Zodpovědné podávání léků ve školách

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Dotaz:

Dobrý den,

obracím se na Vás s dotazem ohledně společného sdělení MŠMT a MZ, kdy školy a školská zařízení se stávají od 1. 1. 2022 vlastním sociálním prostředím pacienta – dítěte (žáka), kde bude umožněno poskytování zdravotních služeb poskytovatelem zdravotních služeb dětem, které samy nedokáží provést zdravotní výkon. Tuto možnost přinesla novela zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

Pracuji ve speciální škole, kde mám žáky s kombinovaným postižením a podávání léků je u nich běžné. Pro podávání léků v pravidelných intervalech lze zajistit službu domácí zdravotní péče. Bohužel mimořádné podávání léků (např. antiepileptika) nelze prakticky zabezpečit všeobecnou zdravotní sestrou z domácí péče. Při epilepsii je potřeba podat předepsaný lék za určitou dobu a není možné, aby toto prováděla externí zdravotní služba docházející do školy.

Podle prohlášení v případě, kdy v daném místě nebude možné službu poskytovatele domácí péče využít, platí ve vztahu k provádění takových výkonů pedagogickým pracovníkem dřívější stanovisko.

Podle vyjádření Ministerstva zdravotnictví podání léku a provedení ošetřovatelského výkonu pedagogickými pracovníky na úrovni domácí péče bude prováděno na základě dohody s rodiči dítěte. V případě pochybení v podání léku nebo provedení výkonu je odpovědnost na konkrétním pedagogickém pracovníkovi, který ponese důsledky z pochybení. Ve škole máme zajištěné dohody o podávání léků.

Ale jak postupovat, abych jako zaměstnanec byla v případech mimořádného podání léků co nejvíce zákonně chráněna? A chápu dobře z tohoto sdělení, že v situaci, kdy se něco stane, ponesu celkovou zodpovědnost jako fyzická osoba? Vím, že zaměstnavatel mi nemůže provádění zdravotního úkonu a podávání léku nařídit, ale u této cílové skupiny je to nezbytné.

Děkuji Vám za odpověď, zaměstnanec ZŠ speciální.

Co se týče zodpovězení dotazu, oslovili jsme celkem tři subjekty:

Odpověď 1:

Dobrý den,
odpovědnost pedagoga za pochybení při podání léku nelze vždy zcela vyloučit. Postup při podávání léků je ale možné ošetřit tak, aby se riziko nesprávného postupu, a tím vzniku odpovědnosti, eliminovalo.

Základem ochrany konkrétního pedagoga je uzavření smlouvy mezi školou a rodiči. Škola jako právnická osoba se zaváže zajistit dítěti dle pokynů rodičů podání (mimořádných) léků, k čemuž škola pověří konkrétního zaměstnance – pedagoga. Pro Vás jako pro pedagožku je zejména důležité účastnit se všech fází sjednávání smlouvy, komunikovat s rodiči a být poučena o dávkování, způsobu podání léku a rozpoznání situace, kdy je vhodné lék podat. V tomto ohledu je třeba ve smlouvě mezi školou a rodiči přesně specifikovat povinnosti školy, pedagoga a rodičů. Jako vhodné opatření se jeví i to, aby pedagogové, kteří mají léky podávat, byli poučení kromě rodičů také zdravotníkem. Tím bude zajištěno, že budou znát správný postup, který rodiče jako laici znát nemusí.

Poslední stanovisko do jisté míry nevhodně naznačuje, že smlouva má být přímo mezi rodičem a učitelem, což je však zavádějící. Ve svém starším stanovisku, na které MŠMT odkazuje, se totiž uvádí:

