Identifikace rozumově nadaného žáka se speciálními vzdělávacími potřebami

Kazuistika: Vojta, 4. ročník ZŠ

Vojta od nástupu na základní školu nikterak nevyčníval. Zvládal učivo obdobně jako jeho spolužáci. V matematice byl vždy nejrychlejší a příklady měl správně. Ale už od počátku 1. ročníku byly patrné jeho potíže v grafomotorice. Obtížně zvládal psát tvary písmen. Později se připojily potíže při psaní delších slov a následně vět. Vynechával písmena, slova spojoval, vynechával diakritická znaménka.

V matematice stále dosahoval výborných výsledků, oblíbil si „matematické oříšky“, začaly se u něj ale objevovat potíže při řešení slovních úloh, které si sám musel přečíst a vypracovat. Na konci 2. ročníku mu byla v pedagogicko-psychologické poradně diagnostikována dyslexie a dysgrafické obtíže. Na základě diagnostiky začal Vojta docházet ke školní speciální pedagožce na reedukace specifických poruch učení. Speciální pedagožka zaškolila v péči o Vojtu v domácím prostředí rodiče a také ve výuce byly uplatňovány vhodné metody práce. Díky efektivní reedukaci došlo u Vojty k výraznému zlepšení deficitních oblastí. V matematice neměl už výrazné obtíže se čtením a porozuměním textu.

Učitelka si začala všímat, že Vojta dosahuje v matematice výborných výsledků a vyžaduje stále náročnější zadání. Proto bylo při pravidelném vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně kromě diagnostiky poruch specifických poruch učení zkoumáno také Vojtovo nadání v oblasti matematiky, které se následně potvrdilo.

Na Vojtově příkladu se potvrzuje, že až díky reedukaci specifických poruch učení bylo odhaleno nadání, které by jinak mohlo zůstat skryto.

Pro následnou identifikaci rozumového nadání u žáka, který byl v minulosti již diagnostikován jako žák se speciálními vzdělávacími potřebami (a u kterého probíhala/probíhá reedukace), je klíčová zejména všímavost učitele k projevům nadání:

Kazuistika: Markéta, 7. ročník ZŠ

Už od narození bylo jasné, že Markétin vývoj neprobíhá rovnoměrně. Patrné bylo svalové napětí, potíže s hybností celého těla. Byla diagnostikována kvadruparetická forma dětské mozkové obrny. Ačkoliv pravidelně rehabilitovala, její hybnost je značně omezena a prognóza do budoucna není příznivá. Ve většině fyzických činností je odkázána na pomoc druhé osoby. Ve velmi omezené míře je schopna sebeobsluhy. Dokáže držet hrnek s násadkou na pití. Omezeně dokáže pracovat na počítači díky upravené klávesnici. Oblékání, osobní hygienu, pohyb na vozíku nezvládá, musí být krmena.

Kvůli těžkému postižení a následným omezením hybnosti měla vždy kolem sebe pečující osoby – rodiče, později asistenty a pečovatele (jak ve škole, tak v domácím prostředí). Péče o Markétu byla vždy zaměřena na její tělesný rozvoj a pomoc při fyzických činnostech. Markéta nastoupila do běžné základní školy do třídy zdravých dětí. Vždy bez větších obtíží zvládala učivo.

Ačkoliv ji už v 1. ročníku zaujala angličtina, nikdo z okolí tomu nevěnoval pozornost. Své dovednosti v angličtině také mohla obtížně projevit, jelikož její mluvený projev je výrazně omezen poruchou řeči (symptomaticky k dětské mozkové obrně).

Až po přechodu na 2. stupeň a se změnou učitelky angličtiny došlo ke změně. Učitelka si všimla Markétina nadání pro cizí jazyk. Hledala možnosti, jak ji v této oblasti i přes značná omezení rozvíjet. Zajistila počítačové programy, které byla Markéta schopna samostatně ovládat, zajistila poslechová cvičení, zorganizovala její účast na olympiádě z anglického jazyka. Na popud učitelky jí rodiče zařídili soukromé lekce angličtiny.

Markéta se rozvíjí především v práci s anglicky psaným textem na počítači. V budoucnu by právě v této oblasti chtěla najít své uplatnění. Kromě samotného rozvoje nadání v lingvistické oblasti došlo ke zvýšení Markétina sebevědomí. Nyní ví, v čem je dobrá a v čem se může zdokonalovat i přes svůj hendikep.

Na příkladu Markéty je zřejmé, že je u žáků s dvojí výjimečností nutné se zaměřovat nejen na postižení, ale také na rozumové nadání. A k jeho rozvoji také nacházet vhodné prostředky, což v případě Markéty byly digitální technologie s využitím speciálních pomůcek, soutěže a aktivity nad rámec školní výuky.

Důsledky chybějící diagnostiky 

U nadaných žáků s přidruženou poruchou učení může nastat situace, kdy u nich porucha učení nebude během docházky na základní či střední školu nikdy diagnostikována. Rozumově nadaný žák s nediagnostikovanou  dyslexií například více těží z ústního výkladu učitele, pochytí informace z videí, nahrávek, čímž kompenzuje obtíže při čtení psaného textu. Při čtení textu pak využívá kontextu, odhaduje a hádá části slov a vět tak, že učitel si ani nemusí všimnout, že má se čtením problémy. Z pohledu učitele se může jednat o nenápadného žáka s průměrnými školními výkony. Z českého jazyka může mít nediagnostikovaný žák s dvojí výjimečností po celou dobu školní docházky průměrný prospěch. [4] 

Pro žáka nicméně takováto kompenzace poruchy rozumovým nadáním představuje v mnoha směrech zátěž. Žák si uvědomuje, že má určité obtíže, že se mu v některých oblastech vzdělávání nedaří, že se musí spolehnout na svůj odhad. To s sebou může přinášet snížené sebevědomí, malou důvěru ve vlastní schopnosti, obavy z neúspěchu.  Žák v této situaci nemá celkově vhodné podmínky, aby mohl rozvíjet své nadání.