Ilustrační foto / FOTO: Freepik
Charakteristika
Aktivita Hraní rolí poskytuje žákům příležitost vžít se do role určité osoby nebo přehrát konkrétní situaci. V rámci této aktivity si žáci mohou vyzkoušet, jak budou reagovat v situacích z reálného života, které mohou být stresující, pro ně zcela neznámé a složité nebo sporné, co se týče hledání řešení.
Přehrání podobných situací může také žáky motivovat k tomu, aby se více zamysleli nad tím, jaké pocity zažívají vůči ostatním lidem nebo okolnostem, anebo jak na ně samotné reagují druzí lidé, pokud se nacházejí v určité roli. [1] Aktivita pomáhá rozvíjet u žáků zejména empatii, porozumění a toleranci.
Hraní rolí lze ve školní třídě efektivně využít k:
Žáci by optimálně měli vnímat význam této aktivity pro cíle a obsah samotného vyučovacího předmětu či pro hlavní cíle výuky.
Cíl
Žáci si osvojí dovednosti, které později mohou využít ve skutečném životě: vyjednávání, vedení debaty/diskuse, týmová práce, spolupráce, schopnost přesvědčit druhé lidi, schopnost adekvátně vyhodnotit motivy chování u druhých lidí, emoční inteligence.
Žáci mají možnost přemýšlet kritičtěji o složitých a kontroverzních tématech a vidět různé situace z jiné perspektivy.
Velikost skupiny / Věk dětí
Role mohou hrát buď žáci samostatně, ve dvojicích nebo ve skupinách. Ve skupinách je pak možné přehrát i složitější scénář.
Čas
Délka samotné aktivity se může lišit v závislosti na zvoleném tématu (jeho rozsahu, struktury) a také věku žáků. Přehrání dílčího nebo jednoduššího tématu jedné nebo dvou osob s vyhodnocením může trvat zhruba 15–20 minut, zatímco například přehrání složitějších scénářů ve skupině může trvat i jednu či dvě vyučovací hodiny.
Pomůcky
Během Hraní rolí je možné využít nejrůznější rekvizity (pomůcky, hračky, nástroje), případně i různý oděv (sako, bílý plášť apod.).
Postup
Jaká jsou konkrétní doporučení pro učitele, pokud chce zavést hraní rolí ve výuce?
Pokud má učitel zájem zavést aktivitu Hraní rolí ve výuce, je vhodné nejprve začít s hraním rolí bez jakéhokoli hodnocení. Tím učitel žákům postupně pomůže připravit se na hraní rolí, které bude hodnoceno (ať už učitelem nebo vrstevníky). (Více info viz rubrika Vyhodnocení aktivity.)
Je vhodné začít nejprve s hraním kratších scének (drobnějších témat).
Učitel by měl žákům poskytnout čas na spontánní procvičení. I před samotným spontánním přehráváním by žáci vždy měli dostat určitý čas k tomu, aby o roli přemýšleli a mohli ji tak později prezentovat smysluplným způsobem.
Učitel se s žáky optimálně předem domluví na obsahu aktivity na příští sezení:
Měl by si pro žáky předem na danou hodinu připravit krátké písemné zadání na kartičkách nebo lístečcích. Na kartičkách by měli najít rozepsané pokyny ke své roli a také informace, co je jejich hlavním cílem, ke kterému by měli dojít, například vyřešit konflikt, vhodně odmítnout nabídku, o kterou nestojí apod.
(Pozn.: V případě pod-aktivity „debaty“ je pak potřeba žáky podrobněji seznámit i se samotným tématem diskuse, více info viz níže.)
Při zadávání každé jednotlivé role by učitel měl nejprve vysvětlit její účel. Je také vhodné vyhradit si prostor na zodpovězení otázek, které žáci mohou k tématu mít.
Učitel by navíc měl žákům předat pokyny ohledně neverbální komunikace během prezentace určité role, jako jsou:
Žáci si díky této včasné přípravě nejen mohou připravit potřebné rekvizity, mají také možnost přemýšlet o samotném tématu.
Srozumitelná pravidla pro všechny účastníky:
Žáci mohou přehrávat nejrůznější role například z následujících tematických oblastí [2]:
Pracovní pohovor – první hráč může převzít roli tazatele během pracovního pohovoru na místo prodavačky, skladníka apod. (Je vhodné, aby měl žák předem informace o pracovní náplni takové pozice.) Úkolem druhého žáka je připravit si vlastní sebeprezentaci, a to zejména svých silných stránek ve vztahu k nabízené pozici, zatímco úkolem prvního hráče je doptávat se na znalosti a dovednosti kandidáta v souladu s nabízenou pozicí.
