PODCAST 62: Krizové situace ve třídě? Učitelé nemusí být psychologové, aby dokázali efektivně pomoci – 1. díl

Krizová intervence: Okamžitá podpora pro zvládnutí akutní psychické krize

Krizová intervence je okamžitá a krátkodobá psychologická podpora poskytovaná jednotlivcům, kteří procházejí akutní psychickou krizí. Cílem je pomoci jedinci stabilizovat jeho stav, minimalizovat potenciální škody a poskytnout mu prostor a podporu k tomu, aby se mohl vypořádat s krizovou situací. Krizová intervence často zahrnuje rozhovor, poskytnutí emocionální podpory a může zahrnovat i praktické rady. Jejím cílem není dlouhodobá terapie, ale poskytnutí okamžité pomoci v akutní fázi krize. [1]

Požadavky na odbornou způsobilost pro krizovou intervenci ve školství: Zaměření na školní psychology, speciální pedagogy a poradenské pracovníky

Legislativa v České republice nepředepisuje plošně povinnost mít specifické vzdělání pro krizovou intervenci ve všech kontextech, ale pro určité profese, zejména ve zdravotnictví a sociálních službách, jsou požadavky na odbornou způsobilost stanoveny. Ve školství se tyto požadavky vztahují hlavně na členy školního poradenského pracoviště, tedy na školní psychology a speciální pedagogy, nikoliv na učitele obecně.

I když vyhláška č. 197/2016 Sb. nepoužívá termín "krizová intervence" přímo, požadavky na odbornou kvalifikaci školních psychologů a speciálních pedagogů implicitně zahrnují schopnost poskytovat krizovou intervenci.

Odpovídající vzdělání v psychologii a speciální pedagogice, jak je stanoveno ve vyhlášce, zahrnuje také dovednosti a znalosti potřebné k účinné intervenci v krizových situacích.

Doporučuje se absolvování specializovaného kurzu krizové intervence, který je nabízen různými akreditovanými institucemi, jako jsou Linka bezpečí, Český červený kříž nebo různá vzdělávací centra a vysoké školy. Pro školní psychology je znalost krizové intervence součástí jejich profesní přípravy.

Vyhláška č. 197/2016 Sb. se zabývá poskytováním poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních a obsahuje aktuální právní úpravu v této oblasti. Tato novelizace zahrnuje modernizaci přístupu k poskytování těchto služeb a přizpůsobení legislativy aktuálním potřebám školského prostředí. Pokud jde o krizovou intervenci, vyhláška stále počítá s tím, že školní psychologové a speciální pedagogové jsou klíčovými osobami pro poskytování podpory žákům, což zahrnuje i krizovou intervenci, přestože tento termín není ve vyhlášce explicitně uveden.

Krizová intervence může být také součástí širších programů a plánů, které školní poradenská pracoviště vytvářejí pro prevenci rizikového chování a zajištění bezpečného prostředí (např. minimální preventivní programy).

Vyhláška č. 197/2016 Sb. se vztahuje také na výchovné poradce a metodiky prevence, kteří často pocházejí z řad učitelů. I když nejsou přímo školeni v krizové intervenci jako psychologové, jejich role v prevenci a prvotním řešení krizových situací je důležitá. Jsou povinni mít odpovídající vzdělání a specializované studium, které je připravuje na zvládání různých krizových situací, ale jejich hlavním úkolem je často koordinace a spolupráce s odborníky. (Vyžaduje se vysokoškolské vzdělání v oblasti pedagogiky a zároveň absolvování specializovaného studia v oblasti poradenství nebo prevence).

Základní pomoc učitelů: Podpora žáků bez nahrazování odborníků

Zuzana Smithová ve svém podcastu mluví o základní formě krizové intervence, kterou by měli učitelé zvládnout. To však neznamená, že by měli nahrazovat odborníky, jako jsou školní psychologové nebo specialisté na krizovou intervenci. Krizová intervence je skutečně odbornou psychologickou metodou, která vyžaduje specializovaný výcvik. Poskytování této služby by mělo být vykonáváno pouze kvalifikovanými odborníky, kteří mají odpovídající vzdělání a zkušenosti.

