PODCAST 13. díl: Vzdělávání a integrace žáků se zrakovým postižením

PODCAST 13. díl: Vzdělávání a integrace žáků se zrakovým postižením

24.06.2021
Autorský tým APIV B
Učitel/učitelka
Rodiče
Oproti ostatním žákům se specifickými vzdělávacími potřebami musí žáci se zrakovým postižením při své cestě vzdělávacím systémem čelit překážkám, souvisejícím nejen se specifičností jejich handicapu, ale i s nedostatečnou informovaností okolí a škol. Speciální pedagožka Eva Matoušková v podcastu Zapojme všechny popisuje současnou praxi ve vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Pavlína, studentka se zrakovým postižením, následně popisuje svou zkušenost se základním, středním a vysokým školstvím.



Možnosti vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením


Při rozhodování, kam umístit dítě se zrakovým postižením, mají rodiče na výběr z několika možností. V České republice existují mateřské, základní a střední školy určené přímo pro děti a žáky s poruchami zraku, na kterých působí speciální pedagogové, odborníci na předměty speciálně pedagogické péče (u zrakově postižených se jedná kupříkladu o předměty práce s optickými pomůckami, nácvik psaní všemi deseti, výcvik prostorové orientace). V těchto školách jsou také k dispozici vhodné kompenzační pomůcky a vzhledem k menšímu počtu žáků ve třídě jsou žáci více vedeni k samostatnosti.


Zásadní nevýhodou takto zaměřených škol je skutečnost, že se nacházejí pouze ve větších městech a pro žáka a rodiče to znamená v lepším případě dlouhé dojíždění, v horším internát již třeba od první třídy. Výhodou normální školy je především běžný sociální kontakt s vrstevníky. Škola však obvykle nedisponuje vhodnými pomůckami a také, jak potvrzuje dlouholetá zkušenost Evy Matouškové, si ani učitelé, ani vedení školy mnohdy neví rady, jak k takovým žákům přistupovat a jak přesně by jejich výuka měla probíhat. Zda žák se zrakovým postižením běžnou školu zvládne, je vždy individuální, záleží na jeho vlastním přístupu, rodinném zázemí a samozřejmě také na zájmu a ochotě školy a fungující komunikaci mezi školou, rodiči, žákem i speciálními pedagogickými centry.


Eva Matoušková popisuje několik konkrétních případů, kdy integrace žáka proběhla úspěšně. Ideální postup je ten, kdy se například vedení školy a učitelé jdou podívat na dítě již do mateřské školy a s budoucím prvňáčkem a jeho rodiči se sejdou ještě před zahájením školního roku, aby obě strany věděly, co mohou čekat. V té době již může proběhnout pedagogicko-psychologické vyšetření i vyšetření zraku, pomoci mohou speciálně pedagogická centra.


V dalších fázích se na rovině spolupráce s učiteli a také spolužáky osvědčily integrační schůzky za asistence pracovníků speciálně pedagogického centra, kde si účastníci můžou například pomocí tzv. simulačních brýlí vyzkoušet, do jaké míry a jak kvalitně jejich spolužák s poruchou zraku vidí a co může/nemůže kvůli svému handicapu zvládat.


Eva Matoušková

Speciální pedagožka a registrovaná zraková terapeutka

  • Eva Matoušková absolvovala magisterské studium na Pedagogické fakultě UK se specializací na předškolní pedagogiku, pedagogickou psychologii a speciální pedagogiku. Odbornou kvalifikaci si dále rozšířila o zaměření na podporu zrakového vnímání (registrovaný zrakový terapeut).

  • Po dokončení VŠ studia pracovala jako pedagožka ve speciální třídě pro zrakově postižené v mateřské škole. Od roku 1999 pracuje ve speciálně pedagogických centrech při mateřských a středních školách. Aktuálně působí ve Speciálně poradenském centru EDA v Praze.

  • Věnuje se zrakové diagnostice, aktivitám zaměřeným na rozvíjení kompenzačních a reedukačních smyslů (rozvíjení zrakového, smyslového, hmatového a kinestetického vnímání), integraci žáků se zrakovým postižením, výuce prostorové orientace a samostatného pohybu, nácviku čtení a psaní Braillova písma ad.