Marketing a obchod – první hráč může zaujmout pozici obchodního zástupce a nabízet určitý produkt, například nový typ slunečních brýlí nebo novou značku potraviny. Úkolem druhého hráče je buď projevovat zájem o produkt, nebo naopak rezervovaný postoj.
Poradenství – nabízení a přijímání podpory – první hráč může zaujmout roli rodinného terapeuta, sociálního pracovníka nebo poradce pro volbu povolání. Druhý hráč může sehrát roli klienta, který přichází s žádostí o podporu anebo radu v určité obtížné situaci.
Poradenství ve výuce – první hráč může převzít roli učitele. Druhý hráč může zaujmout roli žáka nebo rodiče. V roli rodiče se například může vypravit do školy ohledně obtíží s chováním dítěte anebo změny školy dítěte. Alternativa: V roli žáka může druhý hráč přijít za prvním hráčem-učitelem a sdělit mu, že není spokojený s hodnocením z poslední písemky anebo s návrhem na novou aktivitu (školní sbírka, akce mimo školu…).
Debaty (argumentace) – do této aktivity se může zapojit více žáků; žáci ve dvou skupinách si mohou samostatně připravit argumenty „pro“ a „proti“ k určitým sporným či kontroverzním tématům (viz seznam níže).
Během debaty je důležité zachovávat společná pravidla:
Učitel by měl během této aktivity optimálně vystupovat v roli nestranného moderátora. Tzn. nevyjadřuje svůj vlastní názor ohledně daného tématu, ale podporuje všechny žáky, aby mohli během debaty vyjádřit svůj názor. Učitel by také měl žáky před samotnou aktivitou seznámit se všemi relevantními názory a hledisky k tématu, aniž by přitom vyjadřoval svůj osobní postoj. [3]
K tomu může využít texty, krátká videa, infografiku, společnou debatu s žáky apod. Může také debatu navázat na některé téma, které právě s žáky probírá v rámci učebního předmětu.
Následně učitel vybídne žáky, aby si vylosovali jednu ze dvou skupin razících buď názor „pro“, nebo „proti“. Skupiny by měly být šesti- až dvanáctičlenné. Pokud je žáků ve třídě více než 24, skupin může být více než dvě – postupně se prostřídají.
Cílem každé ze skupin je sehrát roli „ďáblova advokáta“, tzn. pokusit se vyvrátit názory druhé strany za pomocí argumentů. Každá skupina může vymýšlet nové otázky a může se pokoušet vyvracet zažité názory nebo fráze druhé strany. Pozor: každý účastník debaty by měl mít možnost se vyjádřit, a to alespoň jednou za celou debatu.
Debata by měla být časově ohraničená v závislosti na velikosti skupiny. U menších skupin může debata trvat zhruba 10–15 minut, u větších skupin i 20–30 minut. Na konci této aktivity by mělo následovat vyhodnocení (je proto vhodné, když učitel určí dva až tři dobrovolníky/pozorovatele, jejichž úkolem je vyhodnotit debatu podle předem stanovených kritérií). Ke kritériím najdete více informací na konci manuálu v rubrice Vyhodnocení aktivity.
Seznam možných témat [4] ke společné debatě (témata je vhodné vybírat vzhledem k aktuálně probíraným tématům ve výuce a vzhledem k věku žáků):
Řešení konfliktu – úkolem prvního hráče je pokusit se vyřešit určitý spor. Může se jednat o druh konfliktu, se kterým se žáci často setkávají, například předbíhání spolužáků ve škole ve frontě na oběd, nevrácení půjčené věci nebo peněz, spolužák nepřijde bez omluvy na domluvený sraz apod. Úkolem druhého hráče je bagatelizovat nebo popírat konflikt, tzn. ztěžovat vyřešení konfliktu prvnímu hráči.
Přijetí a poskytnutí pomoci – první hráč žádá druhého hráče o pomoc. Druhý hráč tuto pomoc (v roli buď dospělého, nebo spolužáka) poskytuje. Může se například jednat o žádost s pomocí nákupu jízdenky na vlak, žádost s pomocí při vyplnění omluvného listu u nového žáka s OMJ, který ještě dobře nezná pravidla ve škole, poskytnutí informací bloudícímu turistovi v konkrétní části města (památky, kde je autobusová stanice, nádraží, jak se tam dostane…) apod. Úkolem druhého hráče je poskytnout co nejpodrobnější a nejsrozumitelnější informace.
