Editorial
Vzdělávání nadaných žáků je v posledních letech věnována zvýšená pozornost a nadaní žáci mají různé možnosti nadstavbového vzdělávání mimo školní budovu. Otázkou ale je, zda tyto nadstandardní aktivity zasahují do školního světa dětí, nebo zůstávají jen mimo něj. Ve škole totiž děti tráví podstatnou část svého dne a bylo by proto žádoucí, aby právě zde jim byla věnována taková pozornost, která umožní pozitivní rozvoj jejich nadání. Příspěvek pojednává o případu extrémně1 matematicky nadaného žáka, kterého pro účely této studie budu nazývat David2. Zaměřuje se na jeho postup školou od prvního do osmého ročníku, na to, zda byli učitelé i vedení školy připraveni vzdělávat tak mimořádné dítě. V rámci případové studie se pak zabývá postupným rozvojem jeho matematických schopností během dvouletého „doučování“, řešitelskými strategiemi či fenomény příznačnými pro matematicky nadané děti. Článek může být vnímán jako informace o tom, jaká je někdy školní realita pro extrémně nadané děti, a jako zamyšlení nad tím, jak by se tato situace dala zlepšovat „odspodu“, tedy zejména ze strany učitelů.