Pomoc poradny dětem se sociálním znevýhodněním

Ilustrační foto / FOTO: APIV B

Z výsledků PISA i dalších průzkumů vyplývá, že učení a vzdělání dítěte je v ČR v úzké korelaci s tím, jak vzdělaní a ekonomicky situovaní jsou jeho rodiče. Bohužel se v důsledku toho často stává, že mají některé děti zhoršené školní výsledky, i když ve skutečnosti mají na víc. Pedagogicko-psychologická poradna v Ústí nad Orlicí má s péčí o děti ze sociálně znevýhodněného prostředí bohaté zkušenosti. „Školy někdy rády zdůrazňují, jak složité to pro ně je, když se rodič nestará. Měli bychom si ale položit otázku, jak k tomu přijde dítě,” říká ředitelka Petra Novotná.

Pomoc dětem se sociálním znevýhodněním

Práce s dětmi se sociálním znevýhodněním tvoří poměrně značnou část aktivit, kterým se PPP v Ústí nad Orlicí věnuje. Děti z některých rodin jsou i se svými sourozenci dlouholetými klienty, často se ale objevují i nové děti.

„Stává se, že nám zavolají ze školky nebo z první třídy některé základní školy v okrese a řeknou: máme tu teď chlapečka, moc si s ním nevíme rady, zvláštně se chová a my bychom potřebovali vědět, jestli má nějakou poruchu, nízkou inteligenci nebo je jen zanedbaný,“ vysvětluje Petra Novotná. 

Proces nastavení podpůrných opatření

V Ústí nad Orlicí pracují na tom, aby každé takové dítě viděli v jeho školním prostředí. Odborní pracovníci z řad speciálních pedagogů nebo psychologů navštíví školu a pozorují dítě a jeho projevy. ŠPZ společně se školou se domlouvají, kdo bude iniciovat poradenské vyšetření tak, aby nevznikaly zbytečné prodlevy a v co nejkratší době byla nastavena podpůrná opatření. Do poradny mohou dítě objednat dle legislativy zákonní zástupci, školy, OSPOD nebo soud. 

„Musím říct, že moje převládající zkušenost je, že rodiče spolupracují. Vycházíme z toho, že své děti milují a chtějí pro ně to nejlepší. Chybí jim ale často dovednosti. Často si neví rady, jak dítě vychovávat, jak mu pomoct, co s ním dělat a procvičovat.  Nemají většinou pozitivní zkušenost ze svého rodinného prostředí,“ vysvětluje svůj postoj k rodinám Novotná.

Na začátku je třeba pojmenovat problém a zjistit, v čem přesně dítě zaostává. Ve fázi nastavování podpůrných opatření pak poradna spolupracuje s OSPOD, se sociálně aktivizačními službami, nebo dítě zařadí do podpůrných aktivit v poradně. Spolupráce s SAS probíhá na základě spolupráce s OSPOD, která je nastavena dlouhodobě (v okrese je 8 obcí s rozšířenou působností –⁠ ORP –⁠, takže úroveň spolupráce je různě intenzivní), kdy se PPP podílí na celé řadě platforem spolupráce – kulaté stoly, projekty síťování, projekty transformace ústavní péče, spolupráce v rámci koncepce primární prevence apod. 

“Víme, že existují sociálně aktivizační služby, které podporují rodiny. Pokud máme v péči dítě, kterému by mohla pomoci služba jeho rodině (učí je vařit, hospodařit s penězi, pomáhají jim se získáním bydlení nebo dávek, někdy i ukazují, jak se mají učit, hledají kroužky apod.), kontaktujeme OSPOD v patřičné ORP s podnětem na navázání spolupráce rodiny s touto aktivizační službou. Proaktivní spolupráce vychází z našeho přesvědčení, že je potřeba hledat cesty, jak pomoci dítěti,” vysvětluje Novotná. 

Pomoc v podobě asistenta pedagoga nebo doučování

Snahou poradny je, aby se děti ze sociálně znevýhodněných rodin například co nejdříve dostávaly do mateřských škol, kde se pod vedením učitelů můžou rychleji socializovat. Dítě ve školním prostředí zase může  podpořit například asistent pedagoga. Některé děti nedokážou v momentě nástupu dobře regulovat své emoce, zařadit se do společných aktivit, neumějí držet tužku a používat barvy nebo nůžky, je pro ně náročné čekat, až dostanou slovo. Ale pokud se s nimi pracuje, mohou se velmi zlepšit i v krátkém čase. Asistenti jsou vlastně takové učitelovy druhé ruce a oči, které mu umožňují, aby se takovým dětem mohl co nejlépe věnovat. Zatímco učitel pracuje s dítětem, asistent podle jeho pokynů pracuje s ostatními dětmi.

„Pokud máme takové dítě na základní škole, snažíme se učitelům vysvětlit, že mu doma nikdo s přípravou na školu nepomůže. Dítě ale přece nemůže trpět za to, že jeho rodiče často nezvládají ani svůj vlastní život. V takových případech pomáhá jako podpůrné opatření nastavit pedagogickou intervenci, a zajistit tak dítěti doučování, aby odcházelo domů už s napsanými úkoly a hotovou přípravou na další den,“ popisuje Petra Novotná, jak poradna pomáhá.

Častým opatřením i na základní škole bývá asistent pedagoga, který dítěti pomáhá nejen se školní prací, ale i s rozvojem žádoucích návyků a lepším zařazením do dětského kolektivu. „Ty děti se viditelně zlepšují. Pravděpodobně se budou vždy trochu vymykat normě, ale zlepší se tak, že jsou pak ve svých projevech přijatelnější pro školu i spolužáky, a jednou mohou mít větší šanci být užiteční pro společnost,“ dodává Novotná. Navíc asistent může velmi pomoci i dítěti, jehož rodiče s poradnou nespolupracují a do jisté míry její práci sabotují.

A co starší děti, na druhém a třetím stupni? “U těchto dětí může probíhat psychologické vedení se zaměřením na zvládání emocí, nácvik sociálních dovedností, nácvik komunikace rodič-dítě apod. Pomáháme také s výběrem vhodné školy a s rozborem případného školního neprospěchu. Často se jedná o rozklíčování záškoláctví. Naší rolí je potom koordinace péče o takové dítě – např. vyhodnocení výsledků od psychiatrů a odhad, jak nová léčba může ovlivnit školní prostředí. Pro ujasnění rolí a potřeb je vhodné svolání případové konference, kde si musíme ale dobře vydefinovat její cíl. Jinak její účinnost nemůžeme dobře posoudit. Velmi často zde spolupracujeme s kurátory a středisky výchovné péče,” vysvětluje Petra Novotná. 

Načítání obrázků...

Fotogalerie: Archiv Petry Novotné

Spolupracující zákonný zástupce

Co se týče rodin klientů z PPP v Ústí nad Orlicí, řada z nich je v exekucích, trápí je nezaměstnanost, psychické problémy nebo domácí násilí. „Snaží se pro své děti dělat maximum, ale často vůbec nechápou, co po nich všichni chtějí. Je potřeba s nimi pracovat, ale nebýt na ně zbytečně tvrdí. Často musíme školám vysvětlovat, že tito lidé prostě mají své limity, přes které je nedostaneme,“ popisuje Petra Novotná. Poradna tedy často žádá učitele, aby s těmito rodiči komunikovali stručně, jasně a výstižně, ale přitom laskavě.  

„Naším úkolem je, abychom společně se školou zmapovali možnosti rodičů tak, aby škola věděla, jaké kompetence rodiče mají, co ještě dokážou a co už ne, a volila adekvátní komunikační prostředky,“ podotýká Petra Novotná. 

Pokud rodiče spolupracují, poradna jim může s ledasčím pomoci. Organizuje pro děti pravidelné programy zaměřené například na grafomotoriku, skupiny pro děti s poruchami chování, výjezdy pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Poradna dětem může dávat i tipy na vhodnou náplň volného času, jako jsou kroužky a sportovní kluby, kontaktuje školu nebo organizace zajišťující obědy zdarma.

Ale i když rodiče nespolupracují, stále můžete nastavit alespoň nějaká opatření, která dítěti pomůžou.

„Často se setkáváme třeba s tím, že má dítě logopedické vady, ale k logopedovi nechodí. My dlouhodobou logopedickou péči primárně nezajišťujeme, ale školka může dostat pro práci s dítětem náměty od speciálního pedagoga se zaměřením na logopedii,“ dodává Petra Novotná.

PĚT TIPŮ PRO JEDNÁNÍ S RODIČI DĚTÍ SE SOCIÁLNÍM ZNEVÝHODNĚNÍM

1. Rodiče jsou vaši partneři, mají mít pocit, že jim rozumíte, ne že vy jste ti chytří a oni ti hloupí.

2. Buďte srozumitelní – používejte krátké věty s jasnými sděleními: co od nich potřebujete, do kdy, jak to má vypadat. Také jim dejte zpětnou vazbu, když se zadání podaří splnit.

3. Pokud vidíte, že domácí úkoly nejsou provedeny podle vašich představ, zkuste jim ukázat, co přesně potřebujete, jak to má vypadat, jak často to mají dělat apod. Vždy zvažte vždy, zda mají rodiče kapacitu dítěti poradit. Můžete jim nachystat vzory, jak má práce vypadat, popř. můžete posílat po dítěti návod.

4. Vždy myslete na to, že řada rodičů pravděpodobně nezažila takovou rodičovskou péči, jakou zažila většina učitelů. Nemůžete se na ně zlobit, že se neumí starat, ale můžete jim nabídnout učitelské provázení touto úrovní rodičovství. Tím je naučíte být pro dítě lepšími rodiči.

5. Zejména u dětí s poruchami chování si představte, že jste na jejich místě. Chodíte do školy a stále slyšíte, že se něco nedaří, nejde, že je neustále problém. Co se stane? Nebudete chtít s tím, kdo vám toto stále říká (v tomto případě vy), spolupracovat. Nastavte si proto pravidelné schůzky ve škole za přítomnosti pracovníků ŠPP, stanovujte si opravdu malé úkoly, které je dítě schopno splnit. Poskytujte zpětnou vazbu dítěti i rodičiům, např. ve formě: Tento týden se povedlo…  A ještě se povedlo… A tento týden budeme pracovat na tomto… (metoda 3P – pochvala, pochvala, přání).