Čeští učitelé jsou přátelští, všímá si zahraniční student z Ruska

Ilustrační foto / FOTO: Pixabay

Do Česka přijel na základě rozhodnutí svých rodičů, kteří měli podle Vladimira pocit, že jejich syn je příliš velký dobrák, který se neustále snaží pomáhat – což nevnímali jako dobrý předpoklad úspěchu v ruském prostředí. Využili tedy služeb agentury, která vše zprostředkovala a se začátkem pobytu v Česku Vladimirovi pomohla. Vyřídila mu potřebné dokumenty, zařídila ubytování a pomohla mu vybrat si ve škole kurzy. Vladimir ani nemusel skládat běžné přijímací zkoušky na střední školu, jen absolvoval jednoduchý test z angličtiny, češtiny a pohovor v češtině s paní ředitelkou, na kterém si spíš povídali o tom, jak funguje studium na škole.

V pololetí prvního ročníku nebyl hodnocený z českého jazyka. Jinak ale musel prokázat stejné znalosti jako ostatní spolužáci. Školní poradenské pracoviště nikdy nenavštívil, ale pamatuje si, že pracovník pracoviště jednou přišel s programem na podporu integrace cizojazyčných spolužáků. Dohánět musel například historii. „Doma jsme se věnovali převážně moderním dějinám Ruska, tady jsme hodně probírali starověk, o kterém jsem nic nevěděl,“ popisuje Vladimir. „Zato v matematice jsem byl napřed,“ směje se. 

Se spolužáky zpočátku moc dobře nevycházel, necítil se mezi nimi dobře. „Ve třídě byli jen tři Češi, kteří se nás (studentů ze zahraničí) nebáli,“ říká. „Ostatní na nás stále koukali jako na cizince, často se i bavili našimi chybami v jazyce,“ popisuje svou zkušenost. Druhý ročník se mu nepovedl, nesložil reparát a musel si ho zopakovat. Dostal se do nového třídního kolektivu, kde se cítí daleko lépe. Našel si tam kamarády, se kterými si má o čem povídat, a je daleko spokojenější. „Hodně záleží na konkrétních lidech,“ myslí si Vladimir.

V české škole ho nejvíc překvapilo, že může přijít v jakémkoli oblečení a že může třeba otevřít okno, aniž by se předem dovolil učitele. „Přístup učitelů ke studentům je jiný, víc přátelský,“ říká. V Rusku trvá střední škola dva roky, po kterých se skládá malá státní zkouška. „Tyto dva roky se tvrdě soustředí zejména na přípravu ke zkoušce, v Česku se učivo naopak podává s důrazem na pochopení souvislostí,“ popisuje Vladimir hlavní rozdíl mezi školami zde a v jeho domovině. 

Nyní se Vladimir připravuje k české maturitě. Nemá z ní velké obavy, i přesto si velmi cení možnosti připravovat se v rámci kurzu pro maturanty s odlišným mateřským jazykem, který organizuje nezisková organizace META. Doporučení na tento kurz dostal od ředitelky školy. „Je to pro mě úplně nová zkušenost. Setkávám se zde s velmi osobním přístupem, hodně pracujeme s chybou, je to asi to nejlepší, co jsem kdy absolvoval,“ říká Vladimir.