„MŠMT proto doporučuje rodičům, aby při pravidelném užívání léků o toto školu společně s vyjádřením lékaře a doporučením dávkování léků písemně požádali a předložili svůj písemný souhlas k uvedeným úkonům. Ředitel/ka školy pak může určit odpovědnou osobu a jejího náhradníka k podávání léků. Je třeba se souhlasem rodičů zajistit, aby poskytovatelem zdravotní péče byli příslušní zaměstnanci poučeni o podávání léků ve stejném rozsahu, jako byli poučeni rodiče dítěte. Musí být zejména zajištěno předání informací o dávkování, náležité péči, příznacích a projevech onemocnění a možných komplikacích, přičemž tato informace musí být předána ze strany odborně způsobilých osob. Je rovněž žádoucí nastavit formalizovanou evidenci tak, aby odpovědná osoba zapsala čas podání léku a dávkování a potvrdila podání svým podpisem. Podávání léků dětem v mateřských a žákům v základních školách je proto na dohodě mezi rodiči dítěte nebo žáka a ředitelstvím školy. Netýká se však takového podávání léků, které je vyhrazeno odborně způsobilým osobám a z toho důvodu nemůže být svěřeno ani rodičům."

Co se týče samotné odpovědnosti pedagoga, je třeba nejprve říci, že pokud jako zaměstnankyně žádnou ze svých povinností nezanedbáte, nebudete za nic odpovídat, a to i v případě, že žák utrpí škodu na zdraví. Pokud žák ve škole utrpí újmu na zdraví, která bude způsobena např. vadným lékem či povahou jeho onemocnění, nevznikne odpovědnost Vám, ale jinému subjektu, případně za následky nebude odpovědný nikdo. Za případné peněžité odčinění újmy na zdraví, pokud by byl prokázán nesprávný postup pedagoga, odpovídá primárně škola. Smluvní vztah totiž bude primárně mezi školou a rodiči. Pedagog je jako zaměstnanec takto do určité míry chráněn. Pokud by škola prokázala, že k újmě na zdraví žáka došlo nesprávným postupem pedagoga, pak bude mít vůči pedagogovi tzv. regres. To znamená, že část poskytnutého peněžitého zadostiučinění může chtít zpětně nahradit od pedagoga. Výše této náhrady je ale limitována a nesmí přesáhnout částku rovnající se 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku pedagoga. Toto omezení platit nebude pouze v případě, kdy pedagog újmu na zdraví žáka způsobí úmyslně nebo pod vlivem návykových látek.

Vedle odpovědnosti za újmu může být pedagog i trestně odpovědný. Zde je už pedagog jako fyzická osoba plně odpovědný, naplní-li skutkovou podstatu nějakého z trestných činů. V případě zanedbání či pochybení v podání léků by se mohlo jednat o trestné činy ublížení na zdraví, těžké ublížení na zdraví, usmrcení z nedbalosti či neposkytnutí pomoci. Aby se pedagog takového trestného činu dopustil, muselo by dojít k prokazatelnému porušení jeho povinností. To znamená, že by pedagog např. neposkytl první pomoc dítěti ve stavu zjevného ohrožení, zanedbal svůj dohled, následkem čehož by dítě utrpělo újmu, zaměnil by léky přesto, že byl poučen o tom, v jaké situaci jaký lék podat, nebo by spletl dávkování léku přesto, že by prokazatelně byl poučen i o tom, jak správně lék dávkovat. Zdůrazňuji nicméně, že případy, ve kterém by byl pedagog odsouzen za chybné podání léků ve škole, jsou výjimečné. To je dané především tím, že na pedagogy nelze přenášet povinnost mít stejné znalosti jako mají zdravotníci. Jestliže jako pedagožka přiměřeným způsobem naplníte povinnosti vyplývající ze smlouvy o podávání léků, tj. budete postupovat v souladu s pokyny od rodičů a školy, případně v souladu s poučením ze strany zdravotnického pracovníka (pokud to takto s rodiči bude domluveno) nemusíte se odpovědnosti za újmu na zdraví nebo trestní odpovědnosti obávat.

S laskavým svolením: Pro redakci Řízení školy zpracovala AK Holubová advokáti, s. r. o.