  • Metodicky vede pedagogy, poskytuje konzultace rodičům dětí a žáků s poruchami zraku.


Speciálně pedagogické centrum EDA, z. ú.

EDAcz, z. ú. – služba rané péče a krizová Linka EDA

Organizace se specializují na péči o děti se zrakovými a kombinovanými vadami. Poskytují služby rané péče v podobě poradenství klientským rodinám. Speciálně pedagogické centrum podporuje studenty se zrakovým postižením jak v místě jejich bydliště, tak i ve škole. Klienti, neklientské rodiny, děti i odborníci se mohou v případě potřeby obrátit na krizovou informační Linku EDA. Linka je určena všem, kterých se týká téma vážné diagnózy, těžkého úrazu nebo postižení.


Studentka Pavlína se zrakovým postižením a její zkušenost s integrací

Redaktorka Adéla Pospíchalová a studentka Pavlína_2. Fotografie z natáčení. Zdroj APIV-B.

Vlevo redaktorka Adéla Pospíchalová, vpravo studentka Pavlína v Centru Pyramida Ostravské univerzity, které poskytuje poradenství pro studenty se specifickými potřebami./FOTO: APIV B.



U vysokoškolačky Pavlíny, která má Stargardtovu chorobu, se na problémy se zrakem přišlo poměrně brzy (5 let). Dívka neviděla na tabuli a drobnější písmo. Posléze se přidala světloplachost, takže se Pavlína musí venku pohybovat ve slunečních brýlích, také došlo k zužování zorného pole. Dnes už vidí jen zbytkem periferního vidění a neobejde se bez bílé hole.


Stargardtova choroba

Jedná se o degenerativní chorobu sítnice, kdy pacient postupně přichází o centrální vidění. Toto onemocnění je dědičné, dochází k němu cca u jednoho pacienta z 10 tisíc. Stargardtova choroba se zpočátku projevuje zhoršením zraku, skvrnami v zorném poli, poruchou ostrosti centrálního vidění, později se přidává světloplachost, ztráta barvocitu a centrálního vidění. Na tuto chorobu neexistuje léčba. Více o tomto onemocnění např. na stránkách CKOG Praha (cuni.cz).


Při rozhodování, na jakou školu Pavlína nastoupí, sehrálo velkou roli to, že se v místě bydliště nenacházela základní škola pro žáky s poruchami zraku. Proto Pavlína nastoupila do speciální základní školy, která byla určena pro žáky s různými druhy postižení. I proto neměla mj. možnost se naučit Braillovo písmo a zároveň získat plnou samostatnost.


Pavlína, která se toužila dále vzdělávat a jít v budoucnu na vysokou školu, se po poradě s rodiči rozhodla přestoupit na soukromé šestileté gymnázium. Třebaže se nová škola k její integraci nestavěla odmítavě, neměla se vzděláváním žáků s poruchami zraku žádnou předchozí zkušenost. Proto byla Pavlína tak trochu „hozena do vody“ a musela se s výukou i učivem poprat sama. Se studiem jí v té době výrazně pomáhali rodiče. Individuální vzdělávací plán měla Pavlína tehdy vypracovaný na základě diagnostiky ve speciálně pedagogickém centru. Co se týče podpůrných opatření, Pavlína měla nárok na prodloužený čas při testech, měla možnost vypracovat testy a zápisy na počítači. Učitelé jí také měli poskytovat konzultace k učivu, které z důvodu zrakového postižení nestihla zaznamenat během hodiny. Tento bod ale Pavlína využívala jen výjimečně – důvodem bylo nadměrné vytížení pedagogů.


Oční choroba se u žačky stále zhoršovala, ale bohužel vlivem nedostatečné míry informovanosti o možnostech podpory u žákyně a rodičů a také vlivem oboustranně váznoucí komunikace rodiny a odborníků nedošlo k přehodnocení uznání nároků na čerpání podpůrného opatření asistenta pedagoga.