Smithová však nevyzývá učitele k tomu, aby poskytovali plnohodnotnou krizovou intervenci ve smyslu odborného psychologického zásahu. Mluví spíše o tom, že učitelé by měli mít základní povědomí o tom, jak v krizových situacích postupovat, aby situaci nezhoršili a mohli poskytnout první psychickou pomoc, než dojde k odbornému zásahu. Tento základní přístup k podpoře žáků v krizové situaci se může podobat základním dovednostem v první pomoci, které se netýkají hlubších psychologických postupů, ale spíše okamžité stabilizace situace.

To zahrnuje základní dovednosti, jako je poskytování emocionální podpory, umění naslouchat bez hodnocení a praktické kroky k tomu, aby se žák či žákyně cítili bezpečněji a mohli se zklidnit.

Smithová také zdůrazňuje, že učitelé by měli mít alespoň základní vzdělání v oblasti krizové intervence.

Rozdíl mezi základní první podporou, kterou může poskytovat učitelka nebo učitel, a odbornou krizovou intervencí, kterou poskytují kvalifikovaní odborníci, lze vymezit následovně:

1. Základní první podpora (pomoc učitelky/učitele)

Poskytovatel: Učitelé, kteří nemají speciální výcvik v krizové intervenci.

Účel: Stabilizovat situaci, poskytnout okamžitou podporu a zajistit bezpečí žákyně či žáka, než dorazí odborná pomoc.

Dovednosti:

Empatické naslouchání: Učitelé mohou vyslechnout dítě bez hodnocení nebo dávání nevyžádaných rad.

Zklidnění situace: Poskytnutí klidného a bezpečného prostoru pro žákyni/žáka.

Základní podpora: Učitelé mohou žákyni/žákovi pomoci zorientovat se v jejích/jeho emocích, nabídnout základní podporu a přítomnost.

Přivolání odborné pomoci: Pokud je to nutné, učitelka/učitel zprostředkuje přístup k odborné pomoci (např. kontaktuje školní/ho psycholožku/psychologa, krizovou linku nebo přivolá zdravotní službu).

Hranice: Učitelé nejsou kvalifikováni k řešení hlubších psychologických problémů nebo k provádění terapeutických postupů. Jejich role končí u základní stabilizace situace a zajištění přístupu k odborné pomoci.

2. Odborná krizová intervence 

Poskytovatel: Kvalifikovaní odborníci s výcvikem v krizové intervenci, jako jsou školní psychologové, speciální pedagogové, terapeuti nebo pracovníci krizových center.

Účel: Poskytnout specializovanou psychologickou pomoc v akutní krizi, s cílem stabilizovat psychický stav klientů, zabránit dalšímu zhoršování situace a vytvořit prostor pro řešení krize.

Dovednosti:

Diagnostika krize: Odborníci jsou schopni diagnostikovat typ krize a vyhodnotit její závažnost.

Specifické intervenční techniky: Použití technik jako je deeskalace, práce s emocemi, kognitivně-behaviorální techniky nebo techniky zaměřené na zvládání stresu.

Krátkodobé terapie: Provádění krátkodobých terapeutických intervencí zaměřených na zvládnutí krize.

Plánování následné péče: Odborníci vyhodnotí potřebu další psychologické nebo psychiatrické péče a zprostředkují ji.

Rozsah: Odborná krizová intervence zahrnuje cílenou psychologickou práci a je často součástí širšího terapeutického nebo poradenského procesu.

Právní rámec pro krizovou intervenci ve školství: Povinnosti učitelů v krizových situacích 

Z hlediska české legislativy neexistuje specifický zákon nebo vyhláška, která by výslovně ukládala učitelům povinnost poskytovat krizovou intervenci. Nicméně některé obecné právní rámce a povinnosti ve školství mají na tuto oblast nepřímý vliv:

1) Péče o bezpečnost a zdraví žáků

Podle § 29 Bezpečnost a ochrana zdraví ve školách a školských zařízeních školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.) jsou školy povinny zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech. Toto ustanovení lze interpretovat tak, že učitelé mají povinnost reagovat na situace, které by mohly ohrozit psychickou nebo fyzickou pohodu žáků, což může zahrnovat i prvky krizové intervence.

2) První pomoc a krizová situace

Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) prostřednictvím ustanovení o neposkytnutí pomoci (§ 150) stanovuje povinnost každého člověka poskytnout základní pomoc v situacích, kdy je ohrožen život nebo zdraví jiné osoby. Pro učitele to znamená, že mají povinnost reagovat v krizových situacích, například přivoláním odborné pomoci, pokud je žákyně či žák v ohrožení. Učitelé však nejsou povinni poskytovat krizovou intervenci jako odbornou psychologickou službu, pokud nemají odpovídající kvalifikaci. Jejich úkolem je zajistit bezpečí a stabilizaci situace, dokud není dostupná kvalifikovaná odborná pomoc. Krizová intervence jako specializovaná činnost je vyhrazena odborníkům s odpovídajícím vzděláním.

3) Etické a profesní standardy

Legislativa konkrétně neukládá učitelům povinnost poskytovat krizovou intervenci nebo psychologickou pomoc. Etické a profesní standardy však zdůrazňují odpovědnost učitelů za zajištění bezpečného prostředí pro žáky a za péči o jejich celkovou pohodu. Učitelé by měli být schopni rozpoznat krizové situace a poskytnout základní podporu, jako je stabilizace situace a přivolání odborné pomoci. Učitelé nejsou povinni poskytovat odbornou psychologickou podporu, jejich role spočívá v tom, aby zajistili bezpečí žáků a zabránili zhoršení situace, dokud se nepřipojí kvalifikovaní odborníci.

Zajištění klidného a soukromého prostoru pro žáky v krizových situacích

Když se žák nebo žákyně ocitne ve stresu, je vhodné zajistit jim klidné místo mimo třídu. Některé školy disponují speciální místností pro tento účel. Tato místnost by měla být dobře větraná, vybavená uklidňujícími barvami a poskytovat dětem sklenici vody, polštář, deku nebo hračky, například plyšového medvídka pro mladší děti. Ideálně by zde také měl být k dispozici školní psycholog nebo jiná kompetentní dospělá osoba, která je připravena s nimi hovořit.

Zuzana Smithová ve své praxi často zjišťuje, že starší děti dokáží rozpoznat, když se necítí dobře a něco s nimi není v pořádku. V takových chvílích obvykle odcházejí na školní záchod, který bývá jediným místem ve škole, kde mají zajištěno soukromí a kde se mohou uklidnit. Mnohdy si dokonce sednou na zem u zdi, což lze chápat jako spontánní pokus o uzemnění. Toto řešení je však pro ně nedůstojné.

Pokud škola nemá trvale k dispozici vyhrazený prostor, kam by dítě mohlo odejít v případě krizové situace, je důležité zajistit mu alespoň dočasné soukromí, které mu umožní se uklidnit a zvládnout své emoce. To může zahrnovat například nalezení tiché a klidné místnosti, jako je prázdná učebna nebo kabinet, kde dítě nebude rušeno.

Učitel/učitelka nebo jiný školní pracovník či pracovnice může také požádat ostatní žáky, aby se na chvíli vzdálili. Jinou variantou je, aby dítě zůstalo ve třídě samo, zatímco ostatní přejdou do jiné místnosti. Dále je možné použít přenosné paravány nebo závěsy k vytvoření soukromého koutku přímo ve třídě. Klíčové je, aby dítě mělo pocit, že je v bezpečí a že mu je poskytnuta možnost se zklidnit, aniž by bylo vystaveno pohledům nebo nechtěné pozornosti ostatních.

Poskytnutí emocionální první pomoci ve školním prostředí: Jak učitelé mohou efektivně reagovat na krizové situace

Zuzana Smithová vysvětluje, že krize představuje náhlé narušení psychické rovnováhy, kdy obvyklé strategie zvládání stresu přestávají fungovat. Člověk v krizi prožívá silné pocity, jako je strach a úzkost, které ovlivňují jeho schopnost běžně fungovat. Jednoduše řečeno, krize nastává, když jedinec neví, jak se vypořádat s danou situací a jak se jí přizpůsobit. Ve školním prostředí může krizi zažívat jak jednotlivý žák či žákyně, tak skupina dětí. Krize může být vyvolána i širšími událostmi, které se aktuálně odehrávají ve společnosti.

Každý jedinec může prožívat krizi odlišným způsobem, protože to, jak reagujeme na stresové a krizové situace, je ovlivněno mnoha faktory. Patří sem například naše osobnostní rysy, předchozí zkušenosti, aktuální životní okolnosti a také podpora, kterou máme k dispozici. Někteří lidé mohou na krizi reagovat uzavřením se do sebe, stáhnutím se od ostatních a snahou vyřešit situaci vnitřně. Jiní mohou být naopak velmi emotivní, projevovat své pocity navenek, například pláčem nebo zvýšenou podrážděností. Existují také lidé, kteří se v krizových situacích stávají pasivními a paralyzovanými, protože neví, jak dál postupovat, zatímco jiní mohou být impulzivní a jednat bez rozmyslu, což může situaci ještě zhoršit.

Důležité je si uvědomit, že neexistuje "správná" nebo "špatná" reakce na krizi. Každý z nás má jedinečný způsob, jak krizi vnímá a zpracovává, a proto je nutné přistupovat k lidem v krizových situacích s empatií a porozuměním.

V rámci školního prostředí by učitelé a ostatní pedagogičtí pracovníci měli být připraveni na různé projevy krizového chování a měli by být schopni poskytnout přiměřenou podporu podle individuálních potřeb každého žáka i žákyně. To může zahrnovat naslouchání, poskytování prostoru pro vyjádření emocí, ale také zajištění odborné pomoci, pokud je to potřeba. Vhodný postup aplikovaný včas může zamezit zhoršení situace.

V ideálním případě má škola stanovený postup, jak v různých situacích krize u žáků postupovat krok za krokem, například v rámci preventivních plánů školního poradenského pracoviště. 

Pokud učitelé mají podezření, že se žák či žákyně nachází v krizové situaci, je důležité okamžitě začít řešit vzniklý problém. To, že se krize objeví jednou, neznamená, že se situace nebude opakovat v budoucnu. Stejně tak to neznamená, že tento problém bude dítě provázet celý život.

Poskytování základní emocionální první pomoci zahrnuje především to, aby učitelé dali žákovi/žákyni najevo, že jsou tu pro něj/ni, že jsou ochotni ho/ji vyslechnout a chápou jeho/její emoce. Tímto způsobem pomáhají dítěti, které se může v dané situaci potýkat s obtížemi při zpracovávání svých pocitů, najít pocit bezpečí a podpory.

Dalším krokem je zaměřit se na přítomný okamžik a reagovat na to, co se právě děje. Dítě v krizové situaci může mít omezený pohled na realitu, tzv. tunelové vidění. Cílem je stabilizovat jeho stav, aby lépe zvládalo své emoce. Po poskytnutí této okamžité podpory může další péči převzít členka či člen školního poradenského pracoviště nebo může být situace řešena ve spolupráci s rodiči mimo školu.

Učitelé nejsou primárně povinni okamžitě vyřešit základní příčinu problému, který krizi způsobil. Výjimkou jsou vážné krizové situace, kdy je ohroženo zdraví nebo život žákyně či žáka. V takových případech je nezbytné kontaktovat Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo Policii ČR a postupovat podle jasně stanovených pravidel, jak je vyžadováno zákonem. V těchto naléhavých situacích může být emocionální podpora ze strany učitelů méně prioritní, protože je klíčové především rychle a efektivně řešit daný problém.

