Dopady specifických poruch chování na vzdělávání žáků
Ilustrační foto | FOTO: Freepik
Dopady specifických poruch chování na vzdělávání
Mezi specifické poruchy chování (dle aktuální školské legislativy tzv. vývojové poruchy chování, SPCH) patří hyperkinetické poruchy chování, poruchy aktivity a pozornosti, ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) se svými třemi subtypy: nepozorným, hyperaktivně-impulzivním a kombinovaným, či samostatně se vyskytující hyperaktivita, hypoaktivita, impulzivita, nepozornost. Dále ADD (porucha pozornosti), která přijetím DSM 5 splynula s ADHD I. subtypu, tedy s typem nepozorným. Termín ADHD popisuje neurovývojovou poruchu se základní symptomatickou triádou: nepozornost, hyperaktivita, impulzivita. Termín LMD (lehká mozková dysfunkce) se pokládá za překonaný [1].
Výskyt ADHD ve 3–5 % někteří autoři zvyšují na 10 % ve školním věku. Chlapci 3× častěji (v poměru 6 : 2) naplňují kritéria diagnózy než dívky. Začátek obtíží v dětství přetrvává pozorovatelně do dospělosti v 50–65 %.
Podle míry závažnosti rozlišujeme 3 stupně poruchy:
mírná – minimálně zasahuje do sociálního života,
střední – již dochází ke společenské újmě,
těžká – stává se téměř pervazivní poruchou, často se zaměňuje s poruchami autistického spektra [2].
S ADHD souvisí potíže v oblasti emoční, sociální, kognitivního vývoje, výkonu. Přidruženými riziky bývají poruchy řeči, spánku, psychomotorické obtíže, percepční poruchy. Podle DSM 5 ve 30–50 % je komorbiditou porucha chování. Objevuje se mezi 7.–10. rokem věku jako opoziční vzdor, agresivita, lhaní, začínající úzkostné poruchy či poruchy nálady. Je spojena s narušením exekutivních funkcí při regulaci kognitivních procesů, emočního prožívání nebo chování (Vágnerová, 2023). Bývá doprovázena neprospěchem. Barkley (2006) uvádí snížené výkony v IQ testech v průměru o 0,6 standardní odchylky v porovnání s intaktní populací. Přičítá je poruše exekutivních funkcí, schopnosti člověka organizovat své myšlenky a činnosti, stanovovat priority, efektivně hospodařit s časem a rozhodovat se. Přidávají se vztahové problémy, špatný odhad vlastních schopností či neadekvátní sebeobraz. Zřetelné potíže jsou v rovině každodenního fungování, v sebeobsluze či samostatnosti. Děti s ADHD se často léčí s astmatem a vykazují více úrazů [3] [4].
Žáci s ADHD patří mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Pravidla jejich vzdělávání ukotvuje stejně jako v případě dalších skupin žáků zákon č. 561/2004 Sb., tzv. školský. S účinností od 1. 1. 2005 uzákonil zásadu rovného přístupu ke vzdělávání. V jeho dikci u SPCH preferujeme vzdělávání v běžném proudu, případně ve třídě či škole zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona pro žáky s těžkou poruchou, jimž podpůrná opatření ve škole nepostačují. Inkluzivní novelou školského zákona č. 82/2015 Sb., účinnou od 1. 9. 2016, vzniká právní nárok dětí na vymezená podpůrná opatření 1.–5. stupně a jejich financování ze státního rozpočtu.
Theiner (2012) sestavil přehledná schémata typických příznaků ADHD v dětství a v dospělosti (upraveno) [5]:
Typické příznaky ADHD v dětství | Typické příznaky ADHD v dospělosti (a v dospívání) |
Nepozornost
| Nepozornost
|
Hyperaktivita
| Hyperaktivita
|
Impulzivita
| Impulzivita
|
| Emoční dysregulace |
Zdroje
[1] Janderková, D., Kendíková, J., Klégrová, J., Strnadová I., Swierkoszová J., & Ženatová, Z. (2016). SPU a ADHD. Praha: Raabe. Dobrá škola.
[2] Michalová, Z. (2007). Sonda do problematiky specifických poruch chování. Havlíčkův Brod: Tobiáš.
[3] Drtílková, I., & Šerý, O. (2007). Hyperkinetická porucha: ADHD. Praha: Galén.
[4] Žáčková, H., & Jucovičová, D. (2017). Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita: zápory i klady ADHD v dospělosti. Praha: Grada.
[5] Theiner, P. (2012). ADHD od dětství do dospělosti. Neurologie pro praxi [online], 13(4), 148–151. https://www.psychiatriepropraxi.cz/PDFS/PSY/2012/04/02.PDF
Druhá část ze série článků o vzdělávání žáků se specifickými poruchami chování (SPCH), s důrazem na problematiku ADHD, své čtenáře vede k pochopení důležitosti vnějšího působení na osobnost žáka, k důrazu na rozvoj žákovy seberegulace. Text připomíná využitelnost podpůrných dokumentů: plánu pedagogické podpory (PLPP) a individuálního vzdělávacího plánu (IVP). V závěru textu jsou pro inspiraci uvedeny dva užitečné výčty: metody vhodné pro práci s touto specifickou skupinou žáků a soupis možných kompenzačních pomůcek.
V textu třetího pokračování seriálu doporučujeme srozumitelné komunikační zásady, které se při práci nejen se skupinou žáků se specifickými poruchami chování (SPCH) vyplácejí. Práce s celým kolektivem by měla zachovávat principy preventivního působení, které má upevňovat vztahovou kohezi mezi žáky. V případě, že už je potřeba nastalou vztahovou situaci řešit, nebojte se využít zpracovaný krizový scénář.
Předposlední část seriálu o procesu vzdělávání žáků se specifickými poruchami chování (SPCH) připomíná výhody propojení osob, které se mají na rozvoji žáka se SPCH podílet. Je rizikové zůstávat osamocen a nemít možnost se opřít o odbornou pomoc. Využívejte proto dostupných kontaktů na experty ať interně v rámci školy, nebo mezi externisty. V textu se věnujeme také nutné participaci ze strany zákonných zástupců.
Mohlo by Vás zajímat
Pozitivní motivace a stanovení hranic: Jak asistentka pedagoga podporuje žáka s ADHD ve vzdělávání – díl II.
Ve 2. dílu pětidílné minisérie se seznámíte s účinnými postupy, které využívala asistentka pedagoga v práci s Tomíkem, žákem s ADHD na prvním stupni základní školy. Zjistíte, jakým způsobem asistentka pomáhala žákovi překonávat sklony k odkládání úkolů, jak posilovala jeho vnitřní motivaci, měnila výukové činnosti v závislosti na jeho mentálním stavu a soustředění, a jak podporovala jeho sebevědomí. Dále se dozvíte o speciálním přístupu k situacím, kdy žák před vrstevníky hovoří o své diagnóze.