Po dvou letech se nakonec Pavlína rozhodla školu změnit. Přešla na soukromé čtyřleté gymnázium, které mělo s integrací handicapovaných žáků již větší zkušenost (u Pavlíny ve třídě byli dva spolužáci s poruchou sluchu). Ve třídě také působil sdílený asistent pedagoga, který měl na starosti podporu více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Asistent Pavlíně pomáhal mj. se zápisky z předmětů, kde si je nemohla dělat sama (matematika, fyzika ad.). Velkou výhodu pro ni bylo, že v této škole používali ve výuce zcela běžně notebooky a pracovali převážně s elektronickými materiály. Ty již mohla Pavlína snáze zpracovat pomocí kompenzačních pomůcek nebo speciálních programů. Od školy měla také zapůjčený větší monitor, díky němuž se jí snáze četlo během výuky.


Pavlínina celková zkušenost se vzděláváním nebyla bohužel vždy jen pozitivní. Obvykle záleželo na tom kterém učiteli: setkávala se s přehnanou péčí na jedné straně a s nerespektováním jejího handicapu na straně druhé. Setkala se také s podceňováním jejích schopností anebo s předsudky a nedůvěrou ze strany učitelů u zkoušek a testů.


Chybějící informovanost učitelů o obtížích a potřebách těchto žáků od odborníků, žáka i rodičů může představovat překážku pro úspěšnou integraci ve škole. Bez potřebných informací učitelé nemůžou například zohlednit, že se zdravotní stav žáka průběžně zhoršuje a činnosti, které třeba ještě před časem ve výuce zvládal, už nejsou v danou chvíli možné.


Další informace:

Žáci se závažným zrakovým postižením mají dle aktuálně platné legislativy (Vyhláška č. 27/2016 Sb. Vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a Příloha č. 1 k vyhlášce č.27/2016 Sb. v aktuálním znění) možnost čerpat ve 3.–5. stupni podpůrné opatření asistenta pedagoga – navrhuje a metodicky jej provází v naplňování jeho činnosti školské poradenské zařízení (speciálně pedagogické centrum).


Zákonní zástupci žáků mohou taktéž žádat o nejrůznější příspěvky na kompenzační pomůcky, kurzy a speciální aplikace pro počítač. Bližší informace včetně příslušných žádostí lze nalézt na stránkách organizací, které se zrakově postiženými pracují, například Světluška (Nadační fond Českého rozhlasu), Okamžik, z.ú.Nadace Leontinka, rozsáhlá síť Tyflocenter, samostatných obecně prospěšných společnosti a síť krajských ambulantních středisek v rámci obecně prospěšné společnosti Tyfloservis.



Kompenzační pomůcky – jak pomáhá Tyflocentrum 

Dospělí s těžkým zrakovým postižením i zákonní zástupci dětí s těžkým zrakovým postižením mají právo požádat si přes úřad práce o proplacení kompenzačních pomůcek ve stanovené výši v různých kategoriích – od pomůcek typu Pichtův psací stroj až po lupy, kamery, počítače, mobily nebo vodicího psa.


Více informací najdete v:

Zákon č. 329/2011 Sb. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů


Pokud posudkový lékař žádost schválí, má jedinec se zrakovým postižením nárok na proplacení pomůcky od místního úřadu práce zpravidla ve výši 90 %. Vždy se ale musí podat žádost včetně všech lékařských zpráv, nabídek dodavatele, vysvětlení toho, proč pomůcku potřebuje, proč k ní například potřebuje i odborný kurz. Dále nesmí chybět doporučení odborné organizace (např. Tyflocentra) a doklad, že si pomůcku už vyzkoušel a bude ji moct ovládat.


Toto vše například organizace typu Tyflocentrum pomůže vyřídit. Rovněž pak má tato organizace na starost u pomůcky typu počítač instalaci programů, které jsou nutné pro člověka se zrakovým postižením, např. odečítací programy jako Jaws, Zoomtext Magnifier, NVDA-NonVisual Desktop Access (jedná se o rozhraní pro odečítání, které je zdarma ke stažení) nebo OCR programy. Organizace se také postará o zaškolení (odborný kurz k práci s programem). Toto vše může úřad práce rovněž proplatit.