Odpověď 2:

Dobrý den,

opakovaně (DVPP vedená právníky) jsem se setkávala s názorem, že podávání léků žákům ze strany pracovníků školy není doporučováno, přináší to s sebou značná rizika pro dotčeného pedagoga. Schůdnou cestou je v tomto případě vést evidenci podávání léků (kdy a jaký konkrétní lék dítě užívá) a na užití dohlédnout. Však aby si tento lék vzalo dítě samo. Celý tento proces důkladně popsat a nechat si ho prokazatelně odsouhlasit zákonnými zástupci (např. formou smlouvy mezi školou a rodiči). Mám zkušenost např. s žáky s cukrovkou, kterým škola poskytla vhodné prostory pro měření cukru a podání inzulinu, pověřený pracovník (nejčastěji asistent pedagoga) na celý proces dohlédl.

Jiná situace je stav, kdy stav vyhodnotím jako život ohrožující (subjektivně bych takto označila epileptický záchvat). V tomto případě vidím podání léku jako snahu o záchranu života. Setkala jsem se s případem dítěte alergického na bodnutí hmyzem, po kterém by mohlo dojít k závažnému ohrožení zdraví. Na určeném místě ve škole (lékárnička mimo dosah dětí) byl uložen lék proti případné silné alergické reakci. Celý proces byl opět písemně stvrzen dohodou mezi rodiči a školou.

Osobně bych před přistoupením k obdobné dohodě trvala na konzultaci s lékařem, který lék předepisuje, aby mne prokazatelně instruoval.

Doporučuji ale obrátit se na právníka školy, který se lépe než já – pedagog, orientuje v právních předpisech a kvalifikovaně poradí vzhledem k místním podmínkám.

Podrobnější informace můžete také nalézt na webových stránkách MŠMT:

Sdělení MŠMT a MZD k zajištění zdravotních služeb ve školách a školských zařízeních | (edu.cz)

Na dotaz odpověděla Mgr. et Ing. Marta Kozdas, Ph.D., speciální pedagožka, bývalá ředitelka ZŠ, koučka a lektorka. 

Odpověď 3:

Vážená paní,

k výše uvedenému dotazu uvádíme následující.

Obecně změna zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, která je účinná od 1. 1. 2022, znamená, že je umožněno na základě indikace praktického lékaře pro děti a dorost poskytovat poskytovatelům domácí péče zdravotní služby dětem ve školách. Rozšířením vlastního sociálního prostředí o školy je umožněno poskytování zdravotních služeb ve škole poskytovatelem zdravotních služeb dětem, které samy nedokáží provést zdravotní výkon (podávání léku, aplikace inzulinu, event. odsátí tracheostomie, výměna stomických pomůcek apod.).

Pokud v daném místě nebude možné službu poskytovatele domácí péče využít, platí ve vztahu k provádění takových výkonů pedagogickým pracovníkem dřívější stanovisko. Podle vyjádření Ministerstva zdravotnictví podání nebo aplikace léku nebo provedení ošetřovatelského výkonu (např. odsátí tracheostomie) pedagogickými pracovníky na úrovni tzv. „rodinné péče“ nebo „edukované osoby“ v době, kdy mají dítě v péči (např. doba vyučování), kdy jinak tuto péči provádí rodič v domácím prostředí, a to na základě dohody s rodiči dítěte, je na odpovědnosti konkrétního pedagogického pracovníka, a to včetně odpovědnosti za případné poškození zdraví dítěte v případě např. chybného podání léku (opomenutí, záměna) nebo provedení výkonu.

To samozřejmě nevylučuje možnost, aby potřebný zdravotní výkon na základě dohody se zákonným zástupcem provedl pracovník školy, ovšem se všemi případnými důsledky vyplývajícími z chybného provedení zdravotního výkonu.

V případě, kdy bude úkon provádět pracovník školy, a nikoliv poskytovatel zdravotních služeb, musí existovat dohoda mezi tímto pracovníkem a rodičem dítěte, že tento úkon bude vykonávat pracovník školy. V žádném případě však nelze takové jednání na pracovnících školy vynucovat ať už ze strany zaměstnavatele nebo ze strany rodičů. Nejedná se o úkony, které může zaměstnavatel pedagogovi jednostranně nařídit.

Na dotaz odpověděl Mgr. Miloslav Keltner, vedoucí odd. legislativy financování, institucionální výchovy a průřezových agend na MŠMT.