Odmítnutí – úkolem prvního hráče je odmítnout nabídku, například na společnou aktivitu se spolužáky pozdě večer, odmítnutí jídla, které žák nemá rád nebo činnosti, kterou nechce dělat. Druhý hráč (nebo více hráčů) se naopak mohou snažit druhého hráče přesvědčit (přemluvit), aby jim v jejich přání vyhověl. První hráč by se měl snažit stát si za svým, tzn. umět (i opakovaně) nabídku odmítnout, aniž by se přitom za své rozhodnutí omlouval nebo se snažil hledat další a další argumenty za každou cenu apod.
Přesvědčování – úkolem prvního hráče je přesvědčit druhého hráče o prospěšnosti určité aktivity nebo jednání; může se jednat například o společnou akci o víkendu spojenou se sběrem odpadu, společnou pomoc zvířatům v útulku apod. Úkolem protistrany je klást doplňující dotazy, případně vznášet pochybnosti o smyslu a účelu této aktivity nebo vznášet protiargumenty typu nedostatek času, jiné vytížení apod.
Podpora a vyjádření empatie – úkolem prvního hráče je poskytnout podporu žákovi v nesnázích (žák například něco důležitého ztratil nebo se mu to rozbilo, přišel o domácího mazlíčka, zažil neúspěch ve škole nebo v zájmové činnosti, stal se mu nepříjemný zážitek – byl například svědkem autonehody). Úkolem prvního hráče je tedy vyslechnout, pokud možno bez přerušení, ale s adekvátní neverbální komunikací, druhého hráče-žáka v nesnázích a vyjádřit mu následně sympatie a pochopení.
(Pozn.: Co se týče samotného procesu hodnocení, více info viz rubrika „vyhodnocení aktivity“.)
Varianty, komentáře
Hráči rolí mohou také dostat příležitost (pokud o to mají zájem) prezentovat hru znovu, a to buď rovnou po ukončení první hry, anebo na další vyučovací hodině (to jim také poskytuje příležitost revidovat svůj postup a vymyslet nové možnosti, jak zadání vyřešit).
Vyhodnocení aktivity
Hodnocení měkkých dovedností (jako je přiléhavá neverbální komunikace, dovednost odmítat a přesvědčit, dovednost podat podrobnou informaci srozumitelným způsobem) v této aktivitě klasifikačním stupněm (známkou) může být v důsledku kontraproduktivní pro pracovní a studijní motivaci žáků.
Můžeme použít paralelu s rozvojem měkkých dovedností (tzv. „soft skills“, jako je například dovednost aktivně naslouchat, otevřeně komunikovat apod.) u dospělých zaměstnanců v některé státní organizaci, firmě či neziskové organizaci. Ti jsou zpravidla hodnoceni v rámci tzv. mapování kompetencí diagnostickou a rozvojovou metodou Development centrum (DC). Takové hodnocení kompetencí zpravidla provádějí externisté – odborníci (pracovní psychologové nebo specialisté na vzdělávání dospělých – zpravidla absolventi oboru andragogika) mimo danou společnost nebo organizaci. Během DC zaměstnanci vyplňují řadů dotazníků a textů, probíhá také hraní rolí, simulace řešení problémových situací apod. Hodnocení zaměstnanců je pak zpravidla slovní, případně se k hodnocení jednotlivých kompetencí používají různě členěné a různě podrobné škály (obvykle také ještě s textovou legendou). V rámci tohoto hodnocení jsou vždy ohodnoceny jednak silné stránky konkrétního zaměstnance, jednak oblasti ke zlepšení (tzv. rezervy). Zpravidla se zaměstnanci následně nabízí další vzdělávání (kurzy, semináře, koučování, supervize, mentoring) pro další rozvoj silných stránek a pro práci na rezervách.
Pokud by se zaměstnavatel rozhodl své zaměstnance hodnotit pomocí známek, jako jsou žáci hodnoceni ve škole, potom by to v praxi znamenalo, že zaměstnanec například obdrží od vedení stručný písemný verdikt, že během mapování kompetencí uspěl: výtečně, chvalitebně či dobře, jenom dostatečně, případně dokonce nedostatečně. Dále by pak obdržel informaci, že se to následně odrazí na jeho dalším pracovním zařazení (profesní postup versus přeřazení na „nižší“ pozici). Takováto kusá a v podstatě i nečitelná informace by zcela jistě zaměstnance v případě záporného (ale i pozitivního!) hodnocení demotivovala a ten by pochopitelně mohl uvažovat o změně práce. Takovéto hodnocení jednorázovým verdiktem je obtížně přijatelné i z toho důvodu, že se vždy dotýká osobnosti daného člověka, jeho sebeúcty a sebepojetí.