OCR programy

Zkratka OCR (z anglického Optical Character Recognition), neboli optické rozpoznávání znaků je mechanická nebo elektronická přeměna ručně psaného nebo tištěného textu do strojově kódovaného textu, ať už ze skenovaného dokumentu, vyfoceného dokumentu nebo fotografie s textem. [1] Metoda pomocí scanneru a příslušného softwaru umožňuje digitalizaci tištěných předloh a jejich další zpracování. Lze s nimi pracovat jako s počítačovým textem. Počítačový program převádí obraz buď automaticky, nebo se musí naučit rozpoznávat znaky. K převedení tištěného dokumentu do elektronické formy je zapotřebí speciální OCR software. Obyčejný skener z dokumentu vytvoří pouze rastrový obrázek. OCR software rozpozná ze skenovaného obrázku písmena, která poskládá do slov a následně do vět. [2]


ABBYY FineReader OCR

Jedná se o nejznámější a nejpoužívanější komerční OCR program s operačními systémy Microsoft Windows Vista, Windows XP. Mechanismus OCR pracuje na třech základních principech. Jedná se o integritu, účelnost a adaptabilitu. Soustředí se na napodobení přírodního a lidského rozpoznávání.


U dětí může agenda související s kompenzačními pomůckami, jako je počítač, představovat problém, protože organizace, jako jsou Tyflocentrum a Tyfloservis, jednají až s klienty od 15 let. Tyflocentrum v případě Pavlíny nakonec udělalo výjimku a už před nástupem na gymnázium kolem 12 let se jí odborníci z centra začali věnovat. Pomůcky, které ke studiu potřebovala, totiž žádné jiné organizace nezajišťovaly. Ke studiu na šestiletém gymnáziu potřebovala již využívat počítač.


S proplacením počítače a příslušných programů přes úřad práce jí tedy nakonec pomohlo právě Tyflocentrum. Co se týče práce s počítačem vybaveným speciálními odečítacími programy pro zrakově postižené, ovládání může být pro začátečníka se zrakovým postižením zpočátku náročné.


Ovládání počítače pomocí těchto odečítacích programů není tedy pro začátečníka vůbec jednoduché, rovněž je zapotřebí absolvovat kurz psaní všemi deseti, jelikož člověk se zrakovým postižením se nemůže při psaní dívat na klávesnici, a bez této dovednosti je ovládání počítače velmi komplikované.


V případě Pavlíny probíhalo zaškolení tak, že absolvovala nejdříve půlroční kurz psaní všemi deseti. Poté následoval kurz práce s odečítacím programem Zoomtext, který neslouží jen k předčítání obrazovky, ale i k jejímu zvětšování, úpravám kontrastu, barev apod. Teprve s pomocí Zoomtextu je možné se učit pracovat s dalšími programy, jako jsou internetový prohlížeč, MS Word, Excel, skenování a převádění tištěných textů do přístupné podoby atd. Vše probíhá převážně pomocí klávesových zkratek.


Ze Zoomtextu později Pavlína přešla na program Jaws, když se jí zrak zhoršil natolik, že už zvětšování textů nemělo smysl. Také požádala o proplacení pomůcky iPhone, který má v sobě zabudovaný odečítací program. Následoval zaškolovací kurz od Tyflocentra, jak s iPhonem pracovat.


Velký posun pak pro zrakově postižené představují právě chytré telefony, především iPhone, který má již integrované odečítací zařízení a VoiceOvery.


Co je VoiceOver?

VoiceOver je čtečka obsahu obrazovky založená na gestech. Umožňuje používat iPhone, i když uživatel nevidí displej. VoiceOver popisuje nahlas obsah obrazovky – od stavu baterie přes jméno volajícího, ikon, textu až po název aplikace, na které uživatel právě drží prst. Rychlost předčítání a výšku hlasu je možné měnit dle preferencí uživatele. K ovládání položek, jako jsou tlačítka a odkazy, a k přecházení na jiné položky může uživatel používat gesta VoiceOveru, jako je klepnutí a přejetí dvěma, třemi a čtyřmi prsty.


