvuje zpravidla jednou za rok asistenta ve třídě během vyučování, sleduje jeho práci, vztahy mezi ním a asistovaným žákem, zbytkem třídy a učitelem.

Náslechy jsou příležitostí k tomu, aby asistent získal zpětnou vazbu od třetí osoby, která ve třídě běžně není, a tím měl šanci zlepšit pracovní postupy. „U nových asistentů bývá častý problém, že mluví s asistovanými žáky příliš hlasitě, nebo že svému žákovi pomáhá až příliš a má sklony mu správná řešení diktovat,” říká Jana. Ke zkušeným asistentům pak do třídy chodí na náslechy speciální pedagog, psycholog nebo výchovný poradce, kteří práci dokážou posoudit z jiného úhlu pohledu. 

O radu, pomoc či podporu se mohou na koordinátora inkluze obracet asistenti kdykoliv během roku, čehož také často využívají, jak potvrzuje Jana. 

Hodnocení individuálních vzdělávacích plánů (IVP)

Ve spolupráci s výchovným poradcem zajišťuje koordinátor inkluze vyhodnocení IVP všech asistovaných žáků. Také podporuje asistenty učitele a pedagogy při tvorbě nových plánů na další pololetí. Spolu s tím je třeba rovněž sestavit rozvrhy, harmonogram nácviků a pedagogických intervencí. I zde je role koordinátora inkluze nedocenitelná, protože na intervence spolu s pedagogem často dohlíží.

O tom, že se pozice koordinátora inkluze na škole dobře integrovala, svědčí i to, že se na Janu Bezuchovou v případě nesrovnalostí či problémů přímo obracejí rodiče asistovaných dětí, aniž by kontaktovali vedení školy. Také paní ředitelka považuje působení koordinátorky za velmi přínosné. Jelikož pozice není legislativně zakotvená, je ovšem problematické její financování. Koordinátorka v Milovicích je placená jen za svou pedagogickou činnost a ostatní jí vedení vynahrazuje vyššími odměnami. „Jana pracuje na 150 % procent,“ říká ředitelka a dodává, že bez jejího nadšení a chutě do práce by to fungovat nemohlo. 

Role koordinátora inkluze se mění podle potřeb školy a může se na různých ústavech lišit.

TIP: Asistenti pedagoga a inkluze – co se na ZŠ T. G. Masaryka v Milovicích osvědčilo

• Zavést pozici koordinátor inkluze, který poskytuje podporu všem asistentům ve škole.
• Pravidelné vzdělávání asistentů a následné sdílení zkušeností je pro všechny obohacující. Téma školení by mělo mít vztah k asistovanému dítěti a jeho specifikům. 
• Osvědčení asistenti jsou podporováni, aby si doplnili vzdělání a mohli začít pracovat jako učitelé. „Asistent kooperuje s více učiteli a vidí, jak kdo pracuje. Své bohaté zkušenosti pak může dobře zúročit ve vlastní pedagogické praxi. Z šikovných asistentek jsou proto velmi dobré učitelky,” popisuje Lada Flachsová svou zkušenost.
• Asistenti pedagoga mají dozor na chodbách. Učitelé mají jen jeden dozor týdně o velké přestávce.
• Vedení školy chce, aby asistenti byli vtaženi do dění ve škole. Podílí se na přípravě celoškolních aktivit, připravují s učiteli Den dětí, přicházejí s vlastními návrhy projektů – výtvarných, literárních, sportovních – podle zaměření každé z asistentek. „Cítí se být součástí školy a baví je to. Plyne z toho víc práce, ale za to jsou nedílnou součástí týmu,“ říká Lada Flachsová.
• Asistent má své vlastní místo ve třídě – stůl, židli. Musí vědět, že do třídy patří. Je to také významný signál pro všechny děti.
• Pokud si učitel s asistentem ve třídě nesednou, je dobré asistenta přesunout do jiné třídy a nahradit ho někým jiným. A to i pokud si rozumí s dítětem.
• Velký důraz je kladen na pečlivý výběr pomůcek, jejichž financování nabízejí pedagogicko-psychologické poradny. V Milovicích se výběru věnuje více lidí i několik dní. U dětí s PAS se osvědčila například houpačka se stanem, do které se dítě může v případě potřeby schovat. (Pravidlo ve třídě: Dítě s PAS houpačku využívá během vyučování, ale ne o přestávce, kdy je přístupná ostatním.) Speciální pomůcky nejsou tabu ani pro ostatní žáky, kteří si je také mohou vyzkoušet. 
• Všechny přehledy a pomůcky typu Krokodýl (viz ilustrační fotografie) se rovnou chystají ve třech provedeních. Jedny zůstávají doma, druhé jsou určeny pro dítě ve škole a třetí má u sebe asistent, aby je měl k dispozici, když žák omylem něco odnese domů, nebo někam založí.
• Děti, které potřebují podporu asistenta, sedí u sebe.
• Pravidelně na škole probíhá týden inkluze. Mladší děti si zkoušejí, jaké to je žít s handicapem, například kreslí nohama, hrají fotbal se zavázanýma očima se zvukovým míčem, pro starší se organizují debaty, deváťáci chodí jedno dopoledne pomáhat do domova důchodců.

Pomůcka Krokodýl. Zdroj: Růst společně.

Soubory ke stažení:

Příloha 1: Deník asistenta pedagoga

Příloha 2: Tabulka asistenta pedagoga

Příloha 3: Pracovní náplň asistenta pedagoga_ZŠ T.G. Masaryka, Milovice

Příloha 4: Pracovní náplň koordinátora inkluze_ZŠ T.G. Masaryka, Milovice