Dospělý člověk má každopádně už vytvořené stabilní sebepojetí a hodnocení druhé dospělé osoby, včetně informací o vlastních rezervách, je schopný adekvátně akceptovat a také vnitřně zpracovat. Pokud ale dospělá osoba (coby autorita) hodnotí měkké kompetence dítěte, může dojít k nežádoucímu jevu, kdy se dítě s hodnocením ztotožní a bude se následně chovat a reagovat v souladu s tímto hodnocením. Případně může dítě toto hodnocení zcela odmítnout a zvolit si v důsledku toho například roli třídního šaška, nebo rebela. Různých budoucích možných scénářů, kdy se dítě s podobným hodnocením obtížně vyrovnává, může nastat vícero.
Měkké kompetence žáků není tedy obecně vhodné ani žádoucí (z výše uvedených důvodů) hodnotit klasifikačním stupněm.
Je každopádně možné rozvoj měkkých kompetencí (silných stránek i rezerv) u každého žáka průběžně monitorovat, a to:
Tip:
Průběžně vedené žákovské portfolio, případně i shrnutí některých informací od učitele (během výše zmíněného hodnocení měkkých kompetencí v určitých intervalech) může být podkladem pro poskytnutí formativní zpětné vazby žákovi (společné mapování silných stránek a rezerv žáka během individuálního rozhovoru, kterého se mohou účastnit rodiče či asistent pedagoga žáka).
Takové mapování může proběhnout např. v rámci tzv. triád. Více informací o triádách naleznete v těchto textech:
Triády, sebehodnocení a vrstevnické hodnocení v praxi | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Portfolio žáka v praxi – zkušenosti ze Školamyšle | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
Co se týče samotného hodnocení měkkých kompetencí v rámci této aktivity, učitel se může samostatně rozhodnout, zda po ukončení této aktivity:
Co se týče samotného procesu vrstevnického hodnocení v této aktivitě, žáci by měli být seznámeni s tím, dle jakých kritérií budou spolužáky hodnotit:
Jak probíhá samotné vrstevnické hodnocení?
Jak probíhá samotné sebehodnocení?
Tip pro hodnocení klasifikačním stupněm:
Co se týče samotného hodnocení klasifikačním stupněm, pokud chce učitel aktivitu Hraní rolí také zahrnout do celkového hodnocení v daném předmětu a chce tedy dát této aktivitě určitou váhu, může se soustředit na sledování následujících kritérií:
Ke stažení:
Příloha 1: Kritéria pro vrstevnické hodnocení anebo sebehodnocení.
Tip na závěr:
Více informací o dramatické výchově včetně doporučené literatury s tipy na konkrétní aktivity najdete v textu Jak podpořit žádoucí chování u žáků na 2. stupni základní školy? Část II. | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz).
[1] BONWELL, C. C., & EISON, J. A. (1991). Active learning: Creating excitement in the classroom. Washington, DC: The George Washington University. s. 47.
[2] BOARD OF TRUSTEES OF NORTHERN ILLINOIS UNIVERSITY. (2022). Role playing. [online]. Dostupné z: https://www.niu.edu/citl/resources/guides/instructional-guide/role-playing.shtml [dat. cit. 16. 8. 2022]
[3] © OXFAM GB. (2018). Teaching Controversial Issues. A guide for teachers [online]. Dostupné z: https://oxfamilibrary.openrepository.com/bitstream/handle/10546/620473/gd-teaching-controversial-issues-290418-en.pdf?sequence=1&isAllowed=y [dat. cit. 16. 8. 2022]
[4] WIKIPEDIE, OTEVŘENÁ ENCYKLOPEDIE. (2018). Kategorie: Články o kontroverzních tématech. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:%C4%8Cl%C3%A1nky_o_kontroverzn%C3%ADch_t%C3%A9matech [dat. cit. 16. 8. 2022]
NPI ČR představuje šestý díl z videoseriálu Práce s heterogenní třídou III, kde pan ředitel ZŠ Krnov Karel Handlíř, paní učitelka 2. stupně Markéta Mylková a odborná pracovnice NPI ČR Zonna Bařinková diskutují nad segmenty reportáže a videohospitace z hodiny matematiky na druhém stupni. Tématem webináře je představení zásad 04, 07 a 08 z Desatera zásad pro úspěšnou práci s heterogenní třídou, které slouží jako inspirace pro učitele.