Důvěra jako základ: Jak vztah mezi učiteli a žáky ovlivňuje vyhledání pomoci v krizových situacích

Úspěšná práce s žáky ve škole do značné míry závisí na vybudování silného a pozitivního vztahu mezi učiteli a žáky. Zájem vyučujících o jejich žáky by tedy vždy měl přesahovat rámec běžné výuky – například na začátku hodiny mohou učitelé zavést sezení v kruhu, kde si děti mohou povídat o tom, jak tráví volný čas, na co se těší nebo co je stresuje. Tímto způsobem mají příležitost lépe porozumět jednotlivým žákům i dynamice celé třídy.

Když žáci cítí, že učitelům mohou důvěřovat a otevřeně se s nimi podělit o své problémy, budou ochotnější vyhledat jejich pomoc. Pro podporu této důvěry je navíc nezbytné, aby učitelé nebagatelizovali nebo nezlehčovali problémy, které žáci přináší. Každý žák i žákyně má svůj vlastní pohled na různé náročné situace a prožívá je jedinečným způsobem. Učitelé by měli mít na paměti, že to, co může pro ně vypadat jako nepodstatná záležitost, může být pro dítě velmi stresující a obtížné.

Když učitel nebo učitelka vede individuální rozhovor s žákem či žákyní, měl by se snažit vytvořit prostředí, které je otevřené a bez bariér, jak fyzických, tak emocionálních. Například tím, že si sedne vedle žáka či žákyně místo toho, aby se od něj vzdálil za stůl, může učitel/učitelka snížit pocit odstupu a podpořit otevřenější komunikaci. Navíc jemný a empatický přístup, včetně udržování občasného očního kontaktu a používání uklidňujícího tónu hlasu, může pomoci žákovi/žákyni cítit se bezpečněji a více se otevřít.

Celkově platí, že budování důvěry a respektu mezi učiteli a žáky je klíčem k tomu, aby se žáci cítili dostatečně komfortně na to, aby se svěřili se svými problémy a přijali pomoc, kterou jim učitelé nabízejí.

Jak získat potřebné dovednosti pro zvládání krizových situací u žáků: Kurzy a školení pro učitele 

Zuzana Smithová ve své praxi často naráží na situace, kdy žák či žákyně potřebuje pomoci s vyrovnáním se s emocemi a stačí mu, aby ho někdo vyslechl a ukázal mu, že ho chápe a rozumí mu. Mnoho učitelů se však těchto situací obává. Kam se tedy mohou obrátit a kde získat potřebné vzdělání, aby byli připraveni efektivně zasáhnout, když je to potřeba?

Linka bezpečí

Linka bezpečí nabízí Základní kurz krizové intervence, který je zaměřen na rozvoj dovedností při práci s dětmi v krizových situacích a při zvládání obtížných životních okamžiků. Kurz je rozdělen do dvou třídenních bloků, přičemž klade důraz na praktický nácvik dovedností, zohledňující specifika práce s různými problémy a cílovými skupinami. Kurz je interaktivní a zahrnuje střídání rolí, kde si účastníci mohou vyzkoušet jak roli pomáhajícího, tak roli klienta. Důraz je kladen také na reflexi vlastních zdrojů podpory a na nástroje psychohygieny.

Centrum psychologických služeb (CEPSYS) v Ostravě-Porubě

Centrum psychologických služeb (CEPSYS) nabízí online kurz Krizová intervence v praxi, který je zaměřen na poskytnutí základních znalostí o principech krizové intervence a na zvýšení kompetencí účastníků při práci s lidmi v krizových situacích.

Akademie SOFA

Akademie SOFA nabízí webinář Úvod do krizové intervence, který se zaměřuje na základní principy krizové intervence. Během tohoto kurzu se účastníci dozvědí, jak lidský mozek reaguje v emočně vypjatých situacích, a naučí se techniky, jak tyto situace efektivně zvládat. Webinář poskytuje praktické informace, které mohou pomoci lépe porozumět reakcím v krizových momentech a poskytnout potřebnou podporu těm, kteří se ocitnou v náročné životní situaci.

Zdroje:

[1] American Psychological Association. (n.d.). Crisis intervention. In APA Dictionary of Psychology. [online]. Dostupné z: https://dictionary.apa.org/crisis-intervention. [dat. cit. 2. 9. 2024].