Za sluchové postižení považujeme sociální důsledek takové ztráty sluchu, kterou již není možné plně kompenzovat technickými pomůckami, a která již tedy negativně ovlivňuje kvalitu života člověka, případně vyvolává speciální přístup. Je třeba rozlišovat mezi termíny „sluchová ztráta, sluchová porucha, vada sluchu“ apod., které označují určitou objektivní sluchovou nedostatečnost, a termínem „sluchové postižení“, které je jejím sociálním důsledkem. Ne každá objektivně změřená sluchová ztráta vyústí ve sluchové postižení, podobně jako např. zjištěná zraková vada vyžadující korekci dioptrickými brýlemi automaticky neřadí daného jedince do kategorie osob se zrakovým postižením.
Sluchové postižení je sociálním důsledkem určité objektivní poruchy nebo vady. Hranice, od které o něm začínáme hovořit, je tedy relativní a odvíjí se od úrovně sluchu průměrné lidské populace. V případě dětí, žáků a studentů s diagnostikovaným postižením sluchu tedy hovoříme o osobě se speciálními vzdělávacími potřebami z důvodu sluchového postižení nebo oslabení sluchového vnímání. Vzhledem k tomu, že sluch je pro člověka významným distančním smyslem, pomocí kterého většinově získává verbální jazykové informace ze svého okolí (a smyslem, prostřednictvím kterého se daný jazyk vlastně naučil), jeho postižení způsobuje závažné komplikace v mezilidské komunikaci [1].
S ohledem na rozmanité a individuální dopady sluchového postižení na jednotlivé žáky nelze doporučit obecný návod, jak je v rámci inkluze vzdělávat. Rovněž úspěšnost společného vzdělávání a přínos pro komplexní rozvoj konkrétního dítěte je velmi individuální. Mezi klíčové faktory efektivity a vhodnosti inkluzivního vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením patří:
Před samotným zařazením dítěte do integrace je vždy třeba velmi pečlivě a komplexně posoudit vhodnost zařazení konkrétního dítěte do inkluzivního prostředí, zejména s ohledem na jeho komunikační kompetence a předpoklad jeho budoucího sociálního začlenění do majoritní slyšící společnosti nebo komunity neslyšících (resp. Neslyšících) [3].
Nekompenzovatelná nebo velmi obtížně kompenzovatelná prelingvální sluchová ztráta způsobuje zásadní obtíže v osvojování mluveného jazyka, čímž dochází ke vzniku komunikační bariéry mezi jedincem se sluchovým postižením a majoritní slyšící společností (včetně slyšících rodinných příslušníků). Ke vzniku komunikační bariéry dochází i v případě osob se získaným sluchovým postižením, její závažnost ovšem nebývá tak vysoká jako v předchozím případě. Existující komunikační bariéra má vliv i na psychiku člověka se sluchovým postižením, zejména pak narušené mezilidské vztahy a z nich pramenící obtíže v socializaci. Kromě komunikační bariéry se sluchové postižení promítá do řady jiných oblastí života daného člověka – objevují se problémy při získávání dostatečného sociálního a ekonomického statusu, obtíže v partnerských vztazích, při zakládání rodiny a neodpovídající životní perspektivy [4].
Zdroje
[1] Langer, J. (2013). Úvod do pedagogiky osob se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
[2] Pulda, M. (2000). Integrovaný žák se sluchovým postižením v základní škole. Brno: Masarykova Univerzita.
[3] Jungwirthová, I. (2015). Dítě se sluchovým postižením v MŠ a ZŠ. Praha: Portál.
[4] Barvíková, J. a kol. (2015). Katalog podpůrných opatření. Dílčí část. Pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu sluchového postižení nebo oslabení sluchového vnímání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://katalogpo.upol.cz/sluchove-postizeni-nebo-oslabeni-sluchoveho-vnimani/uvod-5/.
Druhý díl seriálu o vzdělávání žáků se sluchovým postižením se zaměřuje na konkrétní tipy při jejich výuce. V textu k jednotlivým stupňům podpůrných opatření přiřazujeme související obtíže a definujeme škálu ve škole využívaných kompenzačních pomůcek.
Ve třetím díle našeho seriálu o vzdělávání žáků s obtížemi v oblasti sluchu nabízíme čtenářům kontext docházky žáka s tímto typem SVP do žákovského kolektivu. Sluchové postižení se pojí s oblastí dorozumívání se s druhými lidmi, a tak má přímý dopad na rozvoj vrstevnických vztahů. Je vhodné se seznámit se specifiky komunikace se žáky s těmito obtížemi a vhodným způsobem je přenášet i do vzorců komunikace mezi spolužáky.
Čtvrtá část seriálu o výlučnostech pedagogické práce se žáky se sluchovým postižením cílí na představení výhod využití širšího personálního zajištění péče o ně. Na základě podpůrných opatření stanovených školským poradenským zařízením, lze spolupracovat nejen s asistentem pedagoga, ale také s tlumočníkem pro děti s tímto typem speciální vzdělávací potřeby.
Druhý díl seriálu o vzdělávání žáků se sluchovým postižením se zaměřuje na konkrétní tipy při výuce sluchově postižených žáků. V textu k jednotlivým stupňům podpůrných opatření přiřazujeme související obtíže, definujeme škálu ve škole využívaných kompenzačních pomůcek. Jako užitečný se jeví soupis základních doporučení pro učitele těchto žáků.
Druhý díl seriálu o vzdělávání žáků se sluchovým postižením se zaměřuje na konkrétní tipy při jejich výuce. V textu k jednotlivým stupňům podpůrných opatření přiřazujeme související obtíže a definujeme škálu ve škole využívaných kompenzačních pomůcek.
Ve třetím díle našeho seriálu o vzdělávání žáků s obtížemi v oblasti sluchu nabízíme čtenářům kontext docházky žáka s tímto typem SVP do žákovského kolektivu. Sluchové postižení se pojí s oblastí dorozumívání se s druhými lidmi, a tak má přímý dopad na rozvoj vrstevnických vztahů. Je vhodné se seznámit se specifiky komunikace se žáky s těmito obtížemi a vhodným způsobem je přenášet i do vzorců komunikace mezi spolužáky.