Asistentka čte žákům a žákyním v kruhu: Podpora pozitivní atmosféry a spolupráce ve třídě. | FOTO: Freepik
V prvním díle této třídílné série jsme se zaměřili na nastavení efektivní komunikace a spolupráce mezi třídní učitelkou a novou asistentkou. Zatímco třídní učitelka již na základní škole působila, asistentka přecházela z mateřské školy spolu s většinou nových prvňáčků. Tento díl představí jejich každodenní práci ve třídě, jak během různých částí školního roku, tak i během běžného školního dne.
Třídní učitelka v první školní den představila novým žákům a žákyním i jejich rodičům asistentku a vysvětlila, že její role je podporovat všechny žáky ve třídě, na což rodiče reagovali pozitivně. Od září si žáci a žákyně postupně ujasňovali, kdy se mohou obrátit na třídní učitelku a kdy na asistentku. Během výkladu nové látky se naučily gestem přivolat asistentku a domluvit se, co potřebují.
Třídní učitelka a asistentka jsou obvykle společně s žáky a žákyněmi ve třídě i během přestávek, což jim umožňuje sledovat kolektiv a flexibilně zasáhnout v případě konfliktu nebo nedorozumění. Děti se ve třídě cítí bezpečně, vědí, že se mohou na třídní učitelku a asistentku spolehnout a důvěřují jim.
Asistentka má ve třídě své pracovní místo vzadu za lavicemi, ale většinu času tam netráví. Během vyučování je neustále mezi žáky a žákyněmi, pomáhá jim a poskytuje podporu, kdykoli je potřeba. Prochází mezi lavicemi, pomáhá jim s přípravou potřebných pomůcek, sezením a správným držením psacích potřeb a je vždy k dispozici, aby ji mohly požádat o radu nebo dovysvětlení úkolů.
Třídní učitelka a asistentka se průběžně snaží poskytovat žákům a žákyním pozitivní zpětnou vazbu, aby jim zpříjemnily školní prostředí. I když žáci a žákyně čelí překážkám nebo problémům, vždy se snaží najít na situaci něco pozitivního, aby je povzbudily a připomínají jim jejich úspěchy. Také společně probírají, proč se určitá situace nepovedla a jak mohou příště postupovat lépe.
Praktický příklad:
Žákyně Martinka má slabou sebedůvěru a často vzdává práci na některých úkolech již předem. V prvním ročníku měla potíže se psaním a déle, než ostatní spolužáci používala obyčejnou tužku. Proto neměla hodiny psaní příliš v oblibě a často na začátku hodiny sdělovala asistentce nebo třídní učitelce, že nestihne napsat celou stránku v písance. Třídní učitelka s asistentkou jí vysvětlovaly, že každý se učí psát různým tempem a že hybnost ruky se u každého vyvíjí jinak. Martinka to nakonec pochopila a když konečně dostala pero, měla obrovskou radost a nyní se na hodiny psaní těší.
Pozitivní vliv na sebedůvěru žáků a žákyň má i to, že během výuky třídní učitelka a asistentka průběžně připomínají, že každý má své silné stránky v různých činnostech. Díky tomu se děti nesrovnávají mezi sebou a projevují si vzájemný respekt.
Je důležité, aby se žáci a žákyně už od počátku školní docházky učili vyrovnávat s neúspěchem a překonávat ho. Pochopení, že všichni lidé dělají chyby a je důležité se z nich poučit, přispívá k jejich procesu učení. Je nicméně také důležité, aby i jejich rodiče měli podobný přístup.
Třídní učitelka i asistentka se snaží vést žáky a žákyně k samostatnosti tím, že pokud zjistí chybu v jejich textu nebo výpočtech, nechají je, aby ji sami našli a opravili. To je navíc motivuje i posiluje jejich sebedůvěru.
I když má třídní učitelka předem naplánovaný celý výukový blok na daný den, definitivně ho upraví až ráno při příchodu žáků a žákyň do třídy. Všímá si jejich nálady a podle toho vybírá úvodní aktivitu dne. Pokud nejsou žáci a žákyně dobře naladění, začíná se například sezením na koberci, kde si povídají o předchozím dni, nebo hraním hry související s probíranou látkou. Pokud jsou všichni dobře naladění, začne se výukou v lavici.
Pro rozpoznání nálady také používá třídní učitelka pomůcku ve formě společné sítě, na kterou žáci a žákyně pomocí kolíčků se svým jménem připevňují vybraného smajlíka. Většinou na síť pověsí veselé smajlíky, ale pokud se stane, že někdo pověsí zamračeného smajlíka, třídní učitelka nebo asistentka za ním zajde, aby zjistila, co je trápí. Například mohou zjistit, že jedna žačka má odpoledne jít k zubaři a má strach, nebo že jinému žákovi se ráno nechtělo vstávat. Poté se tyto žáky a žákyně snaží povzbudit tím, že s nimi proberou, co je čeká ve výuce, a nastíní jim, co zajímavého nebo zábavného mohou během dopoledne zažít.