Pavlína také často využívá aplikaci Be My Eyes:


Celosvětová komunita Be My Eyes

Be My Eyes byl vytvořen, aby pomohl nevidomým nebo slabozrakým. Aplikaci tvoří celosvětová komunita lidí se zrakovým postižením a vidících dobrovolníků. Prostřednictvím videohovoru poskytují dobrovolníci zrakově postiženým uživatelům vizuální pomoc při rozmanitých úlohách, jako je rozpoznávání barev, kontrola, zda jsou zapnutá světla, či příprava večeře. Aplikace je zdarma a dostupná pro oba operační systémy – iOS iAndroid. Zraková podpora je nabízena ve více než 180 jazycích více než milionem dobrovolníků. Služba je zdarma a vyžaduje pouze internetové připojení. Klient může využít služby zavolat kdykoliv během dne a tak často, jak jen to potřebuje; není zde limit na délku nebo počet hovorů.


Zde jsou příklady, jak lidé používají Be My Eyes:

  • Nalezení ztracených nebo upuštěných věcí

  • Popis toho, co je na obrázku, malbě nebo jiných uměleckých děl

  • Párování či popis barev

  • Oprava problémů s počítačem

  • Nákup potravin

  • Seznámení se s novým prostředím nebo pomoc s orientací na novém místě

  • Určení času odjezdu a příjezdu prostředků veřejné dopravy


Jak se můžete zapojit

Pro připojení se do Be My Eyes komunity si stáhněte aplikaci z App Store nebo Google Play a přihlaste se jako nevidomý/slabozraký uživatel či vidomý dobrovolník. [4]


Užitečné tipy:

Informace o ovládání speciálních programů a aplikací jsou zevrubně shrnuty například na stránkách vzdělávacího portálu o výpočetní technice pro zrakově postižené Pelion.


Pavlína o své zkušenosti s kompenzačními pomůckami podrobně píše také na svých webových stránkách The Unseen Way, více se můžete dočíst i o její oční vadě.


Zájemcům o problematiku kompenzačníchpomůcek Pavlína doporučuje článek kolegyně Zvláštní pomůcka a její financování z blogu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy.


Doporučená literatura:

KEBLOVÁ, A. (1996). Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením. Praha: Nakladatelství Septima.

KEBLOVÁ,  A. (2001). Zrakově postižené dítě. Praha: Nakladatelství Septima.

LECHTA, V. (2010). Základy inkluzivní pedagogiky: dítě s postižením, narušením a ohrožením ve škole. Praha: Portál.

MICHALÍK, J. et al. (2011). Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál.


Podobná centra, jako je ostravské Centrum Pyramida, zaměřená na poradenství a pomoc studentům se specifickými studijními potřebami, se nachází i v mnoha dalších městech. Kontakty na další odborná pracoviště na vysokých školách naleznete na webových stránkách Asociace poskytovatelů služeb studentům se specifickými potřebami na vysokých školách.


Zdroje:

[1] OPTICAL CHARACTER RECOGNITION [online]. Wikipedia, the free encyklopedia. [cit. 18. 6. 2021]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Optical_character_recognition

[2] OCR [online]. Wikisofia. [cit. 18. 6. 2021]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/OCR#cite_note-1

[3] BE MY EYES. PŘINÁŠÍME ZRAK SLEPÝM A SLABOZRAKÝM LIDEM. [online]. BE MY EYES [cit. 18. 6. 2021]. Dostupné z: https://www.bemyeyes.com/language/czech

Mohlo by Vás zajímat

Další zajímavé odkazy a materiály

Podpora žáků se ZP si zaslouží pozornost všech pedagogů, nejen těch, kteří se s takovým žákem setkávají ve svém školním kolektivu. Jako tip pro doplnění informací může posloužit seznam literatury a dalších dostupných zdrojů.

Zobrazit další články