Během dopoledne se těmto žákům a žákyním může nálada skutečně zlepšit a pak mají možnost vyměnit zamračeného smajlíka na společné síti za veselého. Pokud jsou někteří stále výrazně skleslí, mohou kdykoliv během přestávky nebo vyučovací hodiny zajít za třídní učitelkou nebo asistentkou a promluvit si o svých pocitech.
Pokud jsou někteří žáci či žákyně neklidní nebo nenaladění, mohou také využít „třídního plyšáka“, což je relaxační pomůcka doporučená školní psycholožkou. Jde o velkého plyšového slona, kterého si každý může položit na klín a chovat nebo hladit. Díky své váze pomáhá plyšák zklidnit pohyb nohou a celkově dítě uklidňuje. Všichni tuto možnost rádi využívají.
Ve třídě se také pravidelně konají sezení v kruhu na koberci, kde mají děti možnost sdílet společně s ostatními, jak strávily víkend nebo prázdniny a podělit se o své pozitivní či negativní zážitky. Pokud se na to necítí, můžou jednoduše jen poslouchat.
Tento ranní monitoring a také pravidelně opakované aktivity pomáhají vytvářet a udržovat pozitivní atmosféru ve třídě.
Třída má pevně stanovený rozvrh hodin, ale učební plán se často přizpůsobuje aktuálnímu dění, jako jsou projektové dny, návštěvy divadelních představení nebo místní knihovny.
Každý školní den zahrnuje různé aktivity: samostatnou a skupinovou práci, práci s učebnicí a poslech výkladu v kruhu na koberci. Třídní učitelka preferuje práci ve skupinách, které si žáci a žákyně buď sami sestaví, nebo je losují, aby byly co nejvíce různorodé. Tímto způsobem se učí vzájemné spolupráci a toleranci.
Třídní učitelka následně skupinám zadává úkoly, na kterých mají společně pracovat. Spolu s asistentkou zajišťuje, aby žáci a žákyně rozuměli zadání, věděli, kolik mají na práci času, měli rozdělené role a chápali, co je cílem aktivity. Důležitým prvkem je rozdělení rolí ve skupině, kdy se žáci a žákyně domlouvají, kdo bude práci zapisovat, kdo bude chodit pro lístečky s úkoly nebo kdo bude prezentovat celý úkol. Tímto způsobem se u nich rozvíjejí komunikační a kooperativní dovednosti.
Na třídnických hodinách třídní učitelka spolu s asistentkou pravidelně opakují s žáky a žákyněmi třídní pravidla, která buď nahlas čtou, nebo procvičují prostřednictvím modelových situací. Díky těmto aktivitám žáci a žákyně k sobě navzájem chovají respekt. Osvojení pravidel se odráží i v jejich chování mimo školu. Například během hodin plaveckého výcviku školní třída bez obtíží funguje pod dohledem plaveckých instruktorů a pomoc asistentky často není potřebná.
Když mezi žáky a žákyněmi dojde ke konfliktu, ať už o přestávce nebo během vyučování, řeší se okamžitě. Všichni si sednou společně do kruhu na koberci a mají prostor se k situaci vyjádřit. Společně pak analyzují, kde byla chyba a jak by situaci mohli příště řešit lépe. Připomenou si také třídní pravidla, která mají vyvěšená ve třídě. Protože třídní učitelka nebo asistentka jsou přítomny i během přestávek, mohou dětem nabídnout svůj pohled na konfliktní situaci.
Redakce webu Zapojmevšechny.cz zná totožnost třídní učitelky a asistentky, jejichž dobrou praxi článek popisuje. Jejich skutečná jména neuvádíme, aby byla zachována anonymita při popisování jejich práce s žáky. Křestní jména žáků v tomto textu byla také změněna z důvodů zachování anonymity.
Tip na závěr
Zaujalo Vás toto téma? Úvodní a závěrečný díl třídílné minisérie o efektivní spolupráci třídní učitelky a asistentky ve třídě na 1. stupni najdete na webu Zapojmevšechny.cz:
Třídní učitelka na prvním stupni základní školy, kam docházejí i mé děti, pět let úspěšně vedla heterogenní třídu, kde kromě povinného učiva zařazovala i historická výročí a společenská témata. První část rozhovoru se zaměřila na budování pozitivního třídního klimatu, zatímco druhá představuje výukové aktivity podporující spolupráci a samostatnost žáků. Učitelka se zamýšlí také nad hranicemi inkluze a nad tím, jak přizpůsobit výuku žákům s odlišnými potřebami, zejména těm, kteří postupují